Zahrádka (Veru-beru)

Nikdy jsem nechápala, co na zahrádce ty babičky vidí. Nikdy jsem nerozuměla tomu, proč se ve vedru a v pravé poledne lopotí s motyčkou a nejdou si jako my všechna vnoučata lehnout k rybníku. Ani proč podvečery tráví s hadicí v ruce a dlouho zalévají, když teplý vánek vyloženě lákal k procházce kolem vody.
O několik desítek let později jsem jako majitelka zahrady (a navíc i maminka) pochopila PROČ. Zahradu máme ani ne dva roky. Z prvních striktních odmítavých postojů, že ROZHODNĚ NEBUDU OTROČIT JAKO BABIČKA, se postupně staly naléhavé pohledy k manželovi, ať konečně přehází rýčem ten kousek zahrady, ať už můžu začít makat na záhonech. Proč mu to, proboha, tak dlouho trvá, vždyť už je duben!!!
A protože na novém je každý nejlepší zahradník a téměř vše se první rok povedlo, podlehla jsem absolutně. O rok později jsem si nakoupila semínka i sadbu a zuřivě se pustila do pletí, dětem jsem nakoupila minimotyčky, minirukavičky, minilopatky a minikolečka. Marně se potomci těšili na hodiny strávené na písku. Zaměstnala jsem je tak...no to byl ovšem jen sen. Na záhonech pracuji sama a děti si hrají u bazénku a každou chvíli po mě něco chtějí. Vůbec to nechápu… Jak je možné, že se na záhonu nepotí se mnou? Taková krásná a prospěšná činnost!
Ale sklizeň jim jde moc dobře, skoro jako slimákům nebo kobylkám. Děti mi otrhaly hrášek, ani jediný lusk snad nedosáhl důstojné velikosti. Vytrhaly sazenice pórku i celeru, protože "to zelený už bylo veliký, mami", pošlapaly bylinky v odmění že je to plevel, a sežraly všechnu pažitku. Ale když se vzrušeně vrhly na cibuli, musel manžel záhony oplotit, a byl děsně rád...

Dneska jsme byli společně vytáhnout mrkev a děti byly nad míru spokojené. Zítra otrháme špenát a já si cvičně okopu kousek hlíny.

Uživatelce Veru-beru děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce