Již z názvu vyplývá, jak strach funguje. Je to něco vedle nás či v nás, s čím lze pracovat. Duše je křehká nádoba a jakýkoliv pocit ne-pohody je nutno prozkoumat.
Ale pozor – druhou silnou částí nás je Rozum, který říká – nesmysl, to nic není, chlapi nepláčou, to zvládneš a tlačí nás tam, kde nám není dobře.
U dětí záleží na věku – u těch nejmenších volíme formu kresby „pojď, namalujeme si, na co se těšíme a čeho se bojíme“. U větších je důležité zjistit, jak se „to“ jmenuje, kde se to vzalo a pak jednat dle toho. Pokud má dítě hrůzu z vody, nebudu ho do ní házet. Tyto drsné metody patří minulosti, a pokud si nejsem jistá, zeptám se odborníka. Případně požádám o pomoc např. babičku. Děti totiž mívají strach, zda rodičům svými obavami neublíží, a proto je nesdělují.
Důležité je brát obavy či strachy dětí vážně a věnovat tomu čas a plnou pozornost.
Více o strachu, který je naší brzdou: http://zdraveomlazeni.cz/strach