Inzerce
Inzerce
Inzerce

Vicejazyčné prostředí

Váš dotaz: Dobrý den, našla jsem si váš server, protože jsem hledala nějaké rady ohledně dětí z vícejazyčných rodin.

Žiji v Texasu, kde je úředním jazykem španělština a angličtina. Mám 2,5 letou dceru, na kterou mluvím jen česky, a ona mi vše rozumí. Jen nemluví. Nějaká slova po mě zopakuje, když je říkám, ale sama od sebe nemluví.

Můj manžel na ni mluví španělsky a jemu také rozumí. Sice méně než mně, ale ještě jsme ji dali do španělsky mluvící školky, kde se mluví jen španělsky. Tam chodí 2 měsíce a už říká slovíčka jako „tam, pojď, dej, děkuji, tohle, ano“. Nyní s otcem komunikuje lépe než se mnou.

Inzerce

Já na ni stále mluvím česky, a když odpoví španělsky, tak jí jen řeknu odpověď česky a ona to opakuje. Nijak ji nestresuji a ona to bere v pohodě. Zvykla si, že každý z nás mluví jinak.

Kromě toho ještě chodíme na plavání, kde učitelky mluví anglicky. Tomu zatím nijak nevěnuji pozornost a vše jí říkám česky, aby věděla, co má dělat. Chtěla jsem se zeptat, zda je můj postup přirozený, nebo zda dělám někde chybu.

Inzerce

Další věc, o které si nejsem jistá, zda s tím souvisí, že dcera je velmi vzteklá. Řve a ječí, když okamžitě nedostane, co chce. Je velmi impulsivní. Rychle řve a rychle se zase hned směje. Byla taková od miminka. Takže si myslím, že to s těmi jazyky možná nemá souvislost.

Stává se třeba, že když s ní jsem na hodině plavání, tak po chvíli, kdy bezvadně spolupracuje (vše chápe velmi rychle a jde jí to dobře), jí najednou přeskočí a už nechce plavat a začne si vymýšlet, kde je náš pes, a že chce za ním, a že chce napít… a řve a vříská, až je úplně mimo. Ostatní děti jsou velmi klidné, jen já u nikdy nevím, co přijde.

Inzerce

Také může být vyspělejší, protože od malička je u koní a dokonce na koni už i jezdí a vodí je, krmí je. Je možné, že je to pro ni nudné? Ale stejně by měla reagovat jinak, než vřískáním a vztekáním. Budu ráda za radu. Děkuji a přeji krásný den.

Odpověď: Dobrý den, děkujeme za Váš dotaz. Dle popisů Vašeho rodinného jazykového nastavení se jedná o simultánní bilingvní prostředí, které volí hodně jazykově smíšených rodin. Je to nejpřirozenější cesta a je velmi dobré, že máte od počátku nastavená pravidla, kdo s kým jak mluví a nepřeskakuje se v jedné dvojici do více jazyků. Takto zavedená komunikace je psychology často doporučována. Většině malých děti s optimálním nadáním a bez řečových vad by takový postup neměl dělat obtíže, naopak to dle různých výzkumů může mít příznivý efekt na celkové rozumové a poznávací schopnosti, osvojování dalších jazyků v budoucnu. Obecně se doporučuje při vyrůstání v bilingvním prostředí, aby dítě pravidelně bylo v kontaktu s prostředím, jehož jazykem je na něj mluveno (př. každoroční návštěva příbuzných v ČR). To podpoří aktivní osvojení jazyku. Jinak se může stát, že dítě bude v jednom jazyce jen pasivním příjemcem, což i to je dobrý základ pro případné další rozvíjení v budoucnu, a aktivně bude užívat jen jazyk prostředí a kultury, ve které dlouhodobě žije. Někdy se může zdát, ale rozhodně to není pravidlem, že děti z vícejazyčného prostředí začnou celkově později aktivně užívat jazyk a používat jasně srozumitelné pojmy. Což může být dáno pouze individualitou vývoje, která je i u dětí z monolingvního prostředí. Důležité je nenechat se tím vylekat, netlačit na dítě a nechat vývoji volný průběh. Samozřejmě při dlouhodobé stagnaci a případných pochybnostech je dobré zkonzultovat situaci s odborníky. 

Inzerce

V další části dotazu se zmiňujete o dceřině impulsivitě a občasné vzdorovitosti, kterou sledujete již od raného vývoje. Nabízí se domněnka o vrozeném povahovém nastavení. Bývá zajímavé zapátrat po povahových dispozicích Vaší i manželovy rodiny a zapřemýšlet, zda se nevyskytují podobné rysy a případně, jak se s nimi učil dotyčný zacházet. S vrozeným nastavením se dá těžko něco dělat a často to není ani záhodno. Každý jsme individuální osobnost a s podporou rodiny a hlavně vlastní interakcí se světem, se učíme fungovat, komunikovat a reagovat v různých situacích tím, jaké dostáváme zpětné vazby na naše chování. Dále se na občasných výkyvech může podílet přirozený vývoj osobnosti dítěte, která se vytváří vlastním sebe-prosazováním a je často doprovázena vzdorovitým negativistickým chováním. Zároveň opravdu málo dětí je v tak nízkém věku schopno plně spolupracovat v delší časové jednotce dle instrukcí dalších osob. Je také spousta jedinců, kterým nikdy nebudou vyhovovat kolektivní kroužky a podřizování se autoritám. Je důležité zvážit, zda dle reakcí dcery je pro ni kroužek užitečný, baví ji, dělá pokroky apod. Také může být užitečné, položit si otázku, co pro dceru chcete, zda aby se učila již nyní spolupracovat v řízených aktivitách, se kterými bude pravděpodobně konfrontována ve školce i ve škole, nebo zda chcete neřízené užití si volného času.

Doufám, že jste si v odpovědi našla pro sebe něco užitečného. S případnými doplňujícími dotazy se neváhejte na nás obrátit. Ráda bych jen dodala, že osobní konzultace bývá mnohem přínosnější. Máte-li takovou možnost, neváhejte ji využít. 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Vícejazyčná výchova - diskuze

  • Taky zkoušíme
    ... na Adélku mluvit anglicky. Rozumí slušně, ale nechce moc odpovídat.
    Terinka1984   | 27.08.2019 14:58:48
    Reagovat | URL příspěvku
  • děti jsou jako houby
    musím souhlasit s předchozí přispěvatelkou do diskuze...když si to členové rodiny rozdělí vstřebají děti tolik jazyků, kolik je kolem nich...my máme také tři...já a moje rodina mluvíme česky, manžel arabsky ale spíše francouzsky, s tím, že arabsky se doučí ve školce...můj skoro tříletý syn, plně rozumí všemu ve všech jazycích...i docela mluví či opakuje v češtině po mě a po tátovi ve francouzštině, i když to občas ještě zmotá dohromady nebo si vytvoří vlastní řeč a slova...vždy se zatím chytnu a pochopím o co mu jde a popíšu mu to slovy...třeba často vypráví pohádku, kterou viděl asi 300x a vysvětluje mi vše a to už odmala...musím ale souhlasit, že je hodně hyperaktivní a přebíhá od činnosti k činnosti, ale možná, že to i s těmi jazyky souvisí...nevím, ale co vím jistě...že jednou bude mluvit a rozumět více jazykům než já (a to je 6)...:-) a rozumět jazykům znamená rozumět dané kultuře a to znamená pro vývoj jedince moc - vaše děti to určitě ocení! 
    eldinka   | 26.03.2014 22:51:24
    Reagovat | URL příspěvku
  • ja mam tu zkusenost,ze male deti absorbuji jazyky automaticky. Ja vyrustala v madarsko-slovenskem prostredi a oba jazyky jsem vnimala jako rodni, na stejne urovni.
    Moje deti se uci dokonce 3 jazyky: cestinu,anglictinu a arabstinu. Adam (4,5 roku) od cca dvou let slusne mluvi, preklada, prepina mezi jazyky automaticky. Trochu pokulhava ceska a arabska gramatika, bude to tim,ze ja, ktera s nima travim nejvic casu, mluvim na ne anglicky. Ted chodi uz cca pul roku do skolky a gramatika se zlepsuje. Tu arabskou zase urcite vypiluje v lete, kdy budeme 6 tydnu v Egypte.
    Mladsi dcera ma rok a pul a zatim umi jen mama, papa, ham, haf…. Anglicky a arabsky nam rozumi, s cestinou zatim tolik do styku neprichazi.
    Vzteklost bude podle me spis povahou, Adam byl do tri let klidne a hodne dite, ted obcas hodi hysterak. Mala od cca 8 mesicu,co se umela postavit u nabytku je schopna se hazet vzteky o zem. Celkove je o hodne divocejsi,neposedi, malo spi, je vecne v pohybu. Myslim si,ze i mluvit urcite zacne pozdeji nez syn, proste nema cas se necim takovym zabyvat  
    plaz   | 26.03.2014 09:36:06
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

První týden ve školce

| Soňatana | 05.05.2021, 21:39

Dobrý den, mám takový problém s dcerou. Jsou jí 3 roky, nastoupila teď v pondělí do školky, první den se se mnou pořádně ani nerozloučila, jak se tam těšila. Odpoledne mi paní učitelka říkala, že dcera brečela, ale že si zvykne, že brečela dvakrát a jen chvilku. V úterý dcera brečela už když jsem odcházela a dnes taky. Ptala jsem se paní učitelky, jak se dcera ve školce chová, prý se dnes trošku zapojovala do hraní a aktivit. Ale odmítá jíst, nejí ani svačinu ani oběd, sedne si na lavičku s plyšovým medvědem, co tam mají a nic nechce. Takhle proseděla prý skoro celé pondělí i úterý, pláče i na procházce. Učitelky jí samozřejmě do ničeho nenutí a nechávají jí prostor. Dneska mi učitelka řekla, ať si pro dceru přijdu před obědem (jinak ji vyzvedávám po obědě), že nechce jist, tak že nám dají oběd do mističky, aby se najedla doma a nebyla zbytečně o hladu. Nemám s tím jediný problém, učitelky mě pořád ujišťují, že si zvykne. Ale mě nejvíc trápí to, že skoro celý zbytek dne, co je s námi doma, říká že do školky už nikdy nechce a skoro u toho pláče, někdy u toho opravdu pláče. Hlavní problém ale je, že se i budí s pláčem, že do školky nechce, jak při odpoledním spánku, tak v noci. Chtěla bych se tudíž zeptat, jestli je to normální proces nebo dcera není ještě na školku psychicky připravená. Děkuji za odpověď

Dobrý den, průběh zvykání na pobyt v mateřské škole probíhá u každého dítěte individuálně. Obecně platí, že dítě ve třech letech věku je na nástup do předškolního zařízení připravené. V tomto věku se rozvíjí schopnost kooperativní hry a docházka do školky s možností kontaktu s vrstevníky je pro dítě velkým přínosem. Nervový systém dětí však u každého dítěte vyzrává opravdu individuálně a tak některé děti ve věku čerstvých tří let ještě připravené být nemusí stejně tak, jako některé děti po dosažení šesti let věku nejsou připravené na zahájení školní docházky a řeší se pak případně její odložení. Nástup do předškolního zařízení je v životě dítěte velkou změnou, poprvé jsou část dne bez rodičů, jsou v dětském kolektivu a je potřeba se přizpůsobit určitému řádu a režimu. Pracují s nimi paní učitelky a jsou v cizím prostředí, potřebují tedy čas. Po týdnu docházky dítěte do školky je poměrně brzy se rozhodovat o jejím případném ukončení, i když vše neprobíhá zcela hladce. Mnoho dětí běží do školky zcela bez obtíží a adaptuje se rychle na nové prostředí, ale je také velké množství dětí, kdy to takto hladce neprobíhá. Některé děti potřebují na zvykání týden, jiné třeba i měsíce. Dejte tedy dceři minimálně 14 dní na přivyknutí, spolupracujte s učitelkami, které mají určitě s podobnými dětmi zkušenosti. Dceru ať do ničeho nenutí, ale jídlo i aktivity ať nabízejí, umožňují jí se  zapojit. Jestli chce zatím sedět s plyšákem bokem a ostatní děti pouze pozorovat, pak je to v pořádku. Pokud dcera nechce ve školce jíst a je ve vašich možnostech ji vyzvedávat před obědem, jeví se to jako vhodné řešení. Vyzvedávejte ji před obědem tak dlouho, jak to bude potřeba. Doma školku stále nerozebírejte, pokud dcera pláče, pak ji krátce uklidněte, ale téma neustálým probíráním nezveličujte. Vyptejte se spíše nejlépe ne před dcerou učitelek, do jakých aktivit se dcera zapojila, se kterými hračkami si hrála a na to se jí případně pak ptejte. Prostě se zaměřte na to, co se ve školce dařilo, líbilo ... a tomu věnujte svoji pozornost. Dávejte si také pozor, abyste téma školka stále vy dospělí doma před dcerou neskloňovali. Je přirozené, že vás její obtíže trápí, řešte je ale bez její přítomnosti. Jestliže je budete rozebírat před ní, může v ní pak vzniknout pocit, že se jedná o nějaký obrovský problém a to by nebylo ke prospěchu. Pokud se situace nebude zlepšovat a u dcery bude přetrvávat plačtivost, poruchy spánku, jídla, pak zvažte konzultaci u dětského klinického psychologa, kde proberte přerušení docházky do školky, dokud nebude dívka připravená. Přeji ať si dcerka na školku brzy zvykne a stane se pro ni potěšením, ne strašákem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 10.05.2021, 21:09
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×