Inzerce
Inzerce
Inzerce

Strach u dětí - jak se zbavit strachu

Již z názvu vyplývá, jak strach funguje. Je to něco vedle nás či v nás, s čím lze pracovat. Duše je křehká nádoba a jakýkoliv pocit ne-pohody je nutno prozkoumat.

Ale pozor – druhou silnou částí nás je Rozum, který říká – nesmysl, to nic není, chlapi nepláčou, to zvládneš a tlačí nás tam, kde nám není dobře.

U dětí záleží na věku – u těch nejmenších volíme formu kresby „pojď, namalujeme si, na co se těšíme a čeho se bojíme“. U větších je důležité zjistit, jak se „to“ jmenuje, kde se to vzalo a pak jednat dle toho. Pokud má dítě hrůzu z vody, nebudu ho do ní házet. Tyto drsné metody patří minulosti, a pokud si nejsem jistá, zeptám se odborníka. Případně požádám o pomoc např. babičku. Děti totiž mívají strach, zda rodičům svými obavami neublíží, a proto je nesdělují.

Inzerce

Důležité je brát obavy či strachy dětí vážně a věnovat tomu čas a plnou pozornost.

Více o strachu, který je naší brzdou: http://zdraveomlazeni.cz/strach

Inzerce
Autor: Mgr. Ivana Havlíčková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Ivana Havlíčková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Strach u dětí - diskuze

Poradna

Kroužek pro malé děti

| AjaH | 12.02.2024, 13:43

Dobrý den, prosím mám dotaz. Dnes jsme byli se synem 1,5 roku na druhé hodině cvičení pro děti, kde se spojuje více aktivit od zpívání, přes výtvarku a další. Syn hezky spolupracoval, výtvarka se mu moc nechtěla, to jsem udělala za něj a nechala si ho hrát. Děti měli i pauzu na svačinu a poté paní učitelka dala pokyn k úklidu hraček a přesunutí se do druhé místnosti na zpívánky s hudebními nástroji. Syn nechtěl pustit kočárek, s kterym jej bavilo jezdit přes práh. Když jsem se s ním snažila domluvit, tak odmítl, řekl ne a tak jsem navrhla, že zůstaneme ve staré místnosti, ať si dohraje a poté se přidáme k dětem. Jenže když se zavřely dveře, tak začal brečet a chtěl jezdit přes ten práh. V tu chvíli jsem se jej snažila jen uklidnit, ale nedařilo se. Zkoušela ho nalákat i paní učitelka, ale take nic. Já jsem nechtěla narušovat hodinu jinak spolupracujícím dětem, tak jsem mu nedovolila tam s kočárkem jezdit. Na chvíli se uklidnil a když jsme se přidali ke skupině, opět začal plakat (spíše řvát jako tygr). Šla jsem s ním tedy na chodbu, ať přijde na jiné myšlenky. Tam se uklidnil po chvíli a poté jsme se už přidali ke skupině. Byl pořád trosku mrzutý, ale nakonec byl v pohodě. Paní učitelka říkala, že jsem dobře udělala, že málokterá maminka by takto postupovala, ale v té chvíli jsem si začala sama o sobě říkat, že jsem byla asi zřejmě moc přísná a chtěla toho po něm moc. Cítím se od té doby opravdu špatně, že kladu na syna nároky, které zatím nedokáže splnit tak, že by to pochopil. Říkám si, že můžu být ráda, že ho konečně bavilo na chvíli něco, s čím si hrál sám a já jsem jej odtrhla. Na druhou stranu ale vím, že pro skupinu jsem udělala asi lepší službu, že jim nikdo nenarušoval zpívání. Bylo mi jasné, že pokud tam bude tahat hračky mě dítě, začnou i ostatní. Můžete mi prosím poradit, jestli mám syna raději víc nechat se rozvíjet a nekorigovat jej tak přísně az do řevu? Přece jen to nebyla žádná závažná situace. Nebo si to nemám dávat za zlé? Moc děkuji za radu

Dobrý den,

pokud chcete s takto malým dítětem chodit na nějakou skupinovou aktivitu, tak musíte počítat s tím, že bude potřeba, aby se dítě režimu skupiny přizpůsobovalo. Je však potřeba zvážit, jestli je toho dítě ve věku 1,5 roku schopné. Pro dítě jeho věku je přirozené, že si chce hrát s hračkami podle svého výběru a svým způsobem. Zároveň však je možné začít jej postupně do skupinových aktivit zapojovat, rozvíjet u něj schopnost spolupráce, přizpůsobení a ohleduplnost k ostatním. Třeba jej některá z aktivit předkládaných v kroužku zaujme a rád se zapojí. Vaše reakce byla správná a přirozená, zachovala jste se ohleduplně k ostatním dětem ve skupině, které spolupracovaly. Váš syn měl zase právo projevit svoji nespokojenost, protože se mu líbila jeho hra s kočárkem. Předala jste mu tak poselství, že někdy jsou prostě zájmy skupiny nadřazeny zájmům jednotlivce, vždyť určitým společenským pravidlům se podřizujeme všichni a kdyby tomu tak nebylo, tak by nejen v malé dětské skupince, ale také ve společnosti vznikl chaos. Zároveň jste jej nechala projevit křikem jeho nespokojenost, vzala jste ho uklidnit a v aktivitě jste pokračovali, oba jste tedy tuto situaci zvládli, a to proaktivním a prosociálním způsobem. Pokud však další podobné situace neunesete, pak zvažte, zda v pokračování docházky do kroužku setrvat, nebo zda nějakou obdobnou aktivitu nezkusit, až bude syn starší a lépe jí porozumí. Každé dítě je jiné, vyvíjí se odlišným způsobem, má odlišnou povahu, je jinak společenské, některé je pasivní, jiné zase živé a aktivní apod., a proto některým dětem zapojení do kroužků a aktivit ani v nízkém věku nemusí vadit, jiným dětem zase nemusí vyhovovat. Pozorujte reakce vašeho dítěte, jestli chodí do kroužku s radostí, chce tam být, chce pracovat, dokáže se uklidnit, když jej něco rozhodí. Pokud bude např. plakat jenom když se do kroužku chystáte či blížíte, pak zřejmě ještě není dostatečně zralý. Také dejte na radu paní učitelky, pedagogové, kteří vedou kroužky pro takto maličké děti, jsou většinou zkušení a aktivity jsou těmto malým dětem přizpůsobené. Také vy si můžete užít nějaký čas se synem, kdy se mu aktivně věnujete a něco společně tvoříte a něčím se zabýváte. Přeji hodně úspěchů ať už se rozhodnete v docházce do kroužku pokračovat, nebo ne.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 13.02.2024, 21:23
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×