O OČKOVÁNÍ trochu jinak ...z kravína

Máte už dost strašení typu: NEočkování nebo očkování bude pro dítě a celou rodinu jistá smrt?

Řešíte dilema zda naočkovat vlastní dítě? Pak vám mohou pomoci, ale i vás pobavit a vzdělat naše informace o očkování v novém anglickém videu Jany Martincové (Medical Education for All na YouTube), nadšenkyně v oblasti lékařského vzdělávání, tentokrát přepsaném i do češtiny. Proč z kravína? Protože začátek očkování byl těžký jako kráva. Nevěříte? Pak se seznamte s naší přítelkyní, krávou Jitkou a poslouchejte příběh v našem videu. 

Jak to všechno s očkováním začalo?

Začátek byl těžký jako kráva!

Co vidíte na obrázku, měli ještě v 18. století lidé, nakažení pravými neštovicemi, po celém těle, dokonce i v něm (dýchací, trávicí i pohlavní trakt) a hlavně v obličeji. Úmrtnost byla až 50%. Zemřelo na ni údajně více lidí než na všechny války dohromady, jenom ve 20. století usmrtila 500 miliónů lidí, nespočet zohyzdila.

Opravdu tomu měli vědci nečinně přihlížet?

Opravdu byste si přáli, aby díky očkování nebylo od konce 80. let onemocnění prohlášeno za vymýcené a vy jako rodiče museli zažít to, co spousta rodičů před vámi, nevyjímaje naši první císařovnu Marii Terezii? Té ze 16 dětí 3 zemřely právě na pravé neštovice (1 syn a 2 dcery) a její nejkrásnější dcera Marie Alžběta přišla díky těžké formě onemocnění ve 24 letech o krásu.

Až totiž 16 let po smrti naší panovnice si britský venkovský lékař Edward Jenner všiml, že u lidí po prodělání kravských neštovic většinou pravé neštovice nepropuknou nebo mají mírný průběh. Pokus provedl na 8letém chlapci. Nejprve jej infikoval virem kravských neštovic, po mírném průběhu onemocnění s teplotou a následném uzdravení jej zkusil infikovat virem pravých neštovic. A ejhle, onemocnění u něj skutečně nepropuklo. Tělo si totiž vytvořilo imunitu proti této geneticky spřízněné skupině virů již při setkání právě s virem kravských neštovic.

Co se s očkováním dělo dál?

Pravé neštovice: Smrtnost byla od 1 do 5 %, t edy při nákaze 1 miliónu lidí to bylo 10 až 50 tisíc zemřelých. Na vymýcení datovaném od roku 1978 se významnou měrou podílel český epidemiolog, pan prof. Raška.

Dětská obrna: Další naše prvenství. Nemoc byla jako první zcela vymýcena právě v Československu, a to roku 1961, rok po zahájení očkování živou vakcínou.

Pak začalo očkování proti spalničkám, zarděnkám, záškrtu, tetanu a dalším onemocněním.

Tetanus: Tetanu bylo běžně před zavedením očkování kolem 100 případů ročně. Na nemocné nebyl pěkný pohled. Neurotoxin, který produkuje na pohled nádherná bakterie tvaru rumba koule jménem Clostridium tetani, totiž blokuje vedení vzruchů v nervech.

Výsledkem je zvýšené napětí svalů až velmi bolestivé křeče. Postiženy jsou postupně i dechové svaly, kdy se nemocný při plném vědomí dusí. Hrůza ze smrti je u něj v této chvíli nepopsatelná.

Jak nás očkování chrání?

Prvním způsobem ochrany je přímá imunitní reakce v našem těle:

Vakcína se tváří jako bacil, ale ve skutečnosti je to jenom drobná část viru nebo baktérie, většinou ještě navíc neživá. Provokuje náš imunitní systém, který se nechá ošálit a vyzve do zbraně všechny své složky, jako by se jednalo o skutečný bacil.

Navíc si imunitní systém provokatéra dobře zapamatuje a při dalším setkání s jakoukoli jeho částí, kterou znal z dřívějška, zareaguje úplně stejně. Tedy i při setkání s celým živým skutečným bacilem. Nedá mu tak šanci se v těle pomnožit a vyvolat onemocnění.

Druhý způsob ochrany je díky imunitě ostatních:

Dále jsme chráněni díky tomu, že je většina z nás naočkována a virus nebo baktérie nemají šanci se k nám dostat. Zneškodní je totiž imunitní systém prvního naočkovaného člověka, se kterým se setkají. Proto i lidé, u nichž se nevytvořila dostatečná imunita nebo nemohou být očkováni, jsou díky ostatním ve společnosti chráněni.

Kdy očkovat?

I očkování by mělo mít správné načasování: A to ve věku života dítěte s vypozorovaným nejvyšším počtem onemocnění nejtěžšího průběhu.

Proč dělat něco, co má rizika?

Vydalo vydavatelství Babyonline, 2020

Autorka: MUDr. Jana Martincová

Odborná korektura: MUDr. Alena Šebková

Ilustrace: Barbora Neterdová

Grafika: Mgr. Jaroslav Beneš

Děkujeme mamince Vašíka za poskytnutí kazuistiky.