3. část: Co se děje se zbylými embryi, jak dlouho a proč se uchovávají

Rozhovor na téma "Jak probíhá oplození vajíčka spermií a jejich správný výběr při IVF" s panem prof. MUDr. Pavlem Trávníkem, DrSc. z Kliniky reprodukční medicíny a preimplantační genetické diagnostiky Repromeda vedený MUDr. Janou Martincovou:

Co se provádí se zbylými oplodněnými vajíčky, která se ženě neimplantují?

Běžný postup je takový, že všechna embya, která jsou kvalitní, se uchovávají.

Kvalitu můžeme poznat jednak genetickým vyšetřením, ale i podle jejich vývoje, jestli se vyvíjejí normálně, jestli se normálně dělí atd. pomocí metody time-lapse, kdy je kultivujeme pod kamerou a každou čtvrthodinu nebo každých 10 minut se udělá snímek embrya. Ze záznamu pak můžeme zpětně velice dobře poznat, jestli dělení, vývoj probíhaly normálně. Další metodou je pak již zmíněné genetické testování. 

Embrya, která prošla tímto sítem, jsou vhodná k přenosu do dělohy. Když zbudou, protože transferujeme pouze jedno, a žena otěhotní, čeká se na její další požadavek na těhotenství v budoucnu. Když neotěhotní, tak se postupně transferují další získaná oplozená vajíčka.  

Embrya, ještě abych upřesnil, se uchovávají v tzv. vitrifikovaném stavu, ochlazená na teplotu -196 stupňů. Postupujeme tak, aby nedošlo k vytvoření ledových krystalů, tzn. aby nebyla poškozena. V tomto stavu mohou být z hlediska biologického uložena třeba 30 let. 

Co se týče délky uchovávání, vzniká problém hlavně logistický, protože nemůžeme embrya uchovávat do nekonečna, jedná se totiž o poměrně náročný proces, který není levný. Musí se kontrolovat, doplňovat kapalný dusík. 

Potom v uchovávání hrají roli právní aspekty, protože přenos embrya se může ženě do dělohy provést nejen v České republice, ale ve většině evropských zemí do 50. roku věku. Pokud už žena nechce mít další děti, nebo dosáhla 50 let, nebo když se rozejde s partnerem (přenos se může dělat jedině se souhlasem obou partnerů, protože je to jejich biologický materiál) řeší se opět se souhlasem obou partnerů ukončení kryokonzervace jejich embryí. 

Teoreticky by bylo možné embrya přenést dalším zájemcům, pokud by s tím pár souhlasil, ale má to jednu velkou překážku. Ze zákona musí pár – dárce embryí splňovat stejná kritéria jako dárce spermií a dárce vajíček. To není v podstatě možné, protože nejsou zdraví, mají poruchu plodnosti. Pak nezbývá nic než embrya rozmrazit a tím končí jejich život.

Uchovávání hradí pojišťovna nebo si je musí pár uhradit? 

Ne, pojišťovna neplatí ani samotnou vitrifikaci, kterou používáme na konzervaci ani uchovávání, čili to si obojí musí hradit pár sám.

A jak se to finančně zhruba pohybuje?

Samotná kryokonzervace-vitrifikace stojí řádově několik tisíc korun. U uchovávání jsou roční platby asi 2 000 Kč za rok.

Máte někoho, kdo by si embrya uchovával po celou dobu existence kliniky?

Řekl bych, že možná máme, my jsme neustále s těmi lidmi v kontaktu a snažíme se, aby embrya uchovávali jenom po dobu, kdy je opravdu chtějí použít. Není pro nás možné skladovat nekonečně dlouho nekonečné množství embryí. To jsou desetitisíce dávek, proto se snažíme o rozumný přístup ze strany párů, aby se skladování zbytečně neprotahovalo, protože stejně jednou musí skončit. 

Vy jste už naznačil, že biologicky by mohlo takto skladované embryo přežít i 30 let. A mě by zajímalo, jaká je exspirační doba odebraného embrya, kdyby se skladovalo za těchto podmínek. Ví se to nebo ještě ne? 

To je poměrně složitá otázka, jednak biologická a jednak právní. Z biologického by to mohlo být klidně 100 let, protože teplota -196 stupňů je tak nízká, že při ní prakticky neprobíhají žádné chemické procesy v embryu.

A nemůže ho zničit tak dlouhá doba, kdy je tak dlouhou dobu umístěno v této teplotě?

Ono je tam v naprosté pohodě a v naprostém 100% klidu. To ho nemůže zničit, zničit ho může jedině kdy by se ta teplota zvýšila a došlo např. ke krystalizaci vody atd. Proto se s ním nesmí nijak manipulovat, aby nedošlo k poškození. Jediné ohřátí, které je povoleno, je až v okamžiku, kdy chceme embryo použít. Tehdy se musí ohřát nesmírně rychle, aby nevznikly právě ony ledové krystaly. 

Čili zase nějakým chemickým procesem?

To se dělá tak, že se ponoří do 37 stupňů teplé vody, která je bleskově převede opět do kapalného stavu. Následně se musí z okolí embrya velmi rychle vyprat všechny látky, které jsme k němu přidávali pro dobrou snášenlivost kryokonzervace. Samy o sobě na embryo nepůsobí dobře, ale při rychlém vyprání v kultivačním médiu mu neublíží. 

Z biologického hlediska je dlouhodobé uchovávání známé ze zvířecích modelů. Dokonce genetici používají jako model pro srovnávání spontánních mutací u myší embrya toho kmene kryokonzervovaná třeba z doby minulého století a porovnávají, k jakým došlo genetickým změnám mezi těmito a současnými příslušníky myšího laboratorního kmene.

Vzniká ještě otázka právní. V současné době si délku určuje každé centrum zvlášť, ale postupně chce odborná společnost s kontrolním orgánem tkáňových zařízení, SÚKLem, sepsat guidelines, jak dlouho by se měly uchovávat spermie, vajíčka, embrya jednak z hlediska biologického, ale hlavně z toho právního, etického a logistického. Protože opravdu nemá smysl uchovávat embrya déle, než je věk ženy, kdy se ještě může provést transfer, případně muže, kdy žije. Vše chceme zohlednit a vydat směrnici pro centra, aby se se SÚKLem nemusela dohadovat, proč jedni embrya uchovávají 13 let, když jinde pouze 10.

Rozhovor s panem Prof. MUDr. Pavlem Trávníkem, DrSc. z Kliniky reprodukční medicíny a preimplantační genetické diagnostiky Repromeda připravila MUDr. Jana Martincová.