Inzerce
Inzerce
Inzerce

Představení maminky Denči

Denči je 25 let a se svým manželem žije v Novém Městě nad Metují. Denča pracuje jako finanční konzultant. S manželem milují adrenalin, cestování, sport a neustále objevují nová místa a zážitky. Denča má stanovený termín porodu na 20. 3. 2021 a absolvovala již prvotrimestrální screening.

 

Denča (15. týden těhotenství)

Milé čtenářky,

jsem Denisa a je mi 25 let, s manželem Petrem, kterému je 36 let, a naším pejskem žijeme ve Východních Čechách v Novém Městě nad Metují.

S manželem jsme se poznali před třemi lety a v srpnu 2019 se vzali v Lázních Bělohrad. Já pracuji jako finanční konzultant a manžel se věnuje prodeji parkurových koní. 

Milujeme adrenalin, cestování a nové zážitky

Milujeme adrenalin, rádi cestujeme, sportujeme a neustále objevujeme nová místa, zážitky. 

Čekáme první miminko a termín porodu mám na konci března 

Nyní jsem v 15. týdnu těhotenství, termín porodu mám stanovený na 20.3.2021, máme za sebou negativní prvotrimestrální screening a pro nás oba je to první miminko, na které se oba moc těšíme. Manžel je opravdu skvělý, čte si, co je pro miminko dobré, kupuje mi vše, na co mám chuť, maže mi bříško a chodí se mnou na všechny prohlídky.

Inzerce

Naše cesta za miminkem

V prosinci minulého roku jsme se rozhodli, že je čas založit rodinu. Miminko jsme chtěli už delší dobu, ale nikdy nebyla ta vhodná situace. Tak jsme se rozhodli, že už čekat nebudeme, protože kdo ví, jak dlouho to bude trvat, než otěhotním…

Po dvou měsících nepřišla očekávaná menstruace, já měla všechny možné příznaky, tak jsem si udělala test, první, druhý, třetí… Myslím, že nakonec těch testů bylo asi šest, ale čárka stále nikde. Rozhodla jsem se navštívit gynekologii a tam mi potvrdili, že těhotná nejsem a dostala jsem vyvolávací injekci. 

Inzerce

Začátkem července mě začala hrozně bolet prsa, po dvou týdnech nedorazila menstruace, tak jsem si udělala test a čekala, že tam opět nic nebude. Opak se stal pravdou, čárka se objevila během pár vteřin tak silná, že by ji určitě nikdo nepřehlédl. JÁ JSEM TĚHOTNÁ… Začala jsem se smát, brečet, zase smát a celý den dokola jsem si četla návod, jestli jsem to špatně nepochopila. 

Jak jsem oznámila těhotenství tatínkovi

Chtěla jsem, aby na to měl do konce života vzpomínku, aby to měl zaznamenané. Jelikož nás čekalo výročí svatby, domluvila jsem se s naším svatebním fotografem, že bychom udělali společné fotky a já u toho manželovi předala foto s ultrazvukem. Musela jsem počkat tři týdny, bylo to vážně náročné. Věděla to v tu dobu jen má maminka a fotograf. 

Manželovi jsem řekla, že pro něj mám překvapení k výročí a vzala ho do Prahy. Brzy pochopil, že se jedná o focení, takže spíš než nadšený byl mrzutý, že se fotit nechce. Fotograf mě nechal vydusit pěkně až do konce focení, kdy jsem mu na znamení měla dát obálku. Byla jsem tak strašně nervózní, vytáhla obálku a dala ji manželovi, ten nechápavě koukal na mě, co se děje. Obálku otevřel a vykřikl: „Ty vole, já budu táta?“, hned ji zase zavřel a nechápavě na mě koukal. Já začala brečet, manželovi to pomalu docházelo a údiv přecházel v nadšení a úsměv. Vstřebával to celou cestu domů, ale byl nadšený a já si konečně vydechla, že to nemusím tajit. 

Co na to rodina a přátelé?

Všichni se nás už dlouho na miminko ptali a měli neskutečnou radost, když jsme to oznámili. A já jsem neskutečně ráda, že naše miminko bude mít tolik lásky kolem sebe!

Všem přeji krásný týden,

Denča

Podle deníčku maminky zpracovala Andrea Holásková

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Představení maminky Denči - diskuze

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce