Rodíme ONLINE - bříško už pokleslo

Eva (28 let, 36. týden těhotenství, druhorodička, termín porodu březen 2015)

Milé maminky,

Úmrtí v rodině

uplynulý týden nebyl zrovna nejveselejší. Nese se u nás v duchu úmrtí v rodině. Daná osoba měla už svůj věk. Choroba byla krátká, do poslední chvíle byl zesnulý soběstačný a moc se netrápil, takže i když se jedná o smrt, asi by si nejeden z nás přál takhle odejít.  Dříve jsem pracovala v nemocnici a brigádničila v domově důchodců. Když jsem mnohdy viděla ty dlouhé konce bezmocných lidí, odkázaných na pomoc a dobrou vůli ostatních… Odkázaných na ležení v posteli a točení se z boku na bok. Nesoběstačných! Vždy jsem si říkala, že takhle skončit nechci. Člověk neví, co mu osud přinese, ale dožít se hezkého věku a do poslední chvíle nebýt odkázaný na druhé. Konec mít rychlí a pokud možno bezbolestný. V ideálním případě v kruhu rodiny (ale to si do značné míry ovlivňujeme sami, jaké vztahy s rodinou budeme mít), to je pro mě představa dokonalého odchodu. Bohužel i tak je to pro pozůstalé vždy hodně emotivní záležitost.

Na pohřeb jsme se nedostali, protože je to od nás 300km a já už se teď bojím takovou dálku cestovat.

Bříško už mi kleslo

Ohledně miminka nic moc nového nepovím. Akorát už miminko asi sklouzlo níž, protože se mi podstatně lépe dýchá a i pohled shora na bříško je tak nějak jiný. Kontrolu jsem nyní neměla. Na cvičení s Aniballem se pomalu chystám. Hráz masíruju. Stále plaveme, což mi moc pomáhá jak na záda, tak na pocit předporodní připravenosti. Mimču se plavání asi taky líbí, protože vždycky plavčí se mnou a ještě dlouho po opuštění bazénu trénuje kraula. A dcerka dělá ve vodě úžasné pokroky! Je radost na ní koukat a opravdu jsem zvědavá, kdy začne sama plavat, když v 21 měsících zvládá takové kousky.

Jsem ráda za pohodové těhotenství

Přítelova kolegyně z práce taky čeká miminko. Termín mají 2,5 týdne po nás, tak máme společnou řeč. Musím říci, že jsem vděčná, jak krásně svá těhotenství zvládám. Hlavně, jak je zvládá mé tělo, a pokud byl problém, tak to byl vždy můj problém a neohrožoval miminko (zvracení, bolesti rozvolněné pánve). Tahle nastávající maminka má od začátku jeden problém za druhým. Málem už měli dcerku na světě. Má nařízený klid a nemůže dělat prakticky nic. Jen ležet a chodit po doktorech a nemocnicích. Vážně jsem moc vděčná za své průběhy těhotenství, když pak vidím, co může být!

Jak asi Sofinka přijme sourozence?

Také jsem čím dál víc zvědavá, jak Sofča přijme sourozence. Chodí mi stále zvedat triko a hladí bříško. Při tom říká „mimí“. Tuhle prcek škytal, tak jsem jí dala sáhnout. No, reakce zajímavá… Vykulila oči a běžela se schovat k tatínkovi.

Taky už se nám stalo, že se hodně napapala, stoupla si, vytáhla svou mikču, začala si hladit pupíka a hlásila „mimí“. Nejsem si úplně jistá, zda mimí v její představě neznamená velký pupík. Ale když prohlížíme knížku s těhotnými a miminky, ukazuje na miminka a říká „mimí“, tak snad pak nebude tolik překvapená, až to naše pupíkové mimí uvidí. Je to láska naše veliká, šikovná!

Je dar být mámou! A dřív bych si ani ve snu nedokázala představit, že dítě se dá skutečně tolik milovat! Děti pro mě byly prostě děti. Nikdy jsem nebyla taková ta nadšená holka, co se celý život těšila, až bude mít rodinu. Jistě, věděla jsem, že asi děti budu chtít, ale některé mé kamarádky se na to vyloženě těšily. To já nikdy nezažila. Proto mě neustále udivuje, kde se takové množství citu bere. Děti jsou prostě andílci a umějí to s námi. A pokud je pravda, že se s vyšším počtem dětí láska rodiče násobí a nikdy se mezi děti nedělí, pak se na miminko těším ještě víc!

Mějte se krásně a za týden s novinkami od pana doktora.

Evča