Červen/5 - Amálie vypráví o nemocnici

• Lenižurka - miminko je v noci poměrně dost aktivní a tak toho Lenka moc nenaspí
• Amálie -  popisuje své zdravotní problémy, kvůli kterým byla v nemocnici

Amálie (30 let, 26. týden těhotenství, prvorodička)

Ahoj BOLky,

tak tenhle týden nezačal dobře, jak už jsem avizovala, v neděli večer jsem skončila na pohotovosti v nemocnici.

To se u mě nestává, už mi bylo opravdu hodně zle a měla jsem strach o malou, jinak bych asi vydržela. Paní doktorka mě prohlídla a po gynekologické stránce naznala, že by mělo vše být tak, jak má. Ještě mi ale pro jistotu nechala udělat krevní testy, které ač byla půlnoc, byly i s prohlídkou tak do půl hodiny, to jsem koukala. No a tam byla zvýšená zánětlivost překročena stonásobně, což nevěstilo nic dobrého!!!
K tomu mi bolest vystřelovala do zad a třísel a problémy mi dělalo i zatlačit při malé na wc, a vlastně samotná chůze, už jsem chodila takřka v předklonu a kašlala jak silný kuřák.

Vypadalo to na zánět slepého střeva, ale protože už jsem v pokročilém stádiu těhotenství, nepodařilo se ani na specializovaném UTZ slepé střevo najít. Kromě toho mi našli nějakou cystu v tříslech, která se teda po těch pár dnů neměnila, tak tam je doteď. Když jsem si vyseděla frontu v ambulantní čekárně pro negynekologické pacienty, tak bylo 5 ráno a na zavolání lékaře jsem už skoro ani nereagovala, jak jsem schoulená na židli polospala, no zažila jsem si docela peklo! Přijali mě na lůžkové oddělení a vzhledem k tomu, že nemocniční život mezi 5. a 6. vlastně začíná, začal kolotoč odběrů, vyšetření a všeho možného i nemožného, aby se zjistilo, kde ten zánět vlastně v těle mám.

Co mě nejvíc překvapilo, byl RTG plic! Kašel jsem měla hrozný, ale na každém RTG se přeci ptají: "Nejste těhotná?" No tak jsem to u dveří hlásila dobrovolně a dost nahlas! Pán, který obsluhoval tu mašinu se divil, že to se mnou neprobral lékař a snažil se mi situaci a úkon vysvětlit, ale bylo mi tak bídně, že jsem podepsala a křečovitě držela vestu a modlila se, aby to, co říkal, byla pravda...

Stejně jsem prožila bezesnou noc, zánětlivost ráno byla vyšší, a tak se chirurgové rozhodli, že začnou konat, naštěstí mě paní na gynekologii zachránila, když po prohlídce a UTZ nesouhlasila s řezáním a otvíráním, protože plod už má sice lehce přes kilo, ale ještě nejsou vyvinuté plíce, a tak doporučila v nouzi nejprve píchat kortikoidy a čekat dva dny, než plíce dozrají, protože hrozil porod, případně potrat, což nikdo nechtěl!!! Bezesná noc a váhání pokračovalo a to vše stále o hladu, pít už jsem po douškách mohla a pokračovaly kapačky a injekce na ředění krve.

Nejprve mi nasadili antibiotika, která díkybohu zabrala, poté se našel nález v moči a hned nato další a UTZ ledviny odhalil zánět ledvinových pánviček, ledviny a zároveň byl nakažen i močový měchýř. Díky Bohu se tedy porod odkládá, doufám, že bude až v září, jak je v plánu. Taky jsem dostala jídlo, no jídlo, jestli se tak té břečce v misce dá říct jídlo, ale prý je to dieta.

Zánětlivost v krvi začala klesat, a tak mi dali pár injekcí, předepsali antibiotika a pustili mě domů. Zbytek týdne polehávám, snažím se více pít a každých dvanáct hodin si dám jednu tabletu a píchnu injekci.

No nebyl to veselý týden, ale už je mi lépe, snad ten další bude veselejší.

Mějte se fajn a snad budou příště nějaké lepší zážitky.

Pa Amálka :-)