Inzerce
Inzerce
Inzerce

První rok ve škole

Někdy po šestém roce nastává v životě dítěte velká a náhlá změna. Vstup do školy znamená pro většinu dětí značnou zátěž, která se ještě zvětšuje v době stoupajících nároků na vzdělání a pracovní výkonnost.

  1. Nové požadavky v oblasti soustředění
  2. Příprava na požadavky v oblasti grafomotoriky
  3. Některá specifika v chování prvňáčka
  4. Co žádá škola od dítěte v první třídě?
  5. Spolupráce rodiny

1. Nové požadavky v oblasti soustředění

V prvním roce školní docházky jsou na dítě ze všech stran kladeny nové požadavky. Sedět klidně v lavici, dávat pozor a dělat to, co říká paní učitelka, není lehké pro neposedné a hravé šestileté děti. Ještě obtížnější je to pro dítě, které nechodilo do mateřské školy. To se má nyní na delší dobu obejít bez rodičů, zapojit se do poměrně velkého kolektivu stejně starých dětí a podřídit se autoritě cizího dospělého. To dítě, které do mateřské školy chodilo, má v tomto směru situaci snazší, změna v jeho životě není tak velká, ale i pro ně je organizace školní činnosti zcela odlišná. Liší se zejména způsobem práce učitele stojícího čelem vůči kolektivu, který je zapojen do stejné činnosti („dálkové vedení“ na rozdíl od bezprostředního kontaktu a individuálního pobízení).

Od všech dětí se očekává, že se během celé vyučovací hodiny, která trvá 45 minut, budou přiměřeně soustředit, sedět po celou dobu v lavici a zachovávat pravidla školní kázně. Celá hodina je pro šestileté dítě poměrně dlouhá a klade značné nároky na aktivní pozornost a na schopnost utlumení spontánní pohyblivosti a hravé činnosti, která až do této doby naprosto převládala. Poměrně rychle se v současné době začíná na začátku školního roku s výukou, která klade značné nároky na rozumovou vyspělost, ale i na přiměřenou pracovní motivaci.

Vyrovnat se s novými požadavky není pro prvňáčka vždy snadné. Někdy je nových věcí příliš mnoho najednou, některé přicházejí náhle, dítě jimi bývá zmatené, rozčilené, unavené.

2. Příprava na požadavky v oblasti grafomotoriky

Škola klade značné nároky na dovednosti při zacházení s tužkou. Dítě se v ovládání jemné motoriky cvičí dlouho před nástupem do školy, např. při navlékání korálků, při práci se šroubky ve stavebnicích, navlékání nitě do jehly apod. Velký význam na uvolnění ruky a rozvoj jemné motoriky mají v předškolním období kresebné pokusy. Mezi dětmi v první třídě jsou vždy velké rozdíly v obratnosti při práci s tužkou a mnohé děti kvůli nesnázím při psaní nerady chodí do školy.

3. Některá specifika v chování prvňáčka

První třída bývá obdobím nestálosti, extrémů, citového napětí. Dítě se snadno rozpláče nebo rozzlobí, mívá řadu strachů, někdy se mu zdají „strašidelné sny“. Náchylnost k citovému vzrušení vyplývá z nevyspělosti dítěte, z jeho úsilí vyrovnat se s novými životními zkušenostmi. To nové je především škola. Ale i doma se od školáka více žádá a méně se mu dovoluje. Ve všem si musí zvykat na přibývající samostatnost, která se od něho žádá a po které samo touží.

Vznikající napětí se u dítěte může projevovat různým způsobem, nejčastěji v oblasti pohybové: dítě kroutí části oděvu, dělá různé pohyby jazykem, tahá se za vlasy, kouše tužku. Některé děti si stěžují na bolesti hlavy nebo bříška. Někdy se dostaví nechuť k jídlu, zejména ráno před odchodem do školy. Leckteré dítě se nemůže nasnídat z obavy, aby nepřišlo pozdě do školy. Také horší usínání nebo méně klidný spánek někdy doprovází první měsíce ve škole. Pokud souvisejí se školou, mizí tyto potíže během prvních školních prázdnin.

4. Co žádá škola od dítěte v první třídě?

Co se týče požadavků na děti, se jednotlivé základní školy liší. Pokud mají rodiče konkrétní dotazy, je nejlepší se obrátit přímo na danou ZŠ, případně v PPP na psychologa, který má tuto školu na starosti. Vzhledem k tomu, že se od září 2007 ruší centrální osnovy, každá škola si vypracovává vlastní Rámcový vzdělávací program. Požadavky na dítě se také odlišují v závislosti na osobnosti konkrétní paní učitelky.
V obecné rovině je důležitá ochota dítěte odloučit se od rodičů, jeho samostatnost. Zdravou průpravou je mateřská škola. Cenné jsou chvíle, které dítě strávilo v předškolním období samo mezi cizími dětmi.

Učební látka v první třídě klade určité požadavky na vyspělost mluvních, rozumových a pohybových schopností dítěte. Například k úspěchu ve čtení je důležitá správná výslovnost všech hlásek. Dítě se nemůže naučit číst hlásky, které nedokáže vyslovit. Šestileté dítě se obvykle, pokud s ním rodiče doma cvičí, zbaví vad výslovnosti poměrně snadno, svěříme-li je do odborné logopedické péče. K dobrým úspěchům ve čtení potřebuje dítě znát slova, která tvoří obsah jeho čítanky. Těžko by se mu skládala slova, která nezná. Znalosti o přírodě, lidech a jejich práci pak umožňují porozumění celým větám. V tomto směru můžeme prvňáčkům hodně pomoci. Budeme rozšiřovat jejich slovní zásobu trpělivým zodpovídáním otázek, vysvětlíme mu význam slov, která nezná. Obohatíme okruh zkušeností např. společnými výlety do přírody, návštěvou dětského představení v divadle …
Je nutné se však řídit zájmem dítěte, neboť dítě si pamatuje hlavně to, co ho zajímá.

Pro dítě zahajující školní docházku jsou úplnou novinkou požadavky, které klade škola na kázeň a práceschopnost. Dítě mohlo doma libovolně chodit z místa na místo, s papírem a tužkou si mohlo sednout třeba na zem, mohlo kreslit, ale též nemuselo. I v mateřské škole je podstatně volnější kázeň než ve škole, kde dítě musí sedět, ať chce nebo nechce, musí psát, přestože by si raději kreslilo.

Někdy si rodiče kladou otázku, zda žáka první třídy vést doma ke vzorné kázni. V tomto směru by to rodiče doma neměli nijak přehánět. Domov by měl zůstat dítěti místem, kde může uskutečňovat své zájmy a nápady. Chování dítěte ve škole je závislé na jeho vztahu k osobě paní učitelky. A ten se vytváří hlavně podle toho, jaký vztah má dítě k rodičům. Je zřejmé, že dítě, které není zvyklé poslechnout rodiče, bude málo poslouchat paní učitelku.

Pokud jde o pozornost a vytrvalost, všímáme si, jak si dítě doma hraje. Vedeme je nenásilně k tomu, aby své nápady dokončovalo, ukážeme mu, že překážky lze většinou překonat a jakým způsobem to může udělat. Je dobré poskytnou dítěti materiál, který dovoluje cílevědomou tvořivou činnost: plastelínu, papír, dřevo, hadříky apod.

Ve třídě není dítě samo, musí se přizpůsobit kolektivu spolužáků, a to na jiné úrovni než v mateřské škole. Šestileté dítě neuznává vlastní nedostatky, tím houževnatěji hledá chyby ostatních. Děti proto na sebe hodně žalují, posmívají se, vykládají doma o špatných vlastnostech svých spolužáků. Dítě se ve škole musí dělit o pozornost a pochvalu paní učitelky s ostatními. Tím vzniká soutěžení. Také se v první třídě můžeme setkat s dětmi, které princip soutěžení nechápou, je jim lhostejné, že pracují hůř než ostatní. Někdy může být takový „nedostatek ctižádosti“ sebeobranou dítěte, které není ochotno riskovat špatný výsledek soutěžení. Jindy se může jednat o dítě, které je ještě školsky nezralé a nerozlišuje mezi hrou a „pracovní činností“.

5. Spolupráce rodiny

Dítě se snáze přizpůsobí střídavému životu doma a ve škole, když rodina a škola budou od začátku spolupracovat. Dítě je doma špatným zpravodajem o událostech ve škole. Nejspíš nám bude vyprávět, kdo ve třídě nejvíc zlobí a co provádí. Pochlubí se svými úspěchy, ale neřekne nám mnoho o svých nesnázích. Písemná forma styku mezi rodiči a školou je užitečná pro některá sdělení, např. když jde o datum třídní schůzky. Má-li dítě ve škole nějaké potíže, pomůže spíše rozhovor. Ústní formou je možné např. vysvětlit, že dítě má ve škole neodůvodněné strachy a dohodnout se, jak jim předcházet. Rozhovor o prospěchu nás často zbaví zbytečných starostí a dítě nadměrného domácího učení, jindy získáme upozornění, čemu se doma věnovat.

Škola přináší do života dětí tolik změn, že není dobré přidávat doma další. Není účelné zavádět dítěti mimoškolní vyučování. Je dobré mu ponechat dostatek volného času, který by mělo strávit nejlépe pohybem na vzduchu a doma hrou.

Domácí učení šestiletého dítěte by nikdy nemělo trvat dlouho. Pokud do učení započítáme i domácí úkoly, je hodina denně maximum. Nepracujeme s dítětem souvisle déle než asi dvacet minut. Musíme počítat s tím, že dítě je v tomto věku velmi citlivé na sebemenší neúspěch a kritiku, doma ještě více než ve škole. Proto bychom měli kritikou šetřit, chválou nikoli.

Inzerce

Inzerce

Komplet knížek = skvělá volba pro děti školkového věku

„Říkačky jsou zcela nové a neotřelé. S Kartami si hrají 3 i 5letý syn a 7letá dcera skládá slova. Čekáme mimčo a klukům kniha názorně ukazuje, jak miminko vznikne. Týdeníčky: komplexní rozvoj všech dovedností. Mohu všem jen doporučit.“ Tyto a další reakce si můžete přečíst u jednotlivých knížek na www.prochytrehlavicky.cz nebo na Heureka.cz.

Inzerce

 

Autor: Mgr. Lenka Zárubová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Lenka Zárubová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

První rok ve škole - diskuze

Poradna

Pláče při odchodu do školky

| Bayu | 24.02.2020, 09:15

Dobrý den. Ráda bych se zeptala co mohu dělat pro lepší odchody syna do školky. Syn 3,5roku ráno při odchodu do školky často pláče-ne vždy. V říjnu nastoupil do školky (v srpnu se nám narodila holčička. Nechala jsem ho po dobu šestinedělí doma,aby si na sebe zvykli. Nijak zvlášť na ni nežárlí). Těšil se, chodili jsme často kolem, mluvili o ní,nastoupila do stejné třídy i malá sousedka. Po týdnu začal hrozně plakat při odchodu,že se bojí. Ten den jsem ho vzala ze školky domů. Zjistila jsem, že mu spolužačka zmuchlala obrázek. Tak jsme o tom mluvili a vysvětlovali. Od té doby často ráno pláče. Přijde mi,že zkouší důvody proč tam nechce. Každou chvíli jiné. Ráno na něj nespěchám. Když potřebuje vysvětluji proč tam chodí a přirovnávám k tatínkovi,že taky chodí do práce a taky se mu občas nechce, ale jde. Má tam kamarády. Učitelky říkají, že je hned dobrý. A po vyzvednutí mi sám řekne,že se mu líbilo. Na dotazy,zda půjde zítra zase říká,že ano. Jen teď,když se ho ptám co dělali mi to nechce říct. Trochu mu pomůže,když mu popíšu svůj den. Ptám se ho co by mu pomohlo k lepším odchodům,ale jen stále opakuje,že nechce, že někoho nemá rád,že se mu tam nelíbí atd. Už nevím co vyzkoušet. Mluvit o tom se mnou moc nechce. Je samostatný a byl často mezi dětmi. Fakt je,že je často nemocný tak tam moc pravidelně nechodí. Za odpověď děkuji

Dobrý den,

v dotazu zmiňujete adaptační potíže synka ve školce a zároveň důležitou změnu, která se odehrála u vás doma - narození sestřičky.  Dětí, které mají "rozjezd" ve školce trochu pomalejší, není málo a s podobně radostnou událostí  v rodině  nemusí mít vždy obtížnější adaptace přímou souvislost - odloučení od maminky, nové prostředí a požadavky jsou samy o sobě náročné. Věřím ovšem tomu, že narození sestřičky následované brzkým nástupem do školky synovi situaci úplně neulehčilo. Děti se mnohdy do školky těší, když ovšem přijde na lámání chleba (dítě má začít každý den do školky chodit), radost ho poněkud opustí. Důležité bývá, zda dítě bylo zvyklé pobývat někde bez maminky (bývá s prarodiči, navštěvovalo nějakou miniškolku nebo dětský klub) nebo zda je školka úplně jeho první zkušenost.

Píšete, že ráno zkouší vymýšlet různé důvody, proč do školky nejít, pláče...Pokud je pravda, že pláče pouze než se od vás odloučí a zbytek doby funguje bez problémů (hraje si s dětmi, je dobře naladěný, jí...), je to se zvykáním nejspíš na dobré cestě a syn potřebuje jen upevnit návyky, vědět, co jej ve školce hezkého čeká, musí si ověřit, že vždy pro něj přijdete apod. Určitě bych se snažila úzce spolupracovat s paní učitelkou, zkusila s ní probrat, jak zvládá syn pobyt ve školce, zda mu něco nedělá problém - vztahy s dětmi, jídlo, chození na toaletu, zvládá vše, co se od dítěte, které nastoupí do školky, očekává (obléci se, obout..samostatně jíst, požádat o pomoc apod)?...někdy se může stát, že dítě trápí i zdánlivá "maličkost" (musí jíst něco, co nechce, bojí se říct paní učitelce, že potřebuje pomoc např. po použití toalety...). Zkusit zjistit, co syn dělá ve školce rád, co podle paní učitelky potřebuje. Možná se s vámi ráno víc pomazlit, vzít si oblíbenou hračku....Někdy pomáhá, když dítě vodí do školky tatínek. Samozřejmě bych nevynechala ani synka samotného - píšete, že se ho ptáte, co by mu pomohlo k lepším odchodům, zkuste s ním znovu v klidu probrat, co ho může trápit, případně mu nabídnout, jak danou situaci řešit. Můžete si pořídit nějakou z dětských knih o školce, popovídat o tom, co děti na obrázcích dělají, co prožívají...můžete zjistit, zda něco z toho neprožívá i syn. Nakreslete si obrázek o tom, co ve školce dělali, co se mu líbilo (i třeba na základě sdělení paní učitelky)...Pochvalte ho za konkrétní věc, co se mu ve školce povedla (hezky si pohrál s kamarádem..ochutnal nové jídlo....krásně si uklidil hračky)- syn vám nejspíš sám toho příliš nepovypráví, poproste opět paní učitelku, jestli by nemohla vypomoci s hledáním synových školkových úspěchů. Můžete zkusit vytvořit i nějaký motivační kalendář pro syna, kde s pomocí obrázků nebo magnetku vyznačíte, co se mu dařilo, co ten den dělal apod.

Píšete, že na mladší sestřičku skoro nežárlí, přesto je dobré mít na paměti, že změnu své donedávna výsadní pozice v rodině jistě vnímá a může se cítit nejistě. Posilujte jeho postavení "velkého bráchy", dovolte synovi, ať vám s malou pomáhá - podá plenku, "dohlédne" na ni chvilinku, třeba jí i popovídá, co zažil ve školce. Povídejte sis ním, co dělal on, když byl malý jako je nyní dcerka, jak a v čem byl šikovný, nejšikovnější :) A  co všechno už syn umí nyní, hrát si s dětmi, jezdit na skluzavce, stavět si s kostek, vše, co rád dělává ve školce.

Nepíšete, zda chodí domů po obědě nebo až odpoledne - přimlouvala bych se jinak za první variantu. Odpoledne ať máte už program společný, dopoledne si pohraje s dětmi a po obědě se už zkrátka sestřička svého velkého bráchy nemůže dočkat a podniknete něco společně...Plánujte, co budete dělat společně (a nezapomeňte to splnit)- návštěva u kamaráda nebo si zajít na oblíbené hřiště..

Jak jste také zmínila, přivykání na školku synovi neusnadňuje ani méně pravidelná docházka způsobené častější nemocností. 

Pokud by  ranní plačtivost a nespokojenost syna přetrvávaly i dále, případně se přidaly jakékoliv známky toho, že syn odloučení špatně nese ( bolení bříška, pomočování, špatné sny apod...) zvážila bych, nakolik je školka pro syna aktuálně přínosem a  dala mu raději čas k tomu, aby  znovu nabyl jistoty a klidu ve vaší péči, která je nezastupitelná a kolektivním zařízením nenahraditelná. 

Pro dítě ve věku vašeho syna hraje stále nejdůležitější roli v životě máma, i když se nám mnohdy okolí snaží namluvit, že bez kolektivu, školky a kroužků se nám dítě nerozvine, ba přímo zakrní, bude rozmazlené apod. Opak je pravdou. Co do budování vztahu s dítětem nyní vložíte vy sama, z toho bude čerpat i nadále a v budoucnu mu to pomůže překonat další obtížnější situace. I pár měsíců může někdy dítěti stačit k tomu, aby citově dozrálo a nástup do školky proběhne podstatně snadněji.

Někdy nejspíš každý z nás potřebuje oddychový čas, aby nabral zase sílu a mohl zase zvládat velké věci. 

Třeba namalovat autobus a duhu k tomu, sníst celý oběd i s polévkou a těšit se na to, že s mámou klidně může jít domů už po "o".

Míša

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 27.02.2020, 07:32
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce