Inzerce
Inzerce
Inzerce

Vega slaví 1. narozeniny

Ani se mi to nechce věřit, že naše Vega slaví své 1. narozeniny. Tak rychle to uteklo. Velmi dobře a do posledního detailu si vzpomínám na její narození; když jsem ji poprvé uviděla a pomyslela si „konečně je mezi námi“; na dny v nemocnici; na pocit, že jsem byla nejméně měsíc pryč a ne dva a půl dne, když jsme konečně dorazili všichni domů a taky, jakby ne, si vzpomínám na obrovskou únavu a přání spát nejméně měsíc.



Asi pro většinu rodičů jsou začátky s miminkem nelehké a pro všechny je to velká změna. U nás to zase až tak strašné nebylo. Vega nebyla uplakané miminko, netrpěla moc na prdíky (tak normálně). Jediné, co mi dělalo trochu těžkou hlavu, bylo, že nechtěla sát. Takže jsem si začala mléko odstříkávat, kojit přes klobouček i z flašky, pořád jsem ji zkoušela přikládat k prsu a ve třech měsících se to konečně zlomilo a začala sát normálně. To byla úleva. Žádné odsávání, žádné drhnutí flašek, kloboučků, saviček.

Pepe se mi od začátku snaží pomáhat

Pepe měl snahu pomáhat hned od začátku. Většina věcí byla sice na mě, ale asistoval při všem. Nicméně, přebalovat se mu nechce dodnes.:o) Také se mi snažil pomáhat doma tím, že uvařil, nakoupil, apod. Samozřejmě jsme měli i dost napnuté atmosféry. Za touto atmosférou kolikrát hustou tak, že se dala téměř krájet, bylo následující: vytáčelo mě, že si věcí nevšímal; že jsem mu musela říkat, co má dělat, kde věci jsou, atd. On mi na to odpovídal, že to vypadá, jakoby on nic nedělal, s ničím nepomáhal. Na to jsem mu řekla, že to pravda není, že dělá, ale co mě vyčerpává je opakovat mu pořád dokola, co a jak dělat. Má snad oči a vidí, jak věci dělám, v jakém pořadí, apod. Musím však říct, že se Pepe snažil a polepšil a teď je to doslova sto a jedna. Pomáhá mi opravdu hodně, protože ví, že naše slečna je někdy k nevydržení a také proto, že teď bývám dost unavená a je mi prakticky stále na zvracení (což doufám bude otázka jen prvního trimestru).

Vega nám změnila život. Je to hlavně naše radost. Hodně se s ní nasmějeme a je úžasné pozorovat a být u jejich pokroků. První úsměv, první zoubek, krůček, „lumpárna“. Momentálně jsme v období, kdy je otázkou času, kdy začne chodit, taky už chce moc mluvit a opakuje zvuky (ví, jak dělá pejsek, kočička, kukačka, had, koníček, kačenka a auto).

S Pepem jsme se vzali

Kvůli ní jsme se rozhodli i pro další změnu v našem životě: vzít se. Pro případ (doufám, že se to nikdy nestane), kdyby se s Pepem něco stalo, abych byla tady zaopatřená a Vega se mnou. Nechávala jsem si tuto novinku na tohle vyprávění. :o) Je to velmi čerstvé. Vzali jsme se v pátek 11. 11. 2011 ve 12h.  Ne, že bychom si toto datum přáli. Byla to náhoda. Pátek 11.11. bylo první volné datum na matrice. Byli jsme tam jen my a svědci. Vega to prospala.

Rozdíl mezi Španělskem a Českem

Ještě abych nezapomněla, a tím také navážu na následující: Vega byla v den svých narozenin na roční prohlídce a při té příležitosti dostala poslední, čtvrtou dávku Prevenaru 13.

Co se týče španělského očkovacího kalendáře, co jsem se dívala, je velmi podobný tomu našemu. Rozdíly jsou hlavně v době očkování. Tady se očkuje v 0, 2, 4, 6 měsících, 12-15 m., apod. a očkuje se do 16 let.

Ovšem velké rozdíly jsou v porodném a mateřské

Porodné tady vůbec neznali. Říkalo se tomu „cheque bebé“ a vyplácelo se jednorázově 2.500 Eur. Zavedli to socialisti a bohužel museli tuto pomoc k 1. 1. 2011 zrušit kvůli krizi. Fungovalo to tuším tři roky. S Vegou jsme to ještě stihli.

Kvůli krizi se odložilo i schválení „mateřské“ pro otce „permiso de paternidad“, které by mělo být 4 týdny.

Mateřská jako ji známe u nás, tady neexistuje. Nárok na 16 týdnů mateřské - „baja por maternidad“ - mají ženy, které mají odpracováno nejméně 180 dní v posledních pěti letech před porodem. Během této doby pobírají plat, který se jim vypočte ze základu a potom ho musí uvést v daňovém přiznání.  Z těchto 16-ti týdnů si musí žena povinně nechat 6 týdnů po porodu. Při vícečetném porodu se k těmto týdnům přičtou další 2 týdny za každé dítě. Tzn. pokud se narodila dvojčata, je to 18 týdnů, trojčata 20 týdnů atd. Zbývajících 10 týdnů si může žena např. vybrat před či po porodu.

Pokud si pracující žena potřebuje zajít v pracovní době na vyšetření spojená s těhotenstvím, zaměstnavatel ji musí uvolnit. Žena má ze zákona právo na „permiso por gestación“ - povolení/dovolenku kvůli těhotenství.

Po narození dítěte má pak dále právo na to, jít dítě nakojit. Ze zákona má na dítě do 9 měsíců právo na to být uvolněna 1 hodinu denně. „Permiso por lactancia“.

Otec má právo na 2 pracovní dny volna, pokud se jeho dítě narodí ve stejném městě, ve kterém bydlí. Pokud musí za ženou dojíždět do vzdálenější nemocnice, má právo na 4 dny. „Permiso por nacimiento de un hijo“.

V poslední řadě, pokud je nutné novorozence hospitalizovat, rodiče můžou být uvolněni z práce 1 hodinu denně na to, aby byli s dítětem. „Permiso por hospitalización del recién nacido“.

Co se týče finanční pomoci od státu, pracující žena může požádat o 100 Eur/měsíčně, které by pobírala 3 roky. Jinak jsem o žádné neslyšela. Autonomní oblasti, a ne všechny, se snažily (bohužel, opět ta krize, teď se dostane na podstatně méně rodin) pomáhat tím, že dávaly příspěvky na jesle, jídelny, učebnice nebo na mléko. Tato finanční pomoc se pohybovala mezi 1.200 – 8.700 Eury ročně.

Na základě vyprávění Mihry zpracovala Naďa Barochová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Vega slaví 1. narozeniny - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce