Rodíme společně s BOL - březen 2012 / 2

Proč má Eva pocit, že bude její dítě fotbalistou? Jak se cítí Jitka po amniocentéze a jak toto vyšetření probíhalo? Co se dělo u Jezurky a jak probíhala poradna ve 25. týdnu? Jak dopadly výsledky Daničky na diabetologii a proč se nechala ostříhat? Jak se vypořádala Lucka s neštovicemi dcery Barušky a čím překvapilo miminko paní doktorku na kontrole?

• Evasantos - 10. týden těhotenství
• Val.J35 - 18. týden těhotenství
• Jezurka - 25. týden těhotenství
• Danicka84 – 31. týden těhotenství
• Luciasek84 – 34. týden těhotenství

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé z pěti rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1.000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží NOVINKU vydavatelství Babyonline, publikaci Zdravé těhotenství.

Evasantos - 10. týden

Tak si právě dávám kousek čokolády a hodnotím minulý, a to dost pestrý týden.

Klidný začátek týdne

Týden začínal klidně - sluníčko a krásné počasí slibovaly další pěkné dny a jelikož i moje nevolnosti (i když ne příliš ochotně) ustupují, využila jsem toho a vyrazily jsme s kamarádkou, která má krásná tříměsíční dvojčátka, s kočárkem do ulic. Společně jsme probraly, které plíny jsou nejlepší, jaký krém používat na zadeček a kde mají nejlevnější vlhčené ubrousky. Krásně jsem se odreagovala a užila si miminek.

Kontrola aneb panďuláček s kopačákem

Na kontrolu k panu doktorovi jsem se moc těšila, přece jen jsem naposledy na ultrazvuku viděla jen zrníčko máku. Tentokrát na mě koukal legrační panďuláček s kopačákem (že by se malí Brazilci rodili rovnou s balonem?). Ptala jsem se pana doktora, jestli náhodou nebude trénovat v břichu penalty). :-) Úžasné bylo pozorovat to malilinkaté bušící srdíčko. Pan doktor mi řekl, že je vše jak má být, že těhotenství odpovídá desátému týdnu a objednal mě za 14 dní, kdy už dostanu průkazku.

Chřipka a proležený víkend

Ke konci týdne jsem začala pokašlávat a smrkat. V pátek odpoledne už mi bylo hodně zle, tak jsem vyděšená, jestli to nemůže ublížit miminku, hledala na internetu a BOL informace, které mě trochu uklidnily - imunita je v těhotenství oslabená, častější nachlazení či chřipka je běžná záležitost. Okamžitě jsem tedy zalehla a manžel mě opečovával čajíčkem s medem a citronem (lékům jsem se raději vyhnula) V sobotu mi ale bylo ještě hůř, začalo mě bolet celé tělo a skoro celý den jsem prospala. Pořád jsem si jen kontrolovala teplotu, ale ta naštěstí nestoupala. V neděli už mi bylo lépe, a abych to nezakřikla, tak jsem raději ani nelitovala, že jsem ty krásné jarní dny proležela v peřinách.
 

Val.J35 - 18. týden

Tak tento týden mi dal vetřelec docela zabrat. Tedy mohl za to sice vetřelec, ale zničili mě doktoři. První věc co nechápu, proč má gynekolog ve Světlé smlouvu s genetikou v Pardubicích, které jsou od nás 70 km. Havlíčkův Brod je mnohem blíž. No nic, tak jsem si v úterý zavolala do Pardubic a byla mile šokovaná, že mě objednali už na čtvrtek. Ve čtvrtek jsme vyrazili s kamarádkou směr Pardubice. Zaplať pánbůh za navigaci. Bez ní bych tam bloudila nejspíš ještě teď. Tak dobře utajené pracoviště, aby člověk fakt vyčmuchal.

Amniocentéza-neboli odběr plodové vody

Hodně laicky řečeno - toto vyšetření se provádí ke zjištění genetických vad plodu. Nejdříve si pokecáte s genetičkou o rodinné anamnéze svojí i své manžela. Potom doktor udělá ultrazvuk, podívá se, kde se plod zrovna hemží a stále pod kontrolou ultrazvuku odebere 20 ml plodové vody. Nemůžu říct, že by vpich jehly bolel, spíš je to takový nepříjemný tlak. Pak máte 30-40 minut klid v čekárně. Poté Vás znova vezmou na UTZ, nejspíš proto, aby zjistili, jak moc popudili vetřelce tím, že mu vlezli do baráku.

Našeho vetřelce to nechalo zcela klidným. Jen při obou UTZ odmítl prozradit, co vlastně je. Má ovšem smůlu, za 14dnů se dozvím výsledky a mimo jiné i pohlaví. Pohled na ultrazvuk mne docela uklidnil, vetřelec má stále správný počet ručiček, nožiček, hlaviček apod.

Zpáteční cesta domů a pochvala školce

Zato mě vůbec neuklidnila zpáteční cesta. 70 kilometrů po českých silnicích mně dalo docela zabrat a břicho se ozývalo. Nedá mi to a musím pochválit naší školku. Ráno jsem oznámila, že potvoráci jdou domů po obědě, chtěla jsem je vyzvednout rovnou při zpáteční cestě, abych se nemusela pěšky zase hnát do školky. Cestou zpátky mi ale bylo jasné, že nestíhám, tak jsem tam zavolala, že se omlouvám, ale dorazím až okolo 13. hodiny. Nebyl to vůbec žádný problém. Ujistili mne, že potvoráky spát nedají, nechají je s učitelkou v herně a vyzvednout je mohu kdykoli. Jsou zlatí. Takže jsem vyzvedla potvoráky, nechala se dovézt domů a upadla do postele. Zlatí byli nakonec i potvoráci. Po ujištění, že maminku bolí jen břicho a fakt neumírá, se nechali uplatit televizí, PC a bonbony. Celé odpoledne se chovali slušně a ani se nehádali.

Ještě v pátek jsem se necítila nejlíp, ale přežít se to dalo a už jsem fungovala celkem spolehlivě. Takže teď jen počkat do 4. dubna na výsledky, pak poslední velký UTZ a třeba se z vetřelce stane i něco jiného, a to oficiální třetí potvorák.

Jezurka - 25. týden

Oslava Verunčiných narozenin

Tento týden se všechno točilo kolem Verunky – slavila totiž své 2. narozeniny.  Nejdříve přijela babička a strejda z Ostravy, kteří u nás zůstali dva dny. V sobotu se pak konala velká oslava s grilováním. Verunka si oslavy užívala – s Eliškou jsme jí upekli dort se zajíčky a Eli vyrobila krásný květinový koš. Verunka dostala spoustu dárků - dřevěnou kuchyňku, botičky, hry, skládačky a spoustu hezkého oblečení.

My jsme si pak večer zavzpomínali, jak jsme před dvěma lety jeli v noci do porodnice a ráno už jsme u sebe měli malinkou, krásně pomačkanou berušku. Manžel nechtěl původně ani slyšet, že by šel k porodu se mnou, tady je zvykem, že chlap sedí v hospodě s kamarády a čeká na telefon z porodnice. Nepřemlouvala jsem ho, jen jsem řekla, že bych byla ráda, kdybychom to zažili společně, a koneckonců z porodního sálu může kdykoliv odejít. Nakonec byl moc rád, že u porodu byl a teď už ani neuvažuje, že by to bylo jinak. Byl mi velkou oporou a určitě to dalo našemu vztahu, ale i vztahu otec-dcera další rozměr navíc.

Poradna ve 25. týdnu a ochotný pan doktor

V pátek jsem byla objednaná na poradnu. Nejdříve jsem se zvážila a zjistila, že jsem přibrala už celkem 9 kg, což mě dost překvapilo, protože tolik jsem u předchozích těhotenství přibrala za celou dobu. Potom mi ještě sestřička změřila tlak a vzala podruhé krev na protilátky. Mám krevní skupinu AB-, manžel B+, obě dcery jsou RH+, a proto by se mi v krvi mohly začít tvořit protilátky. Po každém porodu jsem také byla očkovaná AntiD globulinem, který chrání dítě při dalším těhotenství před hemolytickou nemocí novorozence. Toto všechno a spoustu dalších informací se vždy dozvím v poradně od svého pana doktora, který je velmi vstřícný a sestřička je milá. Pan doktor mi vždy trpělivě všechno vysvětlí nebo udělá např. UTZ navíc. Proto je každá poradna pro mě přínosem, ne jen otravné vyšetření navíc. Díky rychlému přibírání na váze jsem ani neuvažovala, že bych odmítla vyšetření na těhotenskou cukrovku, ve 28. týdnu mě tedy čeká glukózový toleranční zátěžový test.

Hledání vhodné polohy ke spánku

Miminko je moc hodné. Protože jsem měla tento týden spoustu práce s narozeninovými oslavami a návštěvami, měli jsme s broučkem dohodu, že nebude moc řádit. Přesto jsem každý večer hodně unavená a těším se do postele. Bříško už roste, proto se v noci budím a hledám vhodnou polohu na spaní – hodně mi pomáhá „kojící polštář“.

Nedělní odpočinek

Neděli jsme strávili odpočinkem na sluníčku. Taky jsme se šli podívat na výstavu trofejí, která u nás každoročně probíhá. Verunce se nejvíce líbil jelen, mýval a jezevec.

Do porodu nám zbývá asi 15 týdnů a 3 dny.
 

Danicka84 - 31. týden

Pondělní téměř neustálé měření cukru

V pondělí jsem si celý den chodila měřit cukr k mojí obvodní doktorce, protože mě v úterý čekala kontrola na diabetologii. Hned ty ranní hodnoty jsem měla rozhozené. To mě tak namíchlo, že jsem se vůbec nemohla uklidnit a jela jsem k manželovi do práce postěžovat si. Byla jsem z toho dost přepadlá, protože jsem se celý měsíc snažila poctivě držet dietu a pak mi ten cukr rozhodila i ubohá houska s taveným sýrem k snídani. K mému dalšímu „nadšení“ jsem začala špinit, tak jsem se odpoledne vydala na gynekologii, kde jsem asi hodinu a půl seděla v čekárně, ale jelikož pacientky vůbec neubývaly (doktor měl předtím týden dovolenou), jsem toho měla už v pět a jela jsem domů. Akorát jsem si koupila Ascorutin, co mi doktor doporučil přes telefon na zastavení případného krvácení. Ale od ranního špinění se dál nic nedělo a nezhoršovalo se to.

Návštěva diabetologie a objednání kočárku pro miminko

Úterní ráno jsem strávila dalším sezením v čekárně na diabetologii, kde čekají pohromadě nastávající maminky a běžní cukrovkáři, byl tam totální zmatek a do toho doktorka jako vždy velice nepříjemná. Za mé hodnoty cukru mě moc nepochválila, ale uznala, že jelikož jsem vůbec neztloustla a dietu držím, že se s tím zřejmě nedá nic moc dělat. Naštěstí nemám žádný cukr v moči, což je hodně průkazné, že to se mnou není tak hrozné. A prý mám víc jíst, takže ano – po úterku jsem začala víc jíst. Odpoledne jsme byli objednat kočárek (do 14 dnů by měl dorazit), ale nebylo mi pak nějak dobře, cítila jsem velké tlaky dítěte na močový měchýř, raději mě tedy manžel znovu odvezl na gynekologii, kde naštěstí nikdo nebyl, a tak jsem šla ihned na řadu. Doktor mě vyšetřil a vše v pořádku. Prý mi praskla nějaká žilka vlivem stresu a toho, jak mi dítě tlačí hlavou na spodní část těla. Ale byla jsem aspoň klidnější.

Poklidná středa a čtvrtek a první letošní zmrzlina

Středa i čtvrtek proběhly tak nějak poklidně. Ve středu jsem měla akorát hodinu angličtiny a ve čtvrtek jsem měla sraz s mojí mamkou. Byly jsme v kavárně a já si dala první letošní zmrzlinu, protože jsem na ni měla děsnou chuť.

Návštěva kadeřnice a nová image

V pátek jsem šla ke kadeřnici nechat se ostříhat. Vzala mě hodně „nakrátko“, ale to kvůli tomu, že já nevím, kdy se zase ke kadeřnici dostanu, když do dvou měsíců budu rodit. Kdo ví, jak na tom pak budu s časem.

Víkend ve znamení odpočinku

Relativně celý víkend jsem proležela. V pátek i v sobotu večer byla bouřka a miminko bylo tak divoké, že jsem se bála, že mi blesky a hromy vyvolají porod. Ke všemu se bouřky dost bojím, takže samo o sobě mi dost mlátilo srdce.

Jinak se cítím celkem dobře, na nespavost jsem si tak nějak už zvykla, jednou za 3-4 dny spím relativně lépe. Bolest v žebrech je ale některé noci dost nesnesitelná. Miminko je stále velmi živé a píchání do měchýře je hodně bolestivé. Když hodně divočí, většinou pomůže manželova ruka na mém břiše, to je hned klid. Taky jsem si všimla, že mě v noci bolí stydká kost, když se otáčím a asi dvakrát mě zaskočila zvláštní bolest břicha jako při menstruaci. Vždy v noci nebo brzy z rána. Asi už to jsou poslíčci.
 

Luciasek84 - 34. týden

Začalo jaro, ale my museli kvůli neštovicím zůstat doma

Jaro se přihlásilo krásnými teplotami a udržet doma Barušku byl nadlidský úkol. Museli jsme totiž být kvůli neštovicím celý den zavřené doma a to bylo opravdu náročné. Nedokázala jsem 18měsíčnímu dítěti vysvětlit, proč všechny děti jsou venku a hrají si na hřišti a ona ne. Několikrát stála u dveří s pláčem, botičkami v jedné ruce a bundou v druhé.

Barušce se objevil v pusince ošklivý povlak, raději jsme vyrazili k zubařce

Nemoc u ní propukla v plném proudu, od pondělí měla osypané celé tělo, čtyřicítky teploty a nevyspali jsme se nikdo. Nejdelší doba, po kterou vydržela v noci spát, byla 50 minut, což bylo hodně náročné. Navíc jsem jí našla nad horním zubem na dásni cca 1 cm velký ošklivý povlak, který vypadal jako zánět a neštovice v jednom. Vyrazili jsme pro jistotu k zubařce. Vyšetření jsem regulérně probrečela, Baruška řvala, jako když jí rvou zuby zaživa a 3 lidi měli co dělat, aby jí udrželi. Verdikt nás však trochu uklidnil, jednalo se o nějakou virovou infekci, která propukla následkem oslabení organismu při neštovicích. Dostali jsme vodičku na potírání a ta zabrala téměř okamžitě, hned druhý den byl povlak poloviční.

Ke konci týdne se také zlepšoval stav Barušky, teploty odezněly, pupínky se měnily ve strupy a zase jsme mohli v klidu všichni spát.

Neochotná sestřička na infekčním oddělení

Já jsem si dle instrukcí nemocnice volala v pátek na výsledky na infekční oddělení, zda v sobě mám nebo nemám virus neštovic a jestli tedy můžu být v klidu. Volala jsem do ambulance od devíti hodin ráno do jedné odpoledne asi patnáctkrát, neustále obsazený tón. Když jsem se konečně ve dvě hodiny dovolala, velmi neochotná sestřička mě na žádost výsledků vynadala, že se na výsledky volá mezi desátou a dvanáctou dopoledne. S omluvou jsem jí vysvětlila, že jsem opravdu několikrát volala, ale bylo obsazeno. Odpověď zněla: „To je možný, ale já tu mám plnou čekárnu pacientů a nemám čas se koukat na vaše výsledky. Zavolejte si v pondělí mezi desátou a dvanáctou." A praštila telefonem. Musím se přiznat, že jsem nadávala, jak špaček ještě několik hodin poté. Jednání opravdu na úrovni.

Miminko na kontrole překvapilo paní doktorku

Já jsem minulý týden s Ferdou absolvovala předposlední návštěvu obvodní gynekologie. Čekaly na mě výsledky z krve  - protilátky v pořádku, krevní obraz už tolik ne a dostala jsem prášky na železo. Přírůstek váhy 10 kg, otoky žádné, moč v pořádku (poučení do budoucna - neutahovat zavírání zkumavky, při neodborné manipulaci hraničící s nešikovností lze zkumavku v ruce prasknout a celý obsah vylít v přítomnosti všech okolo:). Při otázce, zda cítím pohyby, jsem rozmrzele podotkla, že to už nejsou pohyby ale osobní útok. Rozesmála jsem sestřičky i doktorku. Při pohmatání břicha mě vyděsila doktorka, která se mě zeptala, jestli vím, že je miminko zadečkem dolů. Vystrašeně jsem řekla, že to není možné, že už je dlouho hlavičkou. Pro jistotu udělala ultrazvuk a zasmála se, že je to jedno z mála miminek, které má tvrdší zadek než hlavičku a je skutečně hlavičkou dolů. To bude asi ochrana do budoucna, Ferda se bojí, že ho bude sestřička pořád mlátit po zadku, tak si dělá ochranné vrstvy. :)

Cítím se vcelku dobře, už mám za sebou první poslíčky a opět začínám v noci chodit na záchod. Probíhá také velká příprava v podobě praní a žehlení oblečků. Tašku do porodnice ještě připravenou nemám a jarní úklid v podobě umytých oken nechávám na pozdější dobu. Před téměř přesně rokem a půl jsem stihla jen napustit kbelík a praskla voda. Bojím se, aby to nebylo dědičné. :)

Na základě vyprávění uživatelek připravila Andrea Veselá.