Psychologická neplodnost

1. Existuje něco jako psychologická neplodnost? 
2. Jakým způsobem k čemu dojde?
3. Dá se tento typ neplodnosti diagnostikovat?
4. Jak se terapeuticky řeší?

Pane profesore, existuje něco jako psychologická neplodnost? Sama vím o několika párech, které absolvovaly několik cyklů IVF s negativním výsledkem, aby nakonec po nějakém tom roce spontánně žena se stejným partnerem otěhotněla. Evidentně tedy žádný fyzický problém u žádného z partnerů nebyl.

Domnívám se, že může jít o tři zcela odlišné záležitosti. Jak už jsem dříve psal, otěhotnění je pravděpodobnostní záležitost. Tedy pokud má muž progresivně pohyblivé spermie, žena ovuluje, má dělohu a průchodné vejcovody a není nějaká další překážka, je jen otázkou pravděpodobnosti, kdy pár otěhotní. Zásadní problém spočívá v tom, že pravděpodobnost může být u daného páru velmi malá, takže by mohlo trvat třeba 50 let, než by došlo ke spontánnímu otěhotnění.

Pokud pár nemohl počít dítě, absolvoval několik cyklů IVF, nedošlo k otěhotnění a po nějakém roce došlo ke spontánnímu otěhotnění, jde podle mého názoru spíše o druhou skupinu problémů, měli bychom uvažovat o nějaké nezjištěné příčině, která původně bránila otěhotnění spontánnímu i po IVF a která během několika let pominula. Můžeme uvažovat třeba o nepříznivých mikrobiologických poměrech v děloze nebo nějakém imunologickém problému, nebo o něčem, co zatím neznáme.

Třetí případ může být skutečně tzv. psychologická neplodnost. Znám nespočet párů, které počaly dítě poté, kdy s nimi lékař seriózně pohovořil o jejich problému a naznačil možný postup k dosažení těhotenství. Tady bych asi mluvil o skutečné úloze psychického faktoru, který nepříznivě ovlivňoval stav organizmu a po uklidnění ženy a získání důvěry v dobrý konec pominul.

Pokud ano, jak k ní dojde. Jakým způsobem k čemu dojde? (blokace ovulace apod….)

Podle mého názoru jde o to, že žena, která velmi touží po dítěti, je v permanentním stresu, který silně ovlivňuje její nervový i endokrinní systém. Je třeba si uvědomit, že funkce pohlavního ústrojí jsou ovlivňovány řadou hormonů a jejich produkce je řízena mozkem. Hormonální nerovnováha blokuje ovulaci i normální funkci endometria. Stres může vnášet problémy i do partnerského vztahu, může mít vliv i na frekvenci pohlavního styku. Nezřídka pár podřizuje sex jen snaze o otěhotnění, což může mít řadu nepříznivých vedlejších efektů. Bývá spojeno i s nevhodným časováním styku. Málokdo si uvědomuje, že když se řídí měřením bazální teploty, může početí prokazovat medvědí službu. Pro oplození je optimální, když v době ovulace jsou spermie ve vejcovodu, ale ne příliš dlouho. Pokud by byl styk načasován po vzestupu bazální teploty, je malá pravděpodobnost, že spermie ještě zastihnou životaschopné vajíčko, protože vzestup bazální teploty nastává až po ovulaci, když se vytvořilo žluté tělísko. Občas zazní „inteligentní“ rady, omezit frekvenci pohlavního styku, aby se nahromadily spermie. Spermie se sice nahromadí, jejich kvalita se ale při dlouhé abstinenci velmi sníží. Takže stres z neúspěšné snahy o dítě vede nezřídka kromě hormonálních poruch i k neracionálnímu chování, které brání početí.

Dá se tento typ neplodnosti ve Vašem IVF centru diagnostikovat a přistupuje se pak k němu jinak? Nebo nejdříve pomocí IVF?

Každý pár absolvuje asi hodinovou vstupní konzultaci, během které se ho lékař podrobně vyptá na všechny okolnosti, týkající se jejich problému. Někdy je při konzultaci zřejmé, že je přítomna velká psychická tenze. Je ale obtížné odhadnout, jak velký vliv má na poruchu plodnosti. Lékaři se v každém případě snaží páru vysvětlit, jaké má možnosti vzhledem ke zdravotnímu stavu, věku apod. Pokud získají důvěru páru, může to pozitivně ovlivnit i psychický faktor snížené plodnosti a pár třeba na příští konzultaci přijde s těhotenstvím. Není to časté ale ani výjimečné. Na druhé straně většinou nelze konstatovat, že tato příčina je hlavní nebo jediná.

Jak se terapeuticky řeší?

Vzhledem k tomu, že většinou psychický faktor nelze považovat za jedinou nebo hlavní příčinu, je třeba provést všechna potřebná vyšetření obou partnerů, což nějakou dobu trvá. Pokud se během této doby psychický blok odstraní a dojde k otěhotnění, je to pro pár vítaný bonus. Léčit několik let třeba domnělou psychologickou neplodnost a dosáhnout toho, že žena mezitím nebude mít žádná vajíčka nebo ztratí úhradu od pojišťovny, to by nebylo správné. Je také třeba, aby snaha o dítě nevedla ke křečovitému a neracionálnímu chování a sex se neřídil jen snahou o otěhotnění. Vždy je třeba trpělivě a pravdivě pár informovat o možných řešeních, odstranit neracionální obavy, dát perspektivu. 

Rozhovor s panem Prof. MUDr. Pavlem Trávníkem, DrSc. z Kliniky reprodukční medicíny a preimplantační genetické diagnostiky Repromeda připravila MUDr. Jana Martincová.