banner

Lída se ve 20. týdnu těhotenství snaží naučit nejmladšího syna spát ve velké posteli

Lídě už rostoucí bříško dává zabrat, pohyby miminka ale zatím moc necítí. Zato ji začínají bolet záda kyčle i zuby. Při hádce s manželem se možná už projevily i její rozhozené hormony. Lída se také snaží pomalu naučit zatím nejmladšího syna Fandu spinkat ve velké posteli ve vlastním pokojíčku, aby jeho místo mohl převzít mladší bráška.

 

Ludmila (20. týden těhotenství)

Zdravím všechny maminky i těhulky deníčkem za 20 tt. Zítřkem začínám 21. týden.

A jak se cítím?

Těhotenství je znát čím dál víc. Bříško rychle roste a už dává i zabrat. Co se týče pohybů miminka, tak stále nic moc necítím. Možná mě sem tam v klidu něco uvnitř pošimrá, ale nejsem si jistá, jestli to je zdání nebo o sobě prcek dává konečně vědět. Taky mě začínají pobolívat záda, kyčle a zuby. Chtěla jsem sebe a všechny děti konečně objednat na prohlídku k zubařce, ale zjistila jsem, že má až do konce měsíce dovolenou. Tak doufám, že se mi nějaký kaz či co nerozjede, než doktorka zase začne ordinovat.

Jaká vyšetření mě ještě čekají?

Tenhle týden jsem na žádném vyšetření s miminkem nebyla, ale příští pátek mě čeká velký ultrazvuk, tak už se nemůžu dočkat. Taky se těším, až si nechám udělat pořádnou fotečku, kde už bude vidět obličejík. Příští týden se ozvu s výsledkem. Konečně jsem absolvovala prohlídku u obvodní lékařky. Už jsem tam chtěla jít minulý týden, ale překvapilo mě, že se tahle prohlídka dělá až po 20. týdnu a ještě na objednání. Jelikož jsem byla skoro ve 20 tt, sestřička mě objednala na tento pátek. V předešlých těhotenstvích jsem tam byla vždy téměř na začátku. Jediné pozitivum na tomto je, že se při objednání nemusí čekat fronta v čekárně. Doktorka mě taky poslala na EKG, kde nás moc milá sestřička vzala naštěstí hned, protože Fandovi se věčné pobíhání po doktorech přestávalo líbit.

Tichá domácnost

V neděli jsme se s manželem hrozně pohádali. Je pravda, že příčinou nebyla zrovna banalita, dle mého šlo o hodně, ale můj drahý to viděl jinak, a jak se naše názory rozcházely, tak jsme ani jeden neudrželi nervy na uzdě a problém byl na světě. Hodně jsem onu situaci obrečela. Zcela jistě nevím, jestli nebyly trochu na vině i mé momentálně rozhozené hormony. Možná všechno dohromady. Hormony i nechápavý manžel. Každopádně dnes je to lepší a už se dokážeme i normálně bavit. 

Fanda poprvé ve své postýlce

V tomto týdnu jsme pomalu začali zvykat Fanouška na velkou vlastní postel v pokojíčku. Doteď spával s námi (žádné dítě nechtělo spávat v postýlce, ale jen mezi námi). Chtěla jsem pomalu ale včas uvolnit místo Dominičkovi, jelikož je mi jasné, že ten v dětské postýlce také spinkat nebude. Ovšem Fanoušek to viděl asi jinak, protože na jinou postel než na tu mezi námi přistoupit nechtěl. Začala jsem ho do pokoje dávat na odpolední spánek a i večer. Kolem půlnoci se ale vždycky probudil a začal plakat. Budeme ale zkoušet dál a třeba se to zlomí. 

Pohřeb a další bazárek

Na dnešek jsem opět dostala nabídku zahrát si na pohřbu. Tentokrát se mnou jel nejstarší syn. Cestou zpět jsme se stavili v Konici v komunitním domě, kde se konal bazárek pro dospělé. Já jsem si tam koupila rukavice bez prstů, které se mi budou hodit v zimě při hraní a větší kalhoty, skvěle použitelné na rostoucí bříško. Pepa si tam vybral bundu, protože téměř ze všeho z minulého roku vyrostl a taky zítra odjíždí na pár dní do Prahy, tak potřeboval něco slušného teplejšího na sebe.

Náročné odpoledne

Doma jsem pak celé odpoledne i večer strávila pobíháním mezi syny, sporákem a žehlícím prknem. Kristýnka byla naštěstí na koních, tak jsem měla o jednu ratolest na starost méně. Musela jsem ale Pepovi upéct buchtu na cestu a usmažit řízky. Do toho se mě začal dožadovat Fanoušek, tak jsem se mu musela chvíli věnovat. Když si šel hrát sám, dala jsem se do žehlení dalších věcí pro Pepu, které ještě dosychaly na šňůře. Když jsem měla hotovo a podařilo se mi uspat Frantu, dostala jsem se konečně ke psaní deníčku. Těším se na příští týden. :-)

Lída

 

Sdílejte stránku

Poradna

Období vzdoru?
avatar Siry 16. 07. 2025

Dobrý den, nevím zda se to řadí mezi období vzdoru, protože Peťa (v srpnu 3 roky) byl vždycky svéhlavý a vše dělal po svém. Jinak, než by udělal kdokoliv z nás, nebo kterékoliv jiné dítě. Je hodně akční, neposedí ani u jídla a když už ho tedy přemluvím, tak alespoň houpe nohama, nebo listuje knížkou. Rád hází věcmi, od malička vším a je těžké ho to odnaučit, ale je fakt, že hází velice dobře. A i když to zní jako ADHD, nemyslím si, že je to náš případ, protože když se s ním učím logopedii nebo čtu knížku, nebo dělám jakékoliv jiné aktivity tak u toho vydrží i hodinu v kuse. Nevím, možná se mílím, spíš to tak cítím. Učíme se logopedii už od 1 roku, protože má oboustranný rozštěp rtu i měkkého a tvrdého patra. S tím by to taky nemělo souviset je to jen kosmetická vada. Vše zvládá s přehledem. Spíš mě teď trápí to, že minulý týden začal hodně zlobit ve školce (v malé skupince dětí). Chodí tam už 3 měsíce a teď znovu hází věcmi (to už přestal dělat) i po dětech, plácá děti, dělá naschvály, nechce chodit spávat s ostatními dětmi a neposlouchá, paní učitelky jsou mu pro smích i když se zlobí. Nejde to ani po dobrém, ani po zlém. Někdy chytne amok, že brečí když není po jeho a kdybych neodvedla pozornost někam jinam tak brečí třeba celé hodiny. Někdy ani odvést pozornost nestačí. Když se uklidní, tak mu to vysvětluji a on poslouchá a sám řekne ,,ne, nedělá se to, nejde to. Ovšem neuběhne ani 5 minut a jsme tam kde jsme byli. Pokud je to tedy období vzdoru tak prosím alespoň o potvrzení. Nechci to podcenit, pokud by to bylo vážnější, chci to řešit za včas tak jako když jsem řešila vše kolem rozštěpu. Předem moc děkuji za zpětnou vazbu. S pozdravem Sarah Člupná.

Dobrý den, podle popisovaného chování vašeho syna se s největší pravděpodobností jedná o projevy období vzdoru. V této době se dítě teprve učí pracovat se svými emocemi a zvládat je, jeho psychika není ještě dostatečně rozvinutá,  aby je mohlo zvládnout rozumově. K dítěti je potřeba přistupovat laskavě a trpělivě se současným nastavováním hranic a pravidel,  vytvořit mu bezpečné a přijímající prostředí. Projevy chování mohou zhoršit či posílit prožívané zátěžové situace jakou je například nástup do školky.  Adaptační reakce může být i odložená a v plné míře se projeví teprve potom co si dítě uvědomí,  že školka není pouze hraní si v dětské herně,  ale že se jedná o jakousi dětskou povinnost ( obdobu zaměstnání). Zároveň pobyt ve školce klade na dítě také nároky sociální ve formě rozvoje vztahů s cizími dospělými a vrstevníky a rozvoj kooperace s nimi. Dobré je předávat si vzájemně se školkou zkušenosti, které postupy a metody se vám u syna osvědčily a co u něj zabírá,  například zmiňované odvedeni pozornosti.  Velmi pěkně postupujete,  když se synem po jeho uklidnění situaci probíráte.  Doporučila bych vám se hodně konkrétně zaměřit na chování,  které by syn dělat měl,  které je požadované a pouhou snahu o něj velmi ocenit. Neříkat si tedy pouze to, co by dělat neměl, co je špatně. Dítě totiž často neví,  jakým jiným chováním by to nežádoucí mělo nahradit. Můžete využít přehrávání různých situací s pomocí hraček, na trhu jsou i různé dětské knížky určené k rozvoji rozpoznání a porozumění emocím a k práci s nimi a jsou i pro takto malé děti s hodně obrázky a názornosti.  
 

Ohledně rozštěpu rtu a patra se do budoucna bude jednat o spíše kosmetický problém ( i když se již dá velmi dobře řešit a nebude na synovi jistě nic poznat), avšak předpokládám,  že syn v raném dětství zřejmě podstoupil a ještě bude postupovat určité lékařské zákroky možná spojené s operací v anestezii. Tyto rané zážitky, i když jsou nevědomé, se mohou promítnout do vývoje křehké dětské psychiky a projevit se například vyšší dráždivostí dítěte či specifiky v chování při zátěži, které by však postupně měly odeznít. 
 

Ohledně podezření na ADHD se jedná o diagnózu psychiatrickou, kterou by měl rozhodnout dětský psychiatr,  v naší terminologii se používá pojem porucha pozornosti s hyperaktivitou nebo hyperkinetická porucha chování (ADHD je pojem užívaný v americké klasifikaci nemocí). Tuto diagnózu psychiatr obvykle neuzavírá před šestým rokem věku dítěte,  pokud tedy projevy nejsou extrémně silné.  Jinak se totiž může jednat jen o přirozený vývoj a zrání nervového systému,  kdy se dítě jako hyperaktivní může jevit, ale " vyroste z toho", jak se říká, právě přibližně do věku šesti let. Postupně se můžete snažit prodlužovat dobu zaměřené pozornosti i u aktivit, které syna tolik nezajímají,  strukturovat čas na dobu volné hry a nějaké povinnosti. Přirozeně tuto schopnost trénujete také procvičováním logopedie. 
 

V případě prohlubování výchovných obtíží ve školce bych doporučila zkusit se obrátit na Pedagogicko-psychologickou poradnu k posouzení možnosti nějaké podpory ve školce,  případně k doporučení kontaktovat další odborníky či výchovná doporučení. 
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

 

Vybraná anketa

Souhlasíte s omezením odkladů za současného zrušení přípravných tříd?

18 %
6 hlasů

76 %
26 hlasů

6 %
2 hlasy

Celkem hlasovalo 34 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Zdravé těhotenství

těhotenství
Unikátní publikace pro těhotné i šestinedělky věnující se současně zdravé výživě, zdravému vaření krok za krokem a zdravému cvičení před, v průběhu těhotenství i po porodu. O tom nejdůležitějším, co rozhoduje o zdraví Vašeho miminka! Zkuste to!
cena pouze u nás: 199 Kč
Zdravé těhotenství