Rodíme ONLINE - těhotenská prohlídka a Halloween

Eva (28 let, 23. týden těhotenství, druhorodička, termín porodu březen 2015)

Milé maminky,

co se u nás za posledních 14 dní událo?

No, bylo to celkem náročné… Tedy hlavně 4 dny z těch dvou týdnů. Měli jsme totiž návštěvu z Čech. Přijeli moji rodiče a o zábavu bylo postaráno.

Báli jsme se o počasí, protože několik dní před jejich příjezdem pršelo. Dokonce nám tu zase houkali povodňové sirény (bydlíme v nížině na soutoku dvou řek, přičemž každá splavuje jinou část Alp. Když více dní prší, vždy se voda vylije. Ale my bydlíme na kopci, takže to jen z dáli pozorujeme). Naštěstí se počasí umoudřilo akorát před příjezdem našich a bylo přijatelně. Ve vyšších polohách dokonce slunečno, jak jsme viděli na fotkách, poté co se můj drahý a taťka vyškrábali do 1400 m. n. m.

Takže ty 4 dny byly opravdu nabité. Koupání v nedalekých termálech, kde se dcerka dokázala cákat v kuse 4 hodiny a málem jsme neodešli.

Návštěva zvířátek v Tierparku, kde je udělaná ZOO z bývalého zámeckého parku a většina zvířátek se může krmit.

Procházky po okolí. Ještě jsme uvažovali o cestě na nedaleké vodopády, které sloužívaly jako přírodní lázně podle učení Vincence Priessnitze (v nejteplejším „bazénu“ bylo v horkých letních dnech maximálně 13°C „teplá“ voda), ale na to už síly nezbývaly.

Těhotenská prohlídka u obvodního lékaře

Já využila hlídání mamči a zaskočila si na interní těhotenskou prohlídku k obvodnímu. To bylo taky vtipné. Mamča s malou šly se mnou – vedle dělají výbornou zmrzlinu, která byla původně v plánu, ale nakonec jsme větší zmrzliny byly my tři. Ale o tom jsem psát nechtěla. Přišly jsme k čekárně, kde je nejprve místnost na odložení věcí a záchody. Mně se chtělo, tak že si odskočím. Vrátím se a mamča s dcerkou v křížovém výslechu jednoho rakušáka :-D. Mamka, která neumí slovo německy, se tvářila trochu zděšeně. Malé se pán očividně líbil, protože chválil, jaká je hezká a já se hned po otevření dveří od záchodu dozvěděla, že jsem určitě maminka, protože ta podoba se nezapře. Nevím, všichni říkají, že je malá celej tatínek… Ale mamka to ustála, takže dobrý.

Řeknu to asi takhle. Bylo to hezké a bylo toho dost. Jakmile za našimi zaklaply dveře, využila jsem toho, že malá zrovna spí po obědě a šla se taky natáhnout.

Ohledně miminka toho moc nenapíšu. Orgánové vyšetření nás zrovinka čeká a jiné teď nebylo. Ale pupík se trochu zklidnil, tak třeba ze mě nakonec nebude vzducholoď a projde to i tentokrát s bříškem „tak akorát“.

Objednala jsem dětem do pokojíčku obrázek na zeď. Já, která neumím kloudně namalovat ani sluníčko, jsem se pustila do tvorby obřího obrázku krtečka a kamarádů na hroudě hlíny pod deštníkem. Zpočátku jsem se toho bála, ale část už mám a musím říct, že to není tak složité, jak by se mohlo zdát. Zatím mám z výtvoru dobrý pocit. Mimčo v břiše mi s malováním vždy pomáhá, asi to bude nadanější malíř, než je jeho maminka.

A poprvé v životě budeme slavit Halloween. Děti tady chodí, a jelikož malá a sourozeneček budou asi taky jednou chtít chodit, tak se nesluší to sabotovat. První rok tady jsme bydleli na místě, kde děti nebyly, tudíž nás to minulo. Vloni nás obcházející průvody zastihly nepřipravené, ale letos mám bonbóny nakoupené a vymyšlenou decentní výzdobu, tak jsem na to zvědavá.

Mějte se krásně, užívejte podzimu a příští psaní už bude po orgánovém vyšetření. Snad budu mít dobré zprávy.

Posílám pozdravy z Rakous!
Evča