Má krásná závislost (B.E.R.U.S.)

Můj syn má již 16 měsíců a já ho ještě před každým spaním kojím. Někdy si říkám i kvůli ostatním, kteří mají názor kojit max. do roku, že by mohl usínat sám. Pak se ale malý přisaje a já si uvědomím, že je to moje droga.

Neznám nic hezčího a příjemnějšího. V ten okamžik, jako by se vrátil čas a já si vybavím naše první okamžiky. Jeho první pohled, dotek a vůně. Jak se ode mě poprvé napil a jak jsem měla strach, že neuslyším jeho křik. Jak jsem si ho dala poprvé do postele a nemohla ani spát ze strachu, že ho umačkám a celou noc jsem měla jeho nos u mého a snažila si vrýt tento okamžik hluboko do paměti. Jeho první úsměv a jeho vůni. Je toho tolik, co mi proběhne hlavou, když malý usíná. A já ho při tom vískám ve vláskách a čichám k nim. Vím, že pro něho je to také důležitá chvíle. Může mi být nablízku a cítit tak znovu a znovu mé srdce.

Někdy se až bojím, jak se vyrovnám s okamžikem, kdy ho budu muset odmítat. Říkat ne, nemůžeš už pít. Zkoušet různé metody, jak ho odradit od pití. Nevím, co budu cítit ve chvíli, když budu kojit jeho bratříčka či sestřičku a jeho budu muset odmítnout. Jak ho vlastně mohu odmítnout, když je to první človíček v mém životě, kterého jsem na tento svět přivedla a kterému bych snesla i modré z nebe. Když na to pomyslím, je mi ouzko. Vím, že jednou přijde ten okamžik, ale nyní si to užívám. 

Možná to nakonec nebude taková tragédie, ale teď je to má VELKÁ ZÁVISLOST, které se prozatím nechci zbavit.

Uživatelce B.E.R.U.S. děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce