Inzerce
Inzerce
Inzerce

Představení maminky Denči

Denči je 25 let a se svým manželem žije v Novém Městě nad Metují. Denča pracuje jako finanční konzultant. S manželem milují adrenalin, cestování, sport a neustále objevují nová místa a zážitky. Denča má stanovený termín porodu na 20. 3. 2021 a absolvovala již prvotrimestrální screening.

 

Denča (15. týden těhotenství)

Milé čtenářky,

jsem Denisa a je mi 25 let, s manželem Petrem, kterému je 36 let, a naším pejskem žijeme ve Východních Čechách v Novém Městě nad Metují.

Inzerce

S manželem jsme se poznali před třemi lety a v srpnu 2019 se vzali v Lázních Bělohrad. Já pracuji jako finanční konzultant a manžel se věnuje prodeji parkurových koní. 

Inzerce

Milujeme adrenalin, cestování a nové zážitky

Milujeme adrenalin, rádi cestujeme, sportujeme a neustále objevujeme nová místa, zážitky. 

Čekáme první miminko a termín porodu mám na konci března 

Nyní jsem v 15. týdnu těhotenství, termín porodu mám stanovený na 20.3.2021, máme za sebou negativní prvotrimestrální screening a pro nás oba je to první miminko, na které se oba moc těšíme. Manžel je opravdu skvělý, čte si, co je pro miminko dobré, kupuje mi vše, na co mám chuť, maže mi bříško a chodí se mnou na všechny prohlídky.

Inzerce

Naše cesta za miminkem

V prosinci minulého roku jsme se rozhodli, že je čas založit rodinu. Miminko jsme chtěli už delší dobu, ale nikdy nebyla ta vhodná situace. Tak jsme se rozhodli, že už čekat nebudeme, protože kdo ví, jak dlouho to bude trvat, než otěhotním…

Po dvou měsících nepřišla očekávaná menstruace, já měla všechny možné příznaky, tak jsem si udělala test, první, druhý, třetí… Myslím, že nakonec těch testů bylo asi šest, ale čárka stále nikde. Rozhodla jsem se navštívit gynekologii a tam mi potvrdili, že těhotná nejsem a dostala jsem vyvolávací injekci. 

Inzerce

Začátkem července mě začala hrozně bolet prsa, po dvou týdnech nedorazila menstruace, tak jsem si udělala test a čekala, že tam opět nic nebude. Opak se stal pravdou, čárka se objevila během pár vteřin tak silná, že by ji určitě nikdo nepřehlédl. JÁ JSEM TĚHOTNÁ… Začala jsem se smát, brečet, zase smát a celý den dokola jsem si četla návod, jestli jsem to špatně nepochopila. 

Jak jsem oznámila těhotenství tatínkovi

Chtěla jsem, aby na to měl do konce života vzpomínku, aby to měl zaznamenané. Jelikož nás čekalo výročí svatby, domluvila jsem se s naším svatebním fotografem, že bychom udělali společné fotky a já u toho manželovi předala foto s ultrazvukem. Musela jsem počkat tři týdny, bylo to vážně náročné. Věděla to v tu dobu jen má maminka a fotograf. 

Manželovi jsem řekla, že pro něj mám překvapení k výročí a vzala ho do Prahy. Brzy pochopil, že se jedná o focení, takže spíš než nadšený byl mrzutý, že se fotit nechce. Fotograf mě nechal vydusit pěkně až do konce focení, kdy jsem mu na znamení měla dát obálku. Byla jsem tak strašně nervózní, vytáhla obálku a dala ji manželovi, ten nechápavě koukal na mě, co se děje. Obálku otevřel a vykřikl: „Ty vole, já budu táta?“, hned ji zase zavřel a nechápavě na mě koukal. Já začala brečet, manželovi to pomalu docházelo a údiv přecházel v nadšení a úsměv. Vstřebával to celou cestu domů, ale byl nadšený a já si konečně vydechla, že to nemusím tajit. 

Co na to rodina a přátelé?

Všichni se nás už dlouho na miminko ptali a měli neskutečnou radost, když jsme to oznámili. A já jsem neskutečně ráda, že naše miminko bude mít tolik lásky kolem sebe!

Všem přeji krásný týden,

Denča

Podle deníčku maminky zpracovala Andrea Holásková

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Představení maminky Denči - diskuze

Poradna

Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně syna. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Byl kojen 7 měsíců. Už od malinka je na mě závislý. U babiček byl dohromady čtyřikrát přes noc, nejdříve plakal, pak už to zvládl bez breku, ale nešťastný. S jídlem se trápime cca od roka. Nechce jíst s nikým jiným než se mnou. Do teď mi odmítá jíst kousky. Takže doteď mu jídlo mačkám vidličkou, když cítí maso, hned ho vyplivuje. Myslela jsem, že to bude problém s kousky jako takovými, ale sušenky a to co mu chutná normálně sní, rozkouse. Celkově ho do jídla musíme nutit. Ovoce nechce vůbec, jí pouze kapsičky. Jogurty má rad, kakao a k večeři pouze chleba se žervé. Šunku, sýr taky odmítá. Jídlo se snažíme řešit různými doplňky stravy k navození chuti k jídlu. Věřím, že z toho vyroste. Teď v září nastupuje do školky a já doufám, že až uvidí ostatní děti, tak začne papat normálně. Více mě ale trápí ta závislost na mě. Je nešťastný i s manželem. Potřebovala bych poradit, jak ho to odnaučit. Před 8 měsíci jsem začala chodit na poloviční úvazek do práce, mysleli jsme, že se to zlepsi, když nebude furt se mnou. Ale je to stále stejně. Vždycky tu dobu přetrpi, pláče když odcházím. Neustále ho ubezpečuji, že se vrátím, že jdu jen do práce. Je vidět, že tomu rozumí, ale přesto se to nelepší, spíše naopak. Moc děkuji za jakoukoliv radu. Šafránková

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | dnes, 06:20
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×