Inzerce
Inzerce
Inzerce

Prosinec 2013/1 - Advent je tady

Tento týden se nesl v duchu těhotenského focení a začátku adventu :

  • Sylviecucy sršela optimismem – definitivně se rozloučila s prací, na předporodním kurzu se naučila manipulovat s miminkem a s Kubou absolvovala těhotenské focení,
  • Dominikukolarovou trápilo velké břicho a strach z porodu, těší se ale, až poprvé vyjede s miminkem v novém kočárku ven,
  • Buik vyráběla adventní věnce a vrhla se také do oblasti těhotenského focení, s manželem nakoupila poslední vánoční dárek a odreagovala se na těhotenské józe.

 

                                                                                                                                                                

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé z pěti rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1 000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží publikaci vydavatelství Babyonline Zdravé těhotenství.        

Které maminky se projektu účastní?

 

Sylviecucy (27 let, prvorodička, 31. týden)

Tento týden měl už definitivně poslední pracovní nádech.

V úterý dopoledne jsem uzavřela poslední úkoly a uklidila stůl, po obědě dorazil do Ostravy šéf se dvěma kolegyněmi... předala jsem agendu, při krátké procházce ukázala centrum a večer je pozvala na večeři do francouzské palačinkárny.

Inzerce

Středa byla pracovně velmi odpočinková, douzavřeli jsme poslední body, zašli na oběd, udělala jsem kolegům pá pá a se slzami v očích se definitivně rozloučila se svou prací. Bylo to ale nejlepší rozloučení, jaké jsem si mohla přát... byl to zvláštní pocit, na jednu stranu melancholický, že něco končí, na druhou stranu šťastný, že se blíží naše malá na svět. A protože práce už v mém světě není aktuální, plní se mi diář takovými fajn věcmi jako kadeřník, rodinné návštěvy, předporodní kurz, kafíčko s kamarádkami a romantika s Kubíkem :-)

Ve čtvrtek jsme si v předporodním kurzu zopakovali vše, co jsme se dosud učili, to znamená, jaké jsou fáze porodu a jak v jednotlivých fázích dýchat, abychom si porod alespoň mírně ulehčily. Mimoto jsme si ukázali, jak správně manipulovat s novorozencem, nejen na videu, ale i prakticky od porodní asistentky. Ocenila jsem i to, že jsme si vše mohly přímo vyzkoušet na panenkách. Nad čím mi občas zůstává na tomto kurzu rozum stát, jsou různé dotazy od ostatních těhulek. Říkám si, že kdybych řešila podobná témata do takového detailu, zbytečně bych se vystresovala... myslím, že není třeba vědět o porodu všechno, stejně nikdy nebudeme schopné se na to úplně připravit. Vždycky to může být jiné, než se píše nebo říká. Vybrala jsem si kvalitní porodnici, a tak jsem, co se týče porodu, mnohem klidnější, protože vím, že budeme s malou v dobrých rukou... toť má příprava :-) A opravdu nepotřebuji přemýšlet nad tím, jestli budu schopná na příjmu mluvit nebo ne, protože určitě nebudu první prvorodička, kterou tam kdy měli :-)

Inzerce

V noci z pátku na sobotu jsme s malou vůbec nespaly, v podstatě jsem doslova vytuhla totálním vyčerpáním až někdy v půl šesté ráno v sedě v křesle. Nevím, čím to bylo, možná se malá přetáčela hlavičkou dolů a hledala tu správnou polohu nebo jí v brušku něco vadilo, ale silou mě kopala téměř celou noc... dokázala to i na takových místech, kde jsem si myslela, že nikdy nemůže být. A tak jsme v noci střídavě seděly a četly si, střídavě chodily po bytě, sprchovaly se... vždycky se mírně uklidnila, když jsem bruško hladila, ale sotva jsem si lehla, malá se probudila a začalo to znovu... ani mé prosení nepomohlo. Kuba byl trochu v šoku, když se v pět ráno vzbudil a neuviděl mě vedle sebe. S očekávaním jsem ulehávala v sobotu večer do postele, zda nezažijeme stejný cirkus, ale ne, hvězdička byla hodná jako vždycky a ani dnes to nevypadá, že by se chystalo velké rodeo. Těším se na další poradnu u pana doktora, zda se vyplnilo mé očekávání, že se malá už opravdu otočila hlavičkou dolů :-)

Nedělní odpoledne jsme strávili na těhotenském focení... původně jsem si myslela, že celý tenhle kolotoč Kuba podstupuje spíše kvůli mně, je pravda, že jsem s tím opravdu otravovala snad už od druhého týdne těhotenství :-) Ale při samotném focení jsem měla pocit, že si to nakonec užívá minimálně stejně jako já. Pečlivě jsem připravila různé kombinace nejen našeho oblečení, ale i toho miminkovského naší malé. Na focení jsme nebyli sami, přidala se i sestra s malou Claudí, takže máme opravdu mnoho fotek různých variací a barev: já sama, já s Kubou, já s Claudí, my dva s Claudí, já se sestrou, my se sestrou a Claudí a nakonec všichni... užila jsem si to moc a jen z toho mála, co mi fotografka ukázala, budu mít co dělat, vybrat ty nejlepší na tisk. Nicméně bohužel u této paní fotografky víme, že na fotky budeme dlouho čekat, je velmi žádaná a nemá nikoho k ruce, což se na čase zpracování fotek dost podepisuje, ale nenašla jsem v okolí Ostravy nikoho, kdo by těhotenské fotky dělal stejně dobře jako ona, takže jsme do toho šli i za cenu toho, že si prostě počkáme. Doma jsem pak emailem oslovila další dvě fotografky, u kterých se mi líbí novorozenecké focení, abychom měli s Kubou jasno, kam v únoru pojedeme zvěčnit i naši malou hvězdičku.

Inzerce

Trochu jsme teď polevili s nákupem věciček pro malou, nábytek do jejího království již máme, oblečků víc než dost (ale jedněm šatičkám jsem neodolala :-), kosmetiky taky. Soustředím se teď na nákup věcí spíše pro sebe... poporodní kalhotky, kojenecká podprsenka, vložky atd. Hlavně mi tyto věci chybí k zabalení tašky do porodnice.

   

Inzerce

S očekáváním sleduji BOL, zda se objeví článek od Ady S. o porodu malé Aničky... doufám, že se brzy dočkáme, protože příspěvek od Kacato mě uklidnil natolik, že bych šla rodit klidně následující den :-) Těším se i na další příspěvek nás – ještě nastávajících maminek! Mějte se krásně a hlavně všem hezký advent! Příští týden se s vámi podělím o to, jak dopadla návštěva kamarádky a jejího 6týdenního synka a taky prohlídka porodního sálu s Kubou.

Dominikakolarova (20 let, prvorodička, 33. týden)

Další týden máme za sebou a já mám pocit, že mi za pár dní strašně moc vyrostlo břicho, dokonce i přítel mi to neustále říká.

Celou dobu jsem si stěžovala, že vypadám spíš jako tlustá než těhotná, ale teď už je na mně opravdu vidět, že těhotná jsem. Vždycky jsem věděla, že je těžký nosit takovej „batůžek“... ihned si to spojíme s nižší pohyblivostí, otoky nohou, nespavostí atd. Ale teď můžu říct, že vím, co to je, a opravdu soucítím se všemi ženami, co si tím prošli nebo zrovna teď prochází. Přibrala jsem už celých 10 kilo! Jsem opravdu zvědavá, jak tohle budu shazovat, doufám, že to půjde samo. Přítel si pro mě dokonce už  vymyslel přezdívku, říká mi bubeník, kvůli narůstajícímu břísku :-D Připadám si teď celkem vtipně, jak kvůli chůzi, tak i tomu „kulatýmu vzhledu“.

Samozřejmě se u mě stupňuje potřeba chodit na záchod, takže se moc nevyspím, protože mi celkem trvá potom usnout. Jednu noc jsem doslova proskučela bolestí, první to byli poslíčci (tentokrát dost intenzivní) a pak, když jsem asi po dvou hodinách konečně usnula, mě pro změnu vzbudila nesnesitelná bolest zad. No teď už to bude jen horší, říkají mi všichni a já tomu začínám věřit. Nejhorší je, že jsem citlivka, co se týče bolesti, nejsem na ni totiž zvyklá, a když už jednou za čas něco takového přijde, jako třeba ten můj uražený prst, prožívám to jako nikdo :-D Jsem proto ráda, že se přítel rozhodl sám od sebe, že bude u porodu. Já jsem ze začátku nechtěla, aby tam byl, ale postupem času jsem si uvědomila, že s ním to bude lehčí. Je pro mě velkou oporou a myslím si, že to tak bude i porodu (tedy snad). Četla jsem spoustu článků o doprovodu muže u porodu, tak jsem zvědavá, jak to bude prožívat ten můj, doufám, že dobře a že to jen posílí náš vztah a ne naopak jako v některých případech. Asi vám přijde, že nemyslím na nic jiného než porod, co? Ono to tak opravdu bude, musím se přiznat, že z toho mám velký strach a čím víc se to blíží, tím víc se ten strach stupňuje.

Teď ale něco pozitivnějšího... konečně mi došel balík s oblečením pro prcka :-) Objednala jsem si asi 70 kousků oblečení, ale stále mi přijde, že mi toho strašně moc chybí. Jsem prostě nervózní prvorodička, tak mě, prosím, moc neodsuzujte :-D Už jen čekám, až mi přítel zprovozní pračku, abych se mohla pustit do praní a uklízení těch mrňavých věciček. To, že jsme si přivezli kočárek, jsem psala už minule, každou chvíli se na něj chodím dívat, popojíždět s ním a nejsem sama, přítel je u něj taky pořád :-D Říká, že se těší, až bude vozit, tak jsem zvědavá, jak často bude s malým chodit ven a jak dlouho mu to vydrží. Já se taky těším, až poprvé půjdu ven s kočárkem a v něm bude spinkat ten náš drobeček :o)

Nic zajímavého se u nás asi jinak nedělo, stále jen doplňujeme chybějící věci do bytu a snažíme se pořádně zabydlet... žádný vzrůšo. Takže doufám, že ostatní těhulky si užívají bříška, pohodu a nenudí se tak jako já a že maminkám dělají radost jejich mrňousci. Přeji všem krásný začátek tohoto kouzelného měsíce ;o)
 

Buik (32 let, druhorodička, 34. týden)

Tak jsem zjistila, že je to se mnou stále horší – vůbec nic si nepamatuju :o). Marně se tu snažím vzpomenout, co že jsem tento týden vůbec dělala, asi bych si to fakt měla psát :o).

V pondělí jsme vyrazili jak dopoledne, tak odpoledne na procházku. Jen ta odpolední nebyla tak dlouhá, protože Mára automaticky zatočil k tetě a k jeho radosti teta hlídala holky od bratránků. Když jsem je tam tak pozorovala, jak společně blbnou, křičí, lítají a vůbec neposlouchají, úplně se to ve mně stahovalo a začala mě zase honit myšlenka „jak já to budu jen zvládat“??!! Bude to očividně dost náročné, ale zvládlo to hodně ženských přede mnou, tak proč bych to neměla zvládnout já?

Během úterní dopolední procházky jsme vyrazili na větvičky. Sice trošku pršelo, ale já jsem je už chtěla mít doma, abych mohla ve chvílích volna umotat věnce. Mareček mě pozoroval, o co se to tam s těmi nůžkami snažím – měl pravdu, daleko lepší bylo, když jsem začala větvičky normálně lámat. Domů jsem si donesla plnou tašku.

Středa byla věnována focení. Přišla ke mně jedna paní, která chtěla nějaké jakoby vánoční focení a pak focení v dobovém kostýmku. Věnovala jsem tomu celé dopoledne. Holčička ze začátku krásně spolupracovala, ale pak začala lumpačit :o). Jelikož jsem chtěla, aby měli dostatek foteček, klidně jsem to protáhla, protože jsem nikam nespěchala – Mareček byl na procházce s babičkou. Odpoledne jsem se pustila do úprav foteček, ale přiznám se, že ještě doposud nemám upraveny všechny, které si vybrali.

Ve čtvrtek jsem opět vyrazila do diaporadny, během úterka jsem se naměřila a všechny hodnoty byly naprosto v pořádku, takže jsem tam jela i s dobrým pocitem. Babička s Márou jeli se mnou, protože jsme chtěli jet společně nakoupit. Vzala jsem si s sebou zase knížku a byla jsem ráda, že jsem to udělala. Sice přede mnou nikdo nebyl, ale stejně mě nechali nějakou dobu čekat na chodbě. Pak si mě pozvali dál, sestřička se mi začala věnovat, ale jelikož měla soukromý hovor, odešla beze slova na chodbu a já jsem zůstala s druhou sestřičkou v ordinaci. Nic se nedělo, čas utíkal, a tak jsem si zase vytáhla knížku a začala si číst. Po asi deseti minutách si mě všimla druhá sestřička a zeptala se mě, kde jsme skončily. Musela jsem se začít smát, když jsem jí oznámila, že jsme ještě ani nezačaly.

Začala se tedy vyptávat a zapisovat si údaje. Když toto bylo všechno hotové, tak mě poslala k paní doktorce, která tam právě zaučovala nového kolegu. Vysvětlovala mu, proč se ptá na to či na ono, kam se to zapíše a tak. A jelikož jsem měla všechny hodnoty v pořádku, neměla jsem žádné dotazy, tak mě vlastně bez čehokoli propustila domů. Ještě přemýšlela, kdy mě má opět pozvat na kontrolu (protože to vychází přesně mezi svátky, a to se jim asi nehodí – ani mně ne). Chtěla nejdřív až po Vánocích, ale pak řekla, že to bych jim mohla porodit (jako kdyby to byla taková katastrofa, co??). Takže mám ještě jednu kontrolu před Vánocemi. Ještě jsem si dojela nechat odebrat krev kvůli dlouhodobému cukru – cestou jsem potkala babičku s Márou, takže jsme potom mohli rovnou vyrazit na ten nákup. Odpoledne šel Mára s babčou sám na procházku, protože já jsem se vrhla do tvorby Márovy fotoknihy (taky ještě není dodělaná, chjo).

Páteční dopoledne jsme věnovali návštěvě jedné mé kamarádky, která má taky dva kluky – dvojčátka. Bylo to moc prima, ráda bych řekla, že jsme si dobře popovídaly, ale přiznávám, že v takovém množství tak malých dětí to bylo náročné. Kluci nás chtěli normálně překřičet. A jak se tam Mára rozkoukal, začal hezky zlobit. Jeden cvrček od kamarádky zatím jen leze, Mára ho chňapnul za triko, přetáhl si ho, kam potřeboval, a pak si na něj sednul. Ten druhý cvrček už chodí, toho si chytil za kalhoty, stáhnul ho na zem a pak si na něj taky sednul. Nebo s kluky dělal tuli tuli a jen jsem se otočila, už toho jednoho midlil po hlavičce. Mno zase jsem měla dost. K tomu tam pobíhal pejsek, kterého chtěl Mára stále objímat, opravdu, bylo tam co hlídat :oD.

Na sobotu klasicky připadla těhotenská jóga, kde jsem se nádherně odreagovala. Cestou ze cvičení jsem si prošla trhy, které jsou umístěny v dolní části středu města, a jako bonus jsem se zastavila vyzvednou perníkové adventní věnce, které jsem měla objednané od jedné paní. Cesta domů ze cvičení byla tak nádherně provoněna vůní těch perníčků, že jsem na ně dostala takovou chuť a hned bych je snědla :oD. Mareček a babča jeli se mnou do města, já jsem šla cvičit a oni vyrazili do Mikulášské tramvaje, sešli jsme se až doma. Nádherné bylo, že sice Mára nemluví, ale hned jak přišel, začal mi vyprávět, co všechno prožil a viděl. Bylo to nádherné ho poslouchat a jak při tom mával rukama, celý byl černý, protože se mu moc líbili čertíci a chtěl si s nimi hrát.

Odpoledne jsem ještě rychle dozdobila věnce, aby na advent bylo všechno hotovo.

Dopolední neděle byla bohužel opět věnována nákupům, protože babička potřebovala ještě dokoupit nějaké dárečky. Odpoledne si pro Máru přišla druhá babička a my s manželem jsme vyjeli ještě koupit jeden ohromný dárek právě pro druhou babičku. Myslela jsem si, že dáreček hned dovezeme domů, ale bohužel bude připraven až příští týden – ale to už by měl být opravdu POSLEDNÍ DÁREK!

Mára s babičkou se vydali na rozsvícení stromečku u radnice – mě osobně to také moc lákalo, ale když jsem si představila, jak tam bude narváno a já se tam mezi lidmi cpu s tím svým obřím pupkem, rychle jsem tuto variantu zamítla. Na Máru doma čekal advenťáček, ale stále mi opakuje, že má „máo“ a že chce „etě“.

V příštím týdnu hned v pondělí jdu na kontrolu na gynekologii. Už začínám chodit po třech týdnech, ale tentokrát ještě nebudeme dělat ten monitor se sondami, jak kontroluje tlukot srdíčka, to až příště. Také se chceme zúčastnit výstavy tělesně postižených malířů. Musíme vyzvednou dárek pro babču a o víkendu nás čeká rodinná oslava. Očividně se nudit nebudeme :o)

Příběhy maminek dle podkladů zpracovala Veronika Steidlová Kordasová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Prosinec 2013/1 - Advent je tady - diskuze

  • Sylvi moc se těším až nějakou tu fotku profes fotku s bříškem uvidím   Já bych taky chtěla takové fotky,ale nevím zda do toho ten můj půjde. 
    dominikakolarova   | 05.12.2013 11:17:18 | Reakcí: 9, poslední: 07.12.2013 13:27:08
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • Sylvi, můžu se zeptat u jaké fotografky to bylo?? Jee, sem ti chtěla dát odkaz na jednu skvělo fotografku, ale sídlí daleko od nás. Myslela jsem si, že v Ově, ale ona je s Brna:oD, tak to taky nic ... ale třeba pro pokochání https://www.facebook.com/PSQuill?fref=ts Je opravdu skvělá!

    Domčo si představ, že manža mi v poslední době zase začal říkat hrochu :oD, stejně jako tomu bylo u prvního mimi. Teda nevím, kam na to chodí :oD
    Buik   | 03.12.2013 21:50:17 | Reakcí: 5, poslední: 04.12.2013 08:25:35
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Krasne fotky :-) ale Brno je daleko.. My jsme byli u fotografky v Orlove, ktera si rika Opiolovka..najdes ji na normalne na googlu, ma sve stranky. No s tim casem je to u ni ale des..slibila,ze nahledy budeme mit hned v nedeli vecer..je utery a nic  

      No a mne doma rika chlap "bobino"..des! To je jak na velkeho chlupateho psa  
      sylviecucy   | 03.12.2013 22:26:53
      Reagovat | URL příspěvku
  • holky krásně vám to utíká    

    Sylvi to mě těší, že jsem tě uklidnila   užívej klídečku, snad už tě prďolka nebude moc okopávat  

    Domi, zbytečně se porodem nestresuj, mimi stejně ven nějak musí, uvidíš, že to spolu krásně zvládnete    

    Luci ty jsi pořád tak akční     určitě to pak krásně zvládneš s oběma prckama  

    jinak my s Robčou se máme fajn, je zlatý, nepláče, baší, spí a prdí, Verunka ho zbožňuje a celkově to je skvělé jak už jsme 4. Přidala jsem pár fotek. Tak pohlaďte pupíky a opatrujte se  
    kacato   | 03.12.2013 20:46:08 | Reakcí: 2, poslední: 03.12.2013 22:31:19
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Prosím, prosím, já chci taky takového Robíčka, moc prosím :oD. Úplně se děsím toho, jak ze začátku Mára několikrát za noc vzhůru, boje s kojením, prdíky ... atd, atd :oD.
      Si tak říkám, Mára sám o sobě je za noc třeba třikrát vzhůru, ten druhej bude taky ... a kdy budu spát já??!! :oD
      Buik   | 03.12.2013 21:44:40
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Ja chci taky takove hodne miminko   jsem rada,ze se vam dari..jen tak dal!

      Pani asistentce z kurzu jsem ted rikala,ze zadne dotazy nemam, pze na jejich porodnici slysim samou chvalu a v podstate se tesim,az tam s nimi budu   mela radost  
      sylviecucy   | 03.12.2013 22:31:19
      Reagovat | URL příspěvku
  • Sylvi, stojíš perfektně nohama na zemi a tak to má před porodem být! Já byla zrovna jedna z těch matek, které se vyptávaly na každou blbinu a ve finále to pak opravdu nebylo vůbec důležité  Já se jednou na kurzu zeptala, jestli jim nebude vadit, když pošlapu podlahu v porodnici mokrýma pantoflema ze sprchy  No, byla jsem dobrý psycho.

    Dominiko, moc ti to sluší, máš krásné bříško!

    Luci, ty pro mě funguješ jako antikoncepce, já si totiž vždycky představím toho mýho draka s potenciálním sourozencem a normálně se mi podlamujou kolena  Určitě to ale zvládnete v pohodě, jste hodně akční rodinka, tak to půjde všechno hladce.
    danicka84   | 03.12.2013 20:14:10 | Reakcí: 3, poslední: 04.12.2013 12:38:09
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      :oD tak děkuji ... antikoncepce, tak mě ještě nikdo nenazval :oD ... možná jedině antikoncepční přepážka, jo to už mi říkali :oD.
      Hele, po pravdě, mě taky, opravdu se toho děsím. Dneska jsem potkali kočárek s maličkým miminkem. A Mára hned mimi mimi a chtěl koukat a tak. Na druhou stranu, psala mi kamarádka, jak měli doma na návštěvě na několik dní kamarádku s prckem. A její malá nejdřív tomu miminku chtěla půjčovat všechny svoje hračky a tak. Postupem času, křičela, když mimi náhodou šáhlo na její hračky a ve finále mu je brala a už moc milá nebyla :oD.
      Buik   | 03.12.2013 21:43:10
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        Diky..snazim se o chladnou hlavu. Ve finale to muze nakonec vypadat jinak..treba me ten porod tak vydesi, ze ze me bude cely personal na prasky   ale ted jsem klidna..nejak to mimco ven jit stejne musi, no ne?
        sylviecucy   | 03.12.2013 22:34:51
        Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Děkuji :-)
  • Krásný advent, milé maminky.
    tygřímáma   | 03.12.2013 15:23:37 | Reakcí: 1, poslední: 03.12.2013 21:40:04
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • Holky máte pěkné bříška.Silvi vůbec jsem nevěděla,že tady nějaká taková restaurace vůbec je.
    Luci ty věnce máš moc pěkné     
    Zuzbr   | 03.12.2013 15:08:34 | Reakcí: 2, poslední: 03.12.2013 21:39:36
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Je je, kousek od stodolni..jmenuje se Au Pere Tranquile.. A palacinky jsou tam fenomenalni!
      sylviecucy   | 03.12.2013 15:30:51
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Já jsem z těch věnců furt tak nějak mimo - každý rok dělám spíš červené, fialové a letos jsem zvolila takhle a přijde mi to dost divné, nevím, mno :oD.
      Ale je fakt, že malej z toho má radost, otrhává svíčky, sobíky a tak :oD
      Buik   | 03.12.2013 21:39:36
      Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den,
ráda bych se zeptala, zda je pravděpodobné, že jsem otěhotněla 24.11., když na uz, který proběhl 30.1. byl vidět pouze gestační váček a 15.2. už byla potvrzena srdeční akce? Nemám pravidelnou menstruaci, ale nejsem si jistá termínem porodu.

Moc děkuji za Váš čas

Dobrý den,

datace těhotenství a od toho termín porodu se koriguje na prvotrimestrálním ultrazvukovém vyšetření, v rámci internetové poradny se více radit bohužel nedá.

MUDr. Pavla Zahrádková | Babyonline | dnes, 07:40
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×