Vega slaví 1. narozeniny
Ani se mi to nechce věřit, že naše Vega slaví své 1. narozeniny. Tak rychle to uteklo. Velmi dobře a do posledního detailu si vzpomínám na její narození; když jsem ji poprvé uviděla a pomyslela si „konečně je mezi námi“; na dny v nemocnici; na pocit, že jsem byla nejméně měsíc pryč a ne dva a půl dne, když jsme konečně dorazili všichni domů a taky, jakby ne, si vzpomínám na obrovskou únavu a přání spát nejméně měsíc.
Asi pro většinu rodičů jsou začátky s miminkem nelehké a pro všechny je to velká změna. U nás to zase až tak strašné nebylo. Vega nebyla uplakané miminko, netrpěla moc na prdíky (tak normálně). Jediné, co mi dělalo trochu těžkou hlavu, bylo, že nechtěla sát. Takže jsem si začala mléko odstříkávat, kojit přes klobouček i z flašky, pořád jsem ji zkoušela přikládat k prsu a ve třech měsících se to konečně zlomilo a začala sát normálně. To byla úleva. Žádné odsávání, žádné drhnutí flašek, kloboučků, saviček.
Pepe se mi od začátku snaží pomáhat
Pepe měl snahu pomáhat hned od začátku. Většina věcí byla sice na mě, ale asistoval při všem. Nicméně, přebalovat se mu nechce dodnes.:o) Také se mi snažil pomáhat doma tím, že uvařil, nakoupil, apod. Samozřejmě jsme měli i dost napnuté atmosféry. Za touto atmosférou kolikrát hustou tak, že se dala téměř krájet, bylo následující: vytáčelo mě, že si věcí nevšímal; že jsem mu musela říkat, co má dělat, kde věci jsou, atd. On mi na to odpovídal, že to vypadá, jakoby on nic nedělal, s ničím nepomáhal. Na to jsem mu řekla, že to pravda není, že dělá, ale co mě vyčerpává je opakovat mu pořád dokola, co a jak dělat. Má snad oči a vidí, jak věci dělám, v jakém pořadí, apod. Musím však říct, že se Pepe snažil a polepšil a teď je to doslova sto a jedna. Pomáhá mi opravdu hodně, protože ví, že naše slečna je někdy k nevydržení a také proto, že teď bývám dost unavená a je mi prakticky stále na zvracení (což doufám bude otázka jen prvního trimestru).
Vega nám změnila život. Je to hlavně naše radost. Hodně se s ní nasmějeme a je úžasné pozorovat a být u jejich pokroků. První úsměv, první zoubek, krůček, „lumpárna“. Momentálně jsme v období, kdy je otázkou času, kdy začne chodit, taky už chce moc mluvit a opakuje zvuky (ví, jak dělá pejsek, kočička, kukačka, had, koníček, kačenka a auto).
S Pepem jsme se vzali
Kvůli ní jsme se rozhodli i pro další změnu v našem životě: vzít se. Pro případ (doufám, že se to nikdy nestane), kdyby se s Pepem něco stalo, abych byla tady zaopatřená a Vega se mnou. Nechávala jsem si tuto novinku na tohle vyprávění. :o) Je to velmi čerstvé. Vzali jsme se v pátek 11. 11. 2011 ve 12h. Ne, že bychom si toto datum přáli. Byla to náhoda. Pátek 11.11. bylo první volné datum na matrice. Byli jsme tam jen my a svědci. Vega to prospala.
Rozdíl mezi Španělskem a Českem
Ještě abych nezapomněla, a tím také navážu na následující: Vega byla v den svých narozenin na roční prohlídce a při té příležitosti dostala poslední, čtvrtou dávku Prevenaru 13.
Co se týče španělského očkovacího kalendáře, co jsem se dívala, je velmi podobný tomu našemu. Rozdíly jsou hlavně v době očkování. Tady se očkuje v 0, 2, 4, 6 měsících, 12-15 m., apod. a očkuje se do 16 let.
Ovšem velké rozdíly jsou v porodném a mateřské
Porodné tady vůbec neznali. Říkalo se tomu „cheque bebé“ a vyplácelo se jednorázově 2.500 Eur. Zavedli to socialisti a bohužel museli tuto pomoc k 1. 1. 2011 zrušit kvůli krizi. Fungovalo to tuším tři roky. S Vegou jsme to ještě stihli.
Kvůli krizi se odložilo i schválení „mateřské“ pro otce „permiso de paternidad“, které by mělo být 4 týdny.
Mateřská jako ji známe u nás, tady neexistuje. Nárok na 16 týdnů mateřské - „baja por maternidad“ - mají ženy, které mají odpracováno nejméně 180 dní v posledních pěti letech před porodem. Během této doby pobírají plat, který se jim vypočte ze základu a potom ho musí uvést v daňovém přiznání. Z těchto 16-ti týdnů si musí žena povinně nechat 6 týdnů po porodu. Při vícečetném porodu se k těmto týdnům přičtou další 2 týdny za každé dítě. Tzn. pokud se narodila dvojčata, je to 18 týdnů, trojčata 20 týdnů atd. Zbývajících 10 týdnů si může žena např. vybrat před či po porodu.
Pokud si pracující žena potřebuje zajít v pracovní době na vyšetření spojená s těhotenstvím, zaměstnavatel ji musí uvolnit. Žena má ze zákona právo na „permiso por gestación“ - povolení/dovolenku kvůli těhotenství.
Po narození dítěte má pak dále právo na to, jít dítě nakojit. Ze zákona má na dítě do 9 měsíců právo na to být uvolněna 1 hodinu denně. „Permiso por lactancia“.
Otec má právo na 2 pracovní dny volna, pokud se jeho dítě narodí ve stejném městě, ve kterém bydlí. Pokud musí za ženou dojíždět do vzdálenější nemocnice, má právo na 4 dny. „Permiso por nacimiento de un hijo“.
V poslední řadě, pokud je nutné novorozence hospitalizovat, rodiče můžou být uvolněni z práce 1 hodinu denně na to, aby byli s dítětem. „Permiso por hospitalización del recién nacido“.
Co se týče finanční pomoci od státu, pracující žena může požádat o 100 Eur/měsíčně, které by pobírala 3 roky. Jinak jsem o žádné neslyšela. Autonomní oblasti, a ne všechny, se snažily (bohužel, opět ta krize, teď se dostane na podstatně méně rodin) pomáhat tím, že dávaly příspěvky na jesle, jídelny, učebnice nebo na mléko. Tato finanční pomoc se pohybovala mezi 1.200 – 8.700 Eury ročně.
Na základě vyprávění Mihry zpracovala Naďa Barochová.
Předchozí článek:

Rodíme v přímém přenosu 2010
Následující článek:

Zavadilka
Vega slaví 1. narozeniny - diskuze
Také gratuluji ke svatbě a k těhotenství...to jsem ani nevěděla.
Krásné změny, krásná rodina...jen škoda, že to tak strašně letíííí


Ještě jednou gratuluji ke všem krásným novinkám.
Poradna
Dobrý den, nevím zda se to řadí mezi období vzdoru, protože Peťa (v srpnu 3 roky) byl vždycky svéhlavý a vše dělal po svém. Jinak, než by udělal kdokoliv z nás, nebo kterékoliv jiné dítě. Je hodně akční, neposedí ani u jídla a když už ho tedy přemluvím, tak alespoň houpe nohama, nebo listuje knížkou. Rád hází věcmi, od malička vším a je těžké ho to odnaučit, ale je fakt, že hází velice dobře. A i když to zní jako ADHD, nemyslím si, že je to náš případ, protože když se s ním učím logopedii nebo čtu knížku, nebo dělám jakékoliv jiné aktivity tak u toho vydrží i hodinu v kuse. Nevím, možná se mílím, spíš to tak cítím. Učíme se logopedii už od 1 roku, protože má oboustranný rozštěp rtu i měkkého a tvrdého patra. S tím by to taky nemělo souviset je to jen kosmetická vada. Vše zvládá s přehledem. Spíš mě teď trápí to, že minulý týden začal hodně zlobit ve školce (v malé skupince dětí). Chodí tam už 3 měsíce a teď znovu hází věcmi (to už přestal dělat) i po dětech, plácá děti, dělá naschvály, nechce chodit spávat s ostatními dětmi a neposlouchá, paní učitelky jsou mu pro smích i když se zlobí. Nejde to ani po dobrém, ani po zlém. Někdy chytne amok, že brečí když není po jeho a kdybych neodvedla pozornost někam jinam tak brečí třeba celé hodiny. Někdy ani odvést pozornost nestačí. Když se uklidní, tak mu to vysvětluji a on poslouchá a sám řekne ,,ne, nedělá se to, nejde to. Ovšem neuběhne ani 5 minut a jsme tam kde jsme byli. Pokud je to tedy období vzdoru tak prosím alespoň o potvrzení. Nechci to podcenit, pokud by to bylo vážnější, chci to řešit za včas tak jako když jsem řešila vše kolem rozštěpu. Předem moc děkuji za zpětnou vazbu. S pozdravem Sarah Člupná.
Dobrý den, podle popisovaného chování vašeho syna se s největší pravděpodobností jedná o projevy období vzdoru. V této době se dítě teprve učí pracovat se svými emocemi a zvládat je, jeho psychika není ještě dostatečně rozvinutá, aby je mohlo zvládnout rozumově. K dítěti je potřeba přistupovat laskavě a trpělivě se současným nastavováním hranic a pravidel, vytvořit mu bezpečné a přijímající prostředí. Projevy chování mohou zhoršit či posílit prožívané zátěžové situace jakou je například nástup do školky. Adaptační reakce může být i odložená a v plné míře se projeví teprve potom co si dítě uvědomí, že školka není pouze hraní si v dětské herně, ale že se jedná o jakousi dětskou povinnost ( obdobu zaměstnání). Zároveň pobyt ve školce klade na dítě také nároky sociální ve formě rozvoje vztahů s cizími dospělými a vrstevníky a rozvoj kooperace s nimi. Dobré je předávat si vzájemně se školkou zkušenosti, které postupy a metody se vám u syna osvědčily a co u něj zabírá, například zmiňované odvedeni pozornosti. Velmi pěkně postupujete, když se synem po jeho uklidnění situaci probíráte. Doporučila bych vám se hodně konkrétně zaměřit na chování, které by syn dělat měl, které je požadované a pouhou snahu o něj velmi ocenit. Neříkat si tedy pouze to, co by dělat neměl, co je špatně. Dítě totiž často neví, jakým jiným chováním by to nežádoucí mělo nahradit. Můžete využít přehrávání různých situací s pomocí hraček, na trhu jsou i různé dětské knížky určené k rozvoji rozpoznání a porozumění emocím a k práci s nimi a jsou i pro takto malé děti s hodně obrázky a názornosti.
Ohledně rozštěpu rtu a patra se do budoucna bude jednat o spíše kosmetický problém ( i když se již dá velmi dobře řešit a nebude na synovi jistě nic poznat), avšak předpokládám, že syn v raném dětství zřejmě podstoupil a ještě bude postupovat určité lékařské zákroky možná spojené s operací v anestezii. Tyto rané zážitky, i když jsou nevědomé, se mohou promítnout do vývoje křehké dětské psychiky a projevit se například vyšší dráždivostí dítěte či specifiky v chování při zátěži, které by však postupně měly odeznít.
Ohledně podezření na ADHD se jedná o diagnózu psychiatrickou, kterou by měl rozhodnout dětský psychiatr, v naší terminologii se používá pojem porucha pozornosti s hyperaktivitou nebo hyperkinetická porucha chování (ADHD je pojem užívaný v americké klasifikaci nemocí). Tuto diagnózu psychiatr obvykle neuzavírá před šestým rokem věku dítěte, pokud tedy projevy nejsou extrémně silné. Jinak se totiž může jednat jen o přirozený vývoj a zrání nervového systému, kdy se dítě jako hyperaktivní může jevit, ale " vyroste z toho", jak se říká, právě přibližně do věku šesti let. Postupně se můžete snažit prodlužovat dobu zaměřené pozornosti i u aktivit, které syna tolik nezajímají, strukturovat čas na dobu volné hry a nějaké povinnosti. Přirozeně tuto schopnost trénujete také procvičováním logopedie.
V případě prohlubování výchovných obtíží ve školce bych doporučila zkusit se obrátit na Pedagogicko-psychologickou poradnu k posouzení možnosti nějaké podpory ve školce, případně k doporučení kontaktovat další odborníky či výchovná doporučení.
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení
Obsah článku
Související články
Vybraná anketa
Souhlasíte s omezením odkladů za současného zrušení přípravných tříd?
18 %
6 hlasů
76 %
26 hlasů
6 %
2 hlasy
Celkem hlasovalo 34 unikátních návštěvníků
Zvolte si svůj týden těhotenství

- Před těhotenstvím
- 1. týden
- 2. týden
- 3. týden
- 4. týden
- 5. týden
- 6. týden
- 7. týden
- 8. týden
- 9. týden
- 10. týden
- 11. týden
- 12. týden
- 13. týden
- 14. týden
- 15. týden
- 16. týden
- 17. týden
- 18. týden
- 19. týden
- 20. týden
- 21. týden
- 22. týden
- 23. týden
- 24. týden
- 25. týden
- 26. týden
- 27. týden
- 28. týden
- 29. týden
- 30. týden
- 31. týden
- 32. týden
- 33. týden
- 34. týden
- 35. týden
- 36. týden
- 37. týden
- 38. týden
- 39. týden
- 40. týden
- Po 40. týdnu
Aktuální soutěže
Aktuální testování
Těhotenská kalkulačka
Vypočtěte si v naší těhotenské kalkulačce, kdy Vás čekají ultrazvuky, kdy obdržíte těhotenskou průkazku, kdy se podrobíte triple testu, kdy se vyšetřuje streptokok, kdy se provádí amniocentéza, kdy byste si měla nachystat věci do porodnice, kdy nastupujete mateřskou dovolenou.
TĚHOTENSKÉ E‑MAILY
Zaregistrujte se na Babyonline.cz, uveďte termín porodu a každý týden vám automaticky přijde e-mail s informacemi o vašem těhotenství týden po týdnu a vývoji miminka!