Lída se ve 21. TT s dětmi zúčastnila festivalu FOR KIDS

Maminka Lída konečně začíná cítit pohyby miminka. Z pátečního ultrazvuku si odnesla krásné fotky miminka a v sobotu jela s dětmi do Olomouce na veletrh FOR KIDS. Všichni si to tam moc užili, děti se vyřádily a Kristýnka vyhrála vstupenky do zábavního parku! Domů přijeli všichni vyřízení, ale spokojení.

Ludmila (21. týden těhotenství)

Přeji krásný konec týdne všem a opět se ozývám s deníčkem, tentokrát za 21. týden těhotenství. Strašně rychle to utíká a já už se blížím ke konci 5. měsíce. Nahoru už mám 5 kg a přes bříško 97 cm, maličký se konečně začal ozývat v podobě něžného šimrání uvnitř bříška a vždycky, když o sobě dává vědět, dám si ruce na břicho, aby věděl, že o něm vím. Už se nemůžu dočkat, až vezmu po porodu jeho malinkatou pacenku do své ruky. Taky mne hodně chytají křeče do nohou. Ráno se dokonce bojím protáhnout. Tehdy mi totiž přijde, že jsou nejhorší, což se divím, protože jako hlavní nápoj využívám v podstatě jen L'ubovnianku s magnéziem.

Základem je pitný režim

Jinak u nás teď hlavní roli hrají pomeranče, grapefruity nebo rajčata. Zkrátka vše, z čeho se dá vymačkat čerstvá šťáva. Přistihla jsem se, že nikdy dřív jsem na těchto domácích džusech nebyla tak závislá, jako teď. Mlsně vyhledávám, kde mají v obchodech akce na toto ovoce, a hromadu si toho vždy nakoupím. Akorát doma musím svoji kořist skladovat mimo zrak mých dětí, které šťávičkám neholdují, zato ovoce milují jen tak -oloupat a sníst. Když jej donesu domů, nejradši by mi ho snědli hned z tašky. Takže i tímto způsobem doplňuji pitný režim. V neposlední řadě si taky vařím čaje, ovšem tam musím opatrně, protože mám nejraději bylinkové a jelikož teď musím dávat na bylinky pozor, tak si raději koupím balík L'ubovnianky, nebo čaj ovocný.

Zdravotní stávka

Co se jinak zdravotního stavu týče, v pondělí jsem byla jaksi indisponovaná. Udělalo se mi strašně zle, svět se se mnou zatočil a hned na to se mi zvedl žaludek. Slupla jsem tabletku uhlí a zajela do postele. Chtěla jsem alespoň na chvíli usnout, ale točící se hlava mi to nechtěla dovolit. Připadala jsem si jako při kocovině. A to doslova. Ještě další dva dny žaludek trochu protestoval, ale umlčela jsem ho žaludečním čajem. Dodnes nevím, co to bylo za zdravotní stávku.

Co jsem tento týden všechno stihla?

Celý tento uplynulý týden byl jaksi hodně vytížený. Jindy přemýšlím, jak podat v deníčku všechny ty nudné dny, tentokrát vím, o čem konečně napsat. Začátek týdne klasika - v úterý zkouška v divadle a ve středu pohřeb, což samo o sobě taky část dne zabere. Na čtvrtek jsem měla v plánu zúčastnit se dnů otevřených dveří v IVF klinice v Olomouci, bohužel mi do toho něco vlezlo, tak jsem měla alespoň jeden den relativně volný. Nejlepší byl ale konec týdne.

Velký ultrazvuk a finální potvrzení chlapečka!

V pátek nastal den D, konečně jsem se dočkala dalšího velkého ultrazvuku. Prcek má už 370 g a měl se čile k světu. Když se paní doktorka snažila vyfotit mi ho ve 3D, pokaždé se pohnul a obraz byl rozmazaný. Jinak opět vše v nejlepším pořádku. Snad už se nic nepokazí a budeme mít zdravé miminko. Mimochodem, definitivně nám zase potvrdili kluka. Ten hrbolek, který se od posledního ultrazvuku o hodně prodloužil, byl nepřehlédnutelný, takže věci po Kristýnce, které jsem schovávala pro případnou Anežku, můžu začít dávat pryč. Alespoň se mi uvolní prostory. Nechala jsem si vytisknout dvě fotečky - jednu ve 2D a jednu ve 3D (nakonec se zadařila). Dominiček tam vypadá nádherně a já marně hledám podobu u zbytku rodiny…

Návštěva veletrhu For Kids v Praze

V sobotu jsme si udělali výlet do Prahy na veletrh FOR KIDS. Že se veletrh koná, jsem se dozvěděla někdy v září. Nejdřív jsem možnost zajet tam zavrhla. Přece jen to bylo daleko a podle recenzí od maminek, co už tam byly, nic moc. Nakonec jsem ale svoje rozhodnutí přehodnotila a rozhodla se návštěvu risknout. Ke všemu se ozvaly i starší děti, že by chtěly jet taky, tak jsem objednala jízdenky na vlak, naplánovala cestu a vyrazili jsme. Je tedy pravda, že jsem do poslední chvíle stále váhala, zda jet, či nejet. Přece jen to bylo něco jiného, než tam jet na pár dní na návštěvu a mít kde spát. Jenže tentokrát jsme se chtěli ještě ten den vrátit. Moje dlouhodobé rozhodování zapříčinilo to, že jsem prošvihla vstupenky v akci, tudíž jsem je kupovala za plnou cenu. No, naštvalo mě to, ale řekla jsem si, že toho využiji a koupím je až na místě. Přece jen nikdo neví, co se do soboty ještě může stát, a peníze za lístky nám už nikdo nevrátí.

Jak to celé dopadlo?

Nic se ale nestalo, a proto jsme v 6:30 hodin už stáli v Prostějově na nádraží a čekali na vlak do Olomouce. Odtud jsme pak pokračovali Regiojetem směr Praha. Kupodivu jsme výstaviště našli rychle a snadno. Když jsme tam dorazili, zachvátil nás zmatek. Byla tam spousta lidí a stánků a nevěděli jsme, kam zajít dřív. Nakonec jsme se rozkoukali a v tom strašném množství vystavovatelů se trochu zorientovali. U většiny stánků jsme buďto něco dostali, nebo jsem koupila. Ať to bylo sušené ovoce ke svačině, kojicí čaj či kartáček a pasta na zoubky pro Fanouška. Také se tam dalo soutěžit, toho se chopila Kristýnka. Obíhala s telefonem různé vystavovatele a snímala jejich QR kódy. Když jich nasbírala 7, získala volnou rodinnou vstupenku do zábavního parku, takže nás čeká cesta do Německa! Soutěžila taky s legem a dostala za odměnu lego náramky a stavebnici lego. Já jsem objevila stánek pro těhulky a maminky s dětmi do dvou let, kde jsem dostala látkové pytlíčky s různými vzorečky a letáčky.

Nakonec jsme si to moc užili

Rozepisovat se o všem, co jsme tam dělali, by bylo na dlouho. Zkrátka, byl to super den. Děti si to užily, Kristýnka si udělala řidičák na kolo a i Fanoušek byl překvapivě hodný. Co mě ale mrzí je, že jsem nestihla spoustu přednášek z doprovodného programu, zvláště na téma příprava k porodu. Jenže se třemi dětmi to nejde si někde sednout a poslouchat. Nejvíc času spolklo snímání těch kódů, kdy jsem musela hledat s Kristýnkou, protože ona mě tam prostě chtěla. To se pak snadno zapomene na čas, když vás děti stále vyžadují. Na závěr se Kristýnka s Fanouškem vyblbli na žíněnkách a celou akci jsme zabalili něco po 17. hodině.

Únavná cesta domů

Vlak nám ale jel až v 19:30, tak jsme se vydali na metro velmi pomalu. Stejně jsme ale i tak přijeli na nádraží strašně brzy, proto jsme šli zabít čas do knihkupectví a zbytek proseděli v hale pod informativní cedulí a vyhlíželi nástupiště u našeho spoje. Domů jsme přijeli něco před půlnocí. František lehl na postel a neprobudil se, ani když jsem ho svlékala. Všichni jsme byli neskutečně unavení. Den jsme si ale báječně užili. Další veletrh se stejným zaměřením bude koncem února v Brně, což je super destinace, ovšem pro mě je asi dosti nereálné se zúčastnit, když budu prakticky v termínu porodu. Byla bych ale ráda, kdyby mi to ještě vyšlo. 

Tak se s vámi na týden loučím,

Lída