Rodíme ONLINE - orgánové vyšetření dopadlo dobře

Eva (28 let, 23. týden těhotenství, druhorodička, termín porodu březen 2015)

Ahoj maminky,

V posledních 14-ti dnech bylo asi nejvýznamnější to, že jsme úspěšně podstoupili orgánové vyšetření.
Člověk se na něj těší, ale zároveň se i trochu bojí, zda je vše v pořádku.

Na štěstí s mimískem je vše v naprostém pořádku, i když jsme byli poučení, že nic není na 100 % a genetické (netělesné) vady nám ultrazvukem neodhalí. I tak bylo uklidňující a krásné zase drobečka vidět. Opět jsme zopakovali, že nechceme vědět, co čekáme a nadále čekáme „Prcka“. U vyšetření byli i tatínek a starší sestřička. Malou vyšetření hrozně zajímalo, překvapivě se jí líbilo a celou půlhodinu vydržela být způsobná a koukala, co se děje. Občas hodila úsměv po lékařkách, které z ní byly celé paf (jedna z nich nám před porodem dcerku otáčela) a za „statečnost“ dostala stříkačku – uvidíme, zda se nepomamila a nebude z ní taky zdravotník, když ji to tak zajímá.

Když se tak nad tím zamýšlím, prý přibývá párů, které nechtějí znát pohlaví. I přes to nás mnozí nechápou, někdo obdivuje, že to vydržíme, někteří nám nevěří, že to nevíme a myslí si, že to prostě jen tak říkáme. Už jsem se naučila odpovídat na dotazy „Co čekáte?“ rčením své kamarádky a bývalé kolegyně z práce. Čekáme „hoffentlich Baby“ (doufejme, že miminko).

Pohlaví vědět nechceme

U dcerky jsme chtěli vědět, co TO bude. Ale ona se rozhodla, že se nám neukáže. Vždy byla v takové poloze, že nebylo nic vidět, nebo – jako správná ženská – držela kolena způsobně u sebe (kdybyste jí občas viděly teď :-D, dámu stydlivou). S přítelem jsme pohlaví chtěli znát do 28. týdne. Pak přítel prohlásil, že už to vědět nechce. Já jsem se ještě zeptala ve 32. týdnu a z ordinace jsem vycházela s úsměvem na rtech a otázkou „Tak co myslíš?“, abych hned doplnila „Zase se neukázal!“ Pak už jsme to nechtěli vědět ani jeden a to překvápko, když jsem byla celé těhotenství vnitřně přesvědčená, že čekáme kloučka, bylo prostě tak úžasné, příjemně šokující, nádherné a jedinečné, že to chceme zažít ještě jednou!

Minule přítel nevěděl, co by TO mohlo být, a já byla přesvědčená, že kluk. Narodilo se děvčátko. Nyní já netuším a přítel je přesvědčený, že TO bude určitě zase holka. Tak uvidíme, zda jsou jeho pocity přesnější, než mé.

Problém s prostupováním živin

Jediné, co se na orgánovém vyšetření našlo je určitý problém mezi stěnou dělohy, placentou a prý odklonem pupečníku (o pupečníku mi lékařka říkala, ale ve zprávě to nebylo, tak nevím, zda to jen nepřirovnávala pro „snadnější“ pochopení problému). Prostě prý hůře prostupují živiny z mého těla do placentárního oběhu miminka a ve 3. trimestru může dojít k nedostatečnému růstu – zvláště pokud budu mít nízký tlak, což mám. Také je u této patologie vyšší riziko vzniku preeklampsie. Takže teď o problému víme, mám domluvené častější kontroly růstu mimča (což jsem jen uvítala, protože ty rozestupy mezi vyšetřeními jsou vážně nekonečně dlouhé) a budu doufat, že spadneme do většinové skupiny maminek, které při dané diagnóze nemají v konečném důsledku žádné potíže se sebou ani s miminkem.

Mějte se krásně a zdravím z Rakous!

Evča