banner

Jistě mi dáte za pravdu, že je to jeden z nejvýznamnějších dní pro dítě i celou rodinu. Začíná jeho „ústavní“ celoživotní cesta za vzděláním a její start je důležitý pro celý následující vývoj, jak se shodneme s našimi spolupracujícími pedagogy Mgr. Irenou Košutovou z Brna a Mgr. Jitkou Teturovou z Jedovnic. Obě pedagožky s námi spolupracovaly a nadále spolupracují na korekturách našich předškolních knížek (Předškolákovy týdeníčky a další) i projektů.

„Důležité je i období před prvním dnem. Snadnější to budou mít v rodinách, kde se s dítětem celý předškolní rok připravovali do školy,“ doplňuje paní učitelka Jitka. „Tam už stačí na přípravu navázat, že přesně to, co jsme zábavnou formou dělali v předškolním roce doma, jej čeká ve škole. Doufejme, že také zábavnou formou.“

Dítě jde první den do školy. Jak vlastně ten první den ve škole začíná?

První den se budoucí prvňáčci shromáždí před školou, kde počkají, než starší ročníky odejdou do svých tříd, a následně si je paní učitelky vyzvednou. K identifikaci jim většinou pomůže nějaká cedulka, maňásek s označením 1. A/B/C.

„První den se nepřezouváme, přímo v botách odcházíme do třídy i s rodiči,“ informuje nás paní učitelka Irena.

Rodiče jsou ve třídě po celou dobu?

Ne na všech školách je to úplně stejné. Mohou tam být první hodinu, nebo 30 minut, potom rodiče odchází a baví se s vrchní vychovatelkou o družině a děti ve třídě zůstávají s paní učitelkou samy. Paní učitelka děti po první vyučovací hodině předá rodičům, kdy si mohou projít školu, nebo jdou domů. 

Nebo zůstávají ve škole 2 hodiny. První vyučovací hodinu tam jsou s rodiči, mohou se jak rodiče, tak děti ptát na to, co je zajímá. Potom rodiče odchází zase za vrchní vychovatelkou a zařizují si obědy a paní učitelka se věnuje individuálně dětem. 

Od dalšího dne se již děti učí 3, později 4 vyučovací hodiny. Celkem mají denně 5 vyučovacích hodin, tedy týdně kolem 20, příp. 22, když je posílena na škole např. výuka matematiky nebo tělesné výchovy či dalších předmětů.

Co si s sebou mají děti první den do školy přinést?

První den by si měly s sebou donést aktovky, aby si v nich odnesly připravené balíčky pro prvňáčky, různé pozornosti, sponzorské dary. Doma si je roztřídí, něco si nechají tam, něco naopak přinesou zpět do školy, kde to zůstane, třeba mazací tabulky. Společně s rodiči si všechny věci podepíší. Většinou je to jejich první domácí úkol.

Je vhodné, aby přišel rodič? Jak to třeba nese dítě, které nemá ve škole rodiče, nebo se kterým přijde prarodič?

„Minimálně by měl přijít alespoň ten prarodič. Anebo nějaká teta, aby každé dítě mělo ve škole někoho svého. Dětem, které jsou první den ve škole samy, je to pak moc líto,“ odpovídají střídavě paní učitelky.

Když děti přijdou do třídy, posadí se samy, kam chtějí, nebo je zorganizuje paní učitelka?

„Děti se většinou posadí tak, jak chtějí, většinou vedle kamaráda ze školky, kdy se dodržuje kontinuita kolektivu a je pak lepší socializace celé třídy.“

Na co by měl rodič dítě připravit?

Aniž bychom se nějak domlouvaly, obě paní učitelky mně shodně na prvním místě odpověděly, že by děti měly být nejen těsně před školou, ale obecně pro život, vedeny k samostatnosti a sebeobsluze. Brněnská paní učitelka dodává přímé zážitky z praxe: „Dítě je před tělocvikem v šatně ve „spoďárech“ a neví, co si obléct. Ani neví, co je z těch věcí před ním jeho. Já říkám: „A vzal sis to ze své skříňky?“ „Vzal.“ Další vedle něho také ve „spoďárech“ čeká s tím, že nemá tělocvik, protože mu to odnesl nějaký spolužák. Ten je již v horším případě do toho „cizího“ oblečený. Na závěr děti své pytlíky s částí dresu hodí na jedno místo na zem a kantor řeší, čí co je. No úplné psycho. Někdy mám pocit, že se již na ten tělocvik ani nedostane, než se všichni obléknou do těch správných, tedy nejlépe svých, cvičebních úborů.“

„Základem, aby vůbec ráno mohla začít škola je, aby si dítě poznalo svou skříňku, kterou bude mít přidělenu, bylo schopno k ní dojít. Orientaci v tom, co je jejich, jim usnadňujeme čísly, které podle příjmení v abecedním pořadí obdrží, a to si pamatují. Stejné číslo mají na všech pracovních sešitech, na kastlících do výtvarné výchovy, i na těch skříňkách.“  

„Na některých školách se děti naučí psát svůj monogram, kterým si všechny sešity a pomůcky označí. Tím se děti učí nenásilnou formou poznávat první písmena, nejen toho svého monogramu, ale od spolužáků. Hravou formou tak trénujeme orientaci, zrakové a sluchové vnímání,“ doplňuje jedovnická paní učitelka.

Ale nebojte, rodiče, první 2 měsíce si kantoři pro své děti chodí až do šaten a pomáhají jim s odemykáním, zamykáním skříněk a nalezením té správné cesty do třídy.

Skoro se mně chce říci, že je to výchova generace sněhových vloček v přímém přenosu. Jak my to v těch 70. letech zvládly jako děti samy? A to i s dvoukilometrovou cestou do školy, někdy v pořádných závějích sněhu…

Jak má rodič dítě připravit na první školní den? Co mu má říct, že se bude dít a co s ním nacvičit?

„Bylo by fajn, kdyby rodiče dítě pozitivně namotivovali, že tam bude mít spoustu kamarádů, spoustu nových zážitků, budou jezdit na výlety, do kina, do divadla, chodit do tělocviku. Na naší sportovní škole, se pak seznámí se sportovním zázemím, půjdou se podívat na hřiště a do nafukovacích hal, máme tam posilovnu, saunu,“ vyjmenovává Irena.

A Jitka doplňuje: „Rodič by měl před odchodem do školy uklidnit nejdříve sebe a pak dítě, hlavně aby na dítě nepřenášel svou nervozitu. Stačí mu skutečně říct, že půjdou do školy, kde si je před vchodem vyzvedne paní učitelka, bude si s nimi o tom, co je čeká povídat, ukáže jim, kde budou ve škole cvičit, jíst. Také, že tam bude např. Adámek ze školky apod.

Na druhé straně ale s dítětem ihned od začátku věnovat čas nácviku pravidelného režimu (dostatek spánku s včasným ulehnutím), důsledné plnění úkolů. A pak jsme zase u té samostatnosti, kdy by se dítě mělo vést k samostatné přípravě aktovky, od společného chystání až po samostatnou práci dítěte s kontrolou rodičem.“

S čím se ještě děti první den seznámí?

Děti se seznámí s tím, kde má paní učitelka kabinet, kde jsou záchody, kde je jídelna, kde je tělocvična, kde je pan ředitel, někde se podívají i na fotbalové hřiště a do nafukovací haly. 

Co pořídit dítěti ještě před nástupem do školy. Mají rodiče něco pořizovat dopředu, nebo počkat?

„Hlavně to nepřehánět,“ shodují se paní učitelky, „spíše vyčkat pokynů školy.“ Jitka pak vyjmenovává, co určitě ano: „Aktovku, která není příliš těžká a je ergonomicky tvarovaná. Nejlépe s více kapsami, které dítěti umožní přehled a rychlé nalezení potřebného. V jedné, největší, bude mít učení, v bočních svačinu a pití, v dalších roušky, kapesníky apod. Také není od věci pořídit cvičební úbor a sportovní boty dovnitř i ven, ale to těsně před školou, aby z toho dítě ještě nevyrostlo. To samé platí o přezůvkách. 

Pouzdro se mně osvědčilo nejlépe jednopatrové. Dětem v první třídě se v něm lépe orientuje. Do pouzdra alespoň dvě č. 2, které jsou přiměřené tloušťky, nejlépe s trojhranným úchopem. Gumu, která kvalitně gumuje. Ořezávátko, které dobře ořezává (vyzkoušet). Pastelky taktéž přiměřené tloušťky, tvarované na prsty, a to s měkkou stopou, ideálně právě Stabilo, které se sice tváří dražší, ale v konečném důsledku díky nelámavosti rodič ušetří. Nůžky s kulatou špičkou, speciální pro leváky, vyzkoušet doma, jestli stříhají.“

„Děti dostanou balíček pro prvňáky, tam mají spoustu věcí, které budou potřebovat. Paní učitelka jim dá hned ten první den seznam, co je potřeba ještě dokoupit z jejich strany. Mají na sehnání všeho týden až čtrnáct dní. Sešity se většinou objednávají hromadně, ze strany rodičů jde spíše o nakupování potřeb do pracovních činností, nebo do výtvarné výchovy. Takže nestresovat se a nekupovat nic dopředu, je to zbytečné vyhazování peněz,“ mluví z vlastní zkušenosti paní učitelka Irena.

Nezapomenout na plastové kapsy s drukem

„Ano, tohle u nás pořád funguje,“ zajásají obě paní učitelky. Téma a jejich nápad jsme probíraly, jak ještě moje vlastní děti chodily na nižší stupeň, tedy takových deset let zpět. Na rozdíl od desek jsou lehké, každý, celý předmět se všemi sešity, příp. knížkou, je v jedné složce, navíc jsou barevně rozlišeny, co barva, to jiný předmět.

Dítě tak hned v aktovce vidí, jakou složku bude další hodinu potřebovat, tu si o přestávce nachystá na stůl, příp. z ní vytáhne potřebné sešity.

Kolik zhruba je ještě nutné, aby si rodič připravil na nějaké další pomůcky? Kolik korun se vybírá na první půlrok, nebo rok a na co?

Většinou se v první třídě vybírá kolem tisíce korun a platí z toho tvrdé i měkké papíry, výkresy a další, s čím děti v průběhu roku pracují. Někdy i sešity.

Na co si dát pozor? Jaké můžou nastat krizové situace nejen první den? Co paní učitelky radí?

1. Poznat si své věci, proto má dítě hned od prvního dne na všech svých věcech přidělené číslo nebo monogram.

2. Říct si na záchod, když potřebuje: Někdy se děti stydí, tak jim objasním, že místo slov si ode mě vezmou Plyšáka, dají si ho na svoje místo, a já vím, že šly na toaletu.

3. Usnadnit dětem sebeobslužné procesy praktickými vychytávkami: Nejvíce kritických situací vzniká u sebeobsluhy, která je opravdu u mnoha dnešních dětí velmi špatná. Děti se neumí obléct, převléct do tělocviku, nedokáží si zavázat boty, neví, jak si mají obléct mikinu. Neví, kam mají dát čip nebo klíček od šatny. Takže rodičům říkáme, že by měly mít tepláky nebo mikinu s kapsou právě na tyto drobnosti.

4. Reflektovat na velikosti oblečení a bot růst dítěte: Rodiče zapomínají, že děti rostou, a to rychle, a především jejich nohy. Tak se velmi často stává, že na podzim za škaredého počasí nechodíme na hřiště, nepotřebujeme venkovní obuv, no a když ji chceme na jaře použít, dítě zjistí, že už mu jsou boty malé. 

5. Učit děti kultuře stolování: Děti neumí jíst příborem, drží jej jak kopyta. Stále opakujeme: „Vidlička do levé, nůž do pravé.“ Opravdu to neumí.  A ve finále vezmou talíř a vylížou jej. To je jejich kultura stolování s tím, že si k tomu neumí ani sednout. Někteří na židli u jídla klečí. Také často učitele prosí i u měkkého kuřecího masa: „Nemůžete mně to nakrájet?“ A já říkám, že: „Nemůžu, to se musíš naučit.“

6. Co obrovsky vázne i po Covidu, tak hygiena. Děti nejsou zvyklé si umývat ruce ani po toaletě.

7. Rodiče bych požádala, aby zvážili velikost a balení svačin, často je děti mají buď neúměrně velké nebo hodně malé. Co mě asi dostalo nejvíce, že jim tu svačinu vůbec nebalí do ubrousku. Děti to pak drží buď přímo ve špinavých rukách, nebo ji mají položenu na holé lavici, kde se před tím dělalo bůhvíco. Dobré je také pořídit dítěti prostírání na lavici (ne plastové, ale látkové).

8. Vědět, kde mám své věci: Dítě by si aktovku mělo balit samo. Pro mě je TABU lézt mu do věcí a hledat. Mimo jiné to dehonestuje dítě před spolužáky.

9. Včasná docházka. Tímto děti nesmírně trpí. Ony za to nemůžou, že přijdou pozdě, je to vina rodiče. Opět se tím stávají středem nechtěné pozornosti. Rodič je utvrzuje ve velmi špatném návyku, který se s ním často táhne až do dospělosti.

10. Domácí procvičování. Někteří rodiče si myslí, že děti v první třídě si nemusí doma procvičovat. Stává se mně běžně, i u VŠ rodičů, např. oba doktoři nebo inženýři, a ptají se mně, zda se s dítětem mají doma učit.

11. Každý den připravené pouzdro s ostrouhanými tužkami a pastelkami. Bohužel u některých dětí pravidelně řešíme každé pondělí neořezané pastelky. Opět se na něj upne pozornost celé třídy. A nejen to. Paní učitelka místo učení strouhá těmto dětem tužky. Tady bych rodiče ještě jednou upozornila, že pokud si chtějí manipulaci s tužkami a pastelkami usnadnit, ať se podívají na Stabilo psací a kreslící potřeby na www.prochytrehlavicky.cz. Mají tužky a pastelky s lepenou tuhou, která se neláme, pouze mírně dostrouhává. Je naopak nutný nácvik s dítětem, aby jenom jednou až dvakrát pohnulo strouhátkem, neostrouhalo tužky zbytečně moc.

12. Řešte včas vady řeči: V současné době se v enormním množství vyskytují vady řeči. Rodiče logopedické problémy nechávají až na poslední chvíli. Přitom platí, že: Když to špatně řeknu, špatně to slyším, špatně to přečtu, špatně to napíšu. Proto by dítě mělo do školy nastupovat bez logopedických vad. Ještě v roce 2011 byly dle kantorek v 28členné třídě 2 až 3 děti s vadou. Dnes jich mají celou polovinu, tedy nárůst za pouhých deset let z 10 na 50 %. Včetně dětí s opravdu závažnými vadami, kdy dítě šišlá, huhňá, ráčkuje nebo všechno dohromady, učitelé se již prý naučili raději i odezírat.

13. Hlásit střídavou péči a další rodinná specifika: Je potřeba sdělit učiteli, jak je toto v jednotlivých rodinách nastavené. A to nejlépe na první třídní schůzce. Také, kdo pro dítě bude chodit.

Na co rodiče upozornit při domácí přípravě? Jsou nějaká užitečná pravidla?

„Před děláním domácích úkolů nechat dítě odpočinout,“ reaguje bleskově paní učitelka Irena. „Samozřejmě je to obtížné, je-li dítě již několik hodin v družině. U nás ve středu a v pátek nedáváme domácí úkoly, ale naopak stabilním domácím úkolem je v první a druhé třídě čtení.“

„Bylo by fajn si najít každý den chvilku na popovídání o tom, co dítě ve škole dělalo,“ doplňuje Jitka. „Rodič bude mít zpětnou vazbu, s kým dítě chodí do třídy, jak se jmenuje paní učitelka, co s dětmi dělá, a dítě si i samo uvědomí, co daný den ve škole dělalo, co se naučilo, nenásilně si některé věci zopakuje. Nemluvě o rozvoji slovní zásoby a trénování řeči.“

Každý rok snižujeme úroveň.

Tohle mě jako vzdělavatele, autorku vzdělávacích knížek, na kterých jsem s oběma kantorkami spolupracovala, asi dostalo nejvíce. „Dnešní děti to, co jsem mohla požadovat v první třídě od např. Tvých, narozených roku 2000 a 2004, tedy v první třídě 2006 a 2010, nezvládnou,“ sdělily mně obě paní učitelky. 

„Rodiče s nimi nepracují. Děti nemají vůbec žádný všeobecný přehled. Oni nepoznají zvířata, já se jich zeptám, jak se jmenuje město, ve kterém bydlíme a oni to neví. Odpoví názvem ulice. To je opravdu v šesti, téměř sedmi letech, katastrofa. To si přijdeš tak marná, že nevíš na čem stavět,“ zesmutní brněnská paní učitelka.

K tomu mohu doplnit jenom to svoje, co vždycky říkám. A to, že pokud nemá dítě organickou poruchu, tak se žádné z nich nerodí vysloveně hloupé. Hloupým se stává až teprve leností, nejdříve rodičů a potom vlastní. Život je o tom naučit se přemýšlet, umět se správně podívat na problémy a ty pak díky tomu snadněji řešit.

Měly by děti první den přinést něco do školy? Nějaký dárek, ať už pro děti, nebo pro paní učitelku? Nosí se kornouty?

„To už je na rodičích. Různí se to podle lokality. Někde jsou rodiče majetnější a podporují tyto zážitky, někde je sociální situace jiná. Jde spíše o to, aby si dítě nepřipadalo hloupě, když nic nedonese a ostatní děti ano, proto je lepší mít vždycky něco s sebou. Buď to dítě využije nebo nevyužije, vytáhne nebo nevytáhne,“ radí rodičům paní učitelka Irena.

Co oblečení první den?

„V tom jsou také rozdíly. Někdo přijde první den krásně oblečený. Holčičky v šatečkách, sukýnkách a mezi ně maminka dovede chlapečka, který má trenýrky a tričko. Samozřejmě si pak připadá hloupě.“

Rodiče by dle kantorek měli preferovat nějaké slavnostnější oblečení. První den se ještě nechodí cvičit, dítě je ve škole maximálně hodinu až dvě, tak ať si to užije se vším všudy. Uvědomí si pak, že to byl pro něj opravdu VELKÝ den.

Sdílejte stránku

Předchozí článek:

Pokoj pro školáka

Diskuze ke článku První den ve škole

První třída

Dnes jsem si to vyzkoušeli u první dcery 😇 Byla nadšená a těší se na zítřejší den

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Set 5 dětských knížek 0–8 let

Předškolní vzdělávání
Včetně jediné komplexní předškolní přípravy s mnoha praktickými aspekty pro život. Předejte svému dítěti jedinečné kvalitní know-how lékařky-vzdělavatelky s vysokými nároky na všeobecné vzdělání. „Na prvních 6 letech extrémně záleží,“ říká Jana Martincová, matka ADHD dítěte, díky kterému se stala autorkou a vydavatelkou, a své dítě tak posunula ve vývoji.
cena pouze u nás: 1 425 Kč