Slavíme 10 let a jedeme dál!

Výročí se blíží

Asi bych měla začít klasicky, a to, že 1.1. ve 22 hodin to bude přesně 10 let od odstartování netradičního počinu na českém internetu. Spuštění rodičovského portálu, na který odbornou problematiku píší pouze odborníci. Na kterém v symbióze existuje odborná a maminkovská část (snad i trochu tatínkovská :-)). Že je dnes Babyonline nejnavštěvovanějším odborně garantovaným rodičovským portálem. A další bla bla bla. S každou novou větou se vy i my budeme dmout větší a větší pýchou, kam až jsme BOL dovedli :-). Tak takhle tedy dnes nezačnu. To neočekávejte. Aha, tak už jsem zase takto začala. :-)

Naše dosud největší pecka – vznikla náhodou :-)

Ale opravdu jsem to dnes chtěla vzít z jiného konce, doslova od konce. Ten nás totiž moc bavil, byl přímo adrenalinový. Mám na mysli náš poslední vydavatelský počin, knížku Co se od kamarádek nedozvíš o sexu, líčení i zdraví alias SEX II, jak jí zkráceně v redakci říkáme. Cože, vy ji ještě doma v knihovničce nemáte? :-)

Je vedena s humorným podtextem, v podobě příběhu. Jak jinak pro dnešní dospívající generaci. Nejen ta by už nějaké náročnější texty nezvládla. To už snad ani já ne. Nicméně upřímně musím přiznat, že u startu jejího zrodu jsme se příliš nesmáli. 

Uznejte, přijde vám snad humorné, když slečna, někdy ne již náctiletá, neví, že po nechráněném styku může otěhotnět? Nebo když vidíte slečny, které berou první sexuální zážitky na úrovni hry Člověče nezlob se? resp. lépe Člověče, zapíchej si? Jasně, asi chcete dodat, že byly z rodin na okraji společnosti. Tak na to vám ani sdělovacím prostředkům už neskočíme. Žádné sociální případy na pokraji společnosti, dokonce ani žádná učiliště s problematickými žáky. Příběhy jsou z elitních víceletých vzdělávacích ústavů, od dětí ve věku 13 let na základních školách. A nejsou to dívky z rozvrácených rodin. Ale dcery tu paní doktorky, tu paní učitelky, a tak bych v tomto výčtu společensky prestižních profesí mohla pokračovat.

Ano, tak drsnými zkušenostmi jsme si museli projít, aby nás to nakoplo něco s tím udělat.

Jak ale správně chápete, v tomto stavu čerstvého poznání nebylo vhodné něco sepisovat. Resp. to, co bylo sepsáno, bylo později přepsáno. Na plané mentorování totiž nejsou naše děti zvědavé. A to ani trochu. Navíc jsou to rodiče a pedagogové (tedy někteří), kteří TO zpackali, ne naše děti.

Bylo mně až smutno, když jsem postupně zjišťovala, jak jsou si některé matky se svými dcerami vzdálené. Kantoři se svými žáky. O to více se snaží s nimi sblížit neformálním jednáním. Ale je to skutečně to, co naše děti potřebují? Nechybí jim naopak ono sdílení hodnot, čas, který jsme s nimi měli prožít, ochota naslouchat jejich problémům i zážitkům, aniž bychom dávali najevo, jak jsou malicherné?

V tomto okamžiku nemohu nezmínit reakci, která mě, člověka orientovaného na kvalitní vztahy, potěšila asi nejvíce. Přišla od jedné paní doktorky: „Podařila se Vám úžasná věc - jak obsahem, tak výtvarným provedením určitě osloví náctileté. Je vidět, že máte velice úzký vztah s dcerou, která se určitě na konečné podobě díla významně podílela, a to nejen jako modelka (podobu nezapře).“

Vystihla naprosto jedinečně, na co já bych těžko hledala ten správný výraz. Úzký vztah s dcerou a její významný podíl na díle. Je to přesně tak.

Kdyby mě dcera jednoho krásného dne nepřišla požádat, abych ji naučila se líčit, asi by nikdy toto dílo nevzniklo. Vím, zní to povrchně, ale je to tak. Samozřejmě to už byla pouze poslední kapka, díky které celý pohár přetekl, já sedla a začala psát. Zprvu psaní nebylo vůbec jednoduché, přece jenom nejsem rozený exhibicionista, který by byl schopen spatra mluvit o tak intimních záležitostech. S přibývajícími stránkami a zapojením dcery jsem se odvazovala čím dál více. Díky tomu vzniklo asi to nejhodnotnější na celé knize, a to příběh předávající dnešním náctiletým sdílené a po generace platné hodnoty. Na první pohled, když knihu prolistujete, není vidět, naopak zaregistrujete, že je tam něco o dospívání, také výživě, líčení, jak cvičit, ale nejdůležitější je ten příběh, pro děti naše prožitá, sdílená zkušenost předchozích generací, aneb jak to ve vztazích chodilo, když ještě nebyl internet ani chytré mobily :-).

Pracovat se Sophií bylo neskutečně nabíjející. Kdyby do toho nešla, nesepisovala bych to. Pouze bych se zaměřila na předání potřebných informací v ústní, amatérské podobě. Díky tomu, že mně na spolupráci kývla, má i ona všechno zpracováno profesionálně. Až přijde čas, může si knížku kdykoliv na potřebné straně otevřít. Ale na rovinu, příliš nadšení tam z její strany zprvu nebylo. Tomu se nemohu divit, když jsem ji jako první zážitek připravila posezení na křesle dentální hygienistky. Tuto část jsem raději ještě nafotila sama, už tak to asi nebylo pro dceru příjemné. Vzpomínám si, jak jsme na konci června fotili líčení a účesy, kde ji v oblečení hodné holčičky vizážistka Hanka a fotografové povzbuzovali slovy: „Tvař se, že Tě to aspoň trochu baví.“ Moc to nepomohlo. Obrat přišel ve chvíli, kdy si Sofi oblékla sukni s motivem svého oblíbeného seriálu dr. Who a černé Conversky. Hned první fotka, ve které naprosto jasně vidíte ten „týnejdžrovský“ výraz ve tváři typu Fuck you, byla zralá na titulku. Pak už šla práce jako po másle. Tak rychle jsme snad nikdy nic tak rozsáhlého nevytvořili. Dívala jsem se do počítače a pořád dokola si ověřovala, že jsem první soubor s nápisem Záchytné body vytvořila teprve 29. března. 

 

No, počkat. Jako po másle ne. Naopak. Vznik knížky provázely neskutečné patálie, ale mám krátkou historickou paměť a problémy vždy rychle zapomenu. Navíc, čím jich bylo více, tím jsem je brala pozitivněji jako výzvy, se kterými se zase poperu. Už jsem s překvapivým očekáváním vzhlížela, co se na nás zase valí :-). Ale vážně. Dlouho jsme nemohli najít grafika a ilustrátorku, kteří by dokázali přesně ten styl, co osloví náctileté slečny. Grafika nám nakonec seslalo samo nebe :-). Jinak to vážně napsat neumím, do detailů se zaplétat raději nebudu. Ani do toho, jak probíhaly korektury, kdy jsem v místnosti plné mužů instruovala grafika, kam přesně bude směřovat šipka s označením klitoris a jak velký a barevný by měl být ve schématu pohlavního styku penis. Ilustrátorku mně přinesla dcera. Už dlouho jsem pomýšlela na její spolužačku, nádherně kreslí, takový ten mně blízký milý styl, ale protože vím, jak je jejich víceletý gympl náročný, k tomu má každá spoustu mimoškolních aktivit, bála jsem se, že by mě odmítla. Naštěstí se tak nestalo a knížku zdobí její krásné a přátelské obrázky.

V  knížce je uložena spousta naší radosti a smíchu, někdy i zoufalého. Dokonce i o třech posledních víkendech, kdy jsem si sedala k již asi sedmé nebo desáté korektuře a stále jsme samozřejmě něco nacházeli, tak jsem k ní sedala s radostí. 

Nejnáročnější byla asi organizace všech prací. Když se podíváte na poslední stránky knížky, nemyslím ty moje řeči, které Sofi sepsala (ty si raději vůbec nečtěte, nejsem si jich ani trochu vědoma), zjistíte, že na její tvorbě společně se mnou spolupracovalo dalších 27 úžasných lidí. Je opravdu nabita nejen nejposlednějšími sexuologickými i jinými poznatky, ale i neskutečnou pozitivní energií :-).

Společně s knížkou vznikly i stránky, které ji představují: www.zdravedospivani.cz

Začínám sbírat plody

Při vzniku Sexu II jsem si uvědomila, že jsem vlastně začala sbírat plody svého dřívějšího rozhodnutí. Rozhodnutí, díky kterému vzniklo celé Babyonline. Rozhodnutí nevrátit se do své dřívější profese, ale věnovat se dětem, protože jsem usoudila, že mě potřebují. Nemyslím vést je za ručičku, ale být jim nablízku, když potřebují, ale nepřekážet jim v rozletu.

Co se letos dále událo?

Ač jsme na začátku roku o nějaké knížce vůbec nic netušili, tak nakonec téměř zastínila i další, mnohem náročnější aktivity. Například redesign stránek společně s verzí pro mobily. Je v pořadí již čtvrtý (2007, 2010, 2013, 2016). Krásně nám to stoupá pravidelně po 3 letech :-). 

               Leden 2007                                        Červen 2007                                               2010

                                2013                                                                                        2016

Společně s ním jsme na webu vybudovali automatickou poradnu, už se to množství dotazů nedalo zvládat ručně. Také máte možnost zhodnotit svého lékaře – gynekologa i pediatra a doporučit jej tak dalším rodičům, rovněž svou mateřskou školu. V uživatelské části je nově možnost vkládat fotky do diskuzních příspěvků.

Na dceřiném portálu ZdravéOmlazení.cz jsme si osahali tvorbu videí, na jejich střihu pro změnu spolupracoval syn – musel :-), nicméně jeho rozhodnutí vypadalo dobrovolně. Letos jsme vám zprostředkovali zákroky novými přístroji poprvé dovezenými do České republiky pro korektivní dermatologii. Postupně přikládáme kromě medicínské i sportovní tématiku, např. jsme pro vás zaznamenali, jak snadno se dá začít běhat a jediné, co k tomu potřebujete, jsou kvalitní boty. Právě testování běhu pro jejich výběr i výběr samotný jsme připojili na videu. Na obou portálech přibylo zdařilé, byť amatérské video jak si správně čistit zuby. Na ZO nechybí ani chutné recepty naší nutriční terapeutky Jany. Na leden či únor pak chystáme, jak „zatočit“ s žilkami na nohách ve 3-5 krocích.

Projekty ONLINE

Nemohu zapomenout na naše krásné projekty ONLINE, krásné díky jejím účastnicím. V Rodíme ONLINE se narodila nádherná miminka Oliverek a Jáchymek. Projekt, bohužel, letos poprvé zaznamenal i smutné okamžiky, kdy 2 ze 4 maminek miminka nedonosily. I Hubneme s BOL zaznamenalo po dlouhé době první neúspěch. Naštěstí jej hned vzápětí překryla Andrea s famózním výsledkem změny svého životního stylu. A to prosím se 3 dětmi, z toho jedním miminkem, dceři byly 4 měsíce, když do projektu vstoupila. Letos ještě maminky otestovaly nový typ kvalitních plen Bella Happy se spoustou nových vychytávek. Mě například naprosto dostala aktivace plen :-).

Co již máme za těch 10 let za sebou?

Dívám se raději vpřed, než vzpomínám na minulé, tak si dovolím místo odpovědi nastrčit naše letošní PFko, které vše vystihuje.

Tým snů

Kamkoliv přijdu vyprávět o Babyonline, zhodnotí to, že musím mít štěstí na lidi. Ano, mám. Ale také jsem k němu došla poměrně klikatou cestou a již jsem si zvykla, že stav, který je dnes, již zítra nemusí platit.

O to více si vážím a užívám přítomnosti všech holek a kluků ve stávajícím týmu, kteří mně i sobě vzájemně vytvářejí zázemí, bez něhož by výše zmíněné vůbec nemohlo být realizováno. Za všechny bych jmenovala Andreu, Lucku, Věrku a Naďu, Davida a jeho tým, 5 grafiků, všechny úžasné odborníky, kteří to ještě nevzdali, tiskárnu…, snad jsem na někoho nezapomněla.

Uživatelé

…a samozřejmě nemohou chybět naše věrné uživatelky, holky BOLky. Sama vidím, že času s rostoucími dětmi a pracovními aktivitami ubývá, o to více si vážím, pokud si někdo na nás najde i v takovém tempu malou chvilku. O to větší radost mám, že to s námi ty naše stálice tygřímámu, moninif, markílu, Honafu, amálii2011, Liberte, Ady.S, Myšici, zuzku83, Zuzbr, Lendrunku, inediam, Sunny, samickusmladyma, helenici, naduli1, chezzie, Courtney a další  stále baví. Ještě větší radost pak celý tým slaví, když dá někdo přednost BOLu před masovými komunikačními médii :-) a podělí se s námi o zkušenosti, zážitky, je ochoten věnovat a s ostatními sdílet svůj čas. Jak jsem již mnohokrát psala, každá z nás na BOLu našla dlouhodobá, možná i celoživotní přátelství.

Co plánujeme?

Nic :-). Samozřejmě něco v hlavách i na papíře máme, ale jak vidíte, nejlepší jsou pak ty neplánované aktivity. Kdo by si před rokem pomyslel, že v těchto dnech budeme mít za sebou další vydařenou knížku. Opravdu nevím, kde a jak se přesně vrtneme. Oslovila mě spolupráce s dospívajícími, tak možná půjdeme i tímto směrem. To už bychom pokrývali v podstatě celou populaci – na BOL děti a rodiče, ZO – hlavně po 40 a tak dále.

Ale jak říkám, nevím, nechávám se poslední dobou životem unášet a houpat. Skončilo období, kdy jsem věci hrotila a urychlovala. Když ale vidím, že mně shora shodili rukavici, seberu ji. Bez váhání a s rychlostí sobě vlastní :-).

Proto, milé dámy i vážení pánové, uvítáme jakýkoliv návrh, námět na vylepšení, ale i konstruktivní kritiku. Jak vidíte, tak v našich rukách zatím žádný nápad nezhynul :-).

…mimochodem jsem se dala na 2 nové sportovní aktivity. Uvidím, jak je budu zvládat. Pokud to nebude úplné fiasko, tak pro vás vymyslím nějaké jejich netradiční představení.

Co mně vlastně těch 10 let dalo?

Víte, ze začátku jsem se setkávala s přezíravou reakcí některých kolegů lékařů na svou činnost typu: „A to tě uživí?“ Klasicky muži stále řeší jenom peníze :-). Ale je to dobře, aspoň je pak nemusíme řešit my ženy. Po určité době se již neptali. Nevím, jestli proto, že jim ta činnost přišla smysluplná, nebo si začali mylně myslet, že když to dělám tak dlouho, tak mě to asi musí uživit. Ale fígl je úplně jinde. Mám v těch předchozích deseti letech zcela jiný bonus.

Kromě seznámení se spoustou skvělých lidí se na život dívám s ještě větším nadhledem, neočekávané situace řeším ještě rychleji a jednoduššeji, ty snad vážně přitahuji. Také hodnotový žebříček mám čím dál vyhraněnější. I když v něm jsem měla poměrně jasno již od útlého dětství (zdraví, rodina, vzdělání a samozřejmě svoboda). Svobodu se snažím dát i svým kolegům a kolegyním, u nás nejsou nadřízení a podřízení, šéfové, zaměstnanci, ale rovnocenní kolegové. Proto i ti, kteří se nám svobodu snaží omezit, sešněrovat nás, u nás dlouho nevydrží. Svobodu mají i moje děti. Na otázku výchovy vždy odpovídám, že nevím, jak to dělám, že jsem si pouze vědoma toho, jak stojím u postranní lajny a hlídám, aby děti nevyběhly z hřiště. Tehdy je vracím zpět. Ale na hřišti vymezeném mantinely mají svobodu.

Vzalo mně těch 10 let něco?

Asi tu spoustu peněz, které bych dle svých kolegů mohla vydělat. :-) Ale upřímně, k čemu by mi byly. Jasně, místo do Chorvatska a slovenských Donovalů – mimochodem krásná dovolená – bychom mohli létat pravidelně někam do exotiky. Ale vztah k dětem a předání vlastního postoje k životu, ten úzký vztah, který popsala ona paní doktorka v reakci na knížku, stejně jako rodinné štěstí bych si tou exotikou nezískala. Za prachy si opravdové vztahy s vlastními dětmi žádný rodič nekoupí. I když trochu více jich nikdy neuškodí .-). Jsou přece nositeli svobody, ne? :-)

Toť vše

Obávám se, že dnes již toho asi víc nevyplodím. Ne, že by nebylo o čem psát, ale jsem již tak nějak orientována dopředu, že se mně v tom roce 2016, který bude dříve či později minulostí, nechce více šťourat.

Takže to už je vážně ode mě všechno. A také už končím s těmi Smajlíky.

Děkuji všem za kus sebe, který si vzájemně věnujeme. Nesmírně mě to obohacuje. Jak by řekl klasik: Jsem s vámi šťasten a rád. :-) A ještě jeden Smolík na závěr – ach ty automatické opravy.

Děkujeme všem našim podporovatelům. Finančním i duševním.

Srdečně Vás zdraví a do nového roku přeje spoustu pozitivní energie

Vaše milující životní optimistka

Jana Martincová

P.S.: Milé holky BOLky, i tatínkové, doufám, že doplníte v diskuzi, na co jsem zapomněla či nedostatečně zdůraznila. Spoléhám na Vás :-) - tenhle usměváček je už vážně poslední :-)!

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Slavíme 10 let a jedeme dál! - diskuze

Poradna

Dobry den obracim se s dotazem ohl.rodicovskeho prispevku.Zacnu tim ze jsem obcanem ceske rep. a ziji ve vztahu druh druzka s pritelkyni z Thajska ktera ma v C.R. trvaly pobyt.Jelikoz jsem byl pracovne v Holandsku porodila pritelkyne v Holandsku. Momentalne je miminku mesic a tak jsme stale tady v Holandsku.Zajimalo by mne zdali mam narok na rodicovsky prispevek a jak dlouho po porodu lze o nej zadat.Dalsi komplikace je ze v rodnem liste ktery je vystaven v Holandsku jsem sice uveden jako otec nicmene prijmeni miminka zde bylo zapsano dle matky.Pripadne jak mam postupovat abychom na prispevek dosahli.Dekuji Semerad

Dobrý den, nárok na RP vám vznikne až ve chvíli, kdy budete trvale opět pobývat v ČR. Požádat o něj můžete do 2 let věku dítěte. Pokud jste zapsaný jako otec, tak s příjmením by problém být neměl – případně můžete změnu provést na české matrice. Budete určitě potřebovat také potvrzení o výši příjmů. Doporučuji se předem obrátit na ÚP, pod který spadáte bydlištěm, aby vám přesně řekli, jaké dokumenty budete potřebovat.

Mgr. Věra Tautová, DiS. | Babyonline | 04.06.2018, 14:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Zavřít reklamu
Inzerce