Inzerce
Inzerce
Inzerce

Rodíme společně s BOL - představení maminek

Pro velký úspěch „Rodíme společně s BOL“ pokračuje!

Představí se nám 5 maminek v různých týdnech těhotenství. Každý týden se nám budou svěřovat s tím nejzajímavějším, co prožily, a svoje prožitky zdokumentují fotkami. Kromě toho, že se dozvíme, jaká vyšetření absolvovaly, můžeme sledovat proměnlivost a individuální prožívání těhotenství u každé z nich.  

                                                                                                                                                                

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé z pěti rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1 000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží publikaci vydavatelství Babyonline Zdravé těhotenství.        

Které maminky se projektu účastní?

 

A nyní už je řada na našich nastávajících maminkách, aby se nám představily:

Sylviecucy (27 let, prvorodička, 19. týden při odstartování Rodíme společně s BOL)

Ahoj. Jmenuji se Sylvie Zuskarová a bydlím společně s partnerem v Ostravě. Obýváme byt, který jsme si minulý rok s velkou radostí pořídili. Už tehdy jsme mysleli na budoucnost a hledali jsme klidnou lokalitu, kde bude blízko nejen městská doprava, ale taky školka a škola. Podařilo se nám najít poměrně rychle a dokonce úspěšně natolik, že školku máme od bydliště 100 metrů a školu o pár metrů dál :-)

Inzerce

V zaměstnání se věnuji tréninku osobních bankéřů pro mezinárodní poměrně rozrostlou bankovní pobočkovou síť. Občas to pro mě znamená pár hodin na nohou a cestování z místa na místo, což je zejména v tomto stavu pro mě náročnější než kdy jindy, na druhou stranu si ale práci velmi užívám.

S partnerem Jakubem brzy oslavíme 4. výročí, z toho přes tři roky žijeme v jedné domácnosti, a za celou dobu jsem si ani nepomyslela, že by to mělo být jinak. Pracuje jako auditor jedné z velkých auditorských firem, na toto povolání se připravoval už během studií, kdy jsme se spolu začali scházet, a já jsem pyšná na to, že dokázal to, za čím si tak dlouho šel.

Inzerce

To, že jsme těhotní, je pro nás velká a šťastná zpráva... na čem jsme se vždy s Kubim shodli, byl fakt, že nechceme takové věci plánovat, máme kolem sebe několik párů, kterým se takový plán nenaplňoval dle jejich představ a jejich zklamání bylo očividné. Když jsme si společně užívali 3,5 roku vztahu, řekli jsme si, že další kroky necháme osudu, to bylo na konci března tohoto roku. A na začátku května jsem otěhotněla :-) 

Byla jsem z té rychlosti tak překvapená, že jsem ani nestihla naplánovat romantické prozrazení doma, jak si to vždycky my ženy láskyplně představujeme. Měla jsem neuvěřitelnou chuť to Kubimu hned zavolat, nakonec jsem ale vydržela až domů - objala jsem jej a zeptala se ho, zda si pamatuje, co mi odpověděl na můj dotaz, co by si přál na své narozeniny v září... odpověděl, že ano, že to nejlepší už má a to další krásné určitě přijde časem... s úsměvem jsem mu naznačila, že už to přišlo :-) Radost jsme si pak užívali spolu.

Inzerce

Momentálně jsem v 19. týdnu a kdyby mi pomalu nerostlo bříško, pomalu bych ani nevěděla, že ve mně mrně je.
Těhotenství probíhá krásněji, než jsem si kdy mohla přát, obešly mě nevolnosti, komplikace a bolesti, jak to někdy jiné ženy mívají. Čím jasnější mé těhotenství je, tím víc si všímám, jak se náš vztah opět mění, prohlubuje a nabývá jiných, pro nás zatím neznámě krásných rozměrů.

Inzerce

Pro naše okolí to bylo stejně překvapující, zejména proto, že jsme aktivně nikomu neprozrazovali, že jsme se rozhodli se posunout dál. Je to plus mínus rok, co se narodila holčička mé sestře, takže pro naše rodiče to byla radostná zpráva i zejména proto, že máme dítka se sestrou takhle po sobě. Kubovým rodičům jsme oznamovali jejich první vnouče, pro ně to bylo tedy překvapení ještě větší, možná taky proto, že jako první spíše čekali svatbu :-) 

V poslední době si užívám pomalé nákupy malých hadříků, zatím v neutrálních barvách. Na posledním ultrazvuku před týdnem se mrně občas pohlo, zamávalo na tatínka, který jej poprvé viděl naživo, a to byl celý koncert, který jsme viděli. Zatím je to kliďas :-) Doktor slíbil, že se znovu a detailně podíváme na velkém ultrazvuku v polovině září, kde bychom už pohlaví mohli znát. Okolí mě občas tipuje na holku, občas na kluka v závislosti na tom, jak hezky/ošklivě vypadám, já to spíše vnímám jako pověru. Osobně se necítím ani na jedno, ani na druhé a těším se na kohokoliv. Prioritní pro nás byly výsledky screeningu v prvním trimestru, které nemohly vyjít lépe!

Dominikakolarova (20 let, prvorodička, 21. týden při odstartování Rodíme společně s BOL)

Zdravím všechny maminky a těhulky. Jmenuji se Dominika Kolářová. Jsem ve 21. týdnu těhotenství, a to je mi pouhých 20 let. Píšu to proto, že dnes už není obvyklé vídat takto mladé ženy či dívky s kočárkem, dnes se již nečeká od dívek mého věku, že budou zodpovědné za někoho jiného než za sebe samé, tak, jak tomu bylo dříve. Doba se mění, generace se střídají a s nimi i způsob života, jaký vedeme. Spousta mých kamarádek si nedokáže představit, že by byly v mé situaci, a spousta z nich by volila tu druhou možnost (potrat).

V květnu tohoto roku jsem úspěšně odmaturovala na vinařské škole ve Valticích a jako každý úspěšný student i já jsem měla obrovskou radost, a to se přece musí oslavit! Zkoušku dospělosti jsem zapila řádně, to ano, ale druhý den už to taková hitparáda nebyla. Sedla jsem na vlak a jela jsem domů za svým přítelem. Když jsem dorazila, čekala mě celkem drsná hádka. Protože jsem byla naštvaná a cítila jsem se osočená, rozhodla jsem se jít na nákupy (samozřejmě jsem přítele vzala s sebou… za trest) :-D Když jsme byli v drogerii a procházeli jsme okolo stojanu s těhotenskými testy, tak jsem si uvědomila, že je konec měsíce a já jsem pořád neměla menstruaci - jeden jsme tedy koupili a šli ihned domů. A co myslíte? Ano, dvě čárky. Byla jsem v šoku. Já, tak mladá, s tolika plány do života, se spousty věcí, co jsem ještě nestihla udělat, a jsem v tom.

O několik dní později jsem se na ultrazvuku dívala na toho drobečka. Když jsem vyšla z ordinace, byla jsem úplně jiný člověk, dospěla jsem (aspoň jsem v to doufala :-D ). Sama za sebe mohu s klidem říct, že tenhle můj pocit mi zůstal do teď a snad už i zůstane. Tak strašně se na miminko těším, až ho budu poprvé držet v náručí, až se na mě poprvé usměje, až na mě promluví :-)

Buik (32 let, druhorodička, 22. týden při odstartování Rodíme společně s BOL)

Milé holky Bolky, zdraví vás Lucka, kterou většina kamarádů oslovuje Buiku. Bydlím v městě pod Ještědem v panelovém domě a své bydliště bych neměnila za nic. Když shrnu svůj dosavadní partnerský život, bude to vypadat nějak takto:

  • s Martinem se známe 5 let
  • 4 roky a kousek spolu chodíme
  • necelé 2 roky máme skvělého syna
  • 22 týdnů víme o dalším přírůstku
  • 3 týdny jsme manželé

Pro ty, pro které by toto nebylo srozumitelné, převedu do normální mluvy. Můj manžel se jmenuje Martin a nejsou to ani tři týdny, co jsme svoji. K tomu, aby si mě konečně vzal, napomohlo to, že čekáme druhé miminko, které je „staré“ 22 týdnů. Na toto naše druhé miminko se již strašně těší náš starší syn, kterému bude sedmnáct měsíců a jmenuje se Mareček. To, že se těší na brášku, odhaduji pouze podle toho, že jeho první slovo (tedy kromě mňam, to už zvládá strašlivě dlouho) bylo „mimi“. Jakékoli miminko potkáme, hned se na něj chce dívat a moc se směje, když ráno při oblékání ukážu na něj a řeknu „Mára“, pak ukážu na sebe a řeknu „máma“, nakonec ukážu na pupík a řeknu „mimi“.

Jak Mára, tak „kačenka“ jsou plánované děti. Nerada přiznávám, že než jsme začali pracovat na Márovi, byla jsem velice otravná a skoro každý den Martinovi říkala: „Já bych chtěla miminko.“ Po nějaké době toho měl už plné zuby a tak mi řekl: „A co ti v tom brání?“ Dali jsme tomu sice ještě nějaký čas, ale pak jsme se „začali snažit“. Teda, naše snaha vypadala tak, že jsem prostě vysadila antikoncepci. Paní doktorka mi také řekla, že můžu čekat, že se nám to povede až tak za půl roku, protože ty prášky mají nějaký „doběh“. Vlastně se ani moc nesekla, po devíti měsících jsem zjistila, že mám dalších devět měsíců před sebou :o). Těhotenství probíhalo normálně, ale… všimli jste si, že je vždy nějaké ale??!! Ve 21. týdnu jsem se dozvěděla, že to bude kluk, zavládla ohromná radost, která byla následně zkalena tím, že jsem měla „plodovou vodu na dolní hranici normy“, což se pro mě stalo ohromný strašákem. Naštěstí všechno probíhalo v pořádku dál a celá rodina už se těšila na přírůstek. Přesně 32 dní před narozením Marečka mi náhle umřel tatínek, což mě dost poznamenalo, začaly nějaké zdravotní problémy s tlakem a ze mě se stal uzlíček nervů. Naštěstí na Marečka to nemělo žádný vliv (tedy aspoň doufám), dokonce u mě byl o týden déle, než byl termín porodu. Narodil se 7. 4. 2012, a to s těmito hodnotami: 4 380 g a 51 cm.

Druhé těhotenství jsme dlouho rozebírali a plánovali. Jelikož mám mateřskou s Márou na dva roky, moc času na rozmyšlenou jsme neměli. A jak to v dnešní době bývá, kdybych nastoupila zpátky do práce, dostala bych nižší plat a od toho by se pak odvíjela i druhá mateřská, a tak holt jednou opět zvítězil rozum nad čímkoli jiným. Na druhou stranu, po porodu Máry mi to bříško strašlivě chybělo a moc jsem se těšila, až znovu (sice asi naposledy) budu prožívat ty nádherné chvíle. Ač jsem nikdy nepočítala plodné a neplodné dny anebo něco takového, věděla jsem, že se kolem června máme začít snažit. A jak se ukázalo, nějak jsme to předběhli, nebo co :oD a druhé mimi se nám zadařilo ještě dřív.

V tuto chvíli jsem tedy ve 22. týdnu těhotenství. Máme za sebou screening, který vyšel negativně, triple testy, které tedy také vyšly negativně, ale … (všímáte si, zase to ale). V 17. týdnu jsem začala špinit a dostala jsem na to prášky, které pravděpodobně ovlivnily výsledky triple testu, a já jsem měla nějaké zvýšené hodnoty, proto jsme museli na genetickou konzultaci. Před konzultací probíhal ještě velký UTZ, během kterého nás prohlížely dvě paní doktorky nezávisle na sobě. Obě dospěly k názoru, že miminko je v naprostém pořádku a že nejsou vidět žádné genetické vady, nicméně na konzultaci jsme museli. Pan genetik s námi sepsal rodokmen, ze kterého vyplynulo, že v rodině nemáme žádné genetické zatížení, ale i přes to nám nabídl možnost odběru plodové vody. Zároveň nám ale řekl, že pravděpodobnost, že dojde k potratu, je vyšší než pravděpodobnost, že mimi bude postižené. A teď babo raď. Rozhodli jsem se, že na odběr plodové vody nepůjde a budeme věřit, že miminko bude v pořádku (když jsme se zeptali na názor pana doktora, tak ten nám řekl, že pro něj jsou obě varianty správné – to tedy nebyla velká rada).

Během velkého UTZ nám také řekli, že pravděpodobně bude mít Mareček brášku, ale ať prý ještě nezahazujeme holčičí oblečení a necháme si to ještě potvrdit. Takže z „kačenky“ bude nejspíš „kačer“ – klučičí jméno nemáme vůbec vymyšlené, ale líbilo by se nám třeba Tomáš, Jakub, ale to až časem. Od začátku těhotenství mám trošku zvýšený tlak, ale zatím to nevypadá jako nějaký problém.

Tak to je naše rodinka, která se už moc těší, že bude s vámi se všemi prožívat snad jen samé krásné chvíle. Zdraví Buík.

Ady.S (31 let, druhorodička, 29. týden při odstartování Rodíme společně s BOL)

Jmenuji se Adéla a se svým synem Ondrou a přítelem Martinem bydlíme v menším městě Zábřeh. Bydlíme v bytě spolu s papoušky, rybičkami, křečkem a šnečky, taková malá ZOO. Než jsme se ale nastěhovali do současného bytu, předcházelo tomu trojí stěhování, změna rodinných poměrů a i hledání nového partnera.

Těhotenství s Ondrou bylo od začátku pohodové, a i když jsem byla od 11 tt pro lehké krvácení na nemocneské, neměla jsem žádné problémy, nevěděla jsem, co jsou to chutě, nevolnosti či bolesti. Ve 25 tt mi byla zjištěná těhotenská cukrovka - ta sice trošku zamávala s mým doposud klidným těhotenstvím, ale i to se nakonec zvládlo pouze dietou, která se skládala v omezení některých potravin, zmenšením porcí a dodržením baštit 6krát denně. Nakonec jsem za ni byla i ráda, přestala jsem úplně přibírat, věděla jsem, že nebudu vůbec přenášet a nejpozději na termín mi porod vyvolají. K tomu nakonec došlo, z vlastní zkušenosti jsem poznala, že ani fyzická námaha z velkého uklízení, stres z toho, aby se to stihlo, nepomůže k vyvolání porodu. Porod jsem tedy měla vyvolaný a mám na něj jen pěkné vzpomínky, od první vnímané bolesti vykoukl Ondra na svět za 7,5 hodiny. Ondra byl pohodové miminko, které sice nechtělo spát v postýlce, ale krásně baštil a rostl, jak měl.

V době, kdy Ondra slavil první narozeniny, jsme potkali Martina, po půlroční známosti jsme se přestěhovali do společného bytu a začali plánovat společnou budoucnost. Po všech úvahách jsme splození dalšího potomka naplánovali až na dobu, kdy Ondra půjde do školky, já si najdu zaměstnání a dořešíme trochu i bydlení. Kupodivu plány šly velmi rychle a my jsme si v srpnu koupili byt, v září Ondra nastoupil do školky a já koncem října do práce.

V únoru 2012 jsme se začali snažit o miminko s tím, že se zadaří stejně rychle jako u mého prvního těhotenství, které bylo za 3 měsíce po vysazení antikoncepce. Štěstí se k nám ale otočilo zády, za 8 měsíců se sice zadařilo, ale ne na dlouho. Za tři měsíce jsme se začali snažit znovu a jaké bylo překvapení, když se hned zadařilo. Přesně do roka a do dne, než jsme si naplánovali. Ze začátku jsem byla hodně opatrná s radostí a dokázala jsem si vydechnout, až když jsem držela v ruce těhotenskou průkazku. Oznámit v práci těhotenství jsem se rozhodla až po prvním genetickém screeningu, sice jsem nadšení nevyvolala, ale dala jsem dostatečný prostor k hledání mé nástupkyně. K mé velké radosti je i mé druhé těhotenství pohodové, bez obvyklých potíží, všechna vyšetření vychází na výbornou, k mému překvapení vyšel i negativně test na těhotenskou cukrovku a já jsem splnila také slib v zaměstnání, že vydržím do konce prázdnin v práci.

Kacato (32 let, druhorodička, 32. týden při odstartování Rodíme společně s BOL)

Něco o nás

Jmenuji se Katka a v říjnu mi bude 33 let :-) Žijeme s přítelem a dcerkou Veronikou (29 měsíců) v Ostravě v panelákovém bytě 3+1. V listopadu čekáme další přírůstek do rodiny, termín porodu máme 11. 11.

S přítelem jsme spolu již 11 let, z toho 7 let spolu bydlíme. Jsme oba sportovci, i když já teď už jen gaučový a televizní, ale skoro 20 let jsem hrála závodně basketball. Přítel je volejbalista a pořád hraje, takže přes týden má tréninky, o víkendech zápasy a turnaje - kdo má doma něco podobného, tak ví, o čem píšu ;) Rádi jezdíme na hory, na chatu jeho rodičů, kde jsme jako doma a Verunka je tam moc spokojená.

První dítko

O dětech jsem já začala uvažovat asi po roce společného bydlení, přítel však ne, i když je o 3 roky starší, prostě ještě nebyl jeho čas. Nechala jsem to být a nenápadně jsem sondovala, co a jak, pak svolil, že teda jo. Dlouho se nám nedařilo, ale nakonec asi po roce a půl většího či menšího snažení jsem objevila // a v březnu 2011 se narodila Verunka.

Moje první těhotenství proběhlo bez problémů, všechna vyšetření vyšla dobře a Verunka se narodila 30. 3. 2011. Porod byl vyvolávaný, ale pohodový a rychlý, od větších bolestí do vylíhnutí malé to trvalo asi 2 hodiny, takže doufám, že teď to bude podobné. Malou si pořád užíváme a každý den je s ní větší a větší sranda.

Na začátku prvního těhotenství jsem objevila BOL, s holkami s podobným termínem jsme prožily v diskuzích celé těhotenství, porody a i teď, když děti mají přes 2 roky, jsme v kontaktu a jsem za to moc ráda.

Druhé dítko

Během RD s Verunkou jsem občas chodila vypomáhat do práce, jsou za to rádi a vždycky mi to dobře zaplatí, sem tam se najde i nějaká práce na doma, takže jsem z pracovního procesu úplně nevypadla a jsem s kolegy i šéfy v kontaktu. Navíc jsem od nich dostala nabídku na pěkné místo s tím, že si klidně zase po roce - dvou můžu v klidu nastoupit na další mateřskou, což mi absolutně vyhovovalo.

Na začátku tohoto roku jsem začala řešit školku pro Verču, abych mohla od ledna 2013 nastoupit do práce, kam jsem se moc těšila. Školka nebyla, nevzali nám ani přihlášku, že je dcera moc mladá, ale pořád byly v záloze soukromé jesle, sice asi za 7 tisíc měsíčně, ale z výplaty bych to zvládla a ještě by mi nějaké penízky zůstaly. V létě jsme si chtěli užít první dovolenou u moře s Verunkou, já jsem byla konečně bez kojení, prostě rýsovala se představa pohádkového a pohodového léta.

Asi v polovině března mi začalo být špatně, když jsem si čistila zuby, a když jsem si dala na krk šálu a bylo mi jasno, koupila jsem si test a byly tam //.

Varianta, že bychom si miminko nenechali, nepřipadala v úvahu. Finančně to naštěstí nemusíme až tak řešit, dvě děti jsme chtěli, takže není žádný problém. Ten jsem měla jen já s tím, že jsem fakt moc chtěla do práce a těhotenství mi všechny plány změnilo. Chvíli trvalo, než jsem to rozchodila, ale po pár dnech už to bylo dobré a na prcka jsem se začala těšit, však ona se nějaká práce najde i za další 3 roky a pokud to půjde a budou mít zájem, budu jim chodit vypomáhat i nadále.

Rodina i okolí si z nás celkem dělaly srandu, že jsem chtěla jít do práce a teď je na cestě druhý prcek. Já jsem si připadala taky blbě - kromě přerušovaného sexu jsme se totiž nijak nechránili, ale s tím, jak dlouho trvala Verunka, jsem nepředpokládala, že se něco povede jen tak, a nechali jsme tomu volný průběh. Psychika je mocná a my jsme byli zcela v pohodě a v klidu, tak si nás miminko vybralo a přišlo samo.

Od počátku mi bylo více špatně než poprvé, přesně jsem věděla, kde mám žaludek. Naštěstí jsem nezvracela, ale bylo to drsné. Kolem 12. týdne to přešlo a od té doby si těhotenství užívám.

Chodím pořád ke stejné lékařce, je sice už v důchodu, ordinuje 2x týdně, ale je milá, pořádně mě zkontroluje, pokaždé koukne UTZ na miminko. Kontroly mám co 3 týdny.

V květnu jsme absolvovali screening ve 12. týdnu v porodnici, kde se narodila Verunka, tak se mi vybavily všechny vzpomínky, jako by to nebyly už dva roky, ale jako by to bylo včera. Výsledky byly dobré, takže mi lékařka pak ani nedělala tripple testy.

U tohoto druhého těhotenství cítím pohyby dříve, asi od 15. týdne, a je to paráda, protože to je asi naposledy, užívám si to plnými doušky a je krásné pozorovat, jak se Verunka začíná těšit a vnímat to, že bude doma další miminko.

Na konci června jsem nás objednala na velké UTZ vyšetření ve 20. týdnu, kde jsme se dozvěděli, že čekáme chlapečka, na obrazovce jsem toho pindíka viděla i já a doktor nemusel ani nic říkat. Všechny výsledky byly opět v pořádku. Tatínek je za chlapečka rád, i když by bral i holku, ale aspoň to doma bude půl na půl.

V červenci následovalo vyšetření na těhotenskou cukrovku, které sice není nic moc, ale dá se přežít. Vzala jsem si s sebou hudbu a hodně čtení, protože u nás se nedá odejít a musí se tam ty 3 hodinky prosedět. Stejně jako u Verunky dopadlo vyšetření negativně, takže se můžu cpát sladkým dle libosti. Kupodivu v tomto těhotenství ani tak moc chuť na sladké nemám, tak snad váhový přírůstek bude nižší než minule (16 kg). Také jsme byli na 3D ultrazvuku a nechali si miminko natočit, šli jsme všichni tři, Verča to náležitě komentovala, ale byl tam mladý pohodový doktor, tak nebyl žádný problém.

Už máme vybrané jméno a bude to Robin. Verunka mu vykládá, hladí ho, pusinkuje a nejraději by si s ním už hrála, tak jsem zvědavá, jestli jí to vydrží, i když se malý narodí. Zatím říká, že mi bude pomáhat.

Aktuálně jsme ve 32. týdnu.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Rodíme online 2013/2014 - představení maminek - diskuze

  • Supeeer..už se těším na další porkačování od nastávajících maminek    
    Queen222   | 12.09.2013 10:01:57
    Reagovat | URL příspěvku
  • Moc hezky zpracované.Těším se na miminka.
    Honafa   | 11.09.2013 10:27:15 | Reakcí: 1, poslední: 17.09.2013 21:07:39
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • Adélko a už víš co to bude?
    Sylvi můžu se zeptat jakou lokalitu jste si v OVA vybrali?Taky teď v OVA hledáme byt.
    Zuzbr   | 10.09.2013 14:06:02 | Reakcí: 7, poslední: 17.09.2013 21:06:27
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Ahoj!
      Vybrali jsme si Porubu.. ale ne tu část okolo hlavní třídy, ale směrem na Martinov..bydlíme kousek od zastávky Dílny DP, tže téměř na samém konci Ostravy a přesto 25 min tramvají do centra.. ideální :-)
      Byty jsou tady trošku dražší, ale neuvěřitelně klidná lokalita..nejen o víkendu ticho, ale i přes týden přes den.. hlavní cestu máme od oken daleko, tže není slyšet ani auta, ani tramvaje..
      O jakých lokalitách uvažujete ?
      sylviecucy   | 11.09.2013 08:06:13
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Nech se překvapit Zuzi, neboj k odhalení dojde  
      Ady.S   | 17.09.2013 21:06:27
      Reagovat | URL příspěvku
  • jeee.. Andy ahoj :-) jak se ti daří ?  
    sylviecucy   | 10.09.2013 13:59:31 | Reakcí: 6, poslední: 11.09.2013 10:20:54
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Ahojky,tak ted už jenom čekám kdy pojedeme do porodnice :) je sranda, že jsme se tu tak sešly, já jsem přihlášena na hubnutí od konce září a ty tady budeš online rodit :) ještě jednou gratuluji a ať jde všechno pěkně hladce :)
      tunergirl   | 11.09.2013 07:07:22
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        Neuvěřitelné.. je to doba, co jsme se viděly naposledy :-)
        A copak čekáte ? Taky přeju, ať jde všechno hladce :-)
        sylviecucy   | 11.09.2013 08:01:59
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE:
          To je, skoro 10 let, to budeme muset napravit :) asi holčička,uvidíme. Děkuji, tak těhotenství zatím o.k. ( ťuk, ťuk) tak doufám, že porod bude taky v pohodě (hlavně rychlý) :)
          tunergirl   | 11.09.2013 08:30:43
          Reagovat | URL příspěvku
          • \
            RE:
            No.. já se porodu bojím dost, nejsem zrovna ten typ, co odvážně snáší bolest.. ale za ten pocit štěstí, kdy už je miminko na světě, to určitě stojí..
            Držím ti palce, ať to jde rychle a pokud možno bezbolestně :-)

            Určitě to musíme napravit ! 10 let ! fíha.. Bydlíš pořád v Ostravě ?
            sylviecucy   | 11.09.2013 09:25:55
            Reagovat | URL příspěvku
            • \
              RE:
              Tak porodu se taky bojím,nebudu si hrát na hrdinku, jen jak si na to vzpomenu tak se mi třesou trošku nohy, ale to nějak dáme   jj pořád Ostrava, to budeme muset, jsem koukala, takže bydlíš v Porubě-tam je hezky :) tak až to půjde zajdeme pokecat :) za těch 10 let se toho stalo :) mám i dobrou historku s třídní, ale to až pak, je to nadlouho
              tunergirl   | 11.09.2013 09:54:35
              Reagovat | URL příspěvku
  • jak je svět malý nebo spíše Bol, Sylvo zdravím a gratuluji k těhotenství.Andrea
    tunergirl   | 10.09.2013 10:28:19
    Reagovat | URL příspěvku
  • Už se těším na další vyprávění.
    tygřímáma   | 10.09.2013 09:11:53
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den,
ráda bych se zeptala, zda je pravděpodobné, že jsem otěhotněla 24.11., když na uz, který proběhl 30.1. byl vidět pouze gestační váček a 15.2. už byla potvrzena srdeční akce? Nemám pravidelnou menstruaci, ale nejsem si jistá termínem porodu.

Moc děkuji za Váš čas

Dobrý den,

datace těhotenství a od toho termín porodu se koriguje na prvotrimestrálním ultrazvukovém vyšetření, v rámci internetové poradny se více radit bohužel nedá.

MUDr. Pavla Zahrádková | Babyonline | dnes, 07:40
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×