Škola - postrach rodiny?

Je opravdu škola základ života?

Všichni jistě víme, že dítě je jiné doma a jiné ve škole. I my plníme svoje různé role a také různě. Proto je tak důležitá spolupráce a propojení mezi učitelem, žákem a rodiči… 

Důležitá je i atmosféra ve třídě, ve škole.

Svoji úlohu sehrává i to, zda vedeme do školy první dítě, a ještě k tomu jedináčka, či zda doprovázíme dítě poslední, z velké rodiny. A k tomu všemu se přidává pohlaví dítěte, intelekt, ambice, motivace, povaha, ale i vzdělání rodičů. Jistě jiný přístup má pedagog na vysoké škole a jiný paní, pracující třeba na poště…vše je dobré, ale ať chceme či nikoliv, předáváme dítěti svoje zkušenosti. Tím může v jedné rodině naskočit program „vzdělání je důležité“ a v jiné „známky jsou ti v životě k ničemu, důležité je, jak se postavíš k práci“. Sami cítíme určitou protipólnost pohledu a cest, a teď si představte, že jste pedagog, který stojí před tabulí a má v popisu práce (mimo klasické výuky) tyto programy a rodiny doslova ukočírovat ku prospěchu všech stran. 1. září ve škole je pro všechny zúčastněné krok do neznáma – nová budova, děti kolem, učitelé, školník jako nová funkce, družina a zodpovědnost!!! Vzpomeňme si sami na sebe, jak jsme se cítili nejen před nástupem do školy, ale i do nové práce… jak je člověk nejistý, opatrně oťukává lidi kolem, a čeká na jejich reakce… pamatujete? Až po 2-3 měsících nabíráme na jistotě a po 2 letech jsme již „mistři světa“, kteří znají školu či firmu do posledního hřebíku. Proto doporučuji velikou empatii, vcítění se do nejistot a naopak vzpomenout si, že se věci krok za krokem stabilizují, a pokud člověk slovně či myšlenkou poprosí, vždy se najde blízko nějaký „průvodce“ v podobě hodně paní družinářky, sousedky, která vyzvedne dítě 2x týdně a v klidu s ním napíše úkoly, takže matka má čas k odpočinku či dodělání účetní uzávěrky. Nebo si odskočí na kosmetiku… prosím, i toto je součástí života, a pokud si budeme odpírat příjemnosti, budou nám časem odepřeny povinnosti, neboť tělo „odpadne“…

Takže stále udržujme myšlenku SPOLUPRÁCE, SPOKOJENOSTI. 

A v závěru několik strachů všech zúčastněných stran:

Inzerce
Strachy rodičů
  • nevím, co se děje ve škole
  • jaké má spolužáky? Z jakých rodin?
  • jak se dítě ve škole chová (útok, úskok, pohoda)
  • děti s jinou diagnózou a asistentem
  • vyhořelá učitelka
  • ztráta motivace k učení
  • závist nebo obdiv k nějaké „modle“
  • šikana a drogy
  • jak vše doma propojíme škola + práce + kroužky + volný čas dětí i náš
Strachy učitelů
  • první dojem už při zápise (nepodcenit)
  • jsem dobrý motivátor?
  • nespolupráce kolegů, rodiny
  • vedení školy, které „nepodrží“
  • snížení počtu žáků ve třídě – výpověď
  • budu stačit dnešním dětem?
  • děti, které mohou vše
  • jak propojím školu s mojí rodinou
Strachy dětí
  • nese si nějaké ze školky?
  • jaké to tam bude? Obstojím? Skamarádím se?
  • splním očekávání rodiny?
  • budu dobrý jako brácha nebo Jirka?

Na téma strachy jsme už psali. Je vhodně je rozebrat či odblokovat, a to nejlépe s pomocí odborníka. Je důležité si uvědomit, že člověka dělá člověkem právě jeho cesta, kdy jdeme a občas upadneme, ale zvedneme se a jdeme dál. Přijímáme se i se svými chybami. To je to pravé lidství, a to v každém věku.

Takže s chutí do toho a půl je hotovo. :-)

Inzerce

Více o strachu který je naší brzdou. Jak se zbavit strachu u dětí si můžete přečíst zde

Autor: Mgr. Ivana Havlíčková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Ivana Havlíčková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Škola - postrach rodiny? - diskuze

Poradna

Skolka

| Hanatomik@seznam.cz | 04.09.2020, 19:55

Dobry den, mam doma temer dvoumesicniho chlapecka a take triletaka..,ktereho jsme v zari zkusili poslat do skolky. Syn je velice citlivy..dost tezce nesl i odlouceni, kdyz jeme musela byt 6dni v nemocnici po porodu..ale porad jsme si telefonovali...chodil mi mavat a snazila jsem se ,aby jsme to nejak spolecen zvadli. Uz behem tehotestvi nam zacinalo zvlastni chovani..posilal nas pryc,coz jsme respektovali a obcas nas i placnul a hlavne odmita babicku,ktera na nej vzdy byla.hodna a nikdy nic mu neudelala ani neplacla a vuci ni je dost agresivni. Ma problem s oblekanim..s jidlem..s cistenim zubu..nic se mu nelibi..malo z ceho ma radost..Co se tyka skolky samozrejme place,ze tam nechce, ale uz dela mensi pokroky ,zacina tam bastit i chodi na zachudek..ale dnes jsem si pro nej prisla a zacal me posilat pryc a byl hodne rozlobeny..vubec nechtel.poslouchat da se rict, ze vzdycky jsme se nim nejak domluvila a ted se proste seknul az po 20minutach jsme ho nalakala na bonbony..ale bylo mi to.moc lito..pac jsme se na nej tesila a takobou reakci necekala..ale asi to byl.muj trest,ze jsem ho tam poslala..Vim,ze to muze byt nejake obdobi vzdoru nebo i reakce na naseho maleho synka. Nemam problem starsiho si nechat doma a skolku odlozit..ale myslela, jsem ze by lmu to mohlo rozsirit obzory, kamaradi ,jine hry..dale chci zminit,ze pozornosti ma dostatek...malicky dost spi a my mame cas na hry i chodime hodne ven..a vecer ho uspava manzel.pohadkou...mate radu,jak tohle obdobi zvladnout, mela bych ho ze skolky stahnout? Jak zmirnit chovani vuci babicce?jak si snim vice upevnit vztah..zacina i dost preferovat tatku..co se tyka maleho brasky..je na nej velice hodny..brani ho pusinkuje..pomaha pri prebalovani
.dekuji

Dobrý den,

rozumím vašemu dobrému úmyslu rozšířit synkovi obzory a poskytnout mu prostřednictvím návštěvy školky nové podněty, hry s vrstevníky apod. Podle všeho to vypadá, že těch novinek a změn se najednou u synka, kterého popisujete jako citlivé dítě, sešlo více, než může tak rychle zvládnout. Nejspíš se v něm mísí obavy ze ztráty svého postavení jedináčka, zažil několika denní odloučení od vás, pro něj toho nejdůležitějšího člověka, k tomu každodenní odloučení při pobytech ve školce, kde se musí adaptovat na nové prostředí, pravidla...Určité změny v chování jste u syna již registrovali v těhotenství, kdy sice ještě přesně nevěděl, co ho čeká, ale blížící se změny vycítil a přiměřeně svému věku na ně reagoval.

Nyní cítíte z jeho strany odmítání, vůči babičce asi nejsilnější, k tatínkovi se pak přiklání naopak více.

Zkuste prosím pročíst v poradně moje odpovědi na podobné téma (Pláče při odchodu do školky), především závěr odpovědi. Osobně se přikláním k tomu, nechat syna ještě rok doma. Získá větší jistotu v tom, že jste ho neopustila, že je pořád pro vás stejně důležitý, může podle svých schopností pomáhat s bráškou, získáte víc času na to, abyste se všichni spolu sehráli. Až se situace zklidní, věřím, že se upraví i chování k babičce (předpokládám, že mu dáváte jasně najevo, že nesmí nikoho bít a pokud se objeví nevhodné chování vůči babičce, zastavíte ho, případně nasměřujete jeho negativní emoce jinam - bouchnout si do polštáře např. Důležité je emoci dítěti neupírat - tzn. podpořit ho v tom, že např. vidíte, že je rozzlobený, ale zároveň je nutné jeho projevy zkusit nějak korigovat). To, že děti určitá období více tíhnou k jednomu z rodičů je běžné, i když třeba pro toho druhého rodiče, co je zrovna "méně v kurzu", to bývá těžké. Zkuste to tedy brát spíše jako velkou výhodu, že má syn s tatínkem pěkný vztah, nemusíte mít strach o to, že vás má syn snad proto méně rád. Naopak - pro něj jste pořád jediná máma, ta nejlepší. 

Někdy je dobré nechat věci plynout...a poslouchat svůj mateřský instinkt. 

Přeji vám hodně radosti s dětmi.

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 06.09.2020, 17:05
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×