Vícejazyčná výchova

Váš dotaz: Dobrý den, našla jsem si váš server, protože jsem hledala nějaké rady ohledně dětí z vícejazyčných rodin. Žiji v Texasu, kde je úředním jazykem španělština a angličtina. Mám 2,5 letou dceru, na kterou mluvím jen česky, a ona mi vše rozumí. Jen nemluví. Nějaká slova po mě zopakuje, když je říkám, ale sama od sebe nemluví. Můj manžel na ni mluví španělsky a jemu také rozumí. Sice méně než mně, ale ještě jsme ji dali do španělsky mluvící školky, kde se mluví jen španělsky. Tam chodí 2 měsíce a už říká slovíčka jako „tam, pojď, dej, děkuji, tohle, ano“. Nyní s otcem komunikuje lépe než se mnou. Já na ni stále mluvím česky, a když odpoví španělsky, tak jí jen řeknu odpověď česky a ona to opakuje. Nijak ji nestresuji a ona to bere v pohodě. Zvykla si, že každý z nás mluví jinak. Kromě toho ještě chodíme na plavání, kde učitelky mluví anglicky. Tomu zatím nijak nevěnuji pozornost a vše jí říkám česky, aby věděla, co má dělat. Chtěla jsem se zeptat, zda je můj postup přirozený, nebo zda dělám někde chybu. 

Další věc, o které si nejsem jistá, zda s tím souvisí, že dcera je velmi vzteklá. Řve a ječí, když okamžitě nedostane, co chce. Je velmi impulsivní. Rychle řve a rychle se zase hned směje. Byla taková od miminka. Takže si myslím, že to s těmi jazyky možná nemá souvislost. Stává se třeba, že když s ní jsem na hodině plavání, tak po chvíli, kdy bezvadně spolupracuje (vše chápe velmi rychle a jde jí to dobře), jí najednou přeskočí a už nechce plavat a začne si vymýšlet, kde je náš pes, a že chce za ním, a že chce napít… a řve a vříská, až je úplně mimo. Ostatní děti jsou velmi klidné, jen já u nikdy nevím, co přijde. Také může být vyspělejší, protože od malička je u koní a dokonce na koni už i jezdí a vodí je, krmí je. Je možné, že je to pro ni nudné? Ale stejně by měla reagovat jinak, než vřískáním a vztekáním. Budu ráda za radu. Děkuji a přeji krásný den.

Odpověď: Dobrý den, děkujeme za Váš dotaz. Dle popisů Vašeho rodinného jazykového nastavení se jedná o simultánní bilingvní prostředí, které volí hodně jazykově smíšených rodin. Je to nejpřirozenější cesta a je velmi dobré, že máte od počátku nastavená pravidla, kdo s kým jak mluví a nepřeskakuje se v jedné dvojici do více jazyků. Takto zavedená komunikace je psychology často doporučována. Většině malých děti s optimálním nadáním a bez řečových vad by takový postup neměl dělat obtíže, naopak to dle různých výzkumů může mít příznivý efekt na celkové rozumové a poznávací schopnosti, osvojování dalších jazyků v budoucnu. Obecně se doporučuje při vyrůstání v bilingvním prostředí, aby dítě pravidelně bylo v kontaktu s prostředím, jehož jazykem je na něj mluveno (př. každoroční návštěva příbuzných v ČR). To podpoří aktivní osvojení jazyku. Jinak se může stát, že dítě bude v jednom jazyce jen pasivním příjemcem, což i to je dobrý základ pro případné další rozvíjení v budoucnu, a aktivně bude užívat jen jazyk prostředí a kultury, ve které dlouhodobě žije. Někdy se může zdát, ale rozhodně to není pravidlem, že děti z vícejazyčného prostředí začnou celkově později aktivně užívat jazyk a používat jasně srozumitelné pojmy. Což může být dáno pouze individualitou vývoje, která je i u dětí z monolingvního prostředí. Důležité je nenechat se tím vylekat, netlačit na dítě a nechat vývoji volný průběh. Samozřejmě při dlouhodobé stagnaci a případných pochybnostech je dobré zkonzultovat situaci s odborníky. 

V další části dotazu se zmiňujete o dceřině impulsivitě a občasné vzdorovitosti, kterou sledujete již od raného vývoje. Nabízí se domněnka o vrozeném povahovém nastavení. Bývá zajímavé zapátrat po povahových dispozicích Vaší i manželovy rodiny a zapřemýšlet, zda se nevyskytují podobné rysy a případně, jak se s nimi učil dotyčný zacházet. S vrozeným nastavením se dá těžko něco dělat a často to není ani záhodno. Každý jsme individuální osobnost a s podporou rodiny a hlavně vlastní interakcí se světem, se učíme fungovat, komunikovat a reagovat v různých situacích tím, jaké dostáváme zpětné vazby na naše chování. Dále se na občasných výkyvech může podílet přirozený vývoj osobnosti dítěte, která se vytváří vlastním sebe-prosazováním a je často doprovázena vzdorovitým negativistickým chováním. Zároveň opravdu málo dětí je v tak nízkém věku schopno plně spolupracovat v delší časové jednotce dle instrukcí dalších osob. Je také spousta jedinců, kterým nikdy nebudou vyhovovat kolektivní kroužky a podřizování se autoritám. Je důležité zvážit, zda dle reakcí dcery je pro ni kroužek užitečný, baví ji, dělá pokroky apod. Také může být užitečné, položit si otázku, co pro dceru chcete, zda aby se učila již nyní spolupracovat v řízených aktivitách, se kterými bude pravděpodobně konfrontována ve školce i ve škole, nebo zda chcete neřízené užití si volného času.

Doufám, že jste si v odpovědi našla pro sebe něco užitečného. S případnými doplňujícími dotazy se neváhejte na nás obrátit. Ráda bych jen dodala, že osobní konzultace bývá mnohem přínosnější. Máte-li takovou možnost, neváhejte ji využít.