Posedlá sama sebou (Bea-Matyas)

Posedlosti jsou různé. Spousta druhů. Kolik lidí, tolik možných opojení. 

Každá posedlost svazuje. Někdy nám přináší radost, někdy ubírá příliš mnoho energie i času. Pokud nám posedlost přeroste přes hlavu, stává se z ní závislost a my zpočátku velmi nenápadně, o to však důsledněji ztrácíme svobodu a často i sebe samotnou.
Přemýšlela jsem o tom, jaké své posedlosti věnovat tento článek. Sympatická je určitě posedlost čokoládou a možná i posedlost tvořit. Péct, vařit, vyšívat, šít nebo psát. Nakonec jsem se rozhodla pro posedlost vlastním tělem. Věřím, že ji má téměř každá žena. Úzkostně si hlídáme pleť a každý pupínek nám kazí náladu, rády se oblíkáme, líčíme, mažeme krémy a bedlivě střežíme každý gram, ať se objeví na váze směrem nahoru či dolů (to je ta optimističtější varianta). Jsou dny, kdy se prostě cítíme dobře (aniž bychom přesně tušily, proč) a pak ty, kdy se na sebe nechceme dívat a zrcadla obcházíme širokým obloukem. Co na tom, že leckdy nejsme objektivní. I čistě subjektivní nespokojenost dokáže s náladou prudce zacloumat.
Já osobně moc ráda cvičím. Mou posedlostí je chůze po mechanickém pásu (Max runner) známá pod zkratkou H.E.A.T.. Ráda se cítím ve svém těle dobře (kdo ne). Miluju endorfiny, které se po námaze úměrně potu vyplavují do krve. To zvláštní uvolnění ve sprše, tu báječnou fyzickou únavu, s níž večer uléhám.
Bohužel i na cvičení se dá velmi rychle zvyknout a člověk najednou bez pohybu nemůže být. Pokud k tomu přidá i některou ze „zaručených“ diet, vydá se na cestu do pekla. Před třinácti lety jsem jedné takové byla přímým svědkem. Umírala mi sestra na mentální anorexii. Ještě jí nebylo osmnáct a začala své (do té doby krásné a zdravé) tělo nenávidět. Hubla neuvěřitelným tempem a blížila se do náruče smrti. Zbývalo jí pár dní a zlomek posledních gramů. Naštěstí tento příběh dopadl dobře (přestože následky zůstaly).
Vím, kam až může podobná posedlost dospět, proto mé poselství zní: VŠEHO S MÍROU a HODNĚ ŠTĚSTÍ, abychom tu správnou míru pokaždé byly schopny střízlivě odhadnout.
P.S. Včera na cvičení jsem si uvědomila, jak rozdílné může být vnímání jedné minuty. Mezi kontrakcemi při porodu se mi zdála minuta na oddych hrozně krátká, ovšem při plném výkonu na cvičení je minuta vypětí všech sil neuvěřitelně dlouhá. Máte to stejně? :-)

Uživatelce Bea-Matyas děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce