Inzerce
Inzerce
Inzerce

Jak se z holčičky stane sestřička (spinisek)

Malé holčičky chtějí být princeznami, baletkami nebo vílami. Já jsem byla, už jako malá, trochu jiná, než holčičky v mém okolí.
Má nejoblíbenější pohádka byla "O princezně vlkodlaku" a nechápala jsem, že ostatní neprojevují stejné nadšení pro tuto pohádku, kde krvelačná princezna trhá vojáky na kusy a šťastný konec se skládá z toho, že princezna nedostane po tři noci najíst, umře hlady a cikán, který měl být její večeří po všechny tři noci, a který jí lstí nechá vyhladovět až k smrti, unikne roztrhání princeznou toužící po krvi.
Také s panenkami jsem si nikdy moc nehrála. Nechápala jsem, co je na tom tak zajímavého, a co s nimi mám vlastně dělat. Jediné, co mi přišlo zajímavé, bylo ostříhat barbínu a čekat, jak dlouho potrvá, než jí vlásky zase narostou. Trpělivost jsem sice měla velkou, ale když vlásky pořád nějak nechtěly a nechtěly poporůst, zanevřela jsem na panenky do čista.
Mnohem zajímavější mi vždy přišli plyšáci.
Těm jsem alespoň mohla měřit teplotu, protože jim teploměr v podpaží jakž takž držel. Mohla jsem jim dávat injekce a operovat je.
Vždycky, když jsem byla u doktora a dostala jsem injekci, tak jsem si za odměnu vyprosila stříkačku a do ní pak namontovala jehlu na šití. A jelikož plyšáci jsou měkoučcí, dá se jim injekce aplikovat.

Můj bratr byl hodně živé dítě a často jsme s ním jezdili na kdejaká šití různorodých částí na těle, což mě pochopitelně velice zajímalo a inspirovalo. Když si jednou rozrazil hlavu, kterou mu následně museli zašít, napadlo mě, že bych mohla operovat mého plyšového králíčka. Milého králíčka jsem tedy nejprve uspala pohádkou, pak mu nastřihla hlavičku a zase pěkně zašila. Když bratrovi tahali stehy a já viděla, že je rána srostlá, učinila jsem tak i u svého pacienta, ale co se nestalo? Stehy povolily a rána se rozpadla. Byla jsem z toho tehdy velice zklamaná a nechápala jsem to.

Na mém zdravotnictví na plyšových zvířátkách toho bylo více, co mi nešlo do mé malinké hlavičky. Například, jak je možné, že můj medvídek, který byl po změření teploty podchlazený, a kterého jsem tedy svědomitě uložila do postýlky, v dobré naději, že se zahřeje, byl i nadále podchlazený?

Vlastně mi celkově fyzikální zákony komplikovaly život.

Jednou jsme se s kamarádkou rozhodly, že si uděláme houpačku z pneumatiky na nedaleké pružné lísce. Kamarádka vylezla na vršíček a svou vahou lísku ohnula. Ale začaly jí klouzat ruce a volala na mě, že už se neudrží, ať vršek stromku chytnu a podržím, než se zase chytí. Pak na vršek navážeme pneumatiku a bude to. Já jsem samozřejmě popadla vršek stromu a zavelela, že je to dobrý, že držím. Jenže fyzika je neúprosná, a jelikož jsem vždy byla dost hubeňour, stalo se tolik, že se kamarádka pustila, líska se napružila a katapultovala mou maličkost do vršíčku stromu. Nemusím popisovat, jaký šok jsem tehdy utrpěla, ale fyzika je fyzika.

Tak jsem si prošla dětstvím, ujasnila si pár věcí, občas se nestačila divit, ale když jsem se v patnácti rozhodovala, co dál dělat, zdravotní sestřička pro mě byla jasná volba. Aspoň jsem se nemusela trápit s fyzikou.

Uživatelce spinisek děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce
Inzerce

 

Inzerce
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Jak se z holčičky stane sestřička (spinisek) - diskuze

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce