Je to posedlost? (Buik)

Ani nevím, kdy přesně to začalo, nebo kdy jsem si uvědomila, že jsem vlastně posedlá. Možná že na střední škole, základce anebo už dřív?? Je dost dobře možné, že to je vážně od mala.

Moji rodiče mají tři děti – já jsem nejmladší a mám dva starší bráchy (a starší opravdu o hodně). Moje tety – každá má také dva kluky, ale i ti jsou o dost starší, než jsem já. I proto mi občas říkali vejškrabek – jak nevkusné. Nicméně zde může být dost dobře počátek mojí posedlosti. Bylo to v době, kdy mít tři děti bylo poměrně dost finančně náročné s ohledem na tehdejší plat rodičů. A i z toho důvodu se dědily věcičky. Takže já holčička jsem stále chodila v klučících věcech, které jsem zdědila po brášcích či bratráncích. Brácha vždy s láskou vzpomíná, že jako malá jsem měla svou hlavu, a když se jednou vrátil dřív ze školy, byl svědkem mého výstupu. „Už toho mám dost, chci si sama vybrat, v čem půjdu do školky!“ Halekala jsem coby malý prcek na tátu a ten, aby ode mě měl pokoj, mě raději nechal. Hezky jsem si natáhla modré gumáky, modré tepláčky, modré tričko a svetřík, sebrala modrý deštníček a mohlo se vyrazit. Důležité je zde říct, že to bylo uprostřed léta a teploty byly vysoké, nicméně já chtěla jít právě v tomto.

Vždy když bylo ve škole focení, mluvila jsem do toho, v čem se budu fotit. A když mi mamka připravila nějaké věci, byla jsem schopná si ráno vybrat úplně jiné. Tudíž většina fotek ze školy vypadá tak, že mám modrou sukni, nebo kalhoty a modré tričko.

Když jsem chodila na střední školu a blížil se maturitní ples, byla moje volba jasná. Skončila jsem v nádherných modrých šatech, ke kterým jsem měla i modré rukavice. A moc mě tenkrát mrzelo, že v mé velikosti neměli i modré plesové boty.

Při předávání diplomu jsem byla docela smutná, když jsem odcházela s červenými deskami a nedostala jsem ty krásné modré, jako většina mých spolužáků.

A tak jsem se životem probíjela s modrou a modrá se v něm objevovala stále více a více. Modré nehty, modré spony do vlasů, když otevřu šatník, tak hned vedle černé objevíte samou modrou. Ale není všem dnům konec, začala jsem pracovat a zjistila jsem, že potřebuji auto, byt a podobné věci. Když jsme se chodili dívat po bytech a že jsme jich navštívili, u mě na plné čáře vyhrál ten, který měl modrou koupelnu dokonce i s modrým prkýnkem na toaletě a samozřejmě modrou kuchyní.

Velká legrace byla, když jsem šla kupovat auto, vždy jsme přišli do autosalonu, a když se nás zeptali, co chceme, prohlásila jsem: „Moc bych chtěla modré, malé, pětidvéřové auto.“ Většinou na mě koukali jak na „tydýta“ a tak se přítel začal smát a říkat: „To byla jen legrace, ukažte nám tamto auto.“ Stejně to nakonec vyhrál Swiftík v nádherné modré metalíze.

Další modrá proběhla, když jsme kupovali větší byt (když se měl narodit prcík). Nemohli jsme se dohodnout, jak vymalovat, protože já všude chtěla modrou. Nakonec přítel svolil, že bude modrá ložnice, ale ostatní barvy vybere on. V obyváku dominuje modrý gauč s křeslem a modré ubrusy a doplňky jsou samozřejmostí.

A teď bonus nakonec. Narodil se nám kluk a hádejte, co pro něj každý – tedy i já – kupuje. Modré oblečeníčko! A tak já jakožto máma jsem v sedmém nebi, když ho ráno oblékám a prohrabuji se tou spoustou modrých oblečků …. Je to posedlost?

Uživatelce Buik děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce