Myomy a myomatóza – nakolik brání otěhotnění?

Vždycky mám radost, když můžeme do těchto článků uvést nějaké příběhy se šťastným koncem. K myomům mně pan prof. Roztočil nabízí hned tři.

„Měl jsem v Jihlavě několik případů, převážně intelektuálky odkládající mateřství, které mi poslali kolegové. Pamatuji si na tři mladé ženy, kdy jedna měla myom dokonce o průměru 20 cm.“

Podivila jsem se, že o tom pacientka nevěděla dříve. K tomu pan profesor doplní, že myom byl umístěný na stopce směrem do dutiny břišní, ne do dělohy, proto si paní nevšimla ničeho zvláštního.

Všem museli provést klasickou myomektomii, tedy vynětí myomu řezem přes břišní stěnu, takto velké nádory nešly odstranit pouze laparoskopicky. Všechny 3 nakonec šťastně otěhotněly, jedna z nich sice nejdříve potratila, ale následně dítě donosila, další měla dokonce děti dvě.

Pořád nemohu uvěřit tomu, že ženy neměly žádné jiné problémy kromě neplodnosti, a pouze proto nakonec šly k lékaři. „Ani při pohlavním styku?“ zkouším to.

„Ne, jiné projevy neměly. Když je myom volně uložený v dutině břišní, pouze s dělohou spojený stopkou, necítíte jej. Nemáte žádné problémy. Proto je velmi záludný karcinom (rakovina) vaječníků, která také visí na stopce a nečiní ženě dlouho žádné problémy. Nebo cysta. Tu jsme nedávno odstraňovali 25 kilogramovou,“ naváže další raritou pan profesor.

Co to je myom, co myomatóza?

Myom je nádor narostlý buď z vaziva nebo ze svalu střední vrstvy dělohy. Je hormonálně závislý, působí tedy na něj estrogeny, pod jejichž vlivem se zvětšuje.

Věk, kdy se vyskytuje u žen

Nejčastěji přijde žena s problémy mezi 35. a 55. rokem. Mladší proto, že nemůže otěhotnět, starší kolem menopauzy kvůli problémům s masivním krvácením při menstruaci, příp. s dalšími komplikacemi, které jsou popsány dále v textu.

Jaký typ žen je častěji myomem postižen?

Rizikovými faktory jsou časné menarché (tedy začátek menstruace v dospívání), pozdní menopauza, hyperestrinismus, tedy často dívky s dlouhým cyklem, díky estrogenům dobře naladěné :-), nula těhotenství nebo pouze jeden porod. Ženu ochrání hormonální antikoncepce, která množství estrogenů, působících na dělohu, sníží.

Typy myomů

Buď mohou být myomy ve stěně děložní, právě ty bývají zdrojem krvácení, některé má děloha tendenci z dutiny vypudit. Ženy, o jejichž šťastných příbězích jsme se zmínili, měly naštěstí myomy mimo děložní dutinu, spojené s ní byly pouze stopkou.

Když je myomů v děloze více, mohou být různého typu v různém stadiu vývoje, různé velikosti, pak mluvíme o myomatózní děloze, zkráceně o myomatóze.

Myomy mohou podléhat následným druhotným změnám, z nichž nejčastější je atrofie, tedy postupný zánik s vyhasínáním funkce pohlavní soustavy a snížením množství estrogenů. Vzácně může dojít zaškrcením cév vedoucích k myomu k jeho nekróze, dále k infekci, nebo ukládáním vápenných solí ke zvápenatění. Přeměna ve zhoubný nádor je poměrně vzácná.

Příznaky myomů

Kromě nemožnosti otěhotnět jsou základními příznaky krvácení, to zvláště u myomů zasahujících až k děložní sliznici, a bolest, ta je vázána na zvýšenou námahu, menses, pohlavní styk a tlačení na stolici. Vzniká také při zaškrcení cév vedoucích k myomu.

Další příznaky mohou souviset s tlakem na okolní orgány. Pokud myom tlačí na močový měchýř, snižuje tím jeho kapacitu, způsobuje časté nucení na močení, nebo neúplné vyprazdňování močového měchýře.

Kromě příznaků v oblasti pohlavních orgánů mohou být i ty relativně nesouvisející. Například chudokrevnost z krevních ztrát při nadměrném krvácení u menstruace. Dále vznik křečových žil dolních končetin (varixů), ale i v oblasti pánve a cév podél dělohy. Dochází k nim v důsledku tlaku naléhajícího myomu na cévy.

Diagnóza a vyšetření myomu

Základem je rozhovor s pacientkou a zjištění všech potíží, jejich tíže a intenzity. Také je součástí rodinná anamnéza, onemocnění se často v ženské linii dědí.

Gynekologické vyšetření je standardem, ale zlatým standardem pak ultrazvuk, který uzly pěkně zobrazí.

Do dělohy se můžeme podívat i pomocí hysteroskopie, můžeme odebrat vzorek a histologicky jej vyšetřit.

Doplňkovými vyšetřeními jsou počítačová tomografie (CT) a nukleární magnetická rezonance (NMR).

Léčba myomu

Léčba myomu se řídí jeho typem. U myomů na stopce stačí sklerotizace vyživujících cév, které k němu vedou. Myom tím zanikne.

Častou léčbou je chirurgické odnětí myomu. Jak jsme byli svědky v úvodu článku, u žen po menopauze se volí odnětí celé dělohy i s adnexy, tedy vejcovody a vaječníky.

Stran konzervativní léčby může lékař nasadit přípravky s antiestrogenním účinkem. Tato léčba je určena především ženám, u kterých myom způsobuje neplodnost, chtějí ještě rodit, nebo ke zmenšení myomu před operativním vynětím.

Psychický aspekt léčby myomatózy

Léčba je většinou individuální, přímo šitá na míru konkrétní pacientce. Často se stává, že ženy ještě nechtějí na tak radikální operaci, jako je odnětí dělohy, např. před 50. rokem, a profitují na hormonální antikoncepci, kterou berou téměř trvale za sebou s minimálními pauzami. Ale jedná se skutečně o individuální situace, ve kterých by přístup lékaře měl být mnohem citlivější než u jiných diagnóz, protože odebrání všech ženských pohlavních orgánů, tedy nástup faktické neplodnosti, hraje v psychice ženy velkou roli. To si bohužel mnozí gynekologové muži dostatečně neuvědomují, málokterý z nich se při rozhovoru se ženou dokáže vcítit do mužsky stejné situace, kdy by se jednalo o odebrání varlat s nadvarlaty a prostatou. Žena je pro ně jednou z mnoha stejné diagnózy, zvláště ta, která přichází s problémem v období menopauzy. Ale i ta potřebuje ke smíření se se situací, že již nebude mít možnost odnosit dítě, určitý čas. A to i za situace, kdy již žádné neplánuje.

Podle rozhovoru s panem prof. MUDr. Alešem Roztočilem, CSc. zpracovala MUDr. Jana Martincová.

Zdroje:
ROZTOČIL, Aleš. Rozhovor o porodnictví. Brno, 20. 5. 2022
ROZTOČIL, Aleš a kol. Moderní gynekologie. Praha: Grada Publishing, 2011. ISBN 978-80-247-2832-2.