Inzerce
Inzerce
Inzerce

Vicejazyčné prostředí

Váš dotaz: Dobrý den, našla jsem si váš server, protože jsem hledala nějaké rady ohledně dětí z vícejazyčných rodin.

Žiji v Texasu, kde je úředním jazykem španělština a angličtina. Mám 2,5 letou dceru, na kterou mluvím jen česky, a ona mi vše rozumí. Jen nemluví. Nějaká slova po mě zopakuje, když je říkám, ale sama od sebe nemluví.

Můj manžel na ni mluví španělsky a jemu také rozumí. Sice méně než mně, ale ještě jsme ji dali do španělsky mluvící školky, kde se mluví jen španělsky. Tam chodí 2 měsíce a už říká slovíčka jako „tam, pojď, dej, děkuji, tohle, ano“. Nyní s otcem komunikuje lépe než se mnou.

Já na ni stále mluvím česky, a když odpoví španělsky, tak jí jen řeknu odpověď česky a ona to opakuje. Nijak ji nestresuji a ona to bere v pohodě. Zvykla si, že každý z nás mluví jinak.

Kromě toho ještě chodíme na plavání, kde učitelky mluví anglicky. Tomu zatím nijak nevěnuji pozornost a vše jí říkám česky, aby věděla, co má dělat. Chtěla jsem se zeptat, zda je můj postup přirozený, nebo zda dělám někde chybu.

Další věc, o které si nejsem jistá, zda s tím souvisí, že dcera je velmi vzteklá. Řve a ječí, když okamžitě nedostane, co chce. Je velmi impulsivní. Rychle řve a rychle se zase hned směje. Byla taková od miminka. Takže si myslím, že to s těmi jazyky možná nemá souvislost.

Stává se třeba, že když s ní jsem na hodině plavání, tak po chvíli, kdy bezvadně spolupracuje (vše chápe velmi rychle a jde jí to dobře), jí najednou přeskočí a už nechce plavat a začne si vymýšlet, kde je náš pes, a že chce za ním, a že chce napít… a řve a vříská, až je úplně mimo. Ostatní děti jsou velmi klidné, jen já u nikdy nevím, co přijde.

Také může být vyspělejší, protože od malička je u koní a dokonce na koni už i jezdí a vodí je, krmí je. Je možné, že je to pro ni nudné? Ale stejně by měla reagovat jinak, než vřískáním a vztekáním. Budu ráda za radu. Děkuji a přeji krásný den.

Odpověď: Dobrý den, děkujeme za Váš dotaz. Dle popisů Vašeho rodinného jazykového nastavení se jedná o simultánní bilingvní prostředí, které volí hodně jazykově smíšených rodin. Je to nejpřirozenější cesta a je velmi dobré, že máte od počátku nastavená pravidla, kdo s kým jak mluví a nepřeskakuje se v jedné dvojici do více jazyků. Takto zavedená komunikace je psychology často doporučována. Většině malých děti s optimálním nadáním a bez řečových vad by takový postup neměl dělat obtíže, naopak to dle různých výzkumů může mít příznivý efekt na celkové rozumové a poznávací schopnosti, osvojování dalších jazyků v budoucnu. Obecně se doporučuje při vyrůstání v bilingvním prostředí, aby dítě pravidelně bylo v kontaktu s prostředím, jehož jazykem je na něj mluveno (př. každoroční návštěva příbuzných v ČR). To podpoří aktivní osvojení jazyku. Jinak se může stát, že dítě bude v jednom jazyce jen pasivním příjemcem, což i to je dobrý základ pro případné další rozvíjení v budoucnu, a aktivně bude užívat jen jazyk prostředí a kultury, ve které dlouhodobě žije. Někdy se může zdát, ale rozhodně to není pravidlem, že děti z vícejazyčného prostředí začnou celkově později aktivně užívat jazyk a používat jasně srozumitelné pojmy. Což může být dáno pouze individualitou vývoje, která je i u dětí z monolingvního prostředí. Důležité je nenechat se tím vylekat, netlačit na dítě a nechat vývoji volný průběh. Samozřejmě při dlouhodobé stagnaci a případných pochybnostech je dobré zkonzultovat situaci s odborníky. 

V další části dotazu se zmiňujete o dceřině impulsivitě a občasné vzdorovitosti, kterou sledujete již od raného vývoje. Nabízí se domněnka o vrozeném povahovém nastavení. Bývá zajímavé zapátrat po povahových dispozicích Vaší i manželovy rodiny a zapřemýšlet, zda se nevyskytují podobné rysy a případně, jak se s nimi učil dotyčný zacházet. S vrozeným nastavením se dá těžko něco dělat a často to není ani záhodno. Každý jsme individuální osobnost a s podporou rodiny a hlavně vlastní interakcí se světem, se učíme fungovat, komunikovat a reagovat v různých situacích tím, jaké dostáváme zpětné vazby na naše chování. Dále se na občasných výkyvech může podílet přirozený vývoj osobnosti dítěte, která se vytváří vlastním sebe-prosazováním a je často doprovázena vzdorovitým negativistickým chováním. Zároveň opravdu málo dětí je v tak nízkém věku schopno plně spolupracovat v delší časové jednotce dle instrukcí dalších osob. Je také spousta jedinců, kterým nikdy nebudou vyhovovat kolektivní kroužky a podřizování se autoritám. Je důležité zvážit, zda dle reakcí dcery je pro ni kroužek užitečný, baví ji, dělá pokroky apod. Také může být užitečné, položit si otázku, co pro dceru chcete, zda aby se učila již nyní spolupracovat v řízených aktivitách, se kterými bude pravděpodobně konfrontována ve školce i ve škole, nebo zda chcete neřízené užití si volného času.

Doufám, že jste si v odpovědi našla pro sebe něco užitečného. S případnými doplňujícími dotazy se neváhejte na nás obrátit. Ráda bych jen dodala, že osobní konzultace bývá mnohem přínosnější. Máte-li takovou možnost, neváhejte ji využít. 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Vícejazyčná výchova - diskuze

  • Taky zkoušíme
    ... na Adélku mluvit anglicky. Rozumí slušně, ale nechce moc odpovídat.
    Terinka1984   | 27.08.2019 14:58:48
    Reagovat | URL příspěvku
  • děti jsou jako houby
    musím souhlasit s předchozí přispěvatelkou do diskuze...když si to členové rodiny rozdělí vstřebají děti tolik jazyků, kolik je kolem nich...my máme také tři...já a moje rodina mluvíme česky, manžel arabsky ale spíše francouzsky, s tím, že arabsky se doučí ve školce...můj skoro tříletý syn, plně rozumí všemu ve všech jazycích...i docela mluví či opakuje v češtině po mě a po tátovi ve francouzštině, i když to občas ještě zmotá dohromady nebo si vytvoří vlastní řeč a slova...vždy se zatím chytnu a pochopím o co mu jde a popíšu mu to slovy...třeba často vypráví pohádku, kterou viděl asi 300x a vysvětluje mi vše a to už odmala...musím ale souhlasit, že je hodně hyperaktivní a přebíhá od činnosti k činnosti, ale možná, že to i s těmi jazyky souvisí...nevím, ale co vím jistě...že jednou bude mluvit a rozumět více jazykům než já (a to je 6)...:-) a rozumět jazykům znamená rozumět dané kultuře a to znamená pro vývoj jedince moc - vaše děti to určitě ocení! 
    eldinka   | 26.03.2014 22:51:24
    Reagovat | URL příspěvku
  • ja mam tu zkusenost,ze male deti absorbuji jazyky automaticky. Ja vyrustala v madarsko-slovenskem prostredi a oba jazyky jsem vnimala jako rodni, na stejne urovni.
    Moje deti se uci dokonce 3 jazyky: cestinu,anglictinu a arabstinu. Adam (4,5 roku) od cca dvou let slusne mluvi, preklada, prepina mezi jazyky automaticky. Trochu pokulhava ceska a arabska gramatika, bude to tim,ze ja, ktera s nima travim nejvic casu, mluvim na ne anglicky. Ted chodi uz cca pul roku do skolky a gramatika se zlepsuje. Tu arabskou zase urcite vypiluje v lete, kdy budeme 6 tydnu v Egypte.
    Mladsi dcera ma rok a pul a zatim umi jen mama, papa, ham, haf…. Anglicky a arabsky nam rozumi, s cestinou zatim tolik do styku neprichazi.
    Vzteklost bude podle me spis povahou, Adam byl do tri let klidne a hodne dite, ted obcas hodi hysterak. Mala od cca 8 mesicu,co se umela postavit u nabytku je schopna se hazet vzteky o zem. Celkove je o hodne divocejsi,neposedi, malo spi, je vecne v pohybu. Myslim si,ze i mluvit urcite zacne pozdeji nez syn, proste nema cas se necim takovym zabyvat  
    plaz   | 26.03.2014 09:36:06
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobry den, memu chlapeckovi v cervenci budou tri roky a v cervenci take cekame druhe miminko. Uvazuji o skolce v zari, avsak vhledem k okolnostem to nechci nechavat na posledni chvili a rada bych syna nejak pripravila. Bohuzel nemame zadne hlidani a myslim,ze zacatek bude pro vsechny trosku tezsi, nechci ho tam posilat za kazdou cenu, a nechci, aby to pro nej byl sok, ale rikam si ,ze by byla dobra nejaka soukroma skolka treba na dva dny v tydnu, alespon na dopoledne.Ale nevim, kdy by bylo dobre zacit, doporucila byste to? Ja vlastne nejsem uplne rozhodnuta ho tam dat, ale zase se bojim, abych to vse zvladala a chci aby meli s miminkem hezky vstah a necitil se odstrceny .Deti ma rad, rad si hraje, ale vzdycky jsem mu byla na ocich.
A za dalsi zatim spi s nami v loznici v postylce, nekdy si preleze k nam, ale take chystame vetsi postel v jeho pokoji, kde pro zacatek bude usinat se mnou nebo s manzelem. Rada bych ,aby vse bylo prirozene nenucene a v tomto bych potrebovala poradit. Jestli doporucujute dostatecnou pripravu dopredu ci se zbytecne stresuji. Dekuji za odpoved, vim,ze je to hodne idndividualni, ale treba mi poradite smer.

Dobrý den, normálně se vyvíjející tříleté dítě bývá již obvykle připraveno na vstup do mateřské školy. Ke svému zdravému vývoji začíná potřebovat kontakt s vrstevníky, rozvíjí se jeho komunikační dovednosti a schopnost kooperativní hry (tedy hry ne vedle vrstevníků, ale ve spolupráci s nimi). Ve vašem životě, ale také v životě vašeho syna se narozením sourozence odehraje mnoho změn. Doporučila bych vám proto postupovat citlivě, sledovat reakce a chování vašeho staršího dítěte. Změn by nemělo být nikdy více najednou, tedy není vhodné např. - přestěhovat chlapce do postele ve vlastním pokoji, nástup do MŠ a narození sourozence. Pokud tedy chcete aby do budoucna spával chlapec samostatně ve vlastním pokojíčku, tak s tím začněte co nejdříve, aby si do narození sourozence na svůj pokoj a postel již zvykl. Potom to nebude brát jako nějaké odstrčení a také vy mu to musíte prezentovat jako výhodu, že má svůj vlastní pokoj, že už je velký, samostatný, ne že je chudinka, že spává sám (samozřejmě, pokud za třeba k ránu přijde do vaší postele, je to v pořádku). Nebo své rozhodnutí o jeho přestěhování do vlastního pokoje odložte až třeba několik měsíců po narození sourozence, vhodná doba pak ale nemusí nastat dlouho. Uvádíte, že mladší dítě se narodí v červenci, neuškodí, když syna zapíšete alespoň na dopolední docházku do soukromé nebo státní školky podle vašeho uvážení a rozhodnete se podle jeho reakce na příchod sourozence. Pokud bude vše zvládat dobře a nevyskytnou se nějaké závažné projevy rivality nebo třeba regrese, pak by do školky mohl třeba na omezený počet hodin od září nastoupit. Mohl by to naopak brát jako vítanou změnu, kdy si může pohrát se stejně starými dětmi. Opět velmi záleží na tom, jak mu nástup do školky podáte a vysvětlíte. Do péče o sourozence se jej snažte co nejvíce zapojit, aby se mezi dětmi rozvíjel zdravý vztah, nezapomeňte však na jeho vlastní potřeby, snažte se trávit vy nebo tatínek nějaký čas s chlapcem také odděleně od miminka. Bude možná potřebovat ujistit o vaší lásce a náklonnosti. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 13.01.2020, 15:00
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace