Lída se ve 20. týdnu těhotenství snaží naučit nejmladšího syna spát ve velké posteli

Lídě už rostoucí bříško dává zabrat, pohyby miminka ale zatím moc necítí. Zato ji začínají bolet záda kyčle i zuby. Při hádce s manželem se možná už projevily i její rozhozené hormony. Lída se také snaží pomalu naučit zatím nejmladšího syna Fandu spinkat ve velké posteli ve vlastním pokojíčku, aby jeho místo mohl převzít mladší bráška.

Ludmila (20. týden těhotenství)

Zdravím všechny maminky i těhulky deníčkem za 20 tt. Zítřkem začínám 21. týden.

A jak se cítím?

Těhotenství je znát čím dál víc. Bříško rychle roste a už dává i zabrat. Co se týče pohybů miminka, tak stále nic moc necítím. Možná mě sem tam v klidu něco uvnitř pošimrá, ale nejsem si jistá, jestli to je zdání nebo o sobě prcek dává konečně vědět. Taky mě začínají pobolívat záda, kyčle a zuby. Chtěla jsem sebe a všechny děti konečně objednat na prohlídku k zubařce, ale zjistila jsem, že má až do konce měsíce dovolenou. Tak doufám, že se mi nějaký kaz či co nerozjede, než doktorka zase začne ordinovat.

Jaká vyšetření mě ještě čekají?

Tenhle týden jsem na žádném vyšetření s miminkem nebyla, ale příští pátek mě čeká velký ultrazvuk, tak už se nemůžu dočkat. Taky se těším, až si nechám udělat pořádnou fotečku, kde už bude vidět obličejík. Příští týden se ozvu s výsledkem. Konečně jsem absolvovala prohlídku u obvodní lékařky. Už jsem tam chtěla jít minulý týden, ale překvapilo mě, že se tahle prohlídka dělá až po 20. týdnu a ještě na objednání. Jelikož jsem byla skoro ve 20 tt, sestřička mě objednala na tento pátek. V předešlých těhotenstvích jsem tam byla vždy téměř na začátku. Jediné pozitivum na tomto je, že se při objednání nemusí čekat fronta v čekárně. Doktorka mě taky poslala na EKG, kde nás moc milá sestřička vzala naštěstí hned, protože Fandovi se věčné pobíhání po doktorech přestávalo líbit.

Tichá domácnost

V neděli jsme se s manželem hrozně pohádali. Je pravda, že příčinou nebyla zrovna banalita, dle mého šlo o hodně, ale můj drahý to viděl jinak, a jak se naše názory rozcházely, tak jsme ani jeden neudrželi nervy na uzdě a problém byl na světě. Hodně jsem onu situaci obrečela. Zcela jistě nevím, jestli nebyly trochu na vině i mé momentálně rozhozené hormony. Možná všechno dohromady. Hormony i nechápavý manžel. Každopádně dnes je to lepší a už se dokážeme i normálně bavit. 

Fanda poprvé ve své postýlce

V tomto týdnu jsme pomalu začali zvykat Fanouška na velkou vlastní postel v pokojíčku. Doteď spával s námi (žádné dítě nechtělo spávat v postýlce, ale jen mezi námi). Chtěla jsem pomalu ale včas uvolnit místo Dominičkovi, jelikož je mi jasné, že ten v dětské postýlce také spinkat nebude. Ovšem Fanoušek to viděl asi jinak, protože na jinou postel než na tu mezi námi přistoupit nechtěl. Začala jsem ho do pokoje dávat na odpolední spánek a i večer. Kolem půlnoci se ale vždycky probudil a začal plakat. Budeme ale zkoušet dál a třeba se to zlomí. 

Pohřeb a další bazárek

Na dnešek jsem opět dostala nabídku zahrát si na pohřbu. Tentokrát se mnou jel nejstarší syn. Cestou zpět jsme se stavili v Konici v komunitním domě, kde se konal bazárek pro dospělé. Já jsem si tam koupila rukavice bez prstů, které se mi budou hodit v zimě při hraní a větší kalhoty, skvěle použitelné na rostoucí bříško. Pepa si tam vybral bundu, protože téměř ze všeho z minulého roku vyrostl a taky zítra odjíždí na pár dní do Prahy, tak potřeboval něco slušného teplejšího na sebe.

Náročné odpoledne

Doma jsem pak celé odpoledne i večer strávila pobíháním mezi syny, sporákem a žehlícím prknem. Kristýnka byla naštěstí na koních, tak jsem měla o jednu ratolest na starost méně. Musela jsem ale Pepovi upéct buchtu na cestu a usmažit řízky. Do toho se mě začal dožadovat Fanoušek, tak jsem se mu musela chvíli věnovat. Když si šel hrát sám, dala jsem se do žehlení dalších věcí pro Pepu, které ještě dosychaly na šňůře. Když jsem měla hotovo a podařilo se mi uspat Frantu, dostala jsem se konečně ke psaní deníčku. Těším se na příští týden. :-)

Lída