Porod Adámka od Zuzky.F

• Datum? neděle 3. 3. 2013
• Čas? 22:41 h
• Místo? Mladá Boleslav
• Váha? 3 460 g
• Délka? 52 cm

Jak se zrodil další člen BOLu? :-D

Zdravím Vás všechny a předem mého nečekaně posledního dopisu děkuji redakci za zajímavý nápad a jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit. Tak tedy den D – neděle 3. 3. 2013 ráno – ještě ničemu nenasvědčovalo, že večer malého uvidíme. Po obědě u našich jsme vyrazili domů, kde jsem si lehla k televizi a na hodinku jsem usnula. Po hodince říkám Honzovi, že mám hlad, ať udělá večeři, a šla jsem na wc. Pak jsem si zase lehla k televizi a najednou cítím teplé mokré po nohách a byl toho plný gauč. Plodová voda tedy odtekla v 17:30, takže jsme vypli večeři :-) a vyrazili do porodnice.

Na příjmu mě poslali na pokoj, že nález tam je, ale mně ještě nic nebylo, takže mám jít na pokoj a čekat. Do 19 hodin se mi rozjely křížové bolesti a bolesti podbříšku, a to po 3
minutách. Ptala jsem se sestřičky a ona, že to ještě není ono, že musí bolet celé břicho. Ve 22 hodin pořád stejné, ale silnější bolesti. Tak mi to bylo divné a šla jsem se zeptat. Sestřička na mě mrkla a povídá: „Tak honem na sál." Na sále už jsme nestihli žádnou přípravu. Sestřička mi říkala, že už můžu tlačit, ale mně se nechtělo, pořád jsem měla jen bolesti. Takže mi připíchla oxytocin do žíly a pak už to bylo na 4 kontrakce a Adámek byl u mě. Konec jsem už moc nevnímala, ani nevím, že dorazil Honza – to bylo domluveno, že na konec porodu ho tam zavolají. Takže vše stihl a viděl i to, že to je opravdu vytoužený chlapeček :-)

Dvě hodiny po porodu mě postavili do sprchy, ale mně se udělalo špatně, takže jsem tam ležela. A celý první den po porodu jsem se bála, jak jsem se motala.Nosili mi jídlo a připadala jsem si neschopná. Ještě, že to naše dítě je k nezaplacení. Tak hodné miminko jsem ještě neviděla. Jen spí a jí, zabrečí velice málo; je to takový flegmoušek po tatínkovi.

Ve čtvrtek jsme odcházeli domů, plně kojeni, přibrali jsme 100 gramů a jsme trošku žlutí. Já jsem tedy zelená, on je žlutý...  je to sranda s námi.

Tatínek měl ve čtvrtek nejkrásnější dárek k narozeninám, co mohl mít. Teď se všichni učíme vypořádat se s novou situací a já se snažím dospat to, co jsem v porodnici nenaspala.

Už nemůžu vydržet sedět, takže pro dnešek končím a ostatním maminám držím palce, stojí to za to...
 

Za celý BOL ještě jednou Zuzce.F gratulujeme!