Inzerce
Inzerce
Inzerce

Prosinec 2013/3 – Vánoční přípravy vrcholí

Tento týden prožily maminky zejména aktivitami zaměřenými na Vánoce:

  • Sylviecucy se naplno věnovala vánočním přípravám, navštívila vánoční trhy a pochlubila se, že se miminko otočilo hlavičkou dolů,
  • Dominikakolarova měla pocit, že minulý týden neprožila nic zajímavého, vypravila se ale na vánoční zpívání dětí ze školky a zamyslela se nad chlubením rodičů dětmi,
  • Buik prožila opět aktivní týden, na jeho konci ji ale zradilo vlastní tělo, které jí naordinovalo klid a odpočinek.

 

                                                                                                                                                                

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé z pěti rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1 000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží publikaci vydavatelství Babyonline Zdravé těhotenství.        

 Které maminky se projektu účastní?

 

Sylviecucy (27 let, prvorodička, 33. týden)

Tento týden hodnotím jako poklidný... některé akce jsem zrušila, abychom si s malou i odpočinuly... čím větší bruško je, tím komplikovanější už je jakýkoliv pohyb :-)

Jak jsem si minulý týden předsevzala, tak jsem i učinila. A posledních pár dní jsem se naplno věnovala vánočním svátkům... výsledek hodnotím jako uspokojující. V pondělí jsem objednala všechny dárky, které jsme s Kubou vybrali na internetu, a v pátek jsem je všechny ukládala naspod skříně, kde počkají až do Vánoc. Upekla jsem tři druhy cukroví, měla jsem v plánu se rozšoupnout více (dle toho vypadá i má lednička plná Her a másel :- ), ale nakonec jsem další pečení odpískala, protože má záda v poslední době nezvládají nápor jako obvykle. Nicméně alespoň tyto tři druhy jsem krásně vánočně vymazlila, na stole budou určitě vypadat slavnostně :-)

Inzerce

V sobotu jsme s Kubou pořídili vánoční stromek – z domova jsem byla po dlouhou dobu zvyklá na umělý a nepokládala jsem za nutné řešit živý, ale co s Kubou žijeme spolu, každoročně pořizujeme živou normandskou jedličku... a jsem ráda, že mě tomuto zvyku Kuba naučil, protože nic nevypadá a nevoní víc vánočně než živý stromeček. S nadšením jsem se prohrabávala v krabici s ozdobami, abych si připomněla, jaké skvosty doma máme a čím vším nejen stromeček, ale i byt vyzdobím, aby tak na náš domov padla ta správná vánoční atmosféra. S Kubou se nám líbí spíše střídmější zdobení, takže na stromku máme jen klasická (ne barevná) světýlka, pár červených baněček, stříbrných šišek a několik andílků, ať už skleněných, porcelánových nebo slaměných... vypadá krásně. Tedy alespoň podle nás. Po bytě jsem různě rozestavěla vánoční figurky nebo vázy se jmelím a větvičkami a hned je to zase o něco útulnější byteček. S Kubou jsme se u vánočního stromečku bavili nad tím, jak za pár let budeme vytvářet ty pravé Vánoce pro naši malou hvězdičku... jak naaranžujeme Ježíška, obnovíme tradici pouštění prskavek z okna a zpívání koled... moc se na to těšíme :-)

Do vánočních příprav tento týden patřila i objednávka dortu pro celou naši rodinu, letos totiž trávíme Štědrý den s mými rodiči, sestrou, jejím přítelem a malou Claudinkou. A protože naše mamka je až moc hrdá na to, aby si s večeří nechala pomoci, ať už vařením nebo finančně, s Kubou jsme se dohodli, že na večeři objednáme dort z naší oblíbené ostravské cukrárny Ollies (holky Ostravanky určitě budou znát). Rodiče jsme postavili před hotovou věc, jen jsme trochu měnili objednávku, protože naši měli chuť na limetkový a ne na Shwarzwald, jak jsme si původně mysleli. Aby byly naše přípravy na Vánoce kompletní, musí te nto týden zařídit ještě dva dárky, které přes internet objednat nelze, a to jsou poukázky – jedna pro mou sestru a jejího partnera na večeři v jejich oblíbené restauraci a druhou pro bratra od Kuby na koupi sportovního oblečení. O víkendu už se budu zabývat jen tím, jak hezky a vánočně dárky zabalím. Kuba mě vždycky každý rok fascinovaně sleduje, jak se s tím piplám... ale mě to nesmírně baví. Nakonec o víkendu podstoupíme nutný nákup potravin v natřískaném obchodu, plném hysterických lidí... to na Vánocích nemám ráda, všechny obchoďáky jsou narvané k prasknutí, lidé jsou nervózní, křičí. Nicméně den před Štědrým dnem si s Kubou plánujeme večeři a rozdávání dárečků jen pro nás dva... respektive vlastně tři :-) A k tomu potřebuji samozřejmě salát a rybu... to by jinak nebylo ono, no ne ? :-) Moc se těším... už jen pár dní!

Inzerce

V úterý v podvečer jsme s Kubou vyrazili na pravidelnou kontrolu k panu doktorovi, protože jsem velký ultrazvuk, včetně měření, absolvovala naposledy, tentokrát jsme v ordinaci strávili opět jen chvilku. Tlak a váha maminky v pořádku, v moči se mi objevilo trochu cukru, ale se sestřičkou jsme usoudily, že to bude z toho půl kila mandarinek, které jsem před prohlídkou snědla. Nemůžu si pomoct, nějak se těch mandarinek nedokážu nabažit. Tlačím je do sebe dennodenně už poslední tři měsíce. Miminko se má v bříšku dobře, plodové vody má dostatek, čípek stále uzavřen, tudíž zatím žádný předčasný porod se nechystá. Ale něco nového je! :-) Mé tušení ohledně naší společně probdělé noci plné jejího kopání a uvelebování se potvrdilo, malá se otočila hlavičkou dolů :-) Další kontrola, tentokrát s podrobnějším vyšetřením, máme ještě v tomto roce, a to 30. prosince ráno. Opět se dozvíme, jak je už malá vlastně velká a kolik váží... světe div se, ale od 30. 12. za měsíc máme termín porodu... blíží se nám malá na svět :-)

Za poslední týdny jsem vás celkem dost zásobovala různými mými návštěvami u různých lidí. Tento týden jsme s malou opravdu některé vypustily, protože nejen že v Ostravě trochu přituhlo počasí (a já bundu už nezapnu), ale upřímně... ani se nám extra nechtělo. Když už jsem vyrazila někam ráno, odpoledne patřilo sedačce a knížce... nezvládám už chodit celé dny po kamarádkách. No co, jednou ta únava přijít přece musela! Co jsme si tento týden ale neodpustili, byl nedělní výlet do Olomouce... každoročně se jezdíme dívat na náměstí na vánoční strom a trhy. Protože Kuba pochází ze Šternberku, což je od Olomouce jako by kamenem dohodil, domluvili jsme si na místě sraz i se známými, kteří od Šternberka pochází... strávili jsme na trzích sice jen dvě hodinky, ale moc jsme si to užili. Kuba se zahřál nějakým punčem, já zase horkou čokoládou nebo teplým jablečným moštem... samozřejmě jsme neodolali skořicovému trdelníku :-) Na závěr mi Kuba koupil opět něco na památku... většinou si každý rok odvážím nějakého andílka na náš stromeček a ani tento rok to nedopadlo jinak, a tak nám na jedličce visí malý skleněný andílek. Řekli jsme si, že tento je první pro naši malou hvězdičku :-) Bylo to příjemné nedělní odpoledne.

Inzerce

Následující týden mě čekají příjemné i nepříjemné aktivity. Jedna z těch příjemných je vánoční dámský večírek, který pořádáme každý rok v našem kruhu 4 kamarádek, a to vždy u jedné z nás doma. Jedna z těch nepříjemných je pár vyřizování na úřadech, což úplně nenávidím... ale jelikož nejsme s Jakubem svoji, musíme co nejdříve na matričním úřadě vyřídit přiznání otcovství a přidělení příjmení malé po tatínkovi... v lednu se už totiž může porod „rozjet“ kdykoliv a nechceme tak nic riskovat.

A protože další příspěvky uveřejní redakce až po svátcích, dovolte mi popřát vám ty nejkrásnější vánoční svátky... víc než jaké si přejete, ještě hezčí, spokojenější a kouzelnější ! Ať se vám splní vaše vánoční sny :-)

Inzerce

Dominikakolarova (20 let, prvorodička, 35. týden)

35. týden, do porodu mi zbývá měsíc a pár dní (tedy podle doktora). Jsem zvědavá, kdy se miminko vyklube, ale myslím, že to bude dřív než za měsíc, alespoň mám tedy takový pocit. K doktorovi jdu až zítra, takže vám nemůžu sdělit novinky, ty budou až příště, alespoň ten další článek bude o něco zajímavější, protože jako vždy nemám o čem moc psát. Je mi furt tak nějak stejně, myslím, že každá těhule prožívá to samé. Jakýkoliv pohyb je prostě zase o kousek těžší, u ničeho moc dlouho nevydržím stát, to mě pak bolí záda jak čert a tak nějak se to prostě vše stupňuje.

Přes týden jsem nedělala nic zajímavého a po pravdě ani si jednotlivé dny nepamatuji, kromě pondělka, kdy jsem byla na té zmiňované kosmetice, jen víkend byl trošku nabitější. V pátek jsme byli posedět v bývalé hospodě, ze které je nyní řekla bych spíše restaurace. V celém objektu se nesmí kouřit a začali také vařit, což je super. Já si zase po dlouhé době dala zdravotní dvojku červeného (ať si tvrdí kdo chce, co chce, přece jen jsem to vinařství studovala, tak vím, jaké má dobře udělané víno účinky na organismus, je jasné, že když si někdo koupí nějakej levnej drek plný síry, tak vám moc dobře neudělá ani mimo těhotenství) a pizzu, na kterou jsem měla fakt veeeelkou chuť. V sobotu jsme byli v kostele na vánočním zpívání školky, kam chodí brácha. Spíše než by zpíval, tak celou dobu zíval, bohužel neměl volné ruce, protože měl paličky, takže si neměl ani čím zakrýt pusu. Bylo to opravdu vtipné, vesměs všechny děti zpívaly, nebo se o to alespoň snažily, a on sem tam sice prohodil nějakou notu, ale spíše měl pusu pořád otevřenou :-D Po „koncertě“ jsme se všichni sešli na sále, kde měli připravené občerstvení v podobě cukroví a dobrůtek, co doma napekli děti s rodiči, a samozřejmě nějaká ta káva, čaj a vánoční punč. Děti po celém sále vystavily své obrázky a výrobky, takže se rodiče mohli pochlubit, jak moc mají nadané děti :-)

Když už jsem nakousla to chlubení rodičů svými dětmi... všimla jsem si tam pár jedinců, kteří si asi nevšimli, že sál je plný dětí a jejich příbuzných, kterým je jedno, jestli je obrázek, který jejich dítě nakreslilo takový nebo makový, jsou tak jako my šťastní, že se jejich dítko alespoň snažilo. Tím chci říct, že doufám, že v tomhle ohledu zůstanu po narození syna nohama na zemi a nebudu tím obtěžovat mé kamarády a známé tak, jak někteří mají ve zvyku chlubit se celé hodiny tím, co ten jejich drobek už umí a co rozhodně jiné děti ještě nedělají :-D

Jsem zvědavá na kolegyňky Bolky, co mají po týdnu za sebou, a jak jim je, protože nejsme v týdnech moc daleko od sebe. Chtěla bych jim touhle cestou popřát krásné svátky a ať se mají ony, jejich prckové v bříšku i celá rodina krásně :-)

 

Buik (32 let, druhorodička, 36. týden)

Další týden a já už se nemůžu dočkat, až budu na samém konci. Všechno mě bolí :oD, ale nejvíc záda a světe div se, pupek. Dle paní doktorky mám přestat brát magnézko, takže mi bříško bude tvrdnout ještě častěji, než teď – to se mám na co těšit :o).

V pondělí jsem se vrhla ještě na pečení cukroví. Hledala jsem nějaké, ve kterém by nebyl cukr, či jen ve velmi malém množství, a aby neobsahovalo žádné náhradní sladidlo. V podstatě jsem našla dvě – jedno jsou něco jako vanilkové rohlíčky z vloček a druhé je mrkvové. Strašlivě mě pobavilo, když mi manžel chodil s prominutím užírat a co víc, hned prohlásil „tohohle udělej víc“ :oD. On, který ani mrkev a ani vločky nemusí.

Úterý bylo takové pohodové, drobná procházka a všechno byla vázané na časy, ve kterých jsem si měla měřit ty svoje cukříky. V poslední době mě došly jak nápady, co jíst, tak vůbec chuť jíst, ale jelikož a neboť vím, že je to potřeba, tak se snažím. Taky mě stále častěji láká něco sladkého :o(. Aspoň kousek cukrovíčka a nebo kostička čokolády, opravdu za trest! Naštěstí měření proběhlo v pořádku, tak aspoň nějaká radost.

Ve středu jsem se opět vydala na cvičení „Zdravá záda“. Tentokrát si cvičitelka vybrala Bosu. Nevím, jaké zkušenosti s Bosu máte vy, já už jsem teda nějakou tu hodinu navštívila, ale přiznám se, že při těhotenství je to docela dost náročná záležitost. Ty půlmíče jsou skvělé na trénování rovnováhy, ale ta moje rovnováha už je delší dobu tak trošku někde jinde :oD. Ale jo, i tak jsem si hodinu hezky užila, cvičitelka mi teda musela vymyslet pár náhradních cviků, ale na to jsme si už všichni tam tak nějak zvykly. Vyzvednout mě přišel jak Mára, tak babička, které jsem vzala s sebou do města. Pak jsme jeli ještě nakoupit a domů. Po obídku proběhla malá procházka – opět za tmy, už aby to světlo bylo zase dýl!

Během čtvrteční snídaně jsem zavolala do diaporadny a nahlásila hodnoty. Dostala jsem pochvalu a poučení, že mám 19. opět přijít a zase si nezapomenou v tom týdnu naměřit hodnoty. Pak jsme dojeli vyzvednout babičku a vyrazili do toho celního skladu. Přijeli jsme tam v půl deváté a byl tam tedy pořádný nábuch. Vybrala jsem si věcičky a pak se šla postavit do fronty – fronta tak ohromná, že to bylo víc jak na hodinu. Mára začínal zlobit a babička měla spoustu práce ho udržet v klidu. Už to vypadalo, že to vzdáme, ale pak ke mně přišla paní a poradila mi, ať si jdu stoupnout do jiné fronty. Tam jsem stála asi půl hodinky, babča šla s Márou ven a hráli si tam. Jen mě mrzela bezohlednost lidí, kteří tam do mě klidně strkali, anebo předbíhali. Až ve chvíli, kdy jsem tam s prominutím zvýšila hlas, přestalo se předbíhat a co víc, už si nikdo nedovolil se mě ani dotknout :oD. Někdy je scéna prostě NUTNÁ! Večer jsem Marečka předala babičce, aby u ní spinkal – já jsem totiž musela v pátek brzo na kontrolu na gynekologii, tak abych ho nemusela budit. Má to u babičky moc rád, ale v poslední době pozoruju, že se ode mě nerad vzdaluje, takže z mé strany ukápla i slzička a on se naštval :oD.

V pátek ráno jsem teda vyrazila k paní doktorce. Prvně se měl dělat záznam srdíčka prcka (kardiogram, nebo jak se tomu říká, prostě pro mě je to monitor a basta). Nejdřív ale samozřejmě stěry (smála jsem se a říkala, že tam určitě ten potěrák bude, protože toto těhotenství mám snad všechno, co jde :oD). Pak vlastní monitor, má se tam sedět 20 minut, ale to bych nebyla já a prcek, abychom si to neprotáhli. Sestřička se vztekala, že ten malej je hezkej mizera a já s ní musela jedině souhlasit. Takže, když jsme se ho snažily chytit, tak se vždycky chvilku nechal měřit a pak hup, začalo to měřit můj tep, nebo se vypnul zvuk a nebylo slyšet bouchání srdíčka. Prostě si tam dělal co chtěl. Po deseti minutách zkoušení sestra musela test začít od začátku, protože naměřené hodnoty byly – děsné :oD. Pak už se začalo pomalu dařit, jen se prcek nechtěl hýbat (normálně touto dobou dělá tak říkajíc salta, dneska dělal mrtvého brouka). Takže začala gymnastika, jenže vždy, když jsem se předklonila, začalo to snímat můj tep, takže zase zpátky lehnout. Po těch 20 minutách jsem byla tak utahaná, že bych si šla klidně dát šlofíka. Pak přišla na řadu paní doktorka. Prohlídka byla v pořádku, doporučila mi, ať se už mezi svátky objednám na kontrolu do porodnice (což jsem hned udělala, takže tam mám dorazit 27. 12. na osmou hodinu). Prcek je stále v normě, sice menší, ale v normě, a to je hlavní! Večer jsme ještě s manželem vyrazili na večeři, měla jsem svátek, a tak jsme to chtěli společně v pohodě oslavit (dostala jsem kytičku, nový obal na telefon a co víc, spoustu fotopapíru – začal docházet, jak stále tisknut fotky). Babička nám zase pohlídala Máru, a tak jsme si to hezky užili. A ten malej byl naprosto spokojenej, když jsme si ho šli vyzvednout, že nebude spinkat u babičky, ale že jde s námi domů.

V sobotu jsem vyrazila na těhujógu – byla to poslední v tomto roce, tak jsem si ji opravdu snažila užít. Po cvičení jsem si dojela pro kluky a jeli jsme společně nakoupit – na neděli byla naplánována oslava mého svátku a měla dorazit velká část rodiny. Nákup probíhal celkem v pohodě, jen když jsme odcházeli, tak se Mára nechtěl obléknout a vztekal se. Martin ho vyndal z vozíku a já jsem si k němu dřepla, že ho obléknu do bundy, v tu chvíli do mě strčil a já jsem padala. Nějaký pan mě tam zachytil a pomohl mi vstát, jenže ani Mára nečekal, že to neustojím, a tak spadnul a kousnul se do rtu. Popadla jsem ho a utíkala s ním na záchod. Vykasala jsem si ještě rychle rukávy, ale to už jsem měla jeho krev všude. On brečel a ještě si to ručičkama rozmatlával dál. Na toaletě nás zachraňovali další tři paní – jedna podávala toaletní papír, druhá kapesníčky a třetí nám je máčela ve vodě. Asi čtvrt hodiny jsme tam zápasili, než konečně přestala téct. Když jsem ho celého umyla, utřela, umyla sebe, začalo se pro změnu dělat slabo mně. Takže jsme seděli na zemi u umyvadla a čekali, až to přejde, ale vše jsme zvládli. Večer jsem se konečně pustila do balení dárků, takže pro jednoho bráchu jsou komplet zabalené, pro druhého z části… ty pro nás čekají ve frontě, až na ně přijde řada :oD. Mám to v takových krabicích, abych věděla, co kam půjde (jeden brácha bydlí v Děčíně a druhý ve Vratislavicích, tak abych to nepomotala :oD).

