Červenec/4 - šití dle vlastních návrhů, adrenalin

 Maminky z našeho seriálu popisují, jak se jim v posledním týdnu dařilo.

• Lenižurka - se chystá začít s šitím oblečení dle vlastních návrhů, proto si objednala overlock
• Amálie - si zažila adrenalinový nápad, když se rozhodla polekat své kamarádky. Co se stalo?

 

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je značka Linola, která každé z pěti rodiček věnuje kufříky s produkty pro miminka.      Společnost Hipp maminkám věnuje kosmetické taštičky.    Rodičky rovněž obdrží publikaci vydavatelství Babyonline Zdravé těhotenství.           Společnost GS věnuje maminkám těhotenské vitamíny s vysokým obsahem kyseliny listové GS Mamavit a přípravek proti nadýmání v těhotenství Noball.

 

Lenižurka (26 let, 28. týden, druhorodička) 

Milé BOLky,

jak se vám daří? U nás se nic zvláštního neděje. Přes celý týden jsem sáhodlouze řešila po bouřce nefunkční router a tím i nefungující net. Aspoň jsme méně času trávili surfováním po něm. Mobily totiž velmi záhy skučely, že jsme překročili datový limit operátora, tak jsme trávili večery po staru. Úklidem a tak...:-D V pondělí jsme zajely s mamkou a Sárou do Kadaně na úřad vyzvednout hotový pas pro malou a taky jí nechat vyfotit na občanku. Musela jsem se smát, protože jsem s ní od narození nebyla nikde oficiálně u uměleckého fotografa, jak se všichni běžně nechávají fotit, a byli jsme jenom dělat fotky na pas a teď na tu OP.

Jedno odpoledne v týdnu jsme zajeli do Karlových Varů na Rolavu, kde manžel najezdil pár kilometrů s kočárem na kolečkových bruslích a já si vychutnávala letní pohodu u langoše a kofoly, čmárajíce do skicáku nějaké návrhy oblečení pro těhotné a kojící. Byla jsem v tom areálu poprvé a musím říct, že jsem byla docela mile překvapená vybaveností pro dospělé i prolézačkami pro děti všech věkových kategorií. 

Taky mi přišel úspěšně vydražený overlock. Hned mě jala vlna vzrušení a radosti, kterou jsem musela trochu umírnit, jelikož se nechci na 100% upínat k tomu, že bude dobře šít. Je to starší typ od Toyoty a musím ho nejdřív dát seřídit a případně možná v něm i něco vyměnit. Ale pevně věřím, že ještě není na odpis a poslouží svému účelu. Účel zní: chci si ušít to, co doteď jen navrhuju. Můj historicky první ucelený počin jsou těhu gatě, které byly výsledkem kurzu pro začátečníky v Praze na začátku června. Příští týden si mám vyzvednout v Praze ještě normální šicí stroj od Luczniku, tak už plánuju, jak hned udělám aspoň povlečení do postýlky. :-))

V pátek jsem dělala šoféra manželovi po vyšetření žaludku a zbytek dopoledne pořád něco někde objížděla. Aby mohl nerušeně odpočívat, malé se věnovala zase moje mamka. Ještě, že ji máme. A ještě, že má hlavně dovolenou. :-))

Víkend jsme trávili částečně na chalupě, kde teda máme takový dlouhý spací režim noční i popolední, že je to až hanba (ten vzduch tam dělá svoje), a částečně úklidem a přípravou na pondělní příjezd Kačenky, kmotry naší Sárinky, a její půlroční Barunky. Sárinka tento čas příprav tráví s babičkou Zuzankou, která pak chudák bude asi dlouho regenerovat síly a uklízet byt po tom našem malém tajfunu, který ji ale bezmezně miluje, tak jí to snad vynahradí. :D

Já ještě v neděli večer donutila muže se mnou zajet do OBI a koupit garnýže, abychom konečně pověsili závěsy a postupně vylepšovali to naše hnízdo. Co vám budu povídat, ještě nějakou dobu si stejně nic nepověsíme, protože zjištění, že vrtáme do polystyrénu a ani v sádrokartonu to bez hmoždinek nedrží, nás donutilo práce zanechat a počkat, až narazíme na kovomat, kde si ty hmoždi koupíme.

V tomto týdnu mi zas o něco vyrostlo bříško, už se mi, potvůrka, v leže nesrovnává do roviny a prsa se zvětšují dál též. Na nehty moc nedosáhnu a při menším předklonu se mi vrací obsah žaludku, je to zábava. ;-) Taky s tím učůráváním to je boj, někdy si kýchnu a nic a příště stačí lehce zakašlat a měním spodní prádlo. Žáha mě pálí čím dál častěji, skoro po každém jídle. A horor nastává, když si zapomenu během dne dát dávku hořčíku a během noci a ráno končím v nějaké krkolomné pozici, kdy se snažím donutit k „rozumu“ obě své nohy. Taky jsem si v úterý odbyla test na těhu cukrovku. Žádná hitparáda to nebyla, ale ten první velký lok, na který jsem toho vypila nejvíc, mi to přišlo jak vyšumělá cola, kterou občas taky piju, takže jsem se z toho nehroutila. Na druhý a další už to bylo horší, opakovala jsem si stále: „Mysli na to ne jako na hnus, ale něco moc zdravého.“ I tak jsem ale byla raději opatrnější při vstávání a odchodu, abych to náhodou nenechala někde na chodbě. :-) Ale dobrý.

Mějte se hezky a udělejte si v týdnu nějakou radost,

vaše Leňule Pleňule

Amálie (30 let, 30. týden těhotenství, prvorodička)

 

Ahoj Bolky,

tak tenhle týden bylo teda pořádné vedro i pro normálního smrtelníka, natož pro těhotnou nebo důchodce.

Chvílemi jsem myslela, že se opravdu uvařím a že je tam malá jak v mikrovlnce, ale četla jsem, že má v bříšku naštěstí konstantní teplotu 37 a je jí tam fajn, tak snad za ty dva měsíce nevyleze vařená! Maminka už je jedna velká zapářka a i přes to, že miluje vedro, tak na něj chvilkama nadává. :-) Ale stále lepší jak zima nebo déšť, protože už tak mi začala i ta nejdelší trička být krátká, takže zimu bych nepřežila a před deštěm neuteču, což jsem si taky zkusila, no tak radšji to teplo. :-D

Skvělý únik z toho tepla byl nápad kamarádky, se kterou jsme šly na bazén. Má malou holčičku, tak bylo i o zábavu postaráno a konečně jsem mohla provětrat ty nové těhu plavky. Moje vtípky o plavky pro kategorii 80+ ale musely být nevysloveny, protože v šatnách byla spousta důchodců, kterým by opravdu padly. :-D

Každopádně voda parádně nadnášela a náramně osvěžila, takže o víkendu bylo reptééé... Dlouho jsem přemýšlela, jestli k tomuto tématu přiložit foto, aby jste se nelekly, nemám teď svoje tělo vůbec ráda, ale tak alespoň přikládám jednu z tajného zkoušení doma :-) a jednu z mazání břicha, to teď mažu furt, aby bylo vláčné a malá se neprokopala ven, o což se teda urputně stále snaží...

No a asi si nahoře říkali, že ten týden převalování na gauči a koupání se ve vlastním potu je nuda, tak mi holt zase nalili do krve trochu adrenalinu... No i okolí o mně říká, že jsem se zklidnila, ale asi se jen ovládám. Tu najednou mě napadlo, že za keříkem a zídkou sedí na lavičce kamarádky a že na ně bafnu. Tak se plížím, přikrčena a najednou se mi zdálo, že keřík je málo hustý a že bych mohla být odhalena a tak jsem se rozhodla skočit a bafnout! No že 80 kilo už tak neskočí, to jsem se přesvědčila hned v první vteřině, když jsem letěla keříčkem a škobrtla o tu zídku a propadla na molo k jezírku, kde do té doby probíhaly největší drby a už jen v letu zakřičela baf... vzhledem k tomu, jak jsem tam vpadla, zařvaly všechny kamarádky! A já měla druhou vteřinu k tomu, abych se alespoň zachytila o lavičku, stočila se na bok, abych si nenarazila břicho, obětovala loket a koleno, udržela mobil a peněženku a nepadla do jezera... To vše jsem stihla! No nejdřív byli v šoku všichni, pak jsem si uvědomila, jak jsem vlastně riskovala a projel mnou hrozný strach, jeslti se něco nestalo malé... když jsem rozhýbala naražené koleno a loket, rekognoskovala, jeslti je břicho a malá OK, tak jsme se pak ještě od srdce zasmály. Sedla jsem do auta a jela domů, tam mi to všechno ještě docházelo, jak moc jsem riskovala!!! Nejbližší dva měsíce už určitě na nikoho nebafnu!!! Slibuju.

Tak se mějte a smějte a za týden zase ahoooj, snad bude vše OK, malá kope jak dělník v Ostravě v dole, tak je snad v pořádku.

Amálka