Měsíc očkování II.

Mnozí z Vás, kteří jsou již s námi roky, si možná vzpomenou, že něco takového tady již bylo. Ano, téměř přesně před rokem. I přes fakta uvedená o očkování, kazuistiky očkovaných i neočkovaných, se na mě stále obracejí přátelé a známí, známí známých a ještě vzdálenější nějak spřízněni známí s otázkou, zda jejich miminko očkovat.

Odkazuji je na články Babyonline. To je jediné, co mně přijde vhodné a seriózní. Rozhodnutí je již na nich samotných. Přijde mně nemístné vnucovat jim svůj kladný vztah k očkování, ten či jiný si musí vybudovat sami. Zvláště, pokud si vsugerují, že zrovna jejich dítě bude mít nežádoucí účinky, je téměř 100%, že je skutečně rodič dítěti evokuje a já rozhodně nechci být následným terčem jeho útoku.

Navíc jsem založením velmi liberální a tolerantní člověk, bohužel u domácích porodů i očkování mám trochu problém s tím, že se nemůže rozhodovat ten, koho se to týká, tedy mimino, ale rozhoduje za něj rodič.

Ten by si k rozhodnutí měl udělat čas k nastudování potřebných informací, setkání se s praktikujícími odborníky a přemýšlení. Vydat od klávesnice konkrétní názor, zda očkovat konkrétní dítě, opravdu odmítám, to si musí každý rodič vyřešit sám ve spolupráci s lékařem dítěte.

Pouze mohu za sebe sdělit fakta, která mě o očkování přesvědčila a argumenty, které jsem si kladla na váhy při rozhodování, zda proti dané nemoci dítě naočkovat či ne, zda naočkovat v doporučené době či nikoliv.

• To, že lidé běžně umírali v minulosti na nemoci, na které již díky očkování dnes nezemřou, je nezpochybnitelný fakt. Zkuste se podívat na seriály z minulosti, nemine Vás opakovaná smrt na nejrůznější epidemie, např. právě běžící První republika. Dnes se s tímto setkáváme pouze v science fiction odvětví. Jistě, můžete namítnout, že je to i zvýšenou hygienou. Ano, to je první faktor, jak zabránit nemoci, hygiena znemožňuje vůbec přístup původce nemoci do organizmu, očkování jako druhý preventivní krok pak napáchání škody mikrobem, který už do těla vstoupil. Je zajímavé, že vůči hygieně nikdo neprotestuje, nikdo se nebouří proti zápachu chemikálií používaných napříč zdravotnictvím i domácnostmi, který se nevyhýbá ani nosíku a dýchacím cestám těch nejmenších.
• Je opravdu nutné očkovat již ty nejmenší? Opět si musí odpovědět každý rodič sám s přihlédnutím k dispozicím, které v rodině mají. Zde nemohu nezkopírovat jednu zajímavou zkušenost, kterou jsem uváděla v 7. narozeninách BOL pod titulkem, co všechno na BOL můžete najít. Moje osobní příhoda s jedním konkrétním dítětem mně právě u něj potvrdila, že dřívější seznámení s nejrůznějšími antigeny kolem nás je pro jeho imunitní systém pozitivní. Díky tomu bylo u nás o očkování rozhodnuto.
• "A nemohu vynechat nové poznatky o zavádění smíšené stravy. Osobně s ochutnáváním nového od 4. měsíce velice sympatizuji. Možná to souvisí s jednou historkou týkající se vlastních dětí. Zatímco dceru jsme chránili vůči všem bacilům, odháněli i nachlazené známé: „Jo, kýcháte? Tak to k nám vůbec nechoďte,“ odrazovali jsme potenciálně infekční návštěvy, tak to byla právě ona, se kterou jsme zažili dramata v podobě laryngitid, dokonce 2x končících v nemocnici, jednou z toho odvezena rychlou. Když se narodil syn, měla zrovna silnou virózu. Zabraňte sestřičce, aby se mazlila s čerstvě narozeným bráškou. Samozřejmě hned v porodnici na něj ty svoje bacily kýchla. Syn měl 2 nebo 3 dny zelený soplík čouhající z nosu a od té doby je nemocný naprosto výjimečně, dokonce jsem u něj nezažila ani klasickou rýmu, pouze mluvení přes nos, ale žádný červený nos a smrkání. Nevím, zda to s tím souvisí a jeho tělo si již v porodnici vytvořilo na některé kmeny imunitu, ale mně se to zdá pravděpodobné :-)."
• Pro mě byla vždy významným argumentem PROTI očkování skutečnost, že nemůže být pravděpodobné, aby jeden člověk onemocněl všemi těmi nemocemi, proti kterým se očkuje. Náhoda je ovšem, jak se lidově říká, blbec, co když dítě onemocní závažně právě tím, proti čemu jsem je nenaočkovala. Sama jsem prodělala plané neštovice až po stážích na infekčním oddělení, tedy v nějakých 21 letech, a to poté, co jsem díky známé infekčnosti viru planých neštovic odmítla na pacienta sáhnout, dodržovala úzkostlivě veškerá hygienická opatření, ale nepomohlo to. Vážně mně to tehdy narušilo můj studijní a hlavně pracovní program. Jako jedné z mála se mně totiž podařilo získat ošetřovatelské místo v nemocnici. Když však po 6týdenní rekonvalescenci po úraze ruky přišlo ještě dalších minimálně 14 dní pracovní neschopnosti z důvodu neštovic, značně tím utrpělo moje renomé. Nebýt právě vysetých pustul na mém obličeji, těžko bych paní vrchní vyvracela, že si nevymýšlím. Mít dnešní znalosti a na trhu být vakcína proti planým neštovicím, neváhám.
• Když známí žádají můj názor, často v mailu píší, že potřebují někoho nezávislého, očkující lékaři jsou prý závislí na farmaceutických firmách, od těch se objektivní názor údajně nedozví. Opět, dejme si na misky vah. Na jednu stranu tedy farma firmy a lékaře, na druhou fanatické zpochybňovače očkování. Co jsem zjistila? Že používají úplně stejný marketing – strašení, vyvolání problému, který ti první řeší očkováním, druzí homeopatiky nebo doplňky stravy, které v ordinaci prodávají, nebo jsou jinak spřízněni s jejich výrobci, přírodní konzultace v ceně 900 Kč za hodinu a více – tolik mimochodem nestojí ani pojišťovnou hrazené celkové vyšetření pacienta. Takže na obou miskách vah je byznys. A my, rodiče, si musíme vybrat sami, který je pro nás a naše dítě výhodnější. První misku vyvažuje náhoda možného onemocnění s vážnými důsledky. Případů je samozřejmě na počet obyvatel málo, ale co když to bude zrovna moje dítě. Zvláště, zažijete-li případ spolužačky, která po brigádě v lese téměř nepřežila infekci z klíštěte. Nejen že byla mimo školu 2 měsíce, ale hlavně z toho několik týdnů v nemocnici ve vážném stavu. Po takových zkušenostech máte v otázce očkování pro své dítě jasno.
• Neurotizující faktor. Tím je v mém případě vzdělání, nejen to základní z medicíny, ale stálé a kontinuální vzdělávání v průběhu našich projektů. Zatímco děti byly naočkovány proti všemu důležitému, já neměla ani ten základ. Právě to mě v minulých dvou letech značně neurotizovalo a následně donutilo dohnat všechna potřebná očkování i u sebe. Jste-li stejně neurotizováni z neočkování, naočkujte se, zklidní Vás to.
• Když o něčem nejsem přesvědčena, diskutuji, až teprve na základě získaných informací provedu rozhodnutí. Je pravda, že naočkovat děti v rámci povinného kalendáře mně přišlo natolik samozřejmé, že o tomto jsem přemýšlet ani diskutovat nemusela. Ale např. u nepovinného očkování jsem si prosadila jinou vakcínu, než lékař běžně dává, a to díky nastudovaným skutečnostem. Lékař s tím neměl problém. Pevně věřím, že kdybych byla přesvědčena o nutnosti odložení očkování, měla stejně pádné argumenty, případně pouze své přesvědčení, můj lékař by to opět toleroval. Naštěstí toto nebylo nutné, protože mě žádné instinkty u dětí před očkováním nevarovaly. Právě naopak.

Závěr: Je mně jasné, že se se svým liberálním a současně očkování nakloněným postojem nezavděčím nikomu. Radikální odpůrci mají své omílané, ač mnohdy logice odporující argumenty, takže pro ty jsem jasně málo nepřátelská a hodně přátelská k očkování. Racionální rodič – příznivec očkování mně zase bude zazlívat, že jsem svým názorem umožnila rodiči vlastní rozhodnutí a mohu tak snížit proočkovanost populace a možnost infekce vlastních dětí.
Myslím, že není nutné mě za můj názor kamenovat. Víte, inteligentní člověk se nenechá ani zastrašit, ani zmanipulovat, u manipulace velmi snadno odhalí, odkud vítr vane, navíc má vždy po ruce dvě pozitivní řešení. Např. když proočkovanost klesne natolik, že se nemoci opět začnou objevovat, není nic v uvozovkách jednoduššího, než přesvědčit děti k odběru krve a zjištění množství protilátek. V uvozovkách proto, že u nás to přesvědčování k odběru rozhodně jednoduché nebude :-). Holt se tím pouze přesune byznys od vakcín a homeopatik do laboratoří s diagnostickými metodami :-).

Vaše Jana Martincová

Kteří odborníci přijali účast v našem diskuzním fóru Měsíce očkování 2014?

Prof. MUDr. Roman Chlíbek, Ph.D., vedoucí Katedry epidemiologie Fakulty vojenského zdravotnictví, Hradec Králové, vědecký sekretář České vakcinologické společnosti ČLS JEP

Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph.D., ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové, Předseda České vakcinologické společnosti ČLS JEP

Doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., FRCPS  vakcinolog a odborník na cestovní medicínu, odborný garant společnosti Avenier

3 dětští lékaři: MUDr. Daniel Dražan, Jindřichův Hradec, MUDr. Ludmila Vomelová, Brno, MUDr. Květoslava Ludvíkovská, Brno (v penzi, zažila ještě období infekčních onemocnění, se kterými se dnes díky očkování lékaři nesetkávají)

Na co se můžete těšit?

• Počátky očkování, úmrtnost na onemocnění dříve a v současnosti, složení vakcín
• Očkovat nebo neočkovat? Imunitní reakce po očkování a při nemoci.
• Složení vakcín: "Stěhuje" se hliník po očkování do mozku? Používá se ve vakcínách rtuť? Může se stát očkovaný přenašečem nemoci?
• Povinné nebo nepovinné očkování? Proočkovanost vs. počet onemocnění. Očkovací kalendář – kdo jej vytváří a podle čeho. Je neočkování pro dítě a společnost handicapem?
• Chat s doc. Maďarem na téma Očkování v ČR, potřebná očkování do zahraničí, cestovní medicína - dotazy můžete vkládat již nyní
• Otázky pro dětské lékaře:
  • Očkujete striktně děti dle schváleného očkovacího kalendáře, nebo k nim přistupujete individuálně?
  • Co když rodič trvá na odložení očkování, ač není pádný důvod, je to jeho přesvědčení, intuice, vyhovíte mu?
  • Odmítají očkování spíše vzdělaní nebo nevzdělaní rodiče?
  • V jakých případech jste při očkování obezřetní a zvažujete je (rýma, autista v rodině apod.)?
  • Zažili jste nemoci v éře před očkováním či návrat některých při dnešní nižší proočkovanosti? Jak probíhaly?
  • S jakými nežádoucími účinky se u očkování setkáváte, u kterých vakcín, jak často?
  • Zaznamenali jste po očkování rozvoj hyperaktivity?
  • Zaznamenali jste po očkování rozvoj autismu?