Julinka 11. měsíc: Jak se leze po čtyřech na chalupě v zahraničí? Dětské výbuchy smíchu při prvním společném usínání – lepší než televize. První krůčky u prarodičů v západních Čechách.

Tento měsíc byl pro Julinku určitě přelomový. Poprvé se podívala do zahraničí, zvládla své první krůčky a přežila několik svých kaskadérských kousků. :-) Vezmu to pěkně popořádku…

Návštěva příbuzných na Slovensku

Koncem července jsme navštívili naše milé příbuzné na Slovensku. Bydlí kousek za hranicemi, takže nás čekala jen dvouhodinová cesta autem. Trošku jsem se bála, co Julinka, ale tahle vzdálenost byla opravdu v pohodě. Vyrazili jsme na čtyři dny a každý den jsme si užili jak nejvíc jsme mohli. Děti byly nadšené, že můžou být pořád venku, aby ne, když chalupa stojí vysoko na stráni a kolem nejsou žádné ulice, jen louky a za nimi krásné lesy. Juli byla nadšená, když mohla i venku všude sama lézt po čtyřech a dokázala mě vystopovat hodně daleko. :-)

Dovolenou tam zrovna trávili i rodiče Lojzy, takže dítka šly obě z ruky do ruky a my najednou nevěděli, co s volným časem. Tak jsme se s Lojzou většinou jen poflakovali, pozorovali ochočené srnky, jak se prochází kolem domu a užívali si jeden druhého. Jedno ráno jsem si vyšla se strejdou na houby a byli jsme hodně úspěšní.

Na Slovensku musely poprvé děti spát spolu v jednom pokoji a bylo napínavé a hlavně zábavné poslouchat jejich první společné usínání. S Lojzou jsme stáli za dveřmi a čekali, co se bude dít. Samozřejmě ti dva byli nadšení, že na sebe vidí a jsou spolu a tak se čtvrt hodiny jen smáli a smáli. Nechápali jsme, co ty výbuchy smíchu způsobuje a nevíme dodnes, nechtěli jsme tam chodit, ale stáli jsme za dveřmi, dusili smích a utírali si slzy. Ti dva vydrželi výskat a smát se celou půlhodinu, pak bylo najednou ticho a odpadli. A tímhle stylem pokračovali i ostatní večery, ale to už jsme se za dveřmi nebavili jen my s Lojzou, ale celá rodinka. :-)

Dovolená v Horním Slavkově

Po návratu domů jsme začali plánovat dovolenou v Horním Slavkově, kde bydlí Lojzovi rodiče. Dlouho jsme uvažovali, zda vůbec jet či nejet, jestli autem či vlakem, ale nakonec jsme si řekli, že děda už si užil dlouhé cestování na Slovensko a nemůžeme po něm chtít, aby se zase trmácel k nám. Nebudu lhát, z cesty autem a po dálnici jsem měla obrovský strach. Taky Julinka nebyla vůbec zvyklá na tak dlouhou dobu v autě, ale dělali jsme co dvě hodiny přestávky a nakonec jsme po zhruba sedmi hodinách dojeli do cíle.
Babička s dědou byli nadšení, že se konečně můžou pochlubit vnoučátky svým příbuzným a známým a celých 8 dní se jim s láskou věnovali.

Těch osm dní jsme hodně „výletovali“ a poznávali nová místa v západních Čechách.

Někdy jsme vzali obě děti, někdy jen Julinku, na zámek a podobné výlety jsme jeli s Lojzou sami, protože prckům bylo mnohem lépe na hřišti. Julince se moc líbila pouť v Chodově a vůbec poprvé se svezla na kolotoči.

Dědeček s babičkou měli největší radost z toho, že se u nich Julinka dost rozchodila a konečně byli u něčeho oni první. :-) I když tím „rozchodila“ mám na mysli jen pár krůčků. Julinka se hezky naučila otočit se zády k něčemu, pak vykročí, jenže nakonec tak zrychlí a pádí, že zákonitě musí přijít pád nebo jde rychle do dřepu, aby se vyhnula bouchnutí. Ovšem pokroky jdou vidět každý den.

A jak si naše beruška vede v jedenácti měsících?

Při poslední kontrole z ní paní doktorka byla paf a řekla nám, že je moc šikovná. Julinka se hrozně ráda předvádí a tak nezapomněla na nic ze svých dovedností, nikdo jsme ji ani nemuseli o nic prosit, hned začala ukazovat vše, co se doposud naučila a do toho na přeskáčku kecala MAMA, TATA, BABA, HAM a své oblíbené BÉ. :-) Momentálně trénuje vařila myšička kašičku a opravdu dělá prstíkem na své malé dlani kolečka a sahá si na prstíky. Občas koukáme, jak rychle chápe a učí se nové věci. Jen mi nějak docházejí nápady, co ji do té makovičky ještě vtlačit, protože Míša si s tímto vystačil do dvou let. :-) Zrovinka včera jsme studovali obličej její jediné panenky a ona hned večer tatínkovi ukazovala, kde má panenka oči, nos a pusinku.
Bohužel je stejně hbitá i co se pohybu týče a tak už ji musíme hlídat na každém kroku. Jen pro zajímavost, podařilo se ji vylézt na skluzavku, co má Míša v pokojíku, samozřejmě po té klouzací straně napřed, na co schůdky, že? Jednou jsem ji zapomněla připoutat v jídelní židličce, jen na pár vteřin jsem odběhla a ona se v ní nejspíš postavila, přelezla přes pult na stůl a ze stolu slezla na židli. V tu chvíli ji museli hlídat všichni andělíčci, které má… No a naposledy se ráno probudila, začala skákat v pytli v postýlce a najednou bum, byla na zemi. Nechápeme, jak se ji takový kaskadérský kousek mohl povést, každopádně Lojza hned přišoupl postýlku ke zdi a k postýlce naši postel, protože něco takového bych nerada zažila znovu. Vlastně se dost divím, že všechno přežila a bez boule. Ale co naděláme, Julinka je prostě divoch a už jsme několikrát vyslechli, že měla být spíš kluk. :-)
Jestli mě ale něco maximálně těší, tak to, že s Míšou už blbnou a dovádějí jako správní sourozenci. Hned po ránu chtějí roztáhnout tunel a nahání se v něm, Miška se Julince rád různě schovává a ona ho hledá, společně si čtou, smějí se, prohánějí auta…

S Lojzou přes den vůbec nepotřebujeme televizi, stačí nám pohled na ty dva, jak si hrají. Samozřejmě nejsou vždy zadobře. Míša je přece jen starší a chce si občas hrát sám a Julinka ho potom dost prudí. Ale i Miška dokáže Julinku pěkně naštvat, obzvlášť, když si malá něco vyhlédne a chce si hrát a on ji tu věc schválně bere. Ale tyhle šarvátky mají obvykle rychlý konec a zase jsou zadobře.
Kalendář mi ukazuje, že za 17 dní oslaví naše Julinka své první narozeniny a mně se nějak nechce věřit, že už budeme chystat její první oslavu. Ale o tom až příště. :-)

Jak se vede dalším dětem na BOL?

Marečkovi je jedenáct měsíců. Maminka Buik pro Vás sepsala, co už Mareček všechno umí a jakým aktivitám se spolu s maminkou věnuje.

http://blog.babyonline.cz/buikovo-o/clanek/1967

A co už umí Vaše děťátko?

Na základě vyprávění Evulíka25 připravila Naďa Barochová.