Rodíme ONLINE - příprava na porod

Eva (28 let, 38. týden těhotenství, druhorodička, termín porodu březen 2015)

Milé maminky,

zas jsme se o týden přiblížili porodu. Letí to, letí…

Teď jsme bohužel neplavčili. Sklátila nás nějaká menší viróza, ale snad budeme brzy v pořádku.

Za týden už přijede sestřenka

Sice jsme v pohodě a rodit se zatím nechystám, ale budu klidnější, až tu bude s námi.

S Aniballem dělám pokroky, ale určitě to nejde tak rychle, jako na začátku. Po týdnu cvičení jsem se dostala z 23cm na 27cm. Zatím cvičím jen jednou denně a s jistotou sestřenky za zády se na to vrhnu 2x. Zjistila jsem, že není úplně dobré nechávat balonek samovolně vyklouznout. Zaprvé je to vyklouznutí poměrně nepříjemné a zadruhé se poševní východ za tu chviličku dostatečně neprotáhne. Někde jsem se dočetla, že si těhotné balonek přidržují, aby vycházel ven pomaleji. Zkusila jsem to a opravdu je to tak lepší. Při cvičení jsem opakovávala vytlačování 5-6x a nedosahovala jsem tak dobrých výsledků, jako nyní, když si balonek přidržuji. Stačí mi ho vytlačit 3x a na centimetru je vidět větší pokrok. Já osobně s technikou vytlačování nemám problém, ale známá mi psala, že s Aniballem také cvičila a největší přínos pro ni byl, že se naučila správně tlačit (druhorodička, první porod kleštěmi pro špatné tlačení).

Čaj z listů maliní a jahodníku

Také piji předporodní čaj z listů maliní a jahodníku. Zatím jen jeden šálek denně. Pak četnost navýším. Tento čaj mám doma už nějakou dobu koupený a onehdy mi nezávisle na tom psala známá Rakušanda, že slyšela, že to je fajn. Že její známá čaj z maliní pila a prý se jí pak rodilo moc hezky, tak že mi dává tip.

Porodu se nebojím, ale snažím se maximálně připravit

Toto těhotenství je opravdu úplně jiné, než první. Mám jiné informace, snažím se maximálně připravit. Po prvním porodu v naší porodnici vím, že jsem v dobrých rukou a půjdu rodit beze strachu a s plnou důvěrou v místní personál. U prvního porodu jsem věděla, že tu rodí moderně. Že dělají přirozené porody, což jsem si přála, ale pořád jsem se bála toho, že jsem cizinka. Že ke mně třeba budou přistupovat jinak, než k místním rodičkám. Taky jsem se bála jazykové bariéry. Zvláště, když dojde u porodu ke změněnému stavu vědomí. Domluvím se pak? Budu rozumět, když budou oni něco říkat mně? Ale po své první zkušenosti vím, že vše bude v pořádku. Je tam ještě přítel a oni se tu opravdu snaží nechávat mozek ženy v klidu, zasahovat co nejméně, mluvit co nejméně, nutit přemýšlet co nejméně. Teď si uvědomuji, že mé báječné pocity z prvního porodu byly hodně způsobené právě tou změnou vědomí, kdy přestanete vnímat čas, necháte se porodem unášet, najednou je konec a vlastně ani nevíte, jak se to stalo. Nejhorší je ta doba, než se mozek „přepne“.

Ohledně miminka nic moc nového nenapíši. Další kontrolu v nemocnici a CTG máme až za 14 dní, kdy už budeme skutečně v každodenním očekávání.

Jediné, co se pochlubím. Po několika marných pokusech se nám podařilo natočit pohybující se miminko přes bříško. Je to nádherné video a na jeho konci malá ještě pohladila pupíček a dala miminku pusinku. Mám velikou radost, že se nám to tak hezky povedlo!

Posílám pupíkové pozdravy!

Evča