Inzerce
Inzerce
Inzerce

Strach u dětí - jak se zbavit strachu

Již z názvu vyplývá, jak strach funguje. Je to něco vedle nás či v nás, s čím lze pracovat. Duše je křehká nádoba a jakýkoliv pocit ne-pohody je nutno prozkoumat.

Ale pozor – druhou silnou částí nás je Rozum, který říká – nesmysl, to nic není, chlapi nepláčou, to zvládneš a tlačí nás tam, kde nám není dobře.

U dětí záleží na věku – u těch nejmenších volíme formu kresby „pojď, namalujeme si, na co se těšíme a čeho se bojíme“. U větších je důležité zjistit, jak se „to“ jmenuje, kde se to vzalo a pak jednat dle toho. Pokud má dítě hrůzu z vody, nebudu ho do ní házet. Tyto drsné metody patří minulosti, a pokud si nejsem jistá, zeptám se odborníka. Případně požádám o pomoc např. babičku. Děti totiž mívají strach, zda rodičům svými obavami neublíží, a proto je nesdělují.

Inzerce

Důležité je brát obavy či strachy dětí vážně a věnovat tomu čas a plnou pozornost.

Více o strachu, který je naší brzdou: http://zdraveomlazeni.cz/strach

Inzerce
Autor: Mgr. Ivana Havlíčková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Ivana Havlíčková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Strach u dětí - diskuze

Poradna

Můj syn stále brečí

| Veru2018 | 23.02.2021, 07:55

Dobrý den,

potřebovala bych poradit ohledně syna ( 3 roky ), od miminka je hodně plačtivý, myslela jsem, že s dobou, kdy začne být starší, bude to lepší. Syn brečí dá se říct kvůli každé prkotině. Už když ráno vstane, je mrzutý, stále všechno špatně. Brečí, protože se nechce oblékat, chce jiné ponožky, snídaně špatná, nechce jít ven, venku chce a nechce chodit, na dětském hřišti si myslí, že vše patří jenom jemu. Na hračky nesmí nikdo sáhnout, nikdo se nesmí houpat, na klouzačku, vše jen on, všechno je jeho, dokáže se tak psychicky vynervovat, až z něj stříkaji slzy. Snažíme se sním komunikovat, odvézt pozornost, domlouvat, ale on je jak kolovrátek, dokáže takto šílené řvát i půl hodiny a vynucovat si věci, hračky atd..Je to opravdu psychicky náročný a já si s ním nevím rady. Předem děkuji za odpověď

Dobrý den, váš syn se nachází v takzvaném období vzdoru, které je právě výbuchy hněvu a afektivními záchvaty dítěte charakteristické. V nedávné době jsem odpovídala na dva obdobné dotazy, tak snad najdete nějaké informace a odpovědi jejich pročtením:
https://www.babyonline.cz/poradna/zachvaty-vzteku-kvuli-nepodstatnym-vecem/4337
https://www.babyonline.cz/poradna/detsky-blok/4391

Jen ještě k vašemu dotazu bych chtěla dodat, že toto období je naprosto normální, probíhá přibližně ve věku dítěte od 3 do 5 let. Jedná se o krok kupředu ve vývoji dítěte a je důležité, aby si jím dítě prošlo. Průběh, intenzita a délka tohoto období samozřejmě záleží na povaze, osobnosti a nastavení dítěte a určitě jej ovlivňuje i rodičovský přístup. Snažte se zůstat s dítětem v kontaktu, porozumět jeho pocitům, podpořte ho, obejměte, snažte se pojmenovat, co jej asi trápí a vést i dítě postupně k verbalizaci svých pocitů. Důležité je nechat záchvat odeznít, pokud se do něj dítě dostane, na dítě nekřičet, netrestat jej, netřást jím, nesnažit se situaci probírat. Je potřeba nechat dítě vyplakat, vyvztekat a teprve po zklidnění je možné si o situaci popovídat, probrat případně, jak by se dala řešit jinak, nebo co by dítě potřebovalo, aby se příště neopakovala. Některým záchvatům se dá předejít, jako matka znáte své dítě nejlépe a už asi dokážete odhadnout, co u něj spolehlivě takový výbuch vyvolá, pak je lepší se takovým situacím vyhnout. Na některé situace je možné dítě předem připravit rozhovorem, například že na hřišti budou asi jiné děti, co asi mohou dělat, že se může s dětmi vystřídat na klouzačce, houpačce apod. Dohodnout se na pravidlech chování. Jindy je zase možné, pokud nejde o bezpečnost nebo zdraví dítěte, jeho přání vyhovět, dát mu na vybranou, co si oblékne, kam se půjde, jestli se půjde ven teď nebo později, co bude jíst. Respektovat to, že se dítě stává svébytnou osůbkou, která není vaší součástí a může mít jiné preference, povahu, přání, chutě, vkus. I když je toto období opravdu psychicky náročné, pak mějte na paměti, že emoce dítěte jsou opravdové, nedokáže se s nimi ale ještě ve svém věku vyrovnat jinak, než výbuchem vzteku. Dítě vám to nedělá naschvál, neberte jeho chování osobně, není namířeno proti vám, přesto že vám váš drobeček stále vzdoruje, tak vás a vaši podporu velmi potřebuje. Pomozte mu proto toto nelehké období překonat, přeji vám hodně trpělivosti a sil. V případě potřeby je možné vyhledat konzultaci u dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 25.02.2021, 16:27
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce