Příběh přechodu z kojení na mléčnou stravu

Jak odstavit dítě závislé na prsu? Tato problematika je velmi široká a nelze se řídit obecnými radami nebo jedním konkrétním případem. Je potřeba vzít v úvahu Vaší vlastní situaci. Nezanedbatelné je také emocionální pouto dítěte s matkou.

Přečtěte si příběh maminky Lenky, která se s námi podělila o svoji nevšední zkušenost.

Milé maminky, 

taky máte problém s převedením vašeho již většího děťátka z kojení na lahvičku? 

Časté noční kojení bylo pro mě velmi náročné, prsa začala bolet

Myslím, že kojení je dobrá věc. Je to praktické, ekologické a finančně nenáročné. Nejstaršího syna jsem neměla možnost kojit, něco se nepovedlo. Prostřední syn se odstavil od kojení sám v 10 měsících, tak jsem čekala, že i nejmladší se odpojí sám. Kojila jsem od začátku plně s pocitem věnovat se kojení maximálně do jednoho roku věku dítěte. I v přírodě zvířecí mámy v určitý čas svá mláďata odstaví. V 10 měsících už dítko jedlo přes den jinou než mléčnou stravu a kojili jsme jen v noci, jenže velmi často, klidně i každé dvě hodiny. Tato situace už byla velmi náročná, jak pro mě jako mámu tří dětí, tak pro dítě. Nehledě na to, že prsa u kojení mě už začala bolet, zkrátka už nebyla tak naplněná, jak dítě potřebovalo.

Syn umělé mléko opakovaně odmítal

V domnění, že převést syna na umělé mléko nebude problém, jsem nakoupila krabici s 800 g mléka a připravila doporučenou dávku. Jaké překvapení pro mne bylo, když mléko dítě odmítlo. Dělo se tak opakovaně i další dny. Připomínám, že jsme to začali zkoušet přes den, po obědě, kdy další krmení bylo mléko. 

S radou lékařky o násilné formě převedení na lahvičku jsem nebyla v souznění

Konzultace u lékařky mne neuspokojila, neboť mi poradila, ať odjedu na víkend a dítě nechám rodičům či manželovi, že si chlapec na lahvičku s umělým mlékem prostě zvykne, bez mámy. S takovou násilnou formou převedení na lahvičku jsem nebyla v souznění a nepřipadalo mi ani vhodné podstupovat ten obrovský stres. To dítě přece nechápe, proč již něco nefunguje, tak jako dosud?

Všechno chce svůj čas

Když jsem si zhodnotila, že násilné převedení odmítám, rozhodla jsem se, že všechno chce svůj čas a že to v pohodě a klidu budeme prostě zkoušet každý den, až to jednou zvládneme. Ani změna jiné značky umělého mléka nepomohla. Důležité je vydržet u té značky, které věříte, že je ta nejlepší. 

To rozhodnutí v mé hlavě a respektování celé situace, jaká je, se ukázalo jako velmi důležité, protože od tohoto dne jsme pravidelně každý den bez jediné vynechávky trénovali přijetí lahvičky. Každý den 30 ml vody a 1 odměrka mléka. Každý den tato nepřijatá dávka skončila ve dřezu. Zpočátku jsme zkoušeli lahvičku a po odmítnutí jsem přiložila prso. To jsme záhy ale zrušili. Pokud synek nepřijal lahvičku, neměl ani mlíčko, a pak až přesnídávku. Deficit mléka si doháněl nočním kojením. Tento postup jsme opakovali den co den. Každý den 2-3 minutky odpoledne pláč, protože nechtěl přijmout lahvičku s umělým mlékem. Kroutil se, zavřel pusinku, bránil se. 

Beze stresu uvnitř v sobě jsme zkoušeli dál. Najednou se přestal bránit a nechal si savičku s mlékem v pusince, ale nesál. Malý pokrok. To trvalo několik dní. Přiznávám, že jsem mu při tom pouštěla televizku s programem, který měl rád. Věděla jsem, že ho potřebuji na těchto pár minut zklidnit. Tato anabáze trvala celý měsíc a jeden týden. 

Až jeden den přijal lahvičku a vypil 30 ml. Další den ale zůstal jen u ponechání si savičky v puse bez sání. Za dalších pár dní vysál 30 ml a vypadal, že by si ještě dal, tak dostal ještě 30 ml. Věděla jsem, že jsme již na dobré cestě k úspěchu. Přidali jsme zkoušení večer cca 2 hodiny po konzumaci kaše. Zezačátku, i když měl již lahvičku přes den, odmítal ji večer. Ale za pár dní (opravdu slovy 2-3 dny) přijal i lahvičku večer. Nejdříve se 60 ml, a potom plnou dávku. Od té doby má doporučenou dávku dle svého věku stále 2 hodiny po kaši a v noci jedenkrát kolem jedné hodiny po půlnoci. Poté spí až do 7.30 hodin, kdy následuje snídaně atd.  Je spokojený, veselý, šťastný, s uličnickým kukučem.

Byl to krásný pocit vítězství, že jsme to společně zvládli. 

Chlapec si ani neuvědomil, že už nemá mámino prso, ale lahvičku plnou mléka. Po prsu se nesápe, jsem ráda za pomalý a klidný přechod z kojení na lahvičku. Trpělivost růže přináší! Důležité je rozhodnutí maminky a srovnání se psychicky s tím, že výsledek přijde. Jen to chce čas. 

Maminka Lenka

A jak jste si s odstavením poradily vy?