Inzerce
Inzerce
Inzerce

Můj malý chytