Porod Berušky

10. 5. 2014 v 1:30 se Berusce narodil syn Tobiáš. Měří 49 cm, váží 3100 gramů.

Rodičům moc gratulujeme, mamince přejeme rychlé zotavení po porodu a Tobiáškovi do života moře štěstí a zdraví.

Vyprávění Berušky po návratu z porodnice

Ahoj holky Bolky!

Čím víc dětí tím víc je milujete.

Rodíme ONLINE

Jak už víte, minulý týden se nám narodilo to naše štěstíčko Tobiášek. Jsem plná krásných pocitů a štěstí.

Rodíme ONLINE

Pokusím se vzpomenout a podělit se s vámi, jak vlastně probíhal můj poslední týden těhotenství a co všechno jsem ještě stihla a jak se to všechno semlelo.

V pondělí nám začali řemeslníci opravovat terasu. Vybourávat a vysekávat špatně položenou dlažbu a opravovat izolaci. Takže si umíte představit ten hrůzostrašný bordel. Trošku nám dodělávání oprav terasy znepříjemnilo deštivé počasí. Ale přece těhotnou ženu nemůže nic rozhodit. Z bytu se stalo prachem pokryté neútulné místo.

Rekonstrukce trvala až do čtvrtka, mezi tím vším kutáním a vrtáním jsem si odskočila na pravidelnou kontrolu do nemocnice. Byla jsem 38 týden těhotenství, pan doktor nás přeměřil, zkontroloval a poslal domů, že jsme v pořádku. Miminku odhadl váhu 3500g. Wow takového macka. Bráchové byli oba dva menší .

Cestu z nemocnice jsem si zpříjemnila obědem s kamarádkou. Dlouho jsme se neviděly. Čeká taky miminko. Je tak nějak v půlce těhotenství a moc jí to sluší. Ovšem já, která se kutálím do samého konce, vypadám spíš jak oteklá kulička. Ale šťastná přešťastná. Oběd jsme si moc užily. Škoda že nebylo víc času. Musela jsem utíkat se Štěpánkem na trénink.

Čtvrteční den jsme strávili od brzkého rána se Štěpulou na fotbalovém zápase. Od rána se mi hůř chodilo. Byla jsem ráda, že vůbec vstanu z postele. No ale co bychom pro dítě neudělali. Dojeli jsme na zastrčené fotbalové hřiště, ke kterému vedla cesta dírami posetá. A protože bylo po dešti, cesta kolem řeky byla opravdu spíš na traktor než na osobní auto. Trenér nemeškal a hned mi s úsměvem oznámil, že když tak odrodíme tady v přírodě. Hned jsem byla klidnější. (Větší radostí bylo vítězství a 6 gólů Štěpánka).

Po odpoledním návratu domů jsem ještě sebrala sílu a uvařila a začala poklízet opravenou terasu. Ten den bylo opravdu pěkné slunečné počasí, takže sluníčko dodávalo potřebný elán. K večeru jsem už opravdu byla ráda, že ležím a nemusím hnout prstem. Kluci nešli do školy, tak mohli ponocovat a čekat, až přijde v noci tatínek z práce domů. To už já dávno počítala do duchen ovečky.

Kolem 4 hodiny ráno jsem se probudila s pocitem prasknutí bubliny. Opatrně jsem vstala a došla na záchod. No bylo to jasné, praskla mi plodová voda. Vzbudila jsem manžela se slovy „tatínku rodíme“. Kupodivu hned vstal a volal babičce, aby přijela hlídat kluky. Já si dala sprchu a vydali jsme se na cestu do porodnice. Na příjmu byla před námi jen jedna maminka. Byla na tom stejně jako já. A ještě jsme zjistily, že se známe.

Byla jsem vyšetřena a porodní asistentka nás doprovodila na porodní sál. Od prasknutí vody už uběhly tři hodiny a kontrakce se nedostavovaly, ale dostavila se vizita a pan primář nás z porodního poslal na normální pokoj a manžela zatím domů. Trochu jsem se rozesmutněla s představou plného pokoje maminek a dlooouhého čekání. Na pokoji nás bylo pět. Maminky se střídaly. Některé šly k porodu, některé přemístily na jiný pokoj, jen já pořád ležela na tom samém místě a čekala a čekala. Paní doktorka mi řekla, že pokud se porod nerozjede sám, ráno půjdu na vyvolání.

Večer v deset hodin mi sestřička došla dát infuzi ATB kvůli infekci a já se snažila usnout. Kolem 11 hodiny večer mi sestřička přišla odpojit infuzi se slovy „Tak co? Pořád nic?“ Pořád jsem se převalovala a nemohla pořádně zabrat. Do hodinky mě vzbudil zvláštní pocit. Sedla jsem na postel a čekala. Naskočily mi kontrakce tak rychle, až jsem se zalekla. Zazvonila jsme na sestru a šla do sprchy. Přivolaná doktorka mi provedla vyšetření. Bylo to tak hrozně bolestivé, že jsem myslela, že už nezvládnu dojít do porodního boxu. Přišly mi naproti porodní asistentky a se vším mi pomohly. Bylo 00:15 a já honem volala manželovi, že rodíme. Ani nechci vědět, jak rychle se hrnul městem! O půl byl už na porodním sále a ve všem mi pomáhal. Zvládli jsme ještě sprchu a společně s porodní asistentkou jsme prodýchávali šílené kontrakce. Zmáhala mě velká únava. Celý den jsem nezamhouřila oko.
V 1:30 minut se narodil Tobiášek. Vážil 3100 g a měřil 49 cm.

Rodíme ONLINE

Byl to opravdu fičák. Rodila jsem na porodním pytli, stejně jako Tomáška a Štěpánka. U finálních kontrakcí jsem proklínala celý svět. Další kontrakci byl Tobíšek na světě. Museli jsme si pohnout zjistili dvakrát omotanou pupeční šňůru kolem krku, tak na povel pořádný nádech a tlačíme ….uf úplně cítím tu hroznou bolest a únavu. Jsem hrozně ráda, že u všech porodů byl muž se mnou. Byl mi velkou oporou!

Rodíme ONLINE

Bylo to náročných devět měsíců, ale se spoustou krásných okamžiků. Vrtění miminka v bříšku je snad nejkrásnější a určitě mi bude hrozně chybět.

Mé třetí těhotenství …..mé krásné těhotenství.

Všem těhulkám přeji krásné těhotenství.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Porod Tobiáška od Berusky - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Epilepsia u dieťaťa

| N.S. | 22.10.2018, 09:21

Dobrý vecer, chcela by som počuť nazor a radu aj niekoho iného ako je naša Pani neurologicka. Syn má 19 mesiacov, od cca 10 mesiacov sa sem tam zapozera. Najčastejšie sa to deje pri vyberaní z autosedačky, sem tam pri vyberani z kocika a keď sme na návšteve u babky (sedí na sedačke, na posteli), doma je to naozaj velmi zriedkavo. Syn vacsinou sedi a hrá sa zrazu sa ostane pozerať niekam do priestoru trvá to cca 10 sekund, ked ho oslovim menom, zmurkne a o chvilu to prejde, niekedy to však trva dlhsie a nereaguje ani na oslovenie až keď mu položím prst na nos alebo ho pohladkam ale to je tak 1 z 10 razov. Pri zapozerani neprevraca očami, nepada, nepusta hracky z ruky, po zapozerani niejen uplakany, unaveny alebo nervozny, pokracuje dalej kde prestal. Nikdy aj pri vysokej horucke nemal ziadne kŕče, záchvaty ani nic podovne. Boli sme 2x na EEG, z toho ani raz mu ho nenamerali keďže maly plakal a hybal sa... Pani doktorka to nemohla z toho vycitat pretože tam bolo vela pohybov. Povedala že to môže byť epilepsia a predpisala mu sirup Convulex a že sa uvidí či mu pomoze a či nie. Môže mu iba na zaklade toho čo poviem predpísať taketo lieky? Nechcem ho zbytočne krmit takýmito liekmi keď to nemá potvrdene, nechcem mu ublížiť. Samozrejme ak sa epi potvrdi nevidím v Tom problém. Prosim Vas co mam robiť? Dávať mu ich? Nedávať? Žiadať opätovne eeg? Až ked sa potvrdí epi tam, tak vtedy zacat s liečbou? Ďakujem veľmi pekne za odpoveď

Určitě nasaďte Convulex, i když nelze hodnotit EEG, stavy zahledění patří anamnesticky do epilepsie dětského věku a neléčené nohou znamenat zhoršení stavu.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 22.10.2018, 10:22
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Zavřít reklamu
Inzerce