Porod Danielky Aspen od Janney

Na takové krásné datum, dne 20.12.2012 v 9:20 ráno se nám narodila naše druhá holčička Daniela Aspen s mírami 54cm a 3,6Kg. Gratulujeme!!!

Jak se vše událo?

Dny před porodem

Ani jsem vám nestihla popsat můj víkend a začátek týdne do Rodíme online a maličká byla na světě.

Víkend následovalo netrpělivé čekání z naší strany, protože od pátku jsme byli s mým doktorem domluvení na vyvolání porodu, které mělo proběhnout v pondělí. Už dopředu mi řekl, že to ale závisí na porodnici, jak tam mají volno a v podstatě mám čekat na jejich telefonát, který může přijít od pondělí kdykoli. Trochu jsem doufala, že by se porod mohl rozjet sám, ale úplně se nerozjel.

Překvapivě v neděli pozdě večer volali z porodnice, že mají místo, jestli chci v noci přijít. Ha, to jsem nečekala. Viola i manžel už spali a kamarádka co měla hlídat Violku určitě už taky. Šla jsem teda probudit manžela a zeptat se ho a on řekl, že teď jednoznačně nikam nejede. Sestřička na telefonu říkala, že mi na ráno nemůže místo garantovat, ale že to tam na pondělí vypadá docela dobře a jsem první v pořadí. Tak jsem se také rozhodla, že bychom se na ten porod radši vyspali. No, to se ukázalo být jako docela chyba.V noci přišla vichřice, takže jsem se stejně moc nevyspala a z porodnice celé pondělí nikdo nezavolal.Večer, když jsme se tam dovolali nám řekli, že nemají dost sester a že jim přišlo hodně rodiček. My promarnili den (Terry si vzal volno z práce) čekáním na telefonát. V úterý jsme se tak zapojili do normální činnosti - Terry šel do práce a já vezla Violku do školky a pak jsem šla na prohlídku k doktorovi. Byla jsem na 3 cm otevřená a sám mě litoval, že to nevyšlo v pondělí a prý, že musíme doufat, že zavolají brzo, nebo že začnu rodit sama. Já tak zkoušela čaj, vyběhávání schodů, horkou vanu, ale kontrakce jsem měla stále nepravidelné. Sám doktor mi v úterý večer volal, že zrovna byl v porodnici a že to opravdu není dobré, že jsou úplně zahlcení a nemají dost sester. Nabídl mi, že by mohl zavolat do jiné nemocnice, kam také jezdí rodit, ale to já jsem nechtěla. Přecejen s těma sestrama stejně člověk stráví většinu času a v téhle nemocnici jsme už vyplnili veškeré papíry a líbilo se nám tam a ta druhá je pro mě naprosto neznámá. Začala jsem se pomalu smiřovat s tím, že u porodu můj doktor nebude a středu jsme opět strávili pracovně a školkově, i jsem šla na nákup a na návštěvu ke kamarádce co má 10denní miminko a popsala mi porod. Pořád jsem samozřejmě kontrolovala telefon.

Porod

Je středa večer, kolem 20:15 a my dokončujeme večeři, když v tom zvoní telefon. Ano - z porodnice. Že mají konečně místo a jestli můžeme přijít v 10 večer. Řekla jsem, že ano a jala se dokončit mé jídlo, protože jsem věděla, že až do narození malé nebudu moc nic jíst, ale už jsem nemohla sníst ani sousto jak jsem byla najednou nervózní. Violka ještě nespala, i když už byla v pyžamu a v posteli. Tatínek ji oznámil, že půjdeme k tetě Alyson  a my do porodnice a Vio si nadšeně začla balit plyšáky...také už na přespání u kamarádů netrpělivě čekala. Já zavolala ihned Alyson, ale ta to nebrala a tak jsem ji nechala vzkaz a šla se ještě osprchovat. Tašku do porodnice a Violky tašku s oblečením jsem měla připravenou, ale ještě bylo potřeba zabalit pro Vio nějaké jídlo a kartáček na zuby a Terry si potřeboval zabalit své toaletní věci. Na vše jsem měla připravený seznam, takže ty tašky připravil on a já jen zkontrolovala. Po sprše jsem volala znova Alyson, tentokrát na domácí číslo. Vzala to a chudák - kolikrát už myslela, že volám, že jedem a teď když se to opravdu děje, tak si nechala mobil nahoře a usla dole na gauči. No nic, postel má prý Vio už připravenou. Já se vrhla na e-mail a napsala rodičům a nejbližším, že jedem do porodnice a taky vám tady na Bol a pak už jsme vyrazili. Alyson přebrala Violku v pyžamu. Cestou do porodnice jsem ještě pár lidem rozeslala smsky a pak už jsme byli v nemocnici.

Zapsali jsme se na recepci a zavedli nás do pokoje, kde jsem se převlíkla do jejich košile a zalezla do postele. Přijeli jsme tam asi ve 22:15 a až asi po půl hodině se nám přišla představit naše sestřička - porodní asistentka Heather. Byla moc milá a hrozně klidná.Vyplnili jsme zase nějaké papíry a ptala se mě na info ohledně toho, kdy jsem naposledy jedla a pod. Změřila mi tlak, teplotu a připojila mě na monitor. Terry zapomněl doma připravený počítač, tak se rozhodl, že pro něj ještě zajede. V době jeho nepřítomnosti mi sestřička napíchla IV s hadičkama. Do pravé ruky se ji to nepovedlo (to zas ty moje žíly), a tak to nakonec dala do levé. Také mi přišla jiná sestřička vzít krev. Byla sice příjemně rychlá, ale stejně tam mám nakonec modřinu.

Moje sestřička po zkontrolování monitru zkonstatovala, že už tam vidí pár pěkných kontrakcí, ale byly asi 20 minut od sebe. Potom mi o půlnoci napíchli pitocin do kapačky na vyvolání porodu a ještě nějaké tekutiny. Sestřička také dala vědět mému doktorovi, že tam jsem. Terry se vrátil, rozestlal gauč, sestřička nám zhasla a my zkoušeli spát. Terry ihned usnul a i chrápal. Já přiusla maximálně na 10 minut. Chtělo se mi často na záchod a vždy jsem se musela odpojit z monitoru a vzít si s sebou na záchod celý ten stojan s kapačkama. Také se mi neleželo moc pohodlně, a když jsem se nějak otočila na bok, tak mi ty monitory přestaly snímat srdíčko malé, takže bylo náročné usnout i když jsem se fakt snažila, abych nabrala sílu na "tlačení". Sestřička mě (monitor) chodila kontrolovat každých 20 minut. Pak už jsem nemohla usnout skoro vůbec kvůli bolestivějším kontrakcím, jak se porod rozjížděl.

Nicméně nebyla to taková bolest, abych si říkala o epidural, nebo abych budila manžela. Takhle to probíhalo asi do 4 do rána, kdy jsem se sestřičky zeptala, kdy mě zase zkontroluje, jestli už jsem se víc neotevřela. Ona na to, že pořád čeká, kdy si už řeknu o ten epidural a že u toho by mě zkontrolovala. Já na to, že ty bolesti se dají zvládnout, tak proto o něj ještě nežádám. Ona mi vysvětlila, že když ho stejně nakonec chci, tak není důvod si ho nevzít už teď, a že navíc můj doktor mi chce přijít píchnout vodu až poté co mi dají epidural a že teprve pak se ten porod opravdu rozjede. Tak jsme si ještě o pár věcech promluvily, jak to bude probíhat a já tedy souhlasila ať mi dají epidurál. Sestřička mi navíc řekla, že zrovna viděla mého doktora, že přišel rodit další pacientku, a že je to teda ideální, že už tu teď bude v budově. Já vzbudila Terryho a i sestřička ho poprosila, jestli by na ten proces píchání epiduralu mohl zatáhnout gauč ať je tam místo. Anesteziolog asi po půl hodince dorazil. Když mi napíchl epidurál, bylo už asi 5:30 ráno. To bylo z celého porodu asi nejnepříjemnější. Zůstat v klidu, nehybná a neleknout se, když do mě má zajet dlouhá jehla. Uf, no bolelo mě to dost a navíc se mi samozřejmě udělalo hrozně mdlo. Řekla jsem to sestře, ona koukla na můj tlak a opravdu - spadl mi až na nějakejch 80. Anesteziolog jí ihned řekl, co mi má píchnout do toho IV- hadičky, rychle to tam píchla a to mi pomohlo vehnat tlak opět nahoru. Pak už jsem se jen položila na záda a přišel můj doktor. Píchl mi vodu a řekl ať si zkusím odpočinout, že za nějakou dobu zase přijde. Byla jsem v tu chvíli jen 4cm otevřená a bylo 6 hodin ráno.

Po epidurálu mě začlo všechno hrozně svědit - hlavně dekolt a obličej - to bylo neuvěřitelný. Řekli mi, že to je normální vedlejší účinek epidurálu a dali mi Benadryl. Zhruba po 40 minutách se to uklidnilo, Terry už zase spal a já zkoušela taky a opravdu jsem asi na 30 minut usla. Jenže s epiduralem mi museji prý dát tlakoměr a ten se mi sám od sebe nafukoval a měřil tlak každých 15 minut, takže mě to samozřejmě hodně budilo. Nicméně bolesti jsme neměla žádné. Řekněme, že jsem za celou tu noc nasbírala po kouskách asi hodinu spánku. Také mi museli zavést katetr na čůrání, protože samozřejmě chodit nemůžu. V 7:30 jsem byla otevřená na 5 cm a říkala jsem si, že to asi bude trvat věčnost než se to dostane na 10cm. Terry už vstal, bylo světlo a já už spát také nemohla.

Ráno se vyměnily směny a přišla se mi představit nová sestřička Trisha. Kolem 8:15 mě zkontrolovala zase jiná sestřička, protože můj doktor s mojí sestřičkou zrovna "chytali miminko" vedle v pokoji, jak sestra zažertovala a to už jsem byla otevřená na 8cm. Ona začala připravovat to místo, kam pak dávaji narozené miminko a já jen zírala. Znamená to, že už za chvíli budu rodit? To se to nějak zrychlilo. Za chvíli přišel doktor - on je vždy v úžasné pozitivní náladě a Terry s ním zavtipkoval, jak prý šla generálka (myslel tím to rození miminka vedle v pokoji). Doktor mě chtěl zkontrolovat a sestřička se s ním žertovně dohadovala, že mě právě teď zkontorolovala a jsem 8 cm..on že si to chce zkontrolovat sám. A opravdu, byla jsem 8 cm..tak se smáli, že prý proč jí nevěří. Opravdu tam panovala super nálada a já nechápala, že porod může být v podstatě taková pohoda - především ve srovnání s mým porodem Violky což byl horor. Také sestřičky vždy když přišly do našeho pokoje, tak říkaly: "Aaah, tady to je ten tichý a klidný pokoj,s em rádi chodíme". Nechápavě jsme se zeptala co tím myslí, že přeci pokud ta rodička má epidurál, tak proč by měla být nahlas. Sestřička se tak na mě podívala a řekla, že některým v tom ani epidural nezabrání. Tak mě to docela potěšilo, že nejsem neoblíbená pacientka :). Také se mě hodně vyptávali na první porod a když slyšeli jak to bylo náročné tak řekli, že se budou snažit, abych měla tady co nejlepší zkušenost a opravdu byli všichni milí a pozorní. Poté co mě zkontroloval doktor mi řekli, ať je zavolám (u postele je tlačítko) kdybych cítila nějakou potřebu na tlačení. Po chvíli jsem měla pocit, že potřebuji čůrat, tak jsem zavolala sestru abych se jí zeptala, jak to funguje s tím katetrem - zda musím jako zkusit zatlačit na čůráni - řekla mi, že ne, že to jde gravitací. Nejspíš tedy toto začínal být ten pocit na tlačení. Po 8:30 přišla má sestřička Trisha - zkontrolovala, že už jsem přes 9cm a že ty kontrakce jsou pěkný a že si začnem zkusit tlačit.

Wow, to mě udivilo, že už! Poprosila Terryho ať mi chytne jednu nohu, ona držela druhou a na zhruba 2 kontrakce jsem 2x zatlačila. Ohromně mě povzbuzovala a říkala, jak výborně tlačím a za chvíli už viděla hlavičku u otvoru. To bylo něco po deváté, když zasedl na židli doktor, přeměnili to na porodní křeslo a šlo se tlačit dál - už "naostro". Chytla jsem si kolena a tlačila jsem, co to šlo - někdy i 4x na jednu kontrakci. Sestra i doktor byli úžasní a povzbuzovali mě a Terry už natáčel video - jen na foťáku, ale ano máme video (3 krátká videa) porodu Danielky do soukromého archivu. Tlačení s epiduralem bylo zvláštní. V podstatě jsem nevěděla, že tlačím, ale dělala jsem všechno ostatní, co se u tlačení dělá ze všech sil a očividně to fungovalo. Říkala jsem si, že mi možná pomáhá to, že jsem před těhotenstvím hodně cvičila a posilovala a naučila jsme se lépe zhluboka dýchat (mezi kontrakcemi) a k tlačení jsem využila všechnu sílu, co mám v rukou a břiše - nohy jsem necítila. Když měla malá už temeno hlavy venku, zeptal se mě doktor, zda si chci šáhnout na miminko. Sice jsem zaváhala, ale jo, šáhla jsme si na její vlásky, ještě než vylezla. Bylo to trochu divný, ale krásný zároveň a měla hrozně měkkou hlavičku. Pak už na další kontrakci v 9:15 byla hlavička venku a pak celé tělíčko. Když vylítla celá, tak doktora hrozně ohodila vlnou plodovky a sestry se mu smály :) Hned mi ji dali na břicho spolu s utěrkou a prý ať ji utřu. Já neutírala, jen jsem na ni s údivem civěla - byla vetší než jsem si představovala. Chtěla brečet a jí automaticky říkala "pššt" a sestřičky hned, ať ji neutišuju, že chtěj, aby brečela. Terry vyfotil pár fotek a pak hned dostal nůžky a přestřihl pupeční šňůru. Pak ji vzali pod topeníčko a otírali ji a kontrolovali. Byla neuveřitelně klidná, žádný hysterický pláč, i když něco trochu povídala. Placenta šla bez problému, ale když jsem viděla, že pan doktor něco šije, měla jsem hrůzu z další velikánské jizvy. On ale řekl, že mě nenastřihávali a že jsem se natrhla jen maličko, že to téměř není ani natrhnutí prvního stupně jak to nazývaji. No krása. Pak mi malou dali na přisátí a chytla se krásně. Nechali nás být a jen mi oznámili, že až mi přijdou nohy k sobě, tak ať je zavolám, že mi pomůžou vstát a jít se vyčůrat a omýt. Zde se zůstává v pokoji, kde se malé narodí, žádné stěhování na jiné oddělení, což mi ohromně vyhovovalo. Malou jsem si nechala v náručí pěkně dlouho a ona si pořád všechno spokojeně prohlížela. Já si objednala snídani, měla už jsem pořádný hlad. Sestřičky mi pak pomohly v koupelně. Dali mi takovou lahvičku na vodu, kterou člověk zmáčkne a stříká vodu, takže člověk nemusí vždy lézt po záchodě do sprchy.

