Měsíc očkování

Rozhovor s epidemiologem doc. Maďarem / Z historie očkování - složení, vývoj, bezpečnost vakcín / Je nutné stále proti všemu očkovat? / Fakta a mýty o očkování / vše v březnu 2013 - Měsíci očkování!

Fakta a mýty o očkování

V redakci Babyonline.cz jsme se rozhodli zasvětit celý následující měsíc velmi zajímavému a často diskutovanému tématu – očkování dětí. Jelikož se v posledních letech vynořuje stále více názorů a debat na toto téma, zkusíme jim dát nějakou formu. Čeká vás rozhovor s odborníkem na slovo vzatým a možnost podělit se s ostatními o své zkušenosti. 

Sama za sebe můžu rovnou začít. Jsem maminka dvou malých dětí, žijeme v Praze a naše pediatrička je homeopatka. Jsem s ní spokojená (potom, co jsme už od dvou dětských doktorů odešli) a její přístup mi vyhovuje. Určitě ji nechci měnit, ale ani slepě věřit všemu, co mi doporučí. Zároveň mám velký problém s ošemetným sháněním si informací na internetu. S ostatními maminkami často o očkování diskutujeme, argumentujeme a někdy jsou debaty celkem živé. Ne všechna dostupná očkování jsou ze zákona povinná (naštěstí), proto je často na nás rodičích, jak se v konkrétních případech rozhodneme. Každá rodina má jiné možnosti, každé dítě je jiné a každá matka má svůj zdravý selský rozum. A k němu obavy, aby něco neudělala špatně.

Občas slýcháme o případech, kdy očkování dítěti uškodilo, kdy spustilo nějakou nemoc a také ty, kdy dítě stejně před nákazou neuchránilo. Přestože žijeme ve velkoměstě, svoje děti jsem před nástupem do školky nenechala očkovat proti hepatitidě A. Dala jsem na radu naší paní doktorky, která tvrdila, že se žloutenkou se x let nesetkala a neviděla v očkování význam. Uvěřila jsem jí ráda. Naše děti jsou droboučké, po očkování mají většinou horečku, nechtěla jsem jejich organizmus zatěžovat a věřila, že se se žloutenkou nesetkáme.

Bohužel jsem se mýlila a v říjnu, měsíc po začátku školky, jsme se ocitli v karanténě. Jak se to stalo? Ve školce se objevil případ ony žloutenky typu A, velmi infekční nemoci špinavých rukou. A protože jsem, stejně jako naprostá většina rodičů, neměla děti naočkované, nevyhnuli jsme se přísným opatřením v inkubační době, tedy než by vypuklo onemocnění. Nemluvě o tom, co by následovalo po vypuknutí. Mohli jsme děti vodit pouze do školky a ze školky a úplně tak vypadli z běžného režimu. Nikdo nemohl s jistotou říci, kdy karanténa skončí. Co jsme však věděli okamžitě, že potrvá minimálně padesát dní. V případě nového výskytu onemocnění ve školce pak logicky déle. Děti za tu dobu nesměly navštívit žádného kamaráda, žádný kroužek, divadlo nebo třeba bazén. Byli jsme v izolaci od vnějšího světa, a přestože jsme za tu dobu hráli spoustu společenských her, bylo to dlouhé a ke konci nesmírně těžké. Dětem se obtížně vysvětluje, že nemohou do kavárny a že musíme odvolat oslavu narozenin. V tomto období jsem byla velmi zklamána přístupem hygieny a také mě šokovalo napětí ve školce.

Děti podstoupily tři odběry ze žíly a také očkování. Dcerka se začala v noci počurávat a budit s pláčem (naštěstí jsme ji zvládli uklidnit a už zase spí jako dudek). Nemám ráda žádné takové kdyby, ale tentokrát jsem si ho neodpustila. Kdybych se o očkování víc zajímala, nemusely děti nic podobného podstoupit. Vinila jsem sama sebe a trápila se tím. Jsem ráda, že redakce BOL s tímto tématem přišla. Vím, že je nás spousta, které se máme o co podělit, a tím třeba pomůžeme jiným rodičům v jejich rozhodování.
Mě momentálně nejvíc zaměstnává otázka doočkování proti neštovicím. Po všech těch stresech, kterými jsme si na podzim prošli, vážně přemýšlím, jestli moje volba neočkovat byla správná. A jestli není na čase své rozhodnutí změnit.

Snad mně v rozhodování pomůže Měsíc očkování, věnovaný právě tomuto tématu.

Beáta Matyášová

Na co se můžete postupně těšit?

Rozhovor s předním českým specialistou v oboru epidemiologie doc. MUDr. Rastislavem Maďarem, Ph.D., FRCPS 

TISKOVÁ ZPRÁVA (pdf)