Porod Robinka od kacato

Jak se Robinek vylíhnul?

• Datum: čtvrtek 14. 11. 2013
• Čas: 15:25 h
• Místo: Vítkovická porodnice, Ostrava – Vítkovice
• Váha: 4 150 g
• Délka: 52 cm

V úterý 12. 11. jsem se na kontrole v porodnici domluvila s paní doktorkou, že ve čtvrtek 14. 11. nastoupíme na vyvolání porodu, a to z důvodu, že Robča už měl méně plodové vody. Nijak mi to nevadilo, byla jsem spíš ráda, že vím, kdy a kde to proběhne. Vyvolávaný porod už jsem zažila, proto jsem přesně věděla, do čeho jdu a jak to bude probíhat, tak jsem ani strach neměla, spíš jsem se těšila.

Ve středu jsem si v klidu všechno dobalila, domluvila a zajistila hlídání pro Verunku a chtěla jsem si ještě užít poslední den ve třech, ale nebylo to nic moc, u Verči ve školce mají vši, tak jsem musela rychle koupit šampon. Pak to vypadalo, že snad bude mít průjem a nakonec Michal přišel z práce pěkně pozdě, což mě mrzelo. Tak jsem se s Verunkou poňuňala aspoň když šla spát a přemýšlela jsem nad tím, jaké to bude, až tady budeme 4.

Ráno jsme vstávali v 5 hodin, kolem 5:40 přijela mamka, která pak odvedla Verču do školky a odpoledne si ji zase vyzvedla a vzala si ji na noc domů. Verunka věděla, že si s tatínkem pojedeme pro Robinka, tak nebyl problém a těšila se.

V 6 hodin jsme byli v porodnici, převlékla jsem se a vyplnily jsme se sestrami na příjmu papíry, pak jsem se přesunula na porodní sál na monitor a na zavedení první tabletky. Byl se mnou i Michal, tak jsme vykládali a vzpomínali, jak jsme totéž poprvé absolvovali téměř před 3 lety. Asi po 20 minutách monitoru přišel pan doktor Pomahač (jen pro zajímavost bratr slavného českého plastického chirurga působícího v USA) a zavedli jsme první tabletu, ptal se, jestli mám nějaké dotazy, tak jsem se zeptala, kdy se prcek narodí, takže jsme se po ránu zasmáli a odešel.

Poté Michal odjel do práce a já jsem dovyplnila papíry s porodními asistentkami a přesunula jsem se na oddělení šestinedělí. Měla jsem trochu obavu, že budu na pokoji s maminkou, co už bude mít miminko u sebe, ale naštěstí tam je pokoj č. 14, kde jsou čtyři postele a žádná miminka :-) Měla jsem ho sama pro sebe a bylo to fajn. Měla jsem s sebou čtení a MP3 plnou hudby, tak jsem si četla a poslouchala písničky a stále se nic nedělo. Občas se stavila sestřička kouknout, jak se mi vede, povykládaly jsme a asi 2x natočila monitor. Jeden byl vtipný, Robinek spal, tak jsme s ním třásly a dokonce na něj pískala píšťalkou. Když jsem nečetla, pustila jsem si hudbu a chodila po pokoji tam a zpátky a trošku se u toho houpala do rytmu, no sranda to byla a myslím, že to Robčovi ve výsledku i celkem pomohlo dolů.

V 10 hodin opět kontrola na porodním sále a další tableta. Nález byl stejný jako ráno, takže nezbývalo nic než čekat. Na této kontrole jsem byla na porodním sále číslo 1, je krásně modrý a narodila se tady i Verunka, tak jsem se s porodní asistentkou domluvila, že pokud bude volný, tak rodíme zde. Nebyl žádný problém a ve všem mi vyšla vstříc. Další kontrolu na sále jsme si domluvili na 13 hodin.

Po této kontrole se kolečko opakovalo, pár monitorů na pokoji, čtení a chození. O půl 12 jsem si zašla na oběd a pak zase čekala, co bude dál.

Před jednou se pro mě stavila sestřička a přesunuly jsme se zase na ten můj vybraný modrý sál. Jen pro představu, oddělení šestinedělí je o patro níž než porodní sály, takže jsme musely na chodbu, výtahem o patro výš a už jsme tam byly. Přišel mladý doktor, kterého jsem znala už z kontrol, a zjistil, že nález je opět beze změn. Bolesti jsem neměla téměř žádné, jen lehoučký tlak, jako při začátku MS, a jemně mi to střílelo do nohou, tak jsme se s doktorem bavili, že ještě uvidíme, ale že asi zítra budeme ve vyvolávání pokračovat. Byla jsem v klidu, protože s Verunkou to bylo naprosto stejné.

Pak mě doktor vzal zpátky na oddělení šestinedělí, tak si porodní asistentky dělaly legraci, že takový doprovod na oddělení nemá každý, že to je protekce apod. a dobře se bavily. Běžně vodí pacientky mezi odděleními sestra. Šla jsem zpátky na pokoj s tím, že si lehnu a budu si číst. Mrzelo mě, že to moje pochodování s hudbou k ničemu nevedlo, tak jsem si řeka, že na to kašlu a jdu si lehnout, že zítra je taky den. Zavolala jsem Michalovi i mamce, že se nic neděje, že se Robinkovi ven nechce a že jdu odpočívat.

Po druhé hodině se začaly rozjíždět kontrakce, nebylo to nic jemného, byly hned asi po 3 minutách a byly celkem silné, ale daly se v pohodě rozchodit a prodýchat. Tak jsem si to zase hezky rozcházela po pokoji a uvažovala, jestli už to bude ono nebo ne, ale pořád se to dalo vydržet, tak jsem čekala.

Ve 3 hodiny se na mě přišla podívat sestřička a jak mě viděla, jak mě to kroutí, tak mě vyšetřila a zjistila, že máme otevřeno na 3 cm. Šla hned zavolat na sál, že přijdeme, ať na mě mrknou, a na monitor. Do toho volal Michal, tak jsem mu řekla, ať v klidu přijede, že jdu na sál na kontrolu. Vzala jsem si s sebou ručník, minerálku, telefon a MP3 s tím, že jdu prostě na kontrolu. Po cestě jsme s sebou přibraly mladého doktora, který mě v jednu kontroloval, a šli jsme.

U výtahu mě to opět pokroutilo, ale stále to šlo vydržet, tak se mě doktor ptal, jak často mám bolesti, jestli po 5 minutách, ale to už byly tak po dvou. Tak se zase divili, že se pořád směju, ale když mi to všechno přišlo strašně fajn a v pohodě. Když jsme přišli na porodní, zjistila jsem, že se náš modrý sál uklízí, tak jsem se hezky opřela u sester u pultíku s tím, že si počkám, až bude hotovo, naštěstí už jen usychala podlaha po vytření, tak mě moje porodní asistentka chytla a odvedla na porodní křeslo. Vyšetřila mě a zjistily jsme, že máme otevřeno na 6 cm. Nechápala jsem tu rychlost.

Začaly dotazy, kde máme tatínka, kdy přijede apod. No, byl na cestě :-), víc jsem nevěděla. Porodní asistentka mě napojila na monitor, napíchla kapačku na zajití branky a čekali jsme. Kontrakce už byly tedy pořádné a říkala jsem si, že vydržet tohle třeba 3 hodiny by byl můj konec. Porodní asistentka se mě přišla zeptat, jestli budeme čekat na tatínka nebo rodit, a já hrdinka jsem řekla, že počkáme :-) Tak se smála a řekla, že malého uvnitř drží už jen voda, ať to ani moc neprodýchávám, že jinak bude venku cobydup, a odešla. Zvládla jsem ještě dvě kontrakce, během kterých jsem své rozhodnutí přehodnotila, a už jsem na porodní asistentku zvonila s tím, že čekat teda nebudeme, že už to nejde vydržet a že teda rodíme. Tak začala rychle chystat vše potřebné, volat ostatní a prý, že mám vydržet :-)

Během asi dvou minut bylo všechno připraveno a mohla jsem začít tlačit. Byli jsme s Robinkem šikovní a na tři nebo čtyři zatlačení byl venku. Najednou se začaly porodní asistentky divit a bavit se, jak je Robča velký, že má určitě přes 4 kila, no nevěřila jsem, za prvé jsme měli odhad 3300 g a za druhé se mi rodil mnohem líp než Verunka, která měla 3400 g. Hned mi dali Robinka nahatého na břicho, dostali jsme jmenovky na ruku a mohli se seznámit. Nikdy nezapomenu, jak bylo to jeho tělíčko teplé. Byla jsem ráda, že už ho mám u sebe a že jsme to tak skvěle zvládli.

Ani nevím, jestli voda praskla sama nebo mi ji píchla porodní asistentka, vím, že mě nastřihla. Jinak jsem nestihla žádnou přípravu, klystýr ani sprchu. Prostě to byl náš rychloporod :-) Neměla jsem s sebou téměř žádné věci, kamera zůstala na pokoji na šestinedělí, ještě že jsem měla mobil, tak nás hodná sestřička vyfotila hned, když se narodil.

Počkali jsme na placentu, vyšla ven skoro sama chvilku po Robinkovi. Stejně jako u Verunky jsem jí poděkovala, že tak hezky živila Robinka. Pak mě pan doktor malinko zašil a mohla jsem odpočívat.

Robča byl z toho porodu zmrzlý, tak ho odnesli zahřát do inkubátoru na dětské oddělení.

Tatínek dorazil asi 10 minut po porodu, říkal, že mu otevřela vysmátá porodní asistentka se slovy „pozdě, tatínku“ :-) Přišel za mnou na porodní sál, Robča už tam nebyl, ale za půl hodinky nám ho sestra donesla, hned se hezky přisál a měli jsme ho tam asi hodinku, pak se šel zase vyhřívat. My jsme na sále zůstali asi tři hodiny po porodu, donesli mi tam večeři, přišli nám všichni pogratulovat, prostě to bylo moc fajn.

Pak jsem si dala sprchu, dostala dárkový reklamní balíček a byla jsem odvezena na oddělení šestinedělí. Robinka mi dovezli ve 21 h na kojení, ale ani oko neotevřel a celou dobu, co jsme byli spolu, prospal, tak si ho zase odvezli na noc na novorozenecké a napořád mi ho dali druhý den dopoledne.

Robinek si z porodu odnesl zlomený klíček, ale to by nemělo být nic vážného a během 14 dnů by to mělo být zahojené, dále jsme měli podezření na srdeční šelest, který se na kardiologii naštěstí už nepotvrdil, a má hraniční nález na ledvině, takže se to neřeší, jen se to na další kontrole musí pořádně zkontrolovat. Jinak je to malý savec, kojení nám krásně jde a už se sžíváme doma jako 4členná rodinka.

V porodnici jsem si to moc užila, musím říct, že od přízemí, kde je příjmová ambulance, až po třetí patro, kde jsou porodní sály, jsem potkala samé velmi příjemné a usměvavé profesionály a celkem mě i mrzí, že už nemáme v plánu třetího prcka, abych si to celé zažila ještě jednou. Takže za mě Vítkovická porodnice má velkou jedničku s hvězdičkou.

Mamince za celý BOL moc gratulujeme!