Rodíme společně s BOL - březen 2012 / 1

Shodne se Eva s manželem na jménu? První zvídavé otázky Jirky na téma plození dětí, rodinné plavání a těhotní králíčci u Jezurky, Danička na kurzu kojení, neštovice u Luciáška a další zajímavosti.

• Evasantos - 9. týden těhotenství
• Val.J35 - 17. týden těhotenství
• Jezurka - 24. týden těhotenství
• Danicka84 – 30. týden těhotenství
• Luciasek84 – 33. týden těhotenství

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé z pěti rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1.000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží NOVINKU vydavatelství Babyonline, publikaci Zdravé těhotenství.

Evasantos - 9. týden

Ahoj BOL, další týden je za námi a já se s Vámi opět ráda podělím o svoje zážitky.

Jak vyzrát na nevolnosti

Stejně jako většinu těhotných i mne trápí nevolnosti. V mém případě se však nejedná o ranní nevolnosti, protože je mi totiž špatně celý den. Zjistila jsem ale, že pokud svůj žaludek udržím jakžtakž plný, cítím se mnohem lépe. To je ale velice těžké, protože mi dělá problém do sebe něco dostat. Ideální je, sním-li něco menšího zato ale v častějších intervalech.

Okurky zvítězily nad čokoládou

Zásadní změnou, kterou pociťuji, jsou čímdál větší chutě na specifická jídla. Nyní u mě jednoznačně vítězí kyselé. Vždycky jsem se tomu smála, ale nyní mohu říct, že mám radši okurky než čokoládu.:) Stejně tak mám moc ráda pomeranče a mojí novou vášní se staly nakládané cibulky.

Pomalu si také začínám uvědomovat svoje rostoucí bříško. Nikdo kromě mě a manžela si ho určitě ještě nevšimne, ale já ten rozdíl vnímám..:) Pobavilo mne, že se mi začalo chlupatit bříško - asi je miminku zima.:-))

Holka nebo kluk?

Celá rodina už ví, že čekáme miminko, a tak se každý ptá, co že to bude a jaké vybereme jméno. Můj otec a manželova maminka jsou naprosto předsvědčeni o tom, že to bude holčička. Budoucí prababička zase naopak předpovídá kluka. :) Mně i manželovi je to jedno, ale oba pořád mluvíme o chlapečkovi - tak nějak to cítím. :)

S manželem se nemůžeme shodnout na jménu

Problém ale nastává při výběru jména, s manželem totiž nejsme schopni se dohodnout a já začínám mít obavy, že se nestihneme dohodnout ani do porodu. Proto jsme si oba udělali seznam jmen, které bychom našemu dítěti rádi dali, a poté si je vyměnili a poškrtali jména ze seznamu toho druhého, které se nám nelíbí a s kterými nesouhlasíme. Já jsem tak přišla o tradiční česká jména, která neprošla manželovým sítem a já mu vyškrtala ta šílená jména, které vybíral podle svých oblíbených knih a komixů. Bohužel jsme se ale neshodli ani na jednom jméně. Proto jsme výběr jména zatím odložili.

Dočasně proto užíváme jméno Conan - to je manželův favorit. Já sice toto jméno zamítla hned jako první, ale už se u nás tak nějak vžilo. V Brazílii je totiž možné dát dítěti jakékoli jméno, které Vás napadne, proto je manžel zvyklý na ledacos. Chceme však žít v České republice, a tak bychom měli být při výběru jména opatrnější. Máme však problém s tím, že česká jmená jako Josef či Václav se zase příliš nehodí k portugalskému příjmení. Doufám, že nečekáme dvojčátka - to by bylo potom to rozhodování dvojnásobně obtížné. :))

V příštím týdnu mne čeká první větší kontrola. Už teď se moc těším na ultrazvuk a na to, že konečně uslyším srdíčko našeho miminka. Doufám, že bude vše v pořádku.

Val.J35 - 17. týden

Kontrola u lékaře a zvídavé otázky Jirky

Minulý týden byl díky vetřelci poměrně zajímavý. Potřebovala jsem již nutně na gynekologii, ale můj plán mi kazili potvoráci, kteří se pomalu uzdravovali. Proto jsem se nakonec rozhodla, že je vezmu s sebou. S Jitkou to bylo jednoduché, ale zvídavý Jirka, který musí v poslední době vědět veškeré všechno dopodrobna, mi dal docela zabrat. Už doma jsme proto načali asi hodinovou diskuzi na téma vetřelec a prohlídka u lékaře. Diskuze však nepřestávala a přetrvala až do čekárny. V ordinaci se pak Jirka doktora neustále na něco neustále vyptával a nebyl k zastavení. Myslím si, že doktor byl šťastný, když jsme nakonec z jeho ordinace odcházeli.

Dotaz lékaře na otce dítěte

Kontrola dopadla výborně. Vetřelec je v pořádku. Lékař mi dal číslo na genetičku, kam si mám zavolat ohledně amniocentézy a také jsem dostala kontakt na lékaře, který mi provede podrobný UTZ. Kromě toho se doktor ještě nechal ujistit, že tatínek vetřelce je skutečně můj manžel a nikdo jiný. Tento doktorův dotaz však nebyl z jeho strany drzost, naopak pramenil z obavy o vetřelce. Mám totiž poměrně vzácnou krev - 0 RH negativní a manžel naštěstí také. Tím pádem naše děti nemohou mít jinou krevní skupinu a v mém těle se nevytváří protilátky. Kdyby totiž byl tatínkem kdokoli s RH pozitivním, vetřelec by mohl být ohrožen.

Tím, jak se Jirka neustále pana doktora na něco vyptával, ho pravděpodobně úplně zmátl, protože se zapomněl zmínit, kdyže chce vetřelce znovu vidět.:)

Jinak se cítím docela dobře a v podstatě ani nevím, že jsem těhotná.

Jezurka - 24. týden

Těhotenství probíhá bez problémů

Už i u nás na horách se ohlásilo jaro – vysvitlo sluníčko a vykoukly sněženky. V neděli jsme přijeli z dovolené v Liberci, takže mě čekalo velké praní a žehlení. Naštěstí je ale už tak krásně, že můžeme s Verunkou věšet prádlo ven a tak nám šlo všechno rychle od ruky. Mimčo je asi taky pracovité, celý den je sice hodné, ale zato ráno a večer kope do všech stran a chce si hrát. Je to naše nová televize – celá rodinka večer kouká na moje břicho, až brouček kopne.

Těhotenství je sice bez vážných problémů, cítím se dobře, dělám všechno jako dřív, ale rychle se unavím a večer už se musím přemlouvat, abych něco ještě udělala. Taky se mi zdá, že přibírám víc než u předchozích těhu, nejsem si ale jistá, jestli je to opravdu těhotenstvím nebo tím, že pořád pečeme a děti neustále dostávají od babiček nějaké sladkosti.

Maminkou bude i naše králičí samice

A abych v tom nebyla sama, odvezli jsme naši králičí samici na výlet a nechali jsme ji připustit. Za měsíc by se nám měli narodit malí králíčci. Tím, jak je teplo a roste tráva, holky pořád vytahují králíky ven a nosí je jako mimina. Také si  hrají venku na školu – Eliška je učitelka a králíčci s Verunkou žáci.

Návštěva a maškarní karneval

V sobotu nám tatínek odjel na veteránskou burzu. Dopoledne jsme rychle pouklízely a pekly koláčky, protože nám přijela návštěva – bývalý švagr s rodinkou. Švagr se přijel podívat na naši starou lípu, která už tady stojí nejmíň 100 let a my se nyní rozhodujeme, zda ji prořezat nebo skácet – stojí totiž jen pár metrů od domu a je vykotlaná. Elišce přijely tři sestřeničky, tak jsme si užili hezké dopoledne. Po společném obědě odjela návštěva lyžovat a my se rychle chystaly na karneval.

Maškarní karneval organizovala obec a měli ho velmi hezky zorganizovaný. Připraveno bylo spoustu soutěží, tanečků, odměn a celý karneval pak uváděla skvělá dvojka moderátorů. Eliška šla za orientální tanečnici a Verunka se nechala oblíknout za broučka (ale všichni jí říkali „motýlku"). Já šla pravděpodobně za obecní překvapení, protože většina známých vůbec netušila, že čekáme miminko. Jedna kamarádka za mnou přišla a řekla: „Jé, Ty máš bříško! Kdy to čekáte?" Tak jsem jí odpověděla: „Až v červenci." A ona na to: „My v květnu!!!" Vůbec to na ní nešlo poznat, bříško měla zamaskované v mikině. Moc mě to potěšilo, protože už i na první mimčo čekali delší dobu. Na karnevalu to ale nebyla jediná těhotná mamča. Jsem ráda, aspoň bude mít náš brouček kamarády. :)

Plavání si v těhotenství užívám a doporočuji jej i ostatním maminkám!

Naše hodná plavací teta nám poslala podvodní fotky Verunky. Plavání je pro nás opravdu přínosné, Verunka se na něj moc těší a my všichni vlastně taky – chodíme totiž celá rodina. Já už si říkala, že tento poslední kurz před porodem prosedím na břehu s foťákem a tatínek bude s Verunkou ve vodě, ale zatím mi plavání dělá moc dobře, miminku se líbí a na konci si můžeme relaxovat ve vířivce.

Ostatně i dovolená v aquaparku ve 23. týdnu pro mě byla příjemná, proto plavání všem nastávajícím maminkám doporučuji.

A co nás čeká další týden?

Příští týden nás čeká kontrola ve 25. týdnu, odběr krve na protilátky a Verunčiny 2. narozeniny.

Do porodu nám zbývá ještě asi 16 týdnů a 3 dny.
 

Danicka84 - 30. týden

Týden (pondělí 29+4 – neděle 30+3) zase pěkně rychle uběhl. I když nepracuji, je stále co dělat. Každé pondělí večer učím angličtinu, a jelikož to probíhá u mě doma, kde nikdy nejsem sama, tak jsem z toho vždy taková napůl otrávená, a tak nějak mi ten první den strašně ufrnkne.

Návštěva přednášky o kojení a setkání s příjemnou maminkou

V úterý jsem byla na přednášce o kojení v rámci předporodního kurzu. Bylo tam celkem dost nastávajících maminek, ale v podstatě jsem se nedozvěděla nic nového. DVD a příručku, kterou tam rozdávali, už jsem měla. K mé nevoli (v životě jsem to nedržela v ruce) na mě vyšla prezentace elektrické odsávačky mléka, kdy jsem všem musela ukázat, jak ta odsávačka funguje a co to dělá s gumovým prsem, které jsem měla k dispozici. Seznámila jsem se tam ale s jednou maminkou, která už má jednu dceru. Vyměnily jsme si čísla a já jsem moc ráda, že jsem poznala někoho nového, kdo se na mě netváří kysele, protože obecně těhulky, které do kurzu chodí, nevypadají vůbec přátelsky a tváří se velice chladně a nepřístupně. A víceméně jsou také všechny starší než já.

Vyřizování na úřadech a přespání u rodičů

Ve středu byl trochu náročnější den, kdy jsem musela zvládnout kontrolu na očním, kde jsem myslela, že zastřelím sestru. Nemohla totiž pochopit, proč jsem si měnila průkazku pojištěnce (kvůli svatbě). Očka jsou v pohodě, jen se mi prý po porodu může má krátkozrakost zhoršit, mám tak přijít znovu v září. Pak jsem musela jet do Č. Krumlova, kde mě čekala trocha úřadování, mám tam totiž trvalé bydliště. Využila jsem toho a přespala u rodičů, protože odpoledne jsem toho měla plné kecky a už se mi nechtělo cestovat zase autobusem domů. Alespoň jsem si užila mého psa a popovídala s rodiči.

Ve čtvrtek jsem přijela domů a jen odpočívala. V pátek jsme konečně vyrazili s manželem podívat se na kočárek, který už jsem teda měla vybraný, ale chtěla jsem to samozřejmě probrat i s ním. On nemá moc času, takže jsem byla ráda, že si ten čas udělal a mohli jsme do „Bejby centra“ jet spolu.

Dárek k narozeninám

V sobotu přijel můj táta a koupil nám slavnostně nový digi fotoaparát. Prý to mám k narozeninám, a abychom měli čím fotit malého. Mám velkou radost, protože fotím ráda a odteď fotit budu o sto šest.

Návštěva u manželových prarodičů a nečekaný dárek

Celou neděli probíhá příprava na úterý, kdy jdu na kontrolu na diabetologii a v rámci toho musím celý den měřit množství moči. Je jasné, že z toho nejsem příliš nadšená, musím totiž sedět doma. Nakonec jsme ale s manželem zvládli rychlou návštěvu u jeho prarodičů, kteří nám slavnostně oznámili, že nám koupí kočárek. Na to jsem čekala a zítra nebo v úterý ho půjdu objednat, objednací doba je 14-30 dní. Tak konečně i tuto věc budeme mít vyřešenou.

A jak se daří miminku?

Miminko je jeden den klidné a druhý den mi zase dává dost najevo, že mu ubývá místa a kroutí se tam, jak může. Noci jsou náročné, hrozně mě bolí na žebrech, takže když já se nevyspím, není ani to dítě vyspalé a od toho se ten den odvíjí. Navíc zřejmě používá můj močový měchýř jako boxovací pytel. Pohyby jsou ale takové více koordinované a ne tolik zdivočelé jako dřív.

Luciasek84 - 33. týden

Poslední nákupy

Tento týden se u nás odehrával ve znamení nemocí. Od pondělka ulehl manžel s teplotami, bolestí v krku a rýmou. Aby nenakazil celé svoje pracoviště, zůstal od středy s námi doma a vitamíny s teplou postelí udělaly své. Díky tomu jsme mohli v pátek vyrazit na poslední nákupy pro malého. Postýlku nám půjčila kamarádka, kočárek zůstal po Barušce, takže jen běžné hygienické potřeby do porodnice a následné šestinedělí: dudlíky, stoupátko ke kočárku, odsávačku nudlí, krém na opruzeniny a plínky. Aby to Barušce nebylo líto, koupili jsme jí jarní botky a sandály na léto.

Plány na rodinný výlet překazilo podezření na neštovice

Na sobotu jsme si v tomto krásném počasí naplánovali celodenní návštěvu ZOO. Bohužel se nakonec výlet nekonal. Barušce se totiž v pátek večer udělal na krku velký nalitý pupínek a já se bála, že by to mohly být neštovice, proti kterým není očkovaná. Pořád jsem se utěšovala tím, že se neměla kde nakazit...

V sobotu ráno však z jednoho pupínku vzniklo stádo asi 10 pupínků, které byly nalité a vcelku velké - až půl centimetru. Vzhledem k tomu, že jsem ve 33. týdnu těhotenství, jsem ihned zavolala na dětskou pohotovost. Ti nás rovnou poslali na infekční oddělení, kam jsme dorazili vzápětí.

Neštovice potvrzeny

Po dvouhodinovém čekání na izolaci (kolem nás všichni zvraceli, slyšela jsem za zdí pojmy jako otrava a encefalitida) přišla doktorka, která Barušce téměř ihned identifikovala neštovice a mně pro jistotu odebrala krev, jestli mám nebo nemám protilátky a podle toho se bude řešit dál můj stav. Zatím mám zakázáno porodit (pevně doufám, že Ferda našim prosbám rozumí) a na výsledky si mám volat příští týden.

Jak se jinak cítím?

Já se kupodivu docela držím, zatím jak fyzicky, tak psychicky. Ferda o sobě dává vědět čím dál razantněji, jsem schopna přesně identifikovat jeho zadek, který na nás rád špulí. Já díky tomu nemám jako každý normální človek břicho ve tvaru koule, ale nesourodé šišky s postranní vybouleninou. Příští týden mě čeká jedna z posledních návštěv u obvodní gynekoložky. Už se blížíme do cílové rovinky.

Na základě vyprávění uživatelek připravila Andrea Veselá.