Inzerce
Inzerce
Inzerce

Posedlá sama sebou (Bea-Matyas)

Posedlosti jsou různé. Spousta druhů. Kolik lidí, tolik možných opojení. 

Každá posedlost svazuje. Někdy nám přináší radost, někdy ubírá příliš mnoho energie i času. Pokud nám posedlost přeroste přes hlavu, stává se z ní závislost a my zpočátku velmi nenápadně, o to však důsledněji ztrácíme svobodu a často i sebe samotnou.
Přemýšlela jsem o tom, jaké své posedlosti věnovat tento článek. Sympatická je určitě posedlost čokoládou a možná i posedlost tvořit. Péct, vařit, vyšívat, šít nebo psát. Nakonec jsem se rozhodla pro posedlost vlastním tělem. Věřím, že ji má téměř každá žena. Úzkostně si hlídáme pleť a každý pupínek nám kazí náladu, rády se oblíkáme, líčíme, mažeme krémy a bedlivě střežíme každý gram, ať se objeví na váze směrem nahoru či dolů (to je ta optimističtější varianta). Jsou dny, kdy se prostě cítíme dobře (aniž bychom přesně tušily, proč) a pak ty, kdy se na sebe nechceme dívat a zrcadla obcházíme širokým obloukem. Co na tom, že leckdy nejsme objektivní. I čistě subjektivní nespokojenost dokáže s náladou prudce zacloumat.
Já osobně moc ráda cvičím. Mou posedlostí je chůze po mechanickém pásu (Max runner) známá pod zkratkou H.E.A.T.. Ráda se cítím ve svém těle dobře (kdo ne). Miluju endorfiny, které se po námaze úměrně potu vyplavují do krve. To zvláštní uvolnění ve sprše, tu báječnou fyzickou únavu, s níž večer uléhám.
Bohužel i na cvičení se dá velmi rychle zvyknout a člověk najednou bez pohybu nemůže být. Pokud k tomu přidá i některou ze „zaručených“ diet, vydá se na cestu do pekla. Před třinácti lety jsem jedné takové byla přímým svědkem. Umírala mi sestra na mentální anorexii. Ještě jí nebylo osmnáct a začala své (do té doby krásné a zdravé) tělo nenávidět. Hubla neuvěřitelným tempem a blížila se do náruče smrti. Zbývalo jí pár dní a zlomek posledních gramů. Naštěstí tento příběh dopadl dobře (přestože následky zůstaly).
Vím, kam až může podobná posedlost dospět, proto mé poselství zní: VŠEHO S MÍROU a HODNĚ ŠTĚSTÍ, abychom tu správnou míru pokaždé byly schopny střízlivě odhadnout.
P.S. Včera na cvičení jsem si uvědomila, jak rozdílné může být vnímání jedné minuty. Mezi kontrakcemi při porodu se mi zdála minuta na oddych hrozně krátká, ovšem při plném výkonu na cvičení je minuta vypětí všech sil neuvěřitelně dlouhá. Máte to stejně? :-)

Uživatelce Bea-Matyas děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Posedlá sama sebou (Bea-Matyas) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Odebrani dudliku

| Hanatomik@seznam.cz | 14.12.2019, 10:57

Dobry den,muj dotaz se tyka odebrani dudliku, memu synovi bude v lednu 2,5 roku, na doporuceni zubare kvuli dispozicim na predkus, jsme dudlik nechali certikovi vymenou za auticko a sladkosti. Syn byl sice vecer smutny, ale tak nejak to pochopil. Nyni je to tyden bez dudliku a i tyden co odboural odpoledni spanek pokud ho nevozim v kocare. Standartne vstava kolem pul 9 a usina v 10 i bez odpoledniho spani, myslela jsem ,ze bude vice unaveny, ale ne, nechce spinkat, nelze ho ani zklidnit usinani trva i dve hodiny, v noci spinka neklidne, knoura i place coz drive s dudlikem byvalo jen zridka. Prijde mi to na tak male ditko hodne dlouho bez spanku. Jinak zoubky uz ma vsechny. Ja jsem v prvnim trimestru, takze i vice unavena a nervy na pochodu. Muj dotaz zni: mame vydrzet?nemuzu mu zpusobit odebranim dudliku nejake spatne navyky na spanek nebo trauma?Dekuji

Dobrý den, odpověď na váš dotaz je jednoduchá: VYDRŽTE! Týden je příliš krátká doba, váš syn se ještě stále s odevzdáním dudlíku vyrovnává, potřebuje si najít jiné spánkové uklidňující rituály. Je normální, že hůř a déle usíná, spí hůře a je neklidný. Můžete mu zkusit nabídnout nějaké jiné uklidňující předměty (šmudláček do postýlky, plenku, polštářek, autíčko - ať si sám vybere), které předkus nezpůsobují, nebo mu poskytnout fyzický kontakt (pomazlit se s ním), pokud bude chtít. Také odbourání odpoledního spánku souvisí s odebráním dudlíku, prostě bez něj nemůže zabrat. Pokud až doposud pravidelně odpoledne spával, pak spánek zřejmě stále potřebuje. Přechodné odbobí nedostatku spánku však vašeho chlapce nezabije a uvidíte, že jak se situace stabilizuje, pak bude zase usínat bez potíží a pravděpodobně se vrátí i odpolední spaní. Poskytujte mu příležitost ke spánku, v pravidelnou dobu, jak byl zvyklý jej odpoledne nechte odpočívat, čtěte si například knížky, povídejte si, věnujte se klidovým činnostem, i když neusne, tak si také odpočine. Večer jej také ukládejte v pravidelný čas, jak byl zvyklý, když měl dudlík, nevadí, že třeba hned neusne, činnosti před spánkem by také již měly být klidové. Pokud byste se k dudlíku vrátili, návyk by se okamžitě obnovil a ještě znásobil, také důsledky odebrání dudlíku v budoucnu by byly mnohem horší a neposlední řadě byste vaší nedůsledností ztratili kredit jako rodiče, což by se vám v budoucnu ve výchově nevyplatilo. Přeji vám proto hodně trpělivosti s vaším dítětem a ať překoná svůj návyk  co nejdříve. Buďte vlídní a důslední. Pokud by vás to jako matku hodně vyčerpávalo, můžete se při ukládání vystřídat s někým jiným z rodiny (manžel, babička). Postupovat byste ale měli všichni stejně. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | dnes, 11:34
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce