banner

Jednoho sobotního rána jsme se rozhodli vydat se na nákupy do stokilometrů vzdálené Prahy. Těšila jsem se hlavně do Ikey, kde jsem měla vyhlídnutých pár zajímavých kousků.

Ráno jsem přichystala celé rodině snídani a než jsme se najedli, stihla jsem ještě sbalit tašku s nezbytnými věcmi (tj. jídlo, pití, náhradní oblečení, pár hraček…). Poté jsem dětem připravila oblečení a oblékla je. Manžel mezitím do auta naskládal kočárek, mnou schystané věci a nakonec i děti, a konečně jsme tak mohli vyrazit.

Cestou do Prahy byli kluci hodní a vše probíhalo v pohodě. V Ikey ale začal Adam trošku protestovat. V kočárku totiž jet nechtěl, a když jsme ho z něj tedy vyndali, chodil si tam, kde chtěl on. Navíc nešel hezky s námi za ruku, takže místo prohlížení a vybírání věcí jsme ho pořád někde naháněli. Nakonec se přeci jen zklidnil a chvílemi dokonce i spolupracoval.

Když jsme dojedli oběd, zeptala jsem se Honzíka, jestli se mu nechce čůrat. Prý ne.... Šli jsme tedy dál, když si najednou vzpomněl, že se mu už čůrat chce. Ok, vrátila jsem se s ním tedy zpět k restauraci, a to proti davu lidí, kteří šli samozřejmě opačným směrem. Když jsme konečně došli na záchod, Honza mi sdělil, že čůrat vlastně nepotřebuje. No nic, vrátili jsme se tedy za tatínkem a Adámkem. Prošli jsme další kus obchodu a nakonec se zastavili u rolet, které jsme potřebovali koupit. Naštěstí tam byla i lavička, takže zatímco jsme si vybírali, kluci se mohli v klidu posadit a občerstvit.

Najednou jsem ucítila, že tam něco smrdí, a tak jsem se Honzíka nenápadně zeptala, jestli se mu nechce kakat a jestli si neprdnul. On mi ale naplno odpověděl, že ne a že to asi prdí táta, načež se ho šel hned zeptat. Tatínek mu potichu odpověděl, že ne, že on to nebyl. Honzík se vrátil a nahlas mi hlásil, že táta to teda nebyl. Měla jsem co dělat, abych se nesmála. No nic pokračujeme dál.

Adam se nechal dát do kočárku. Když jsme ale dorazili do skladu, kde jsem si chtěla naložit stoleček pro kluky, zjistili jsme, že jej bohužel nemají v námi požadované barvě. Byl totiž v akci a už byl vyprodaný. V tom si Honza vzpomněl, že potřebuje čůrat. No dobrá, manžel s ním vyrazil na záchod a já se mezitím pokoušela k pokladnám odvézt jednou rukou kočárek a druhou plně naložený vozík. Nedá se říct, že by to nějak moc šlo. :-).

V tu chvíli došla Adamovi trpělivost a rozhodl se, že chce za každou cenu z kočárku ven. Když jsem ho vyndala, zjistila jsem, že je celý mokrý, plínka se mu asi shrnula a byl úplně durch. No jo, ale co teď? Kolem davy lidí, já u sebe kočárek, vozík s nákupem a manžel s Honzíkem nikde. Nakonec jsem s Adámkem odešla do jedné boční uličky, kde nikdo nebyl a v klidu jsem mu plínku i oblečení přehodila. Když jsme konečně zaplatili, vyrazili jsme domů.

Cestou ještě manžel zastavil před jedním hobby marketem s tím, že si tam jen pro něco zaběhne a my na něj počkáme v autě. Byla jsem ráda, že chvilku sedím, kluci taky, jak byli utahaní, tak byli celkem v klidu. Pohoda ale trvala jen do chvíle, než se zezadu ozvalo: „Mamí? Já počebuju kakat.“ Byl to Honza. Fajn, vzala jsem mobil, že zavolám manželovi, kde je a za jak dlouho se vrátí. Jeho mobil ale začal zvonit v autě. Paráda. Nezbylo mi tedy nic jiného než vylézt z auta, otevřít kufr, vyndat komplet nákup z Ikey, vyndat kočárek a následně zandat nákup. Poté naložit Adama do kočárku, vyndat Honzíka a vyrazit hledat záchody. Našli jsme je ale celkem v pohodě. Vjeli jsme na takový pidizáchod, který jsem s kočárkem zcela zablokovala, ale zvládli jsme to. Honzík splnil to, kvůli čemu jsme tam přišli a pospíchali jsme zpět k autu, aby nás tatínek nehledal. Samozřejmě jsme tam dorazili první. Následovalo zase velké nakládání. Poté, co jsem si sedla, se vrátil tatínek  a s úsměvem se zeptal, jestli jsme se příliš nenudili. Co na to říct? Nenudili jsme se. :-)

Uživatelce Corelia děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

 

Sdílejte stránku

Předchozí článek:

Můj den (Zhalickova)

Následující článek:

Náš obyčejný den (Liberte)

Diskuze ke článku Nakupování s dětmi (Corelia)

to je klasika


Ikea, tam se casto ztratime aj my, natozpak 2 pobihajici decka
jo,jo, to mě pokaždé přivádí k šílenství. Kakání a čůrání mých dětí v obchodech, o tom by se dala napsat knížka. Hezkýýýý, jsem ráda že v tom nejsem sama
jsi dobra,ikeu delame tak,ze manzel jezdi s detma v aute a ja rychle beru co potrebujited uz pujdou do koutku,tak snad nam zbude cas i koukat

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Desatero péče po 40
Know-how od odborníků. Tradiční i progresivní oblasti péče o tělo i duši po 40. Pouze pro odvážné, přemýšlivé, schopné vytvořit si vlastní recept.
cena pouze u nás: 349 Kč