Červenec/4 - šití dle vlastních návrhů, adrenalin

• Lenižurka - se chystá začít s šitím oblečení dle vlastních návrhů, proto si objednala overlock
• Amálie - si zažila adrenalinový nápad, když se rozhodla polekat své kamarádky. Co se stalo?

Amálie (30 let, 30. týden těhotenství, prvorodička)

Ahoj Bolky,

tak tenhle týden bylo teda pořádné vedro i pro normálního smrtelníka, natož pro těhotnou nebo důchodce.

Chvílemi jsem myslela, že se opravdu uvařím a že je tam malá jak v mikrovlnce, ale četla jsem, že má v bříšku naštěstí konstantní teplotu 37 a je jí tam fajn, tak snad za ty dva měsíce nevyleze vařená! Maminka už je jedna velká zapářka a i přes to, že miluje vedro, tak na něj chvilkama nadává. :-) Ale stále lepší jak zima nebo déšť, protože už tak mi začala i ta nejdelší trička být krátká, takže zimu bych nepřežila a před deštěm neuteču, což jsem si taky zkusila, no tak radšji to teplo. :-D

Skvělý únik z toho tepla byl nápad kamarádky, se kterou jsme šly na bazén. Má malou holčičku, tak bylo i o zábavu postaráno a konečně jsem mohla provětrat ty nové těhu plavky. Moje vtípky o plavky pro kategorii 80+ ale musely být nevysloveny, protože v šatnách byla spousta důchodců, kterým by opravdu padly. :-D

Každopádně voda parádně nadnášela a náramně osvěžila, takže o víkendu bylo reptééé... Dlouho jsem přemýšlela, jestli k tomuto tématu přiložit foto, aby jste se nelekly, nemám teď svoje tělo vůbec ráda, ale tak alespoň přikládám jednu z tajného zkoušení doma :-) a jednu z mazání břicha, to teď mažu furt, aby bylo vláčné a malá se neprokopala ven, o což se teda urputně stále snaží...

No a asi si nahoře říkali, že ten týden převalování na gauči a koupání se ve vlastním potu je nuda, tak mi holt zase nalili do krve trochu adrenalinu... No i okolí o mně říká, že jsem se zklidnila, ale asi se jen ovládám. Tu najednou mě napadlo, že za keříkem a zídkou sedí na lavičce kamarádky a že na ně bafnu. Tak se plížím, přikrčena a najednou se mi zdálo, že keřík je málo hustý a že bych mohla být odhalena a tak jsem se rozhodla skočit a bafnout! No že 80 kilo už tak neskočí, to jsem se přesvědčila hned v první vteřině, když jsem letěla keříčkem a škobrtla o tu zídku a propadla na molo k jezírku, kde do té doby probíhaly největší drby a už jen v letu zakřičela baf... vzhledem k tomu, jak jsem tam vpadla, zařvaly všechny kamarádky! A já měla druhou vteřinu k tomu, abych se alespoň zachytila o lavičku, stočila se na bok, abych si nenarazila břicho, obětovala loket a koleno, udržela mobil a peněženku a nepadla do jezera... To vše jsem stihla! No nejdřív byli v šoku všichni, pak jsem si uvědomila, jak jsem vlastně riskovala a projel mnou hrozný strach, jeslti se něco nestalo malé... když jsem rozhýbala naražené koleno a loket, rekognoskovala, jeslti je břicho a malá OK, tak jsme se pak ještě od srdce zasmály. Sedla jsem do auta a jela domů, tam mi to všechno ještě docházelo, jak moc jsem riskovala!!! Nejbližší dva měsíce už určitě na nikoho nebafnu!!! Slibuju.

Tak se mějte a smějte a za týden zase ahoooj, snad bude vše OK, malá kope jak dělník v Ostravě v dole, tak je snad v pořádku.

Amálka