Březen 2013/1 – Pochůzky po úřadech, první velikonoční výrobky a pohoda

Lillynka si užila zvěřinové hody v luxusní pražské restauraci. Nebaví ji nicnedělání, a proto se neustále snaží být aktivní. Naposledy před porodem byla v práci a strávila odpoledne u kamarádky. Na nedělní večeři si dopřála pizzu a tvarohové koblížky. Do nového týdne vstoupila s optimistickou náladou, že to bude poslední týden jejího těhotenství. Zuzka.F porodila v neděli 3. 3. 2013 ve 22:41 h syna Adámka! Antara se potýkala s nachlazením syna Vašíka a snažila se vyřídit si na matrice novou občanku a s účetní mateřskou dovolenou. Na ultrazvuku zjistila, jak se daří Martínkovi, který se má již brzy narodit. Prožila příjemný sobotní večer se sousedy u hry a konečně si začala chystat věci do porodnice. MartiHy si užívá pobytu doma a dolaďuje výbavičku pro miminko, dokonce se chystá namalovat mu obraz. Které seriály sleduje a jak probíhají její dny teď, když nemusí chodit do práce? A jak na nový režim reaguje jejich očekávaný šmudlíček? Angieblack nakoupila ve výtvarném krámku nové potřeby pro syna Adámka, plánovala výrobu velikonočních ozdob a vyřizovala si novou občanku. Celou neděli měla sama pro sebe. Naplánovala si také návštěvu zubaře a 3D ultrazvuk. Je zvědavá, jestli jejího syna přijmou do školky.

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé ze sedmi rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1.000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží NOVINKU vydavatelství Babyonline, publikaci Zdravé těhotenství.

• Lillynka - 39. týden těhotenství
• Zuzka.F
• Antara - 33. týden těhotenství
• MartiHy  - 32. týden těhotenství
• Angieblack - 27. týden těhotenství

Lillynka (31 let, druhorodička, 39. týden)

Tak tu máme 39. týden, dnes jeho poslední den. 12.3. mám první termín. Jestli pak se ho dočkám, nebo přijde na svět dřív, či snad později? Uvidíme, co nám 40. týden přinese. 

Ten minulý týden shrnu velmi rychle, ono už vlastně ani není co psát. Dny ubíhají stejně. Abych se moc nenudila, tak uklízím, peru, vařím, žehlím - stejně jako každá z vás a do toho se snažím občas odpočívat. Ale mě vám to tak nebaví. Když si mám přes den lehnout, stejně neusnu, a tak si hledám nějakou činnost. 

Ve středu jsem byla na své poslední kontrole u paní doktorky. Tentokrát jsem tam strávila víc jak hodinu a půl čekáním. Bylo mi paní doktorky líto, sestřičku tam neměla a o ni samotnou se očividně pokoušela nějaká viróza. Ale monitor dopadl opět dobře, bříško mi povyrostlo, jakýpak klesání a čípek, ač ho mám změklý, se od poslední návštěvy nezměnil. Stále mám zavřeno. Rodit se nebude ani v nejbližších dnech. Uvidím, co mi řeknou na první kontrole u Apolináře. Ten den jsem chtěla jít naposledy do práce, jenže tím, že jsem se zdržela u doktorky, jsem se stavila pouze na pokec u mamči a jela domů.

Mamka vyzvedávala Markétku ze školky, Robert měl nějakou schůzku s bankéřkou, a tak jsem doma jen zatopila (mám momentálně povolené veškeré náročné činnosti, abych s Alčou trochu pohnula :)) a pak jsem se již chystala na naše rande. 

K Vánocům jsem od našich dostala voucher na jelení hody pro 2 osoby do nějaké nóbl restaurace. Bylo to v centru Prahy, a tak jsem se nastrojila a docela se na rande těšila. Však bylo po dlouhé době a zřejmě na delší dobu naše poslední. Večer to byl fajn, ale za ty peníze (hlavně to pití) bych do takové restaurace už nešla a hlavně nejsem zvěřinový typ, takže jsem ochutnala a už nikdy více :). Byli jsme kousek od Staromáku, a tak jsme se pak prošli po večerní Praze a jeli domů. 

Ve čtvrtek jsem konečně vyrazila do práce. Dodělala jsem, co bylo potřeba, a teď už mě tam opravdu neuvidí. Všichni jsou nervózní, pracují na závěrkách a atmosféra by se tam dala krájet. Jsem ráda, že už tomu letos nejsem vystavena. Pamatuji, jaký to byl loni stres. 

V pátek jsem si nechávala Markétku doma, aspoň jeden den v týdnu mám potřebu si přispat a nemuset vstávat, ale vysvětlete to někdo, prosím, mému dítěti. Od 7 h rána hekala v posteli, že nechápe, proč se musí válet až do 8 hodin, ale malé bezvýznamné plus jsem jí připsala, vydržela :)

Po obědě jsme šly ke kamarádce a strávily tam příjemné odpoledne. Holky se dlouho neviděly, a tak si hrály a my kecaly. Zřejmě to také byla má poslední návštěva na pár týdnů. 

Víkend byl opět v pracovním duchu, ne tak náročném jako v předešlých dnech, ale přece jen nezahálíme. Ráno jsme vyrazili na nákup, pak jsem uvařila oběd, Robert mezitím přidělával poličku - bohužel se z toho stala práce na dva dny. To víte, starý dům, z čeho jsou ty zdi postaveny nikdo neví, ale každopádně jak zajel vrtačkou, tak kus zdi odpadlo. Kdo by to řekl, že jedna polička způsobí taková trápení. Markétku jsme vyhnali na zahradu, aby byla trochu na čerstvém vzduchu, a já jsem se snažila jít Robertovi z cesty, pro jistotu :)

Zato neděle. Alenka mě vyspat nenechala, už od 5 rána se vrtěla tak, že ať jsem si lehla, jak jsem chtěla, všude byla. Do toho Markétka vstávala před 7. hodinou, a tak mi nezbylo nic jiného než vstát, udělat si kafe a věnovat se jí. Ona je tak trochu potvůrka. Když se nudí, nadělá takového kraválu, že nakonec stejně všichni vstanou. A tak jsem vstala aspoň já, Robert spal až do devíti a my dvě jsme spolu strávily pár hodinek tvořením. Nejdřív jsme si udělaly snídani, pak jsme si v posteli četly, malovaly a nakonec jsme společně vytvořily velikonoční dekoraci. Tedy Markétka tvořila, já pouze asistovala.

Oběd jsem vařit nemusela, dojídaly jsme zbytky a po obědě jsme nakonec celá rodina lehli a spali dvě hodinky. Díky za ně, dost mi to pomohlo. Večer jsme si objednali pizzu, já udělala tvarohové koblížky, vyluxovala jsem  a nakonec jsem strávila příjemný večer u telky. 

A co přinese nový týden, se uvidí. Doufám, že se aspoň mé těhotenství zdárně blíží ke konci a že mi řeknou ve středu nějaké pozitivní zprávy. Protože kromě toho, že se hůř hýbu, mi nic moc není. Občas mě zabolí nějaká kost, záda, ale poslíčci odezněli, celkově bych řekla, že mám víc energie (já totiž o víkendu před 9. nevstávám a najednou mi to nedělá problém :)), tak uvidíme, s čím přijdou. Třeba je tento klid jen před bouří a brzy to přijde… držte mi palce a s chutí se vrhám do posledního týdne (doufám, že posledního).

Zuzka.F (29 let, prvorodička)

Čerstvá novinka: Zuzka.F z Rodíme ONLINE má miminko! V neděli 3. 3. 2013 ve 22:41 se Zuzce v Mladé Boleslavi narodil syn Adámek. Vážil 3460 g a měřil 52 cm. Zuzku z porodnice propustí ve čtvrtek na manželovy narozeniny :-). Gratulujeme k miminku, krásnému datu i k tatínkovým narozeninám.

Antara (31 let, druhorodička, 33. týden)

Tak „líbánky“ skončily a my jsme se vrátili do reality všedních dnů plných vyřizování a nemocí. V pondělí jsme v Moravské Třebové sbalili věci, rozloučili se, vyzvedli na matrice oddací list a nabrali směr Praha. Cestou jsme se ještě zastavili u mamky v Hradci, pobrali z půdy vaničku pro mimino a podobné věci a já jsem se trochu protáhla. Cesta mi přišla nekonečná, záda při dlouhém sezení už opravdu bolí a české dálnice plné děr po zimě k tomu moc nepřispívají. Ale tohle byla poslední cesta, já už nikam do porodu nepocestuju, ke konci března těsně před porodem zajedou na Moravu kluci sami a já si užiju relaxační víkend.

Odpoledne jsme vyrazili na městský úřad přihlásit se k trvalému pobytu a placení odpadu a pak do Neratovic na matriku zažádat o občanku. Docela mě překvapilo, že bude už za 14 dní, příjemné zjištění, že nepůjdu do porodnice s občankou bez rohů :)

V úterý pokračovalo vyřizování, tedy aspoň pro Honzu. Ráno mě odvezli do Neratovic na kontrolu a jeli s Vašíkem do práce a na zdravotní pojišťovnu. Já zatím u mého doktora konečně absolvovala slíbený ultrazvuk s vyšetřením. Takže Martin bude (zatím to tak vypadá) větší než Vašík, má v 33. týdnu 1,6 kilo, což tak odpovídá 32. týdnu, takže dobrý. Vše je v pořádku, jen je pořád v příčné poloze, mlel s sebou tedy dost, doktor měl problém s měřením :) A nevím jestli je to možné, ale přišlo mi, že má hlavu plnou vlásků, víc než Venca :) Zapomněla jsem se zeptat, jestli už mimina v téhle době vlasy mají, nebo jsem to na UTZ špatně viděla. Doktor mi ještě napsal papíry na mateřskou a 13. března k němu jdu naposledy, o týden později jsem už objednaná do poradny do porodnice, kde se rozhodnou, co s námi dál, ale dle mého doktora je císařský řez jistý. Jen doufám, že si nás tady v Neratovicích nechají, že nebudu muset do Prahy, už se mi moc do nějaké velké porodnice nechce po zkušenostech v Motole.

Po obědě jsme zajeli do Ikeii, chtěla jsem novou matraci do postýlky a nějaké maličkosti. No to byl hovězí nápad… i když jsme se nijak nikde nezdržovali, tak než jsme vše prošli… aspoň hodinu to zabralo, což už prostě nedávám, byla jsem úplně vyřízená a odpoledne jsem šla spát s malým.

Středa byla hodně náročná, na 9 hodin ráno jsme jeli do Smečna k naší účetní, aby mně potvrdila papíry na mateřskou a spolu s ní na sociálku do Kladna, kde jsem potřebovala papír, že nastupuju na mateřskou,abych mohla ukončit rodičák. No byl to boj, nejdřív mně paní tvrdila, že potvrzení dostanu nejdřív v půlce dubna s první dávkou a že mám smůlu, nic mi nenapíše, nepotvrdí, prostě totální neochota a nespolupráce. Nakonec se tedy nechala obměkčit tím, že bych musela v tom dubnu s několikadenním miminkem a Vašíkem „až“ do Hradce, abych ten rodičák ukončila. Takže kapitulovala a papír by mně měl přijít během tohoto týdne. Jen ho tedy musím ještě před porodem stihnout zavézt do Hradce, jen nevím kdy, musím to naplánovat s chůvou, mamce volno nevychází a Honza to teď má samou služebku a školení.

No nic, odvezli jsme účetní zpět do Smečna a jeli do Prahy, já na zdravotní pojišťovnu, paráda, za 5 minut vyřízeno, Honza do banky - hodina čekání.

Odpoledne už bylo vidět, že Vašíkovi není dobře, začal pokašlávat a mít teplotu a celkově byl z toho neustálého cestování a nedodržování režimu unavený. Ve čtvrtek měl být pražský sraz, na který jsem se těšila a plánovala ho 2 měsíce, ale nakonec tedy nebyl, zjistily jsme, že nejen já, ale většina holek, má nemocné děti. Moc mě to mrzí, doufám, že to vyjde nějak v létě, že se sejdeme na hřišti… doufám… ale uvidíme, jak to budu zvládat s těma dvěma rošťákama :) Jinak jsme tedy čtvrtek odpočívali, Vašík kašlal čím dál víc, bohužel jsem ho musela dotáhnout na poštu, kde mi ležel balík s knížkami, jinak by ho poslali nazpět. Ale Vašík byl nadšený, dostal 4 nové knížky, tak teď jen čteme a čteme :) V pátek ráno jsme skočili k doktorce, aby se na něj před víkendem podívala, ale na průduškách nic nemá, prostě je nachlazený a měl by odpočívat a pít čaj… nereálné v jeho případě :) Víkend jsme se tedy věnovali domácnosti, jen jsem vařila, prala a podobně…

V sobotu večer přišli sousedé, zahráli jsme si pár her, pokecali, bylo to moc fajn. Jsem ráda, že tady se sousedy tak vycházíme, že tu nikde v ulici nebydlí žádný prudič nebo někdo nepříjemný. V neděli v 8 hodin ráno dovezli Vašíkovi objednanou šatní skříň do pokoje, navečer ji Honza se sousedem začali montovat, ale ještě není hotová, musí se v pondělí pokračovat. Plán na tento týden je tedy jasný, konečně vyprat a vyžehlit věci pro Marťu a doléčit Vašíka a nechytit to pokud možno od něj. Už by ty nemoci mohly přestat, celou zimu jsme se drželi, ale poslední 3 týdny to teda stojí za prd a venku je tak hezky… Jo a už mám konečně sbalenou tašku do porodnice, tedy jen částečně, ale už jsem začala :)

MartiHy (26 let, prvorodička, 32. týden)

První prolenošený týden ve znamení odpočinku proběhl naprosto úžasně. Musím ale uznat, že jsem udělala dobře, že jsem šla k doktorovi. Opravdu nevím, jak bych to v práci zvládala s těmi bolestmi. Někdy mám pocit, že neudělám ani krok, jak mi bolest vystřeluje do kyčle. Jakoby byla zlomená. Každopádně nemůžu uvěřit tomu, jak jde všechno dobře a dá se vše hezky stíhat, aniž by se člověk honil. Když jsem v pondělí byla u doktora, nic z toho jsem si ještě nedovedla dost dobře představit. Těšila jsem se, až budu doma a nebudu se muset stresovat, že nestihnu uvařit, protože strávím o chvilku déle u počítače, nebo si nestihnu umýt vlasy, než půjdu do práce, protože jsem dlouho spala… Je toho celá řada. Ale teď jsem si sama pánem času a nemusím nikam spěchat. V tomto duchu pokračovalo i úterý a vlastně i zbytek týdne.

Zvyklá vstávat okolo desáté, někdy později, teď vstávám už v devět, a to chodím spát ve stejnou dobu. Což je dobře, alespoň mi připadá den delší. U snídaně si vždycky pouštím přes internet epizodu ze seriálu One born every minute, protože v televizi v tu dobu toho moc není. Po snídani jsem většinou uklidila kuchyň, umyla nádobí, co nedáváme do myčky, a pak jsem se pustila do přešívání peřinek. U některých povlečení do postýlky byly moc velké polštáře, tak jsem je zmenšila, a ze zbytku jsem ušila povlečení na peřinky do houpacího košíku, který budeme mít ze začátku v ložnici. Během toho jsem letmo pokukovala na televizi na své oblíbené pořady Don`t tell the bride a pak What`s on cooking. V tu dobu už se většinou probudí David, tak pak trávíme odpoledne spolu. Po čtvrté hodině jdu většinou chystat večeři, aby bylo uvařeno tak na šest, aby si David mohl jít před prácí ještě lehnout. Večer pak trávím brouzdáním po internetu a při tom koukám na televizi. No prostě úplně pohodový a hlavně neuspěchaný průběh dne bez stresu. Takhle se mi to fakt líbí.

Když mě bolí záda, prostě si sednu a odpočívám. Je pravda, že už ve středu mě napadlo, jestli mě to za chvíli nezačne nudit. Naštěstí jsem tento pocit rychle zahnala a uklidnila se tím, že přece mám pořád co dělat. Musím vyprat a vyžehlit všechny ty mrňavé věcičky, taky tam mám koupené plátno, že namaluju šmudlíkovi obraz do pokojíčku. Tak doufám, že se vždycky nějak zabavím. Už jsem si i napsala seznam věcí, co budu potřebovat do nemocnice. Všechno, co chybělo, jsme o víkendu koupili, a já už můžu pomalu chystat tašku. Akorát pro prcka to bude muset ještě chvilku počkat, až vyperu všechny věcičky. V neděli jsme si udělali výlet do Telfordu, podivat se po obchodech. Zase jsme neodolali a prckovi koupili nějaké drobnosti. Ale hlavně jsme objevili úplně boží autosedačku. Nejdřív ale chci srovnat recenze, a pak se uvidí.

A jak to vidí ten náš šmoulíček? Tím, že jsem já v klidu, je i on hodnější a tolik neraubíří. Hlavně má den ode dne víc a víc síly, takže šťouchání už není jen šťouchání, ale pořádné rány. A vrtění je teda řádné vlnobití. Někdy je to sranda, ale někdy je to peklo, když se rozhodne protlačovat se ven. Tlačí a tlačí, jako by už chtěl ven. Ale zatím má ještě fůru času.

Angieblack (29 let, druhorodička, 27. týden)

Už je mi konečně líp, teda teď koncem týdne. Adam už je taky celkem v pořádku, ale v úterý jsem s ním radši dojela k doktorovi. Stejně bych tam musela zajít nebo zavolat, jestli mi vezme i druhé dítko – vezme, tak jsem ráda a mám další věc ze seznamu splněnou. Je to super doktorka, jsem ráda, že mi obě děti opečovává ona, Adam ji zbožňuje stejně jako její sestřičku.

Cestou jsme se stavili ještě v lékárně nakoupit, co nám poradila, a rovnou domů odpočívat. To jsme vlastně dělali celý týden, jen se tak povalovali a léčili se. Bohužel se podařilo nakazit i tatínka a znáte to, když onemocní chlap, i rýma je smrtelná. Taky to tak vypadalo. 

Ve čtvrtek mi ségra přijela hlídat a já jsem se musela namalovat a učesat. Jela jsem totiž na městský úřad, kam spadáme, zažádat o občanku s novým pobytem. Naivně jsem si myslela, že ji budu mít hned, ale trvá to až tři týdny.

Nechtělo se jim, ve čtvrtek nemají úřední dny, ale seděla tam maminka kamarádky, tak mi to udělaly z protekce a ještě poradily, co a jak. Ještě jsem zaběhla do jednoho nově otevřeného obchůdku s výtvarnými potřebami a něco málo nakoupila, Adámka začalo trošku víc bavit malování a takové věci, tak aby měl s čím. Hned jsme je pak vyzkoušeli, málem jsem ho u toho teda přizabila, protože jsem se snažila vysvětlit mu nějaký postup, ale on si to dělal po svém, takže se většinou snažil malovat jen tou barevnou vodou, ve které si namáčel štětec. Papír durch a všechno se mu rozpilo. No, příště se to vyvede líp. Chtěla bych s ním vytvořit nějakou výzdobu, zápichy do květináčů pro babičky, králíčky z ruliček od toaleťáku, které poctivě sbírám, a taky vajíčka. Snad se to podaří a nešvihne mě z něj. 

Pupík roste utěšeně dál, naštěstí jen ten pupík, až se někdy odhodlám, tak vám sem dám fotku, vypadám fakt jak většina ženských před porodem. Každý, ale opravdu každý, mi říká, že snad každou chvíli prasknu, že to ani není možný. Už mi to ani není příjemný, protože už nevím, co odpovídat. Až budu fakt před porodem, tak je asi budu rovnou posílat do háje zelenýho nebo nevím. Jinak mě nic jiného nějak netrápí. Jo, vlastně jo, pálí mě žáha, skoro každý večer, ale to není žádná novinka, prostě budu mít zase vlasaté dítě. Spíš bych se divila, kdyby vlasaté nebylo. 

Víkend opět odpočinek. Jelikož byli oba chlapi na hromadě, tak jsme byli doma, hráli si. Já teda něco málo poklidila. Půlku v sobotu a půlku jsem si nechala na neděli, kdy oba odjeli ke tchýni na celý den. Celkem jsem si také odpočinula, je to fajn, být tady občas sama a nemuset nic speciálního. 

Nadcházející týden bude trošku náročnější, v pondělí hned zubař nás obou, chci zase začít chodit na procházky, když už jsme v pořádku, ve čtvrtek zápis do školky, která stejně asi neklapne, a v pátek 3D ultrazvuk. Tak mi držte palce, ať to klapne, zuby máme v pořádku, na procházkách se nestrhnu, u zápisu nás vezmou a na UZ, ať se ukáže.

Příběhy maminek dle podkladů zpracovala Veronika Kordasová.