banner

Kam až moje paměť sahá, vždy jsem kolem sebe měla nějakého chlupatého kamaráda. I moje první vzpomínka je na štěňátko jezevčíka, kterého mi přinesla babička v košíčku.  Byla jsem na vyšším stupni na základce, když jsem si na jedné oslavě na tento den zavzpomínala a mamka jen spráskla ruce, jak si to můžu pamatovat, bylo mi přece jen něco přes rok. Já ale byla schopná detailně popsat jak košíček, tak dečku, ve které byl hafan zabalený. Tehdy se moje posedlost nejspíš začala rozvíjet. :-)

Už jako dvouletá holčička jsem se natahovala na kdejakou kočku, která mě minula  a doma se nám jich vystřídalo opravdu  hodně.  Nikdo mi v tu dobu neřekl jinak než kočičí máma. Byla jsem opravdu dobrou opatrovatelkou a každý odchod zvířecího kamaráda jsem těžce nesla. Posedlost kočičkami mi vydržela do dvanácti let, než jsem mamku uprosila, že chci vlastního psa. Do té doby jsem se těšila hlavně psem Fíkem, kterého vlastnila druhá babička, jenže bydlela daleko.  Je ostuda, že když se mě naši ptali, zda se těším na prázdniny u babičky, odpovídala jsem, že moc, ale nejvíc se těším na Fíčka.

Doma jsem měla tuny plyšáků a celé dny si hrála na veterinářku či farmářku, když jsem po někom podědila houpacího koně, má radost neznala mezí. Tolik dostihů, co jsem já a moje statná klisna vyhrály.. :-)

Všechny vždycky udivovalo, že kromě pavouků se žádného zvířete nebojím, mamka kolikrát trnula, když jsem nepozorovaně na procházce strkala ruce za ploty, abych si mohla pohladit psa či kočku a dodnes nechápe, že mě nikdy žádný nekousnul. Jednou v létě, když se naše rodinka vydala na houby, jsem se sehnula a celá nadšená vyhrkla: „Jééé, had!“ Sourozenci vzali nohy na ramena a mamka mě odstrčila pryč. Občas mě zvířata tolik fascinují, že nehledím na nebezpečí, které mi hrozí, a přesto se ve mně kolikrát něco přepne a uvažuji úplně jinak než všichni ostatní.

Na střední škole jsem měla morčecí období a představte si mou odvahu a vlastně i drzost, když  jsem umluvila svého kamaráda, aby přinesl do školy svého morčáka Ferdu, aby obskočil moji samičku a já se mohla těšit z mláďátek. Vše na mou zodpovědnost a věřte nebo ne, dvojka z chování mě minula, i když se morčata za hlasitého kvíkání honila pod mou lavicí. Pouze češtinářka se vzmohla na povzdech a pronesla něco jako: „Svačinová, ty se z těch zvířat jednou zblázníš.“

Mám velké štěstí, že manžel mou posedlost zvířátky dokázal ustát. Když jsme se sestěhovávali, dokázal pochopit, že dřív než veškerý nábytek, potřebuju psa, činčilu a alespoň jedno morče. Hlodavečci už jsou pochováni na naší zahrádce, ale Archie je stále u nás a jsem strašně moc ráda, jak hezky se sžil s dětmi. Taky se poučil, že větší radost mám z toho, když mi k narozeninám zaplatí vyjížďku na koni či velbloudovi než náušnice či kosmetiku. K třicátým narozeninám mám od něj slíbený zážitkový dárek, na den se stanu ošetřovatelkou v zoo a určitě si umíte představit, jak se těším!

Návštěvy Zoo atd. jsou taky kapitolou sama pro sebe. Při každé návštěvě se raduji jako malé dítě a doufám, že stihnu co nejvíc komentovaných krmení a nejlíp, když si můžu podržet sovu nebo jiného dravce. Kolikrát jsem předběhla i menší děti, za což se docela stydím a co mám Míšu a Julinku, tak se opravdu snažím nebýt tak „agresivní“.

Žádná dovolená se neobešla bez fotky s toulavou kočkou nebo psem, vyhledávám je úplně všude a podle Lojzy funguju jako magnet, kde se hnu, tam je nějaký mazlík, který nutně potřebuje podrbat kožíšek. V den, kdy mě můj milý žádal v Řecku o ruku, jsem celá nastrojená musela odběhnout a vyfotit se s oříškem, který nás pak sledoval až do restaurace. :-) Já mám ale vždycky takovou radost a mé pocity se jen těžko popisují. Když jsme na výletní lodi viděli delfíny, jak si skáčou na volném moři, bulela jsem jako želva, že mi osud dopřál takový zážitek.

A budoucnost se nám rýsuje taky moc hezky, s Lojzou plánujeme výlet na safari do Keni a opravdu doufám, že se tam jednou až děti povyrostou, dostaneme, to bude teprve eufórie a snad celou návštěvu krajin, o kterých sním od dětství přežiju ve zdraví.

Uživatelce Evulik.25 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

 

Sdílejte stránku

Moje zvířecí posedlost (Evulik25) - diskuze

Evi moc pěkné
moc hezké vyprávění, a což teprve až tu bude to z Keni...to se těším moc
Evi, prosím tě, v tom Safari ta zvířata nehlaď :)))
Báječné počtení a myslím, že nádherná posedlost.
Taky jsem si při nadpisu článek prostě musela přečíst.Krásné.

Vybraná anketa

Sportujete? Jak často?

41 %
1561 hlasů

11 %
437 hlasů

7 %
256 hlasů

7 %
254 hlasů

8 %
288 hlasů

8 %
296 hlasů

7 %
280 hlasů

12 %
442 hlasů

Celkem hlasovalo 3 814 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Desatero péče po 40
Know-how od odborníků. Tradiční i progresivní oblasti péče o tělo i duši po 40. Pouze pro odvážné, přemýšlivé, schopné vytvořit si vlastní recept.
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40