Mihra

Sponzorem Rodíme v přímém přenosu je Voňavka.cz, který oběma rodičkám věnuje dárkovou poukázku pro výběr zboží v jejich obchodě v hodnotě 2.000 Kč.

Voňavka.cz - parfémy a kosmetika všech známých značek. Široký výběr, skvělé ceny, rychlé dodání (www.vonavka.cz).

Jak to všechno probíhalo?

Porod se blíží

V noci z neděle na pondělí jsem tušila, že se tam uvnitř mě něco chystá, když jsem v pět ráno vstala a šla na wc. Cítila jsem bolest zad a břicha, která se opakovala v pravidelných 8-10ti minutových intervalech až do šesti do rána, potom jsem usnula.

Pondělí bylo ve znamení kontrakcí (po 20-30ti minutách), ale celkově mi bylo fajn a cítila jsem se ještě lépe, když Pepe přijel domů s tím, že odpoledne pojedeme vyzvednout kočárek. Byla jsem nadšená a Vega si asi řekla, že když už má kočárek, tak tedy půjde ven. No a od deváté večer se pomalu začínaly dít věci.

Jedeme do porodnice

Až do půlnoci to byly pravidelné 10ti minutové kontrakce a o půl jedné ráno, když jsme šli spát, jsem najednou ucítila takovou bolest, že jsem už v posteli nevydržela a přemístila se do obýváku na sedačku, odkud jsem sledovala hodiny na troubě a kontrolovala čas. Vůbec jsem nespala. Stejně bolestivé kontrakce se opakovaly v 10ti, potom 7mi a nakonec v 5ti minutových intervalech. To bylo něco málo před třetí ráno. Vzbudila jsem Pepeho a jeli jsme do nemocnice.

Jelikož tou dobou nebyl vůbec, ale vůbec žádný provoz, v nemocnici jsme byli za 12minut a cestou jsem měla čtyři kontrakce. Když jsem odcházela s doktorkou do ordinace, říkala jsem jí o kontrakcích a že nechci být za hysterku, že je to možná planý poplach. Poté, co si mě prohlídla, mě ujistila, že hysterka určitě nejsem, protože jsem byla otevřená na 4cm a s pravidelnými kontrakcemi. Převlékla jsem se do erárního oblečení a s Pepem nás nechali na dilatačním pokoji, kde mě a malou napojili na monitor. To bylo půl čtvrté ráno. Moje kontrakce se podobaly kopcům a pohořím světa. (Sranda byla, že jsem na úterý měla domluvený první monitor na osm třicet ráno. Tak jsem byla alespoň ušetřena nekonečného čekání v čekárně.)

Matrona i sestřičky (studentky) mě často kontrolovaly a ptaly se, jak mi je a v šest deset mi matrona řekla, že jsem otevřená na 6 cm. Což bylo fajn. Teď si přesně nevzpomínám, kdy mi praskla plodovou vodu, ale v ten moment začaly být kontrakce o něčem jiném. To jsem začala mrkat. Pepe mi byl velkou oporou. Uklidňoval mě hlazením zad, ale postupně ani to už k ničemu nebylo. Stejně jako hopsání na balónu, apod. Navíc, jak jsme prakticky nespali (já vůbec), tak jsme byli v jeden moment úplně vyřízení a já bych dala nevím co za půl hodiny klidného spánku. Kolem osmé jsem už byla kompletně otevřená a s každým tlakem na spodek jsem tlačila jak ďas. No a v jeden moment mi Silvie (matrona) řekla, že už vidí vlásky. To jsem se asi docela zaradovala, ale pozornost jsem spíš věnovala právě přicházející kontrakci. Nevím, jak vy, ale ty poslední kontrakce bych úplně zrušila. Hrůza, jak mi tisíc nožů bodalo do třísel. Naštěstí je příroda moudrá a po takové kontrakci přijde delší interval na nabrání sil. Potom jsme se během chvilky ocitli na sále.

Všechno probíhalo dobře až na moment, prakticky na konci, kdy se jim na chvíli ztratil tlukot Vegina srdce a abych ji co nejdřív dostala ven, tak mě matrona nastřihla. Jinak bych byla bez nástřihu a bez čtyř stehů, které mi dala. Placenta ze mě šla taky dobře, přímo ze mě vylítla. Matrona řekla, abych zatlačila, tak jsem se do toho obula, jako při porodu.:)

Moment, kdy mi Vegu položili na břicho, byl jedinečný. Zůstala jsem hledět na ten uzlíček s tmavými vlásky. Představovala jsem si ji větší. Pepe plakal štěstím, já jsem na ni jen koukala. Po celou dobu, co jsem ji měla přiloženou na břiše a když mě zašívali, jsem se měla po celém těle šílený třes, který ustal během hodiny.

Jsem vděčná za tak hladký a rychlý porod. Epidurál nebyl potřeba. Divila jsem se, že mi nepraskla nějaká cévka v hlavě z toho, jak jsem tlačila. :) Pepe byl a je na mě moc pyšný, jak jsem to zvládla. :) Vega byla hned po narození čilá, vše pozorovala a všichni se shodli na tom, že vypadá jako několikadenní miminko a ne párhodinové. Já jsem byla po porodu nateklá, bledá a oční víčka jsem měla zelenožluté. Kdo, kdy a jak mě takhle zmaloval, netuším. :))))))))

Kolem půl dvanácté nás převezli na pokoj, kde jsme následující dva dny strávili všichni tři sami. Paní, která porodila v sobotu, v úterý odcházela domů. V nemocnici se o nás dobře starali, k dispozici jsme měli plínky, oblečení, apod., ale doma je doma a tak jsem byla nesmírně ráda, že nás ve čtvrtek pustili domů.

A jsme doma

Pepeho rodiče nás viděli jako první a potom už návštěvy neustaly. Což byl docela mazec, protože jsme doslova padali únavou. Tady je to prostě zvykem. Stejně jako nenechat rodičku ani minutu samotnou (když se jel Pepe domů osprchovat, přišli jeho rodiče, apod.). Mně to přišlo trochu přehnané, ale bylo to míněno v dobrém. Jiný kraj....A teď když jsme doma, je to sice lepší, ale návštěvy nás ještě čekají. No a včera mě trochu naštvala Nieves (posledně jsem o ní a Pacovi psala), když opakovaně naléhala, abych jí malou někdy nechala na vození. Řekla jsem jí, že ne, ať s tím nepočítá, že je Vega moc malá a že stejně nemám v úmyslu ji někomu nechávat, ať se nezlobí. Uff. Fakt mi tím zkazila náladu, a když se potom přišli večer oba podívat na malou, tak jsem se na ni nemohla ani pořádně podívat a určitě na mě poznali, že nejsem ve své kůži.

Jinak Vega je moc hodná, večer nás nechá vyspat i tři hodiny v kuse a i s kojením se udělaly jisté pokroky. K prsu se přisát nechce. Bradavku pocumlá, ale nechytne se. Věřím, že se to časem změní. Zatím nic lámat přes koleno nechci. Proto kojíme přes klobouček a dělá nám opravdu radost, protože saje moc dobře (i když u toho většinou po pěti, deseti minutách usne a tak budíme), už se nevzteká, nepláče. Potom ji ještě dokrmím z flašky mým mlékem, které si odstříkávám a mám ho, naštěstí, dost. Koupila jsem flašku Calma od firmy Medela se speciální savičkou a jsem si jistá, že i díky ní malá pěkně saje. V úterý jdeme k pediatrovi a jsem zvědavá, kolik přibrala. Jo a pupík jí spadnul v neděli.

Co se mého zotavování po porodu týče, musím to zaťukat, cítím se skvěle. Stehy mi spadly taky v neděli, již několik dní nekrvácím a kontrola v nemocnici ukázala, že uvnitř je vše v pořádku a na velmi dobré cestě k normálu.
 

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

32. týden těhotenství

Jelikož každý nový těhotenský týden začínám vždy v sobotu, ten 32tt měl bezvadný začátek – kamarádčiny narozeniny.

Oslava narozenin

Tereza je bývalá kolegyně z práce, neskutečně plná energie, optimismu, stále aktivní. Slavilo se večer od 21. hodiny na střeše bloku, ve kterém bydlí. Oslava to byla naprosto skvělá: hudba, jídlo, ale hlavně moc fajn společnost (část její rodiny, kamarádi a sousedé). Kromě jejího bratra Javiera (též bývalý kolega – pracovali jsme všichni ve stejné realitce), jejich rodičů a jednoho kamaráda, jsme neznali (Pepe a já) nikoho. Nicméně, vůbec to nevadilo, protože konverzace se navázala se zbytkem pozvaných bez jakýchkoli problémů a naprosto přirozeně. Asi po sto letech jsme si pořádně zatancovali (Vega – naše malá, asi nevycházela z údivu, co se to tam venku děje:) a celkově se báječně pobavili. Mohla jsem si gratulovat, protože ten večer mi nenatekly nohy, ale zato mi kolem 1 hodiny ráno klesnul cukr a i když to spravil hroznový cukr, cítila jsem se zralá do postele a tak jsme se se všemi o půl hodiny později rozloučili a jeli domů.

V neděli jsme byli docela nepoužitelní, protože jsme zvyklí chodit spát kolem půlnoci a Pepemu navíc nesedlo míchat nápoje. I když musím říct, že toho celkově moc nevypil, protože řídil, ale i ta troška, když není člověk trénovaný, dokáže svoje. Naštěstí jsme si dali po obědě siestu, neboli našich dvacet a bylo fajn. :)

V pondělí nás čekala návštěva mého gynekologa. Těšili jsme se, jak bude malá spolupracovat a ukáže se nám. To se nekonalo. Už od minulé kontroly před pěti týdny je stále hlavou dolů a k naší velké radosti si vesele roste a přibírá na váze. Vážila 1800 g. Poslední týdny je i velmi akční a v pohybu hlavně přes den a někdy i v noci, když se vzbudí.

Těhotenské kurzy

V úterý a ve středu jsem měla v plánu těhotenské kurzy. Celkově je to šest sezení, každé věnované jednomu tématu (porod, péče o novorozence, kojení apod.), doprovázené cvičením (protahování a posilování svalů pánevního dna). Matrona je moc příjemná ženská, která vše ochotně vysvětlí, i ty nejbanálnější a kolikrát „hloupé“ dotazy, které maminky prvorodičky můžou mít. Výhodou je, že se člověk nebojí zeptat. Ve středu mě mohl doprovodit Pepe a tak matrona hned využila přítomnosti muže a místo obvyklého cvičení vytáhla nafukovací balóny (jeden velký a jeden malý), aby ukázala, jaké pozice může maminka zaujmout a jak může partner v nemocnici ulevit budoucí mamince masáží.

Stejně jako u nás i tady je již normální praktikou tzv. porod v pohybu, což znamená, že během dilatace a kontrakcí může žena zvolit pohyb či pozici, která jí nejvíc vyhovuje: chodit, sednout si na balón apod., a ne ležet v posteli.

Zmínila jsem, že matrona využila přítomnosti muže. Na prvním sezení bylo přítomno spoustu tatínků a jsem si jistá, že by rádi chodili i nadále, jenže to byl konec srpna a valná většina měla dovolenou, tak si to mohli dovolit. Teď je situace jiná a navíc kurzy začínají v 17 hod. a to bohužel lidi pracují. (Vzpomeňte si, jak jsem tu zmínila obvyklou pracovní dobu ve Španělsku: dopoledne 9 - 14 a odpoledne 17 - 20. No děs.)

Ve čtvrtek jsem se s matronou viděla opět, ale tentokrát na pravidelné kontrole. K mému překvapení jsem měla ukázkový tlak (120/66), což se stalo poprvé od začátku těhotenství, kdy byly u mě normální hodnoty 103/55 apod. Co se váhy týče, mám zatím 13 kg nahoře. Hrozné číslo to není, jen jsem zvědavá, kam až ručička na váze poskočí. :)

Návštěva místní polikliniky

V pátek jsem musela jít na pravidelné očkování proti alergii na ambulanci místní polikliniky, což jinými slovy znamená obrnit se trpělivostí. Službu tam mají, jak doktoři, tak sestřičky a mě by měla správně ošetřit sestřička. Protože co to je píchnout injekci? Otázka dvou minut. I když by to tak mělo být, tak mě prakticky vždy ošetří lékař. To je, myslím, hlavní důvod, proč čekám kolikrát i půl hodiny, než mě vezmou, ačkoli mám vždy dopředu zamluvený termín. Jen jednou se mi stalo, že mě vzali o 5 minut dřív a jednou o 5 minut později, zbytek čekání. Tentokrát to nebylo až tak hrozné a dokonce mě ošetřila sestřička. Ale stejně....

Svatba po španělsku

A byla tu sobota.....a další oslava :) Tentokrát vstupu do manželství našich kamarádů Soni a Davida. Trochu jsem měla obavu, jestli se vejdu do šatů, ale nakonec to dopadlo, myslím, dobře. Posuďte samy.:)

Španělské svatby, to je téměř na samostatné téma. Soňa a David si vybrali civilní obřad, možnost, které dává přednost stále více párů, i když velmi populární zůstává tradiční obřad v kostele. Začátek byl naplánován na 17:30, ale nevěsta potřebovala půl hodinky navíc a tak se začalo později.:) Byl to rychlý a také vtipný obřad, který se neobešel bez přeřeků, jak svědků, tak paní oddávající. Na východu ze sálu čekala na novomanžele sprška rýže a nudlí (samozřejmě ne vařených:)), která však zachytila i většinu pozvaných, protože znenadání zafoukal vítr. Následovalo tradiční focení s novomanželi, po kterém jsme my odjeli domů si trošku odpočinout a nabrat síly na večer, protože hostina byla domluvená na 21 hodin. Kdybych nebyla těhotná, tak bychom tam zůstali s ostatními a vyplnili bychom čas do večeře někde nad pivkem, jak se to normálně dělá. Také je běžné, že novomanželé tento čas věnují fotografování (fotograf si je odvede/odveze např. na molo k moři či na jiné pěkné místo a udělá jim svatební fotky).

Za ty dvě hodinky doma jsem si krásně odpočinula a krátce před devátou jsme se vypravili do restaurace. Před vstupem, na terase, bylo připraveno malé občerstvení (jednohubky, pražené mandle, pivo, víno, nealko). Poté, co přišli Soňa a David, jsme všichni vešli do restaurace a začalo se hodovat. :) U stolu jsme se sešli s lidmi, které jsme neviděli asi pět let, ale nic se mezi námi nezměnilo. Báječně jsme si povykládali a pobavili se. Kdyby všichni lidi byli tak fajn a normální, tak by to bylo super. Na menu byly tradiční předkrmy jako krevety různých velikostí, paštiky, španělská šunka, losos, sépie; hlavní chod bylo jehněčí s bramborem a jako dezert svatební dort. K pití: bílé, červené víno, nealko, pivo, sidra, šampus, káva a potom alkoholy různých druhů.

Ve Španělsku to novomanželé nemají vůbec lehké, stejně jako jejich rodiče, i když tito druzi jsou na tom lépe. Hrozí, že se ani nenají, protože jsou pravidelně pobízeni k tomu, aby se políbili nebo něco málo zatancovali. ?Que se besen, que se besen! (Ať se políbí, ať se políbí!) začne křičet jeden a všichni se k němu přidají a přitom točí ve vzduchu ubrousky (látkovými samozřejmě :)) a počítají, jak dlouhý je polibek. Když máte osmdesát pozvaných, tak je to docela podívaná. Nebo taky jeden začne křičet: ?Qué se dice a la novia? (Co se říká nevěstě?) a zbytek odpoví: ?Guapa, guapa y guapa! ?Bonita, bonita, bonita! (vše znamená: krásná). Tato svatba byla jiná tím, že večeře byla přerušována i dlouhými tanečky, které se zvrtly v malou diskotéku a které jsou normální až po večeři. To nechávaly zahrát nevěstě její kamarádky např. Pretty woman apod. Ani vám nemusím říkat, že číšníci docela mrkali. :)))

Po večeři se pokračovalo v tanečkách už naplno, ale ještě předtím dali novomanželé všem pozvaným malé dárky. Tradičně se mužům dává doutník a ženám speciální balení čtyř/pěti cigaret plus např. symbolické balení pěny do koupele, mýdélka a brož (jako v tomto případě). Taky jsem na jedné svatbě dostala super tanga, která používám dodnes.:)) Možností je opravdu nepočítaně. A co se týče svatebních darů, v naprosté většině jsou to dary peněžní. Novomanželé přiloží k pozvánce na svatbu vizitku s číslem účtu a je to. Všichni spokojení. Španělská svatba je docela drahá záležitost, hlavně když si uvědomíte, že běžný počet pozvaných je bohatě přes sto.

My jsme vydrželi tančit až do dvou do rána. Cítila jsem se dobře, unavená jsem ani nebyla. Nicméně na rozdíl od minulé soboty, kdy mi klesl cukr, ale nenatekly nohy, to bylo teď přesně naopak. Cítila jsem, jak se mi pásky od bot zařezávají do nohou, a tak jsme se se všemi rozloučili a šli do hajan. Byl to moc fajn týden. Ten příští bude o dost klidnější.

Podle deníku Mihry zpracovává Naďa Barochová