Zavadilka

Sponzorem Rodíme v přímém přenosu je Voňavka.cz, který oběma rodičkám věnuje dárkovou poukázku pro výběr zboží v jejich obchodě v hodnotě 2.000 Kč.

Voňavka.cz - parfémy a kosmetika všech známých značek. Široký výběr, skvělé ceny, rychlé dodání (www.vonavka.cz).

Jak Viktorka přišla na svět

Když to tak vezmu na zpět, vše se začalo chystat už asi v neděli. Bolesti jsem měla v podstatě každý den a hlavně večer. V úterý jsem se cítila mizerně...ale stále jsem to nepřisuzovala k blížícímu se porodu. Ve středu ráno po ranním wc jsem mírně špinila a to už jsem si řekla, že malou asi brzo přivítáme na světě. Po kontrole v porodnici mi na můj dotaz, jestli to už vypadá na porod, bylo odpovězeno, že je to tak 50 na 50. :) Zbytek dne jsme prožily v klidu a bez bolestí a dokonce jsme šli se Stellkou ještě sáňkovat.

Den D začal v noci

Probudila jsem se vedle Stellky. Už usínání ji dělalo problém (jakoby věděla, co se chystá) a tak jsem si lehla k ní a probudila jsem se až před půlnocí. Došla jsem si na wc a jelikož se mi vůbec nechtělo spát tak jsem si zapnula BOL a zvesela reagovala. Po půlnoci jsem začala pociťovat malinkou bolest, ale po chvíli se mi zdála pravidelná, tak jsem si vzala hodinky a sledovala čas. Bolesti se vracely v pravidelných intervalech po 5 min. a trvaly vždy kolem 55 s.

Kolem 1 hodiny jsem se osprchovala s tím, co se stane. A ejhle, už mi bylo jasný, že tohle jsou kontrakce a né poslíčci. Pěkně po 4 minutách. Probudila jsem Peťka, že asi teda jedeme...zavolali jsme jeho sestru, která dorazila během 10 min. a my vyrazili směr porodnice.

Do porodnice jsme dorazili přesně v 1:58 hod.. Zatímco Peťko čekal na chodbě, natočili mi monitor ...srdíčko bylo v pořádku, jedna zaznamenaná kontrakce...a sepsali přijímací zprávu. Po domluvě se sestřičkou jsem Petra poslala domů s příkazem být na telefonu a v pohotovosti.

Po monitoru mě odvedli na pokoj...já si vleže luštila křížovky a četla Maminku. :-) Ve 3:15 přišla doktorka, velmi milá a asi v mém věku. Po vyšetření perfektní nález – otevřená na 3 – 4 prsty. Napadlo mě, že to asi bude trvat dlouho, když necítím tak strašnou bolest.

Ve 3:40 byl na řadě klystýr a potom asi 20ti minutová sprška, která opět všechno rozjela. To už mi kontrakce běžely po 3 až 2 minutách, ale stále nijak bolestivé.

Kolem 5. hod přijali další nastávající maminku, se kterou jsme se znaly od vidění, protože bydlí v naší ulici a termín měla 12.12. Náhoda, bylo to velmi příjemné setkání. Chvilku jsme si povídali než mě sestra vyzvala na další monitor, který opět byl v pořádku. Jen mě zarazilo, že i přes dvouminutové kontrakce mi přístroj nic nezachytil – křivka byla dokonale rovná. Říkala jsem sestře, že bolesti mám a že cítím i trochu tlak na konečník...rozhodla se zavolat doktorku, která mi po vyšetření řekla, že jsem otevřená na 8, branka skoro zašlá, a že jdeme rodit. Wau, absolutně jsem nechápala. Ještě jsem se zeptala, že jestli jako opravdu? S úsměvem mi odpověděla, že jsem nachystaná a že jestli chci manžela u porodu, ať mu rychle volám, aby to vůbec stihl. Mně nakázala lehnout si na stůl a pořádně prodýchavat. Bylo 5:20 hod.

Na křesle se to všechno rozjelo. Bolesti by čím dál tím silnější, ale stále se daly vydržet. Peťko dorazil před 6 hod. a v ten moment jsem už slušně dýchala. Měla jsem štěstí na super personál, který byl úžasný a Petr byl třešničkou na dortu. Čtyřikrát po 3 kontrakcích mě otáčeli na stranu. To už byla síla. Nemohla jsem se ani otočit. :-)

Potom mi sestřička řekla, že při jedné kontrakci musím zatlačit 3x, aby miminko šlo ven. Uf...kontrakce přišla a já začala tlačit, co se dalo. První nádech a nic, druhý nádech také nic a na třetí nádech jsem slyšela sestru, jak říká – tak a teď pořádně zatlačte, jako kdyby vás někdo pořádně naštval. Zatlačila jsem a malá byla venku...všichni jsem se začali smát, byla to krása… Malá plakala a sestřička povídá, že mě teda někdo opravdu hodně moc naštval, že většinou jde na první tlačení hlavička a na druhé hrudník a zbytek tělíčka a že já jsem ji „vyprdla“ najednou. :-))  Čas 6:22.

Viktorky první minutky jsem si nesmírně užívala. Pohladila jsem ji tu její miniaturní nožičku, prohlížela jsem si ji a plakala. Cítila jsem se skvěle. Přiložili mi ji k prsu, ale ona byla chudák tak malinká, že vůbec netušila, co sním.

Paní doktorka byla perfektní a já zvědavá. Poprosila jsem ji, jestli by mi nemohla ukázat placentu a pupečník, teda holky, jsem ráda, že jsem to viděla. Je to zázrak. Potom nastalo malé šití, všechny 4 stehy jsem cítila, ale nebolelo to. Celou dobu jsme si povídaly s paní doktorkou a na dotaz proč je Viky tak malá, mi bylo odpovězeno, že měla pupečník omotaný kolem tělíčka a že byl tenčí, než bývá. Dokonce mě musela nastřihnout a přestřihnout ho uvnitř mě, že bychom ho jinak přetrhli. Celou dobu tam byl Peťka s námi a byl perfektní...Asi tak půl hodinky jsme si povídali o Viktorce. Přiznala jsem se mu, že jsem měla šílený strach, jestli bude naše děťátko zdravé a že cítím nesmírnou úlevu.

Další hodinku a půl jsem ležela na stole a ani jsem nepociťovala únavu či zimu. Vnímala jsem rozjíždějící se porod sousedky, výměnu personálu a veškeré dění na oddělení. Po 2 hodinách mě převezli na šestinedělí, kde jsem asi po hodince překvapila sestru dotazem, jestli si mohu dojít na wc.

A představte si – zas jsem rodila ve čtvrtek, na čekačce jsem měla stejnou postel jak se Stellkou, stejné porodní křeslo a na šestinedělí stejný pokoj č. 62. Spousty sestřiček si mě pamatovalo. :-) A nakonec mi na pokoj přivezli sousedku Míšu s malým Michálkem.

Viktorku mi dali až o půl 7, protože si pospala v inkubátoru.

Viktorka je bojovnice. I když měřila jen 46 cm a vážila 2400g na třetí den jsme už jen kojily. Prospívá dobře a dostávala od doktorů pochvaly. Čtvrtý den nás pustili z nemocnice, zhubla jen 20 dkg.

Jsem nesmírně šťastná, mám krásné druhé zdravé děťátko, krásný lehký porod za sebou, skvělou rodinu. Přála bych to tak všem.

Vám děkuji za podporu, rady. Jsem ráda, že jsem Bol našla a že jsem mohla své druhé těhotenství prožívat s vámi. Děkuji Terka.

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

30. týden těhotenství

Strašně ten čas letí....ani nestíhám to, co bych chtěla :-)

Na 20.9. jsem si se Stellkou naplánovala první hodinu v hudební školce Yamaha – první krůčky k hudbě, jenže se nám na poslední chvíli naskytla příležitost navštívit moje rodiče v Praze. Byla to velmi rychlá akce a já jsem věděla, že jestli ji propásnu, tak už se do Čech do porodu nedostanu. Takže jsem si  v pátek 17.9. zabalila, počkala jsem na Petra, který přijel pracovně z Košic, vystřídala jsem ho za volantem a kolem 17:00 jsme vyrazili. Cesta probíhala celkem rychle a kolem 23:00 jsme dorazili k babičce s dědečkem. Musím Stellu pochválit, v autě je od malička perfektní a skoro vždycky celou cestu prospí.

V sobotu jsme celý den prožili v pražské ZOO, sluníčko nám přálo a dokonce jsme se trefili do akce s vydavatelstvím s dětskou tématikou. Museli jsme obejít 5 stanovišť, kde měla Stellka splnit úkol (někde teda přivřeli oči?) a na šestém jsme dostali pár dárků.  Mezi časopisy o Barbie apod. dostala i sušenku a plastový revolver na vodu. Opravdu ideální hračka pro děti.

Největší radost Stella prožívala u tučňáků, lachtanů a v dětské ZOO, kde malá jela poprvé na koníkovi, a to dokonce hned dvě jízdy. Při té první totiž kousnul poník, co šel za námi, toho našeho do zadnice, ten se splašil a Stellku shodil. Naštěstí babička byla v pohotovosti a Stellu nepustila. Jenže ten řev, že už na něm nesedí...i pan koňák se slitoval a druhé kolečko jsme dostali gratis. Všichni, co byli okolo, prožívali její trauma s ní - no sranda.

Domů jsme dorazili kolem 18:30, malá dostala večeři, koupel v bublinkách a ve 20:00 už byl klid.

Druhý den jsme procházkou přes Kavčí Hory došli k Vltavě, kde jsme krmili kačky a lážo plážo stylem jsme pokračovali do středu města.  I tenhle den byl celkem náročný, ale tím, že jsem celý den nemusela být ve střehu, tak se fungovat dalo. V pondělí jsem nechala malou s našima a celé dopoledne jsem strávila po obchodech, nakoupila jsem pár věcí na zimu a sobě jsem si nadělila mikču. Odpoledne jsme šli s dědou na Kavky, kde si malá malovala křídami, a my popíjeli limonádu. Další pěkný den se chýlil ke konci. V úterý hned po probuzení a sbalení věcí jsme nasedli do auta a po rozloučení vyrazili směr Banská Bystrica. Po návratu jsme byly se Stellou ještě hodinku na pískovišti, ale byla taková unavená, že nakonec šla spát ještě dřív než obvykle.

Bohužel Peťka z těch tří dnů s námi mohl trávit den jen jeden, práce ho doběhla i v Praze.

Ve středu ráno jsem měla v plánu trochu poklidit, vybalit a vyprat, jenže mi na mobil přišla sms z Yamahy, že pokud nám to vyjde, tak náhradní první seznamovací hodina je dnes v 9:20. No a jelikož odpadlo tancování, tak jsem přehodnotila situaci, sbalila bačkůrky a flašku s vodou a vyrazily jsme do MC Mostík. Hodina byla úžasná, jsem tím nadšená a vypadá to, že malá taky. Tancovaly jsme, zpívaly, třískaly dřívkem a rumba koulemi a 40 minut uteklo jako voda.  Po obědě jsme si obě daly skoro dvojhodinového šlofíčka a zbytek dne jsme strávily s kamarádkou z porodnice a její stejně starou dcerou Lujzou na jejich zahradě u domu.

Po náročné noci nastal překvapivě celkem fajn den, dopoledne jsme sbíraly jablka na zahradě u Petrových rodičů, já jsem stihla i nakoupit a odpoledne jsem měla sraz s další kamarádkou, co jsem ji neviděla od porodu. Chovala jsem si jejího skoro 3měsíčního chlapečka a představoval a jsem si, jaká bude ta naše cácorka.

Pátek byl ve znamení velkého úklidu. Babička J. hlídala malou a já jsem vycídila celý byt. Po obědě jsme počkaly na Peťku a šli jsme společně na procházku do města. Jak já jsem se na něj po celém týdnu těšila.

Sobota byla ve znamení sportu... teda tatínek sportoval. Ve městě byl běh na 8 km a Petr si dokonce odnesl medaili. My holky jsme prošly město a koupily konečně podzimní botičky.

Na oběd jsme si dali těstoviny a salát v místní pizzerii a s domněním, že Stella bude spát, jsme vyrazili směr domov. No jenže Stella prostě odmítla usnout a několikrát nám vylezla z postýlky.  Vzdali jsme to a zbytek dne jsme si všichni společně hráli.

Bohužel konec týdne nám pokazil celodenní déšť, takže jsme byli jen něco pokoupit a k večeru jsme šli s Petrem do kina na Román pro muže. Stellka opět přes den nespala a ještě ve 21:00 strašila.

No a jak se cítím já? Musím uznat, že je to náročné. Malá je akční a ještě do toho bojujeme se spaním, hormony se mnou lomcují sem tam, ale snažím se držet. Večer jsem ráda, když si můžu konečně sednout. Nevím, co se změnilo, ale celkově je malá jiná...nikdy nás netahala za ruce, usínala a vyhrála si vždycky sama, jakoby nám ji  někdo vyměnil. Doufám, že je to jen její přechodné období, protože jinak tohle tempo nejde zvládnout.