Inzerce
Inzerce
Inzerce

Představení maminky Denči

Denči je 25 let a se svým manželem žije v Novém Městě nad Metují. Denča pracuje jako finanční konzultant. S manželem milují adrenalin, cestování, sport a neustále objevují nová místa a zážitky. Denča má stanovený termín porodu na 20. 3. 2021 a absolvovala již prvotrimestrální screening.

 

Denča (15. týden těhotenství)

Milé čtenářky,

jsem Denisa a je mi 25 let, s manželem Petrem, kterému je 36 let, a naším pejskem žijeme ve Východních Čechách v Novém Městě nad Metují.

Inzerce

S manželem jsme se poznali před třemi lety a v srpnu 2019 se vzali v Lázních Bělohrad. Já pracuji jako finanční konzultant a manžel se věnuje prodeji parkurových koní. 

Inzerce

Milujeme adrenalin, cestování a nové zážitky

Milujeme adrenalin, rádi cestujeme, sportujeme a neustále objevujeme nová místa, zážitky. 

Čekáme první miminko a termín porodu mám na konci března 

Nyní jsem v 15. týdnu těhotenství, termín porodu mám stanovený na 20.3.2021, máme za sebou negativní prvotrimestrální screening a pro nás oba je to první miminko, na které se oba moc těšíme. Manžel je opravdu skvělý, čte si, co je pro miminko dobré, kupuje mi vše, na co mám chuť, maže mi bříško a chodí se mnou na všechny prohlídky.

Inzerce

Naše cesta za miminkem

V prosinci minulého roku jsme se rozhodli, že je čas založit rodinu. Miminko jsme chtěli už delší dobu, ale nikdy nebyla ta vhodná situace. Tak jsme se rozhodli, že už čekat nebudeme, protože kdo ví, jak dlouho to bude trvat, než otěhotním…

Po dvou měsících nepřišla očekávaná menstruace, já měla všechny možné příznaky, tak jsem si udělala test, první, druhý, třetí… Myslím, že nakonec těch testů bylo asi šest, ale čárka stále nikde. Rozhodla jsem se navštívit gynekologii a tam mi potvrdili, že těhotná nejsem a dostala jsem vyvolávací injekci. 

Inzerce

Začátkem července mě začala hrozně bolet prsa, po dvou týdnech nedorazila menstruace, tak jsem si udělala test a čekala, že tam opět nic nebude. Opak se stal pravdou, čárka se objevila během pár vteřin tak silná, že by ji určitě nikdo nepřehlédl. JÁ JSEM TĚHOTNÁ… Začala jsem se smát, brečet, zase smát a celý den dokola jsem si četla návod, jestli jsem to špatně nepochopila. 

Jak jsem oznámila těhotenství tatínkovi

Chtěla jsem, aby na to měl do konce života vzpomínku, aby to měl zaznamenané. Jelikož nás čekalo výročí svatby, domluvila jsem se s naším svatebním fotografem, že bychom udělali společné fotky a já u toho manželovi předala foto s ultrazvukem. Musela jsem počkat tři týdny, bylo to vážně náročné. Věděla to v tu dobu jen má maminka a fotograf. 

Manželovi jsem řekla, že pro něj mám překvapení k výročí a vzala ho do Prahy. Brzy pochopil, že se jedná o focení, takže spíš než nadšený byl mrzutý, že se fotit nechce. Fotograf mě nechal vydusit pěkně až do konce focení, kdy jsem mu na znamení měla dát obálku. Byla jsem tak strašně nervózní, vytáhla obálku a dala ji manželovi, ten nechápavě koukal na mě, co se děje. Obálku otevřel a vykřikl: „Ty vole, já budu táta?“, hned ji zase zavřel a nechápavě na mě koukal. Já začala brečet, manželovi to pomalu docházelo a údiv přecházel v nadšení a úsměv. Vstřebával to celou cestu domů, ale byl nadšený a já si konečně vydechla, že to nemusím tajit. 

Co na to rodina a přátelé?

Všichni se nás už dlouho na miminko ptali a měli neskutečnou radost, když jsme to oznámili. A já jsem neskutečně ráda, že naše miminko bude mít tolik lásky kolem sebe!

Všem přeji krásný týden,

Denča

Podle deníčku maminky zpracovala Andrea Holásková

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Představení maminky Denči - diskuze

