Rodíme společně s BOL - květen 2012 / 4

Eva si těhotenství užívá, vyráží s manželem dokonce i na cyklovýlety. Jitka podstoupila glukózový toleranční test a během čekání na odběr si stihla návštěvu obvodního lékaře a nákup. Jak test dopadl a jak se jí líbilo na srazu BOL? Jak se cítí Pavla, jak si děti užily dětský den a má již všechno na miminko připravené? To všechno se můžete dočíst v aktuálním vydání Rodíme společně s BOL!

• Evasantos - 19. týden těhotenství
• Val.J35 - 27. týden těhotenství
• Jezurka - 34. týden těhotenství

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé z pěti rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1.000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží NOVINKU vydavatelství Babyonline, publikaci Zdravé těhotenství.

Evasantos - 19. týden

Těhotenství si užívám

Tento týden jsem měla náročnější pracovní schůzky, náročnější na čas a vzdálenosti. Ale i celodenní cestování náš malý santos zvládal dobře. Kdyby mi ten pupek nerostl před očima, tak si snad ani nevšimnu, že jsem těhotná. :) Tedy .... až na moje nájezdy na lednici, téměř pořád hladový žaludek (i po vydatném obědě) a občasné zavrtění toho maličkého, které už začínám cítit.

Manžel trochu žárlí

Mám podezření, že na manžela začínají působit hormony více než na mě samotnou. :D Začal tak trochu žárlit, že já už můžu cítit první vrtění a on zatím nic ... s miminkem si chodí povídat snad víc než já :) (snad z toho mixu řečí nebude mít ten malej guláš - já na něj mluvím česky, manžel portugalsky a pak je tu ještě ta naše angličtina :D:D). Manžel mu začal pouštět hudbu a vybírá, co by asi tak mohlo být pro miminko nejlepší ... no občas ho nepoznávám a často se musím až smát, ale jsem ráda že se na mrně těší a že už se tak trochu připravuje na fakt, že bude tátou.

Výlet na kolech

O víkendu jsme vyrazili na menší cyklovýlet. Nedaleko od našeho domova je oblíbená cyklotrasa napříč lesem s upravenou cestou, která je nenáročná a příjemná i pro můj stav. Cestou jsme potkávali spoustu rodin s dětmi ať už ve vozíčku za kolem (který máme vyhlídnutý také) anebo už s většími dětmi na malém kolečku. Byl krásný den, svítilo sluníčko, ale v lese byla příjemná teplota a tak jsme si dopoledne opravdu užili. Už se těším, až s mrňousem příští rok vyrazíme.

Výměna rolí – tentokrát opečovávání manžela

V sobotu odpoledne měl manžel malý karambol, špatně šlápnul na poslední schod a zvrtnul si kotník. Celou neděli byl s nohou nahoře pod mojí péčí (a jistě si umíte představit, jak velká bolest to je - přece jenom je to chlap.... tedy nechci se nikoho dotknout, ale to říkání o rýmičce a smrtelné nemoci u nás platí stoprocentně) ... ale alespoň jsem mu mohla oplatit tu několikaměsíční péči, kterou mě zahrnoval a nyní bylo na mě postarat se o něj a obskakovat ho. Tak si myslím, že si to po té době i trochu užíval. :)

Val.J35 - 27. týden

Tak jsem tu zase s další týdenní zprávou. Byl to týden poměrně nabitý událostmi, jak ze strany vetřelce, tak díky našemu víkendovému programu.

Pro děti do školky už jen raději autem

Začnu asi tím, že to byl týden bohatý na teplé počasí a to mně v poslední době nedělá dobře. V úterý jsem s hrůzou zjistila, že dojít pro dětičky do školky je docela problém. Na přímém slunci, cesta do kopce, horko a dusno - vražedná kombinace. Dolezla jsem do školky za 15 minut a celou cestu jsem přemýšlela, jestli sebou švihnu hned, nebo ještě kousek dojdu. Začala mě bolet hlava a pak se jako bonus přidal vetřelec (asi taky horko nerad) a začalo mě bolet břicho. Přiznávám, byl to poslední den, kdy jsem tam došla pěšky, od té doby radši obětuju trochu té nafty a jezdím pro ně autem.

Glukózový toleranční test

Čtvrtek jsem věnovala našemu malému vetřelci ženského pohlaví. Statečně jsem vstala už před 6. hodinou, vyhnala potvoráky do školky, takže tam byli již v 6,30 (takhle brzy je to pro ně šok, běžně tam docházíme mezi posledními) a již před 7. hodinou jsem seděla před laboratoří na poliklinice s tím, že jdu na glukotest. Odebrali mi krev, dali vypít cosi odporně sladkého a měla jsem 2 hodinky volno do dalšího odběru. Vzhledem k tomu, že laboratoř je na stejném patře jako můj obvodní lékař, zaběhla jsem se k němu podívat, jak to tam vypadá. Potěšilo mě, když jsem tam viděla sedět jen 2 lidi. Počkala jsem tedy, až sestřička vyleze ven a drze se k ní vnutila s tím, že chci jen razítko. Vyšlo mi to. Sestřička mrkla do karty, zkonstatovala, že se s ničím neléčím, vrazila mi razítko do průkazky a během minutky jsem byla venku. Jo, takové doktory já miluju. Pak jsem ještě doběhla na nákup a byl tak akorát čas na další odběr. I ten proběhl velmi rychle, dozvěděla jsem se, že žádná cukrovka mi doopravdy nehrozí a potěšena tím, co všechno jsem za dopoledne ve jménu vetřelce zvládla, jsem jela už domů.

V pátek nás všechny potěšil tatínek, který dorazil domů už okolo 14. hodiny. Díky tomu zvládl vyzvednout děti a absolvovat s nimi fotbalový trénink. Já jsem mezitím odevzdala našeho psa na hlídání, začala balit věci na víkend a těšila se na sobotní sraz BOLu.

Vyrážíme na sraz!

V sobotu ráno jsem nedočkavě vyhnala celou rodinu už po 6. hodině ráno z postele, krátce po 7. hodině jsem je měla naložené v autě a mohlo se vyrazit. Cesta by byla poměrně klidná, kdyby nezlobil vetřelec ani potvoráci. Vetřelec si totiž během 2hodinové cesty vyžádal 2 čůrací přestávky a po ránu velmi čilí potvoráci neustále otravovali dotazy, kdy už tam budeme. Na místo srazu jsme však kupodivu všichni dorazili živí, i když potvoráci měli na mále - chtěla jsem jim zakroutit krkem. Zbytek soboty jsme si však skvěle užili - hlavně díky tomu, že sraz byl vybrán naprosto úžasně! Děti se celý den bavily a rodiče vyhledávaly jen v okamžiku, kdy měly hlad, žízeň či jiné tělesné potřeby. Díky tomu jsem měla spoustu času a prostoru na chvilky odpočinku, posezení a pokecu. Dětičky se přes den utahaly natolik, že dokonce sami dobrovolně po 21. hod. hlásily, jak jsou unavené a tedy půjdou spát. Vzhledem k tomu, že jsme ubytování pojali jednoduše ve stanu v areálu zámku, stačilo je jen do toho stanu odložit, říct jim, kde nás v případě potřeby najdou (tam, kde nás našly kdykoli přes den) a mohli jsme se jít ještě bavit.

Neděle probíhala ve znamení cesty domů, zcivilizování dětí i rodičů a odpočinku

Jezurka - 34. týden

Odpočinek

Odpočinek je už naprosto nutný. Břicho mi tvrdne i přes vysoké dávky hořčíku, stačí, když vstanu z gauče nebo jdu do schodů. Jinak je ale všechno v pořádku, miminko sice tlačí hlavičkou dolů na porodní cesty a bolí mě i všechny kosti dole, ale zatím se k porodu nic nechystá. Proto už s Verunkou omezujeme výlety na cestu do obchodu nebo trávíme čas na zahradě. Mimčo má ukázkové pohyby, hýbe se vlastně skoro pořád – ve dne i v noci. Je hlavičkou zapřené dole a dobře se mu rozhazuje ručičkama a nožkama do stran. Takže občas vypadám jako blázen, když jen tak z ničeho nic řeknu: „Au! Nech toho!“ :) Verunka mě pak hladí po břichu a domlouvá mimču, ať maminku nekope.

Zahrádka a sekání trávy

S pěkným počasím taky začala růst tráva a manžel se dal do sekání. Verunka chtěla pořád pomáhat, tak jsme jí koupili sekačku a poctivě jezdí vedle tatínka a seká. Se sekačkou se nechce rozloučit, bere si ji i domů a na vycházky, čímž budíme ve vesnici poprask, protože sekačka strašně nahlas hrká.

Poradna v 34. týdnu

V pátek odjel tatínek se zbožím a musela jsem si vzít Verunku na těhotenskou poradnu. Už předem jsem věděla, že to není dobrý nápad, ale nikoho na hlídání nemáme, takže šla se mnou. Naslibovala jsem jí poulovou zmrzlinku (šmoulovou), koupila pitíčko a vzala hračky. Sestřičku jsem uplatila čokoládou a poprosila o hlídání. Nejprve dlouhá čtvthodinka v maličké převlékárně, kdy mi pořád otevírala dveře a četla kartu, papíry lítaly všude. Potom jsem se zdárně dostala k panu doktorovi, Verunka zůstala v sesterně a zrovna když mi dělal UTZ,  vpadla do ordinace. Sestřička volá, že to panu doktorovi nevadí. :) Verunka bere všechno, zkoumá nástroje, křeslo, obrázky, razítka a běhá po ordinaci. Já se nemůžu hnout, pořád se omlouvám a dr. se směje. :) Už nikdy víc! Ještě že je náš pan doktor tak sympatický a pohodový člověk.

Vyšetření dopadlo dobře. Mimčo pěkně přibírá, je hlavičkou zapasované dole, tlačí na porodní cesty, ale čípek se nezkracuje. Srdíčko prďolce pěkně pracuje a močový měchýř taky. Test na protilátky AntiD vyšel negativní. Na stěrech mi zjistili zvýšenou hladinu kvasinek, takže jsem dostala na přeléčení Clotrimazol. Příští kontrolu mám už za 14 dní. V ordinaci mají nový kardiotokograf, takže budu chodit na natáčení srdečních ozev miminka tam a nemusím se objednávat do porodnice.

Den dětí v Duze

V sobotu jsme strávili hezké odpoledne v areálu SVČ Duha na Dni dětí. Eliška měla náročný den – z pátku na sobotu spali ve škole, měli Čarovné nocování v družině. Dopoledne přijela domů, poobědvala a honem zase do Jeseníku, kde měli sraz se jejich jembe bubenickou skupinou. Během dne vystupovali několikrát. My jsme přišli až později, aby se mohla Verunka vyspat. Holky oběhly všechny možné atrakce, nejvíc se vyřádily na skákacím hradu. Moc pěkné byly taky soutěže sportovní, výtvarné i taneční a především exkurze do Duhy, kde si děti mohly prohlédnout spoustu zvířat – hlodavce, rybičky, hady, chameleony, papoušky, želvičky.. Holky byly moc spokojené. Já s miminkem posedávala spíš na lavičce, už se mi nějak nechtělo chodit.

Večer se mi udělalo zle, začalo mě bolet v kříži a celé břicho, dostala jsem zimnici a měla jsem mžitky před očima a pocit, že omdlím. Lehla jsem si a Eliška se o mě pečlivě starala. Za chvilku to přešlo a už je zase všechno v pořádku. S broučkem jsme domluveni, že se narodí přesně na termín, stejně jako obě sestřičky- žádné výjimky! V tu chvíli jsem si ale uvědomila, že nejsem absolutně nachystaná na nějaký předčasný odjezd do porodnice. Sice všechno máme někde sbalené – kočárek, koš pro miminko, oblečení, věci na koupání… ale nic vlastně není hotové. Takže program od neděle je jasný – příprava začíná. :)

Nedělňátka

V neděli se nám narodilo dalších 9 králíčků. Takovým tempem budeme mít brzo králičí farmu.

Já strávila neděli praním věciček pro miminko, sepsáním, co mi chybí do porodnice, chystáním postýlky (zatím je jen látka na nové povlečení), umýváním koše a lehátka a objednáváním posledních věcí na internetu.

Příští týden nás s miminkem čeká předposlední plavání a návštěvní víkend – asi přijede babička z Ostravy a strejda. V práci budu mít poslední kroužek s dětmi, takže se bude rozdávat vysvědčení.

Do porodu nám zbývá asi 6 týdnů a 3 dny.

Na základě vyprávění uživatelek připravila Andrea Veselá.