Porod Tobiáška od Berusky

10. 5. 2014 v 1:30 se Berusce narodil syn Tobiáš. Měří 49 cm, váží 3100 gramů.

Rodičům moc gratulujeme, mamince přejeme rychlé zotavení po porodu a Tobiáškovi do života moře štěstí a zdraví.

Vyprávění Berušky po návratu z porodnice

Ahoj holky Bolky!

Čím víc dětí tím víc je milujete.

Jak už víte, minulý týden se nám narodilo to naše štěstíčko Tobiášek. Jsem plná krásných pocitů a štěstí.

Pokusím se vzpomenout a podělit se s vámi, jak vlastně probíhal můj poslední týden těhotenství a co všechno jsem ještě stihla a jak se to všechno semlelo.

V pondělí nám začali řemeslníci opravovat terasu. Vybourávat a vysekávat špatně položenou dlažbu a opravovat izolaci. Takže si umíte představit ten hrůzostrašný bordel. Trošku nám dodělávání oprav terasy znepříjemnilo deštivé počasí. Ale přece těhotnou ženu nemůže nic rozhodit. Z bytu se stalo prachem pokryté neútulné místo.

Rekonstrukce trvala až do čtvrtka, mezi tím vším kutáním a vrtáním jsem si odskočila na pravidelnou kontrolu do nemocnice. Byla jsem 38 týden těhotenství, pan doktor nás přeměřil, zkontroloval a poslal domů, že jsme v pořádku. Miminku odhadl váhu 3500g. Wow takového macka. Bráchové byli oba dva menší .

Cestu z nemocnice jsem si zpříjemnila obědem s kamarádkou. Dlouho jsme se neviděly. Čeká taky miminko. Je tak nějak v půlce těhotenství a moc jí to sluší. Ovšem já, která se kutálím do samého konce, vypadám spíš jak oteklá kulička. Ale šťastná přešťastná. Oběd jsme si moc užily. Škoda že nebylo víc času. Musela jsem utíkat se Štěpánkem na trénink.

Čtvrteční den jsme strávili od brzkého rána se Štěpulou na fotbalovém zápase. Od rána se mi hůř chodilo. Byla jsem ráda, že vůbec vstanu z postele. No ale co bychom pro dítě neudělali. Dojeli jsme na zastrčené fotbalové hřiště, ke kterému vedla cesta dírami posetá. A protože bylo po dešti, cesta kolem řeky byla opravdu spíš na traktor než na osobní auto. Trenér nemeškal a hned mi s úsměvem oznámil, že když tak odrodíme tady v přírodě. Hned jsem byla klidnější. (Větší radostí bylo vítězství a 6 gólů Štěpánka).

Po odpoledním návratu domů jsem ještě sebrala sílu a uvařila a začala poklízet opravenou terasu. Ten den bylo opravdu pěkné slunečné počasí, takže sluníčko dodávalo potřebný elán. K večeru jsem už opravdu byla ráda, že ležím a nemusím hnout prstem. Kluci nešli do školy, tak mohli ponocovat a čekat, až přijde v noci tatínek z práce domů. To už já dávno počítala do duchen ovečky.

Kolem 4 hodiny ráno jsem se probudila s pocitem prasknutí bubliny. Opatrně jsem vstala a došla na záchod. No bylo to jasné, praskla mi plodová voda. Vzbudila jsem manžela se slovy „tatínku rodíme“. Kupodivu hned vstal a volal babičce, aby přijela hlídat kluky. Já si dala sprchu a vydali jsme se na cestu do porodnice. Na příjmu byla před námi jen jedna maminka. Byla na tom stejně jako já. A ještě jsme zjistily, že se známe.

Byla jsem vyšetřena a porodní asistentka nás doprovodila na porodní sál. Od prasknutí vody už uběhly tři hodiny a kontrakce se nedostavovaly, ale dostavila se vizita a pan primář nás z porodního poslal na normální pokoj a manžela zatím domů. Trochu jsem se rozesmutněla s představou plného pokoje maminek a dlooouhého čekání. Na pokoji nás bylo pět. Maminky se střídaly. Některé šly k porodu, některé přemístily na jiný pokoj, jen já pořád ležela na tom samém místě a čekala a čekala. Paní doktorka mi řekla, že pokud se porod nerozjede sám, ráno půjdu na vyvolání.

Večer v deset hodin mi sestřička došla dát infuzi ATB kvůli infekci a já se snažila usnout. Kolem 11 hodiny večer mi sestřička přišla odpojit infuzi se slovy „Tak co? Pořád nic?“ Pořád jsem se převalovala a nemohla pořádně zabrat. Do hodinky mě vzbudil zvláštní pocit. Sedla jsem na postel a čekala. Naskočily mi kontrakce tak rychle, až jsem se zalekla. Zazvonila jsme na sestru a šla do sprchy. Přivolaná doktorka mi provedla vyšetření. Bylo to tak hrozně bolestivé, že jsem myslela, že už nezvládnu dojít do porodního boxu. Přišly mi naproti porodní asistentky a se vším mi pomohly. Bylo 00:15 a já honem volala manželovi, že rodíme. Ani nechci vědět, jak rychle se hrnul městem! O půl byl už na porodním sále a ve všem mi pomáhal. Zvládli jsme ještě sprchu a společně s porodní asistentkou jsme prodýchávali šílené kontrakce. Zmáhala mě velká únava. Celý den jsem nezamhouřila oko.
V 1:30 minut se narodil Tobiášek. Vážil 3100 g a měřil 49 cm.

Byl to opravdu fičák. Rodila jsem na porodním pytli, stejně jako Tomáška a Štěpánka. U finálních kontrakcí jsem proklínala celý svět. Další kontrakci byl Tobíšek na světě. Museli jsme si pohnout zjistili dvakrát omotanou pupeční šňůru kolem krku, tak na povel pořádný nádech a tlačíme ….uf úplně cítím tu hroznou bolest a únavu. Jsem hrozně ráda, že u všech porodů byl muž se mnou. Byl mi velkou oporou!

Bylo to náročných devět měsíců, ale se spoustou krásných okamžiků. Vrtění miminka v bříšku je snad nejkrásnější a určitě mi bude hrozně chybět.

Mé třetí těhotenství …..mé krásné těhotenství.

Všem těhulkám přeji krásné těhotenství.