10. měsíc: Julinka je velmi čilá, po čtyřech se dostane všude. Problémy jí dělají akorát zoubky. S rodiči a bráškou Míšou, který se ji snaží chránit, si také užívala na koupališti.

Moc by mne zajímalo, která ze sudiček naší dcerušce dala do vínku tolik energie.  Julinka dovršila desátý měsíc a nikdo už jí neřekne jinak než torpédo Juli. :-) Ráno jen otevře očka, už stojí v postýlce a směje se na nás. Když si dovolím ji v postýlce nechat jen o chviličku déle, začne trucovat a hulákat MÁMAMÁMAMÁMA.

Torpédo Juli

Jakmile Julinka dosnídá, už s ní šijí všichni čerti, dere se z židličky a začnou dostihy. Po čtyřech z kuchyně do obýváku, pak rychle vzbudit bráchu v pokojíčku a vlastně celé dopoledne, krom jedné hodinky, kdy si milostivě schrupne, je neustále v pohybu.  Na rozdíl od Míši je ale taková samostatná jednotka a dokáže se sama krásně zabavit.

Miluje hračky, obzvlášť plyšové a vůbec nejvíc miluje, když jí maminka hraje divadlo s maňásky. Přišla jsem na to, že takhle se toho strašně rychle moc naučí, když ji takové paci paci předvedu nejdřív na maňáskovi. Ale Julinka je od přírody hrozně učenlivá a strašně ráda předvádí, co umí nového, dokonce bez požádání. Zrovna dneska babičce předváděla, jak je veliká, paci paci, jak se má, papá, a jelikož už se jí začínají líbit knížky, dokáže napodobit, jak dělá pejsek, ovečka a koník. Ve žvatlání se taky čím dál víc zlepšuje, Lojza se dočkal vysněného „táta“, i když je legrační, že zrovna tohle slůvko používá nejčastěji, když je naštvaná. :-)

A jak si Julísek užila desátý měsíc?

Z kraje měsíce jsme měli možnost v Oticích, kde bydlí naši, vidět krásný historický vláček, který tudy projížděl. Na stejném místě měli akci místní hasiči, z čehož měl radost hlavně Mišulka, protože si mohl vyzkoušet hasičský člun a posadit se za volant hasičského auta. Julinku ten šrumec taky zaujal a vše zvědavě pozorovala z kočárku.

S Miškou jsem navštívila cirkus Humberto, který za námi přijel do Opavy a aby to nebylo Julince líto, vzali jsme ji alespoň do zvěřince, kde mohla obdivovat velbloudy, poníky, zebry, slony a vůbec všechna zvířátka, která v cirkuse vystupují. Myslím, že měla velkou radost a stejně jako Míša se po zvířatech sápala a chtěla si je pohladit.

Následoval týden u rodičů, kteří odjeli na dovolenou a my s dětmi jsme hlídali dům. Tropické počasí přišlo právě vhod, mohli jsme dětem nafouknout bazének a tak se celé dny šplouchaly ve vodě nebo se válely na zahradě.  Julinka je stejně jako Miška vodníček, v bazénu vydržela kolikrát i hodinu a za žádnou cenu nechtěla ven.

A jelikož počasí přálo i dál, chodili jsme s dětmi i na koupaliště. Míša si ho z předloňska vůbec nepamatoval a tak nevěděl, kam dřív, jestli na tobogán nebo plavat s kruhem. Julinka jeho řádění doprovázela hlasitým smíchem a my s Lojzou jsme je jen šťastně pozorovali. Bohužel na nějaké plavání jsme nemohli ani pomyslet, každý vyfasoval jedno dítko a tomu se musel věnovat. :-) Ale parádně jsme se ovlažili i my a domů jsme chodili až kolem sedmé večer.

Julinku opět trápí zoubky

Jediné, co Julinku trápí, jsou opět zoubky. Je ale hrozně zajímavé, že přes den je vysmátá, hraje si, nefňuká, opravdu jen výjimečně si popláče a to ještě většinou v souvislosti s Míšou, který ji občas vezme hračku, ale jakmile ji večer uložíme, spí jen pár hodin a už se budí a pláče. Někdy i 3x za noc a už si pomalu nevíme rady. Minulý týden se ji prořízly obě jedničky nahoře, konečně, tak doufáme, že zase bude chviličku pokoj. Jsem ovšem ráda, že tentokrát se zoubky obešly bez teplot.

Jak Juli roste a co už umí?

Julinka měří 70 cm a váží 8 400 g. Po čtyřech už lozí neuvěřitelnou rychlostí, staví se všude, nejraději o někoho z nás a snaží se nám vnutit ručky, aby mohla chodit. Sama se ještě bojí, ale je čím dál jistější a často už se podpírá jen jednou rukou. Zajímavé je, že jakmile se dokázala obrátit na bříško, vybrala si tuhle polohu na spaní a jinak než na břichu nespí.  Malou vaničku už jsme museli schovat, koupe se většinou s Miškou. Vůbec se nebojí sprchy a nechá si ochotně spláchnout i hlavičku, což nechápe Míša, který u toho řve ještě teď. :-)

Taky už občas dokáže vyvést pěknou lumpárnu. Hlínu z květináče máme na zemi každou chvíli, posledně se zase rozhodla vykoupat v psí misce s vodou.  Zrovna jsme přes skype mluvili s rodiči od Lojzy a teprve po chvilce nás podezřelé ticho donutilo vstát a zkontrolovat Julinku. Ta celá rozradostnělá seděla vedle už prázdné misky, mokrá od hlavy až k patě. :-)

Za zmínku stojí i Julinky jídlo a stolování. S jídlem nadále nemáme žádný problém, do jídelníčku jsme Julince zařadili spoustu nového a ničím nepohrdne.

Občas dostane jen tak na žužlání rohlík nebo kousek chleba a k smíchu je hlavně její posed, když je zrovna v houpačce. Rozhodí nohy a v téhle poloze vydrží opravdu dlouho.

S Míšou mají, myslím, moc hezký vztah, jestli se to u takhle malých dětí dá nazvat. Jasně, že se občas i poškorpí a Julinka už některých situací dokáže pěkně zneužít a předvádí herecké výkony, za které bychom ji mohli dát Oskara, ale většinou se na sebe smějí, hrají si a hulákají. Nejroztomilejší je jejich večerní loučení, kdy Julinka v pytli v postýlce čeká, až ji Míša řekne „PÁPÁ“. Sice už umí říct pěkně i „AHOJ“, ale poslední dny už mu Julinka taky odpovídá „PÁPÁ“. Vlastně je to takový jejich první minirozhovor a vážně sladký. Na tuhle chvilku se každý den strašně těším. Navíc Míša už začíná mít i trošku ochranářské sklony, naši mají v bytě tři schody, které vedou do koupelny, a když k nim Juli míří, začne Miška křičet: „Hujííí, nene.“  Myslí tím „Juli nene“ a ta naše žabka se opravdu otočí a leze jinam. :-)

Koncem měsíce čeká Julinku první cesta do zahraničí, rozhodli jsme se po roce opět navštívit naše příbuzné na Slovensku a už se té milé chaloupky s ještě milejším osazenstvem nemůžeme dočkat.

Na základě vyprávění Evulíka25 připravila Naďa Barochová.