Na 15:30 Byla Violka objednaná k zubaři a i to se nakonec zvládlo. Terry pro Violku dojel a přivezl ji  aby se podívala na sestřičku. Bylo to moc pěkné a Violka jen říkala, jak je Danielka krásná a maličká. Pak jeli k zubaři a později ji vrátil k Alyson. V noci byl Terry opět k neprobuzení, protože byl ještě navíc nastydlý a já toho opět moc nenaspala - asi jen 2 hoďky celkem. Malá začala blinkat takové hnědé věci a tak jsem při každém zvuku vždy vylítla a kontrolovala ji. Když už se to stalo potřetí, tak jsem volala sestru a oni ji pak asi v 5 ráno vzali, okoupali a prý ji žaludek vyčistili, že spolykala něco z plodovky a krve. Pak už to bylo dobré. Ráno ještě dorazil můj doktor, zkontroloval mě a ještě jednou mě pochválil, že jsem skvěle tlačila. Popřáli jsme si Veselé Vánoce a on už končil svou poslední šichtu. Danielku přišli pak zkontrolovat pediatři, zkontrolovali jí sluch, srdíčko a ještě teda vzali test na nemoci z krve z patičky a zkonstatovali, že je nádherně zdravá. Když je vše s miminkem i maminkou v pořádku, tak člověk může jít domu už 24 hodin po porodu. Využili jsme toho a v pátek ráno kolem desáté jsme už odjížděli domů. Terry nás doma jen vysadil a ještě stihl dojet na Violčinu vánoční besídku do školky. Pak už Violku přivezl domů. Nakonec se tedy stihlo vše, co bylo naplánované i s Violkou a já mám z porodu velmi dobrý pocit. Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale porod byl super. Potěšilo mě, že se všichni v porodnici snažili, aby to byl příjemný zážitek a jak mě chválili a povzbuzovali. Také se mi líbilo, jak jsem viděla na Terrym opravdové nadšení a jak byl na mě pyšný, když malá lezla ven.  I když normálně se lékům a chemii raději vyhnu tak musím říct, že jsem ráda, že tento porod jsem si nechala dát epidural a nemám tak další trauma. Doma Danielka krásně pije a přibírá. Je klidná a ráda pozoruje, co se kolem děje. Někdy pláče když ji bolí bříško. Přes noc spí zhruba 3 hodinky a pak se probudí a má hlad. Violka je z ní úplně nadšená a pomáhá mi nosit peřinku, plenku a podobně. Také ji pořád objímá, a když je vzhůru, vždy si přitáhne židličku a chce ji vidět obličej a povídá jí - Česky!! :) Já můžu normálně sedět a fungovat 100x lépe než po prvním porodu, ale samozřejmě bolesti ještě mám, jsem namožená a unavená a taky mám problémy s hodně nalitýma a bolavýma prsama. Teším se až se to srovná a budu se cítit víc fit. Ale myslím, že si nemám až tak na co stěžovat. Jen se těším až půjde Violka aspoň na chvilku do školky a až budu zase moct řídit a tedy být schopná opustit domov...už za pár dnů. Danielku jsem si hned oblíbila. Ta láska byla mnohem rychlejší než u Violky a jsme také méně vynervovaná a sebejistější, i když hodně věcí už si po téměř 5 letech nepamatuji.

No a co si budem povídat, jsem ráda, že má tmavé vlásky a je na mě aspoň trochu víc podobná, když Violka je celý Terry :)

Dle podkladů zpracovala Jitka Bednaříková