V neděli dopoledne jsme se pustili do velkého úklidu, přece jen návštěva rodiny a třetí adventní neděle si to žádá. S babčou a Márou jsme ještě vyrazili na delší procházku. Po návratu jsem v rychlosti udělala obídek a po obídku jsme si šli všichni lehnout, protože jsem si připadala dost utahaná. Kolem třetí hodiny jsme rychle začali dělat výzdobu, chystat cukroví na tácky, dělat chlebíčky, upravovat rozložení míst na sezení v obyváku. Pomalu začali docházet hosté. Dostala jsem spoustu dárečků, které mi udělaly velkou radost. Mára byl nadšenej, že je tolik lidí a stále si ho někdo všímá. Ale stejně přišel za mnou, že chce dělat hopy, hopy na nafukovacím míči. Nějakou dobu jsem s ním takhle hopala, pak začnou bolet ruce a musí se toho nechat. Vše bylo v pohodě, manžel si šel lehnout (šel na noční a potřeboval si ještě zdřímnout) a jeho maminka chtěla jít domů a já jsem najednou zjišťovala, že mě moje tělo zrazuje. Nenápadně, stále s úsměvem, jsem ji vyprovodila ke dveřím a rozloučila se, ale zjistila jsem, že nemůžu skoro vůbec chodit a že mě strašlivě bolí celý spodek. Bráška s rodinou u nás zůstali asi do půl osmé, protože jeho synátor odjížděl do Prahy busem a oni ho vezli na autobusák, ale to mně už bylo opravdu zle. Nevím, jestli zapůsobil úplněk anebo prostě všechna ta námaha. Já jsem se šla osprchovat, Máru vzala s sebou, ale jinak ho musela nosit, svlíkat, dávat do pyžámka moje mamča, protože já jsem ho nemohla ani unést. Teda já jsem nemohla unést ani sebe sama. Když odešla babča, tak jsem si pro jistotu z posledních sil zabalila tašku do porodky :oD, ale to už jsem se spíš o něco opírala, než chodila… a tudíž mám naordinován odpočinek (naštěstí noc jsem přežila, je to o něco lepší, ale chození mi stále moc nejde :oD, a to je venku tak nádherně, svítí sluníčko a vysloveně to láká na procházku).

V příštím týdnu mám před sebou diaporadnu, návštěvu na gynekologii, dobalení dárků, příjezd druhého bráchy a „výměnu dárků“. Taky by mělo proběhnout těhufocení, tak jsem zvědavá! Cvičit nepůjdu (v rámci „klidu“), i když jsem se těšila, ale nedá se svítit.

Holky, doufám, že váš týden byl víc pohodový než ten můj :o), ale já vím, jaké si to udělám…

Příběhy maminek dle podkladů zpracovala Veronika Steidlová Kordasová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Prosinec 2013/3 – Vánoční přípravy vrcholí - diskuze

  • Milé holky, přeju vám krásné a klidné vánoce. Hlavně se opatrujte.
    tygřímáma   | 18.12.2013 07:51:49 | Reakcí: 5, poslední: 18.12.2013 12:19:02
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • Buik, uz zvolni! At nakonec i neporodis v behu  

    Domco, s temi zady te plne chapu..obcas mam pocit, ze citim celou pater.. 

    Holky, uzijte si vanocni svatky..v klidu a harmonii  
    Jak ty svatky vlastne planujete? Sami v uzkem rodinnem kruhu nebo jinak?  
    sylviecucy   | 17.12.2013 23:05:49 | Reakcí: 9, poslední: 20.12.2013 12:49:59
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Neboj se, už se opravdu snažím odpočívat, protože jsem si teď poběhala jako bonus po doktorech kvůli té bolesti spodku :oD. Jen je to takové divné sedět doma, nikam nechodit a nic moc nedělat :oD.
      Balím aspoň dárky, dělám výzdobu a hlavně, už jsem si našla vlnu a dám se snad i do pletení :oD. Knížky, co jsem si půjčila z knihovny mám už přečtené a na výpravu do města se fakt necítím. Je to v háji :oD

      A co se našich svátků týče, tak v kruhu rodinném, budou u nás obě babči (tím, že jsou babči samy, tak ani nevím, jak jinak to udělat), tak doufám, že to bude tak nějak v poklidu, bez scén, nedorozumění a naschválů. A taky doufám, že si úkoly hezky rozdělíme :oD, abych to nemusela odedřít sama (ale je fakt, že už loni jsme to měly rozdělené!)

      Jak to bude u vás??
      Buik   | 18.12.2013 08:09:56
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        Chapu..taky obcas zavidim netehotnym, kolik maji energie a jaky si mohou dovolit denni program, ale tu chvilku to jeste vydrzime a tusim, ze pak se nabehame az dost!  

        Vanoce jsou u nas jasne..23.12. budeme mit malou predvanocni veceri a posezeni u stromku s Kubou u nas doma, 24.12. budeme u mych rodicu..spolecne se sestrou,jejim partnerem a malou Claudinkou..a pze dalsi rodinu v Ove uz nemame,25.12. odjizdime ke Kubovym rodicum do Sternberku,kde zustaneme par dni..a objedeme tety, strejdy, bratry, babicky atd..Kuba ma tu rodinku trochu rozsahlejsi  
        Takze letos takto, pristi rok budeme na Stedry den doma s Kubkou a malou..cchceme z toho udelat tradici  
        sylviecucy   | 18.12.2013 09:38:58
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE:
          My máme kliku v tom, že většina rodiny je taj v LBC ... jen jeden brácha bydlí v Děčíně - ale ty se tu maj stavit 22.12. Takže naše objíždění je takové pohodové, k tetě, bratránkům, druhému bráchovi, a pak k Martinově strejdovi - tam se ty vztahy moc neudržují :o).

          Když jsem byla malá, tak se na obídek chodilo k babče, rozdaly se dárky a pak se šlo dom, tam byla véče a babča byla vždycky jeden rok u nás a druhý u tety.
          Buik   | 18.12.2013 10:09:21
          Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Já původně chtěla proválet Štědrý den doma,ale přítel chce jet na pár hodin na návštěvu k jeho matce a k našim se samozřejmě stavíme taky.Bohužel se chystá v pondělí do práce takže já už se vidím jak se honím kvůli salátu,stromečku apod v úterý ráno.A to ještě nemám ani jeden dárek holky!:-D Na nákupy se chystáme v neděli,takže už jsem lehce nervózní,navíc vůůůbec nevím co komu pořídit,myšlenkama jsem totiž někde jinde:-/

      Silvy taky se těšíš na ty příští Vánoce s prckem...to bude úúúúplně něco jiného,já si to vůbec neumím představit,Buik už to zná...Vánoce s prďolou,ale i tak to bude příští rok jiné co ;)
      • \
        RE:
        To si pis! Navic uz to nebudou takove ty lezici miminka,ktere z toho nic nebudou mit..uz to budou prcci, co se budou smat a radovat a uzivat si to s nami! No strasne se tesim..a jak ten cas znam, ani se nenadejem a bude to tady!  
        sylviecucy   | 19.12.2013 19:57:37
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE:
          Jojo už budou capkat ke stromečku,rozbíjet baňky,jíst všechno na co kde došáhnou :-D No bude to veselejší :-)
          • \
            RE:
            To každopádně.. naspod stromku budu dávat jen slaměné ozdoby.. a celé Vánoce budu doufat, že ta naše ďáblice nebude tak šikovná, aby na sebe ten stromek rovnou shodila  
            No moc se na to těším.. moje máma to říkala pořád.. " s malými dětmi dostávají Vánoce úplně jiný smysl" .. a má pravdu  
            sylviecucy   | 20.12.2013 12:40:18
            Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den,
ráda bych se zeptala, zda je pravděpodobné, že jsem otěhotněla 24.11., když na uz, který proběhl 30.1. byl vidět pouze gestační váček a 15.2. už byla potvrzena srdeční akce? Nemám pravidelnou menstruaci, ale nejsem si jistá termínem porodu.

Moc děkuji za Váš čas

Dobrý den,

datace těhotenství a od toho termín porodu se koriguje na prvotrimestrálním ultrazvukovém vyšetření, v rámci internetové poradny se více radit bohužel nedá.

MUDr. Pavla Zahrádková | Babyonline | dnes, 07:40
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×