Poradna

Pokakavani

| Nikolabi | 24.07.2024, 17:12

Dobry den,

obracim se na Vas s dotazem ohledne syna. V cervnu mu byli tri roky. Mame problem s chozenim na velkou. Loni v listopadu jsme zacali odplenkovavat. S curanim problem ani tak nebyl, sem tam se pocura a to i ted, ale to beru asi jako "normu". Ale bohuzel neni schopen udelat velkou potrebu na nocnik, ci zachod. Vykonava to pouze do kalhot a treba i petkrat za den. Jsou situace, kdy sedi vedle nocniku, nebo je od nej vzdalen opravdu jen kousek a presto se pokaka. Uz od zacatku jsem ho motivovala napr. gumovym bonbonkem, ci nejakou hrackou, ktera se mu libila v kramu, ale bez uspechu. Priznam se, ze posledni dva mesice jsem z toho uz tak zoufala, ze jsem mu dala za to i na zadek. On mi slibi, ze bude chodit kakat na zachod, ale pak se to treba za pul hodiny opakuje znova. Parkrat se stalo, ze tu potrebu vykonal na zachod ci nocnik, ale jen tehdy, kdyz zrovna kakal a ja jsem ho popadla a on to tam dodelal. Vetsinou se to ale pak zastavilo a nelibi se mu to, knoura. Kolikrat i odejde do jine mistnosti a tam se pokaka. Ja na nem samozrejme poznam, ze kaka a kdyz se ho zeptam, tak mi tvrdi, ze ten bobek nedela. Toto se deje i kdyz je napr. u babicky na noc. Myslim, ze jen jednou se stalo, ze sam od sebe sel na nocnik a vykakal se. To jsem zrovna nebyla doma a hlidal ho manzel. Rekla bych, ze je na me celkem dost fixovany. Bohuzel manzel je casto v praci, tak drtivou vetsinu casu je se mnou. Mam jeste starsi dceru (5 let) a ta s tim taky mela trochu problem, v tom smyslu, ze do ctyr let nekakala vubec a vecer, kdyz jsme ji dali plenku na noc, tam se behem chvilky vykakala. To jsme odbourali kolem toho ctvrteho roku. Jinak bych rekla, ze je sikovny. Uz dlouho je schopen se skoro sam uplne oblect, obuje si boty, v pohode se naji. O tom, ze se kaka do nocniku, ci na zachod si povidame nekolikrat denne, myslim, ze toto chape. Ale uz jsme z toho vsichni dost nestastni. V zari by mel nastoupit do statni skolky (a ja do zamestnani), ale obavam se, ze pokud se bude tatkto neustale pokakavat, tak ho odtamtud vylouci. Uz opravdu nevim, co s nim. Prijde mi, ze at se snazim ho presvedcit, aby chodil na zachod, tak stejne dokud nebude on sam chtit, tak se to nezlepsi. Ale pokud by vas napadlo nejaka rada, jak to zlepsit, byla bych za to velmi vdecna. Mockrat dekuji

Dobrý den,

poradila bych vám se s problémem vašeho synka obrátit na dětského klinického psychologa. Pouze na základě dotazu po e-mailu nelze dát jednoznačnou odpověď a ani zázračné rychlé řešení. Je možné, že bude potřeba podrobnější zmapování situace a dlouhodobější vedení, nebo se naopak situace může vyřešit velmi rychle. Obtíže s vyměšováním nejsou ale u batolat nic neobvyklého a objevují se. Mnoho dětí preferuje zejména defekaci (vykonání velké potřeby) do plen a má problém s přechodem na nočník či toaletu. Píšete, že syn je čerstvě tříletý. Kontrola vyměšování souvisí se zralostí nervového systému dítěte a se schopností volního ovládání svěračů. Nervový systém syna nemusí být ještě dostatečně zralý a syn tak není ještě třeba připravený na přechod na nočník či záchod. Určitě bych vám doporučila snížit na něj tlak v tomto ohledu. Váš stres se na něj přenáší, tlakem je i vaše neustálé vysvětlování, kam se potřeba vykonává. To vše syn zcela jistě již ví. Pod psychickým tlakem se obtíže ještě zhoršují a může dojít k rozvoji psychosomatických potíží, které se pak těžce odbourávání. Pokud syn ještě není dostatečně vyzrálý, pak je jedno, jestli se nachází právě vedle nočníku či WC, prostě do něj potřebu není ještě schopen vykonat, nemá nad ní úplnou kontrolu. Častost stolice cca 5x denně i obtíže s použitím nočníku bych vám také doporučila konzultovat s dětským lékařem. Mohlo by se jednat i o projev nějaké potravinové intolerance či alergie a je potřeba to vyloučit, dále je dobré se poradit o vhodném stravovacím režimu a složení stravy, je možné vyhledat i dětského dietního poradce.

Při jednání se synem se určitě zcela vyhněte výčitkám, přílišnému nátlaku i vysvětlování. Ukažte mu, kde je nočník, záchod a podporujte i každý pokus o vykonání potřeby na něj. Nezaměřujte se na neúspěchy, ale pouze na úspěchy, i třeba částečné, kdy se syn k nočníku či záchodu snažil třeba přiblížit, i když to nestihl. Tyto úspěchy "oslavujte", zaznamenejte třeba do kalendáře a na ně se při následné chvále zaměřujte, může být i odměna ve formě sladkosti, hračky apod. Pokud již potřebu vykonává, tak se snažte nepřerušovat mu ji, i když poznáte, že defekuje. On vědomě ví, že má jít na nočník, ale fyzicky to ještě nezvládá. Právě přerušení vykonání potřeby může způsobovat častost stolice, kterou syn nedokončí, protože nemá klid a způsobit např. rozvoj záměrného zadržování stolice a psychosomatické zácpy. Pokud vidíte, že syn kaká, nechte jej stolici dokončit, i když do kalhot, pak jen krátce připomeňte, že je lepší použít nočník a syn se může následně podílet na úklidu (např. odnést znečištěné oblečení do prádla, zkusit vám pomoci utřít případně znečištěnou podlahu atd.). Je potřeba synovi dopřát čas a snížit tlak na něj, také vy se situací přestaňte trápit, zaměřte se na jiné věci, které synovi jdou a že jich v jeho věku není málo. Přeji vám hodně trpělivosti, do září je ještě spousta času a mohli byste situaci zvládnout.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 25.07.2024, 09:23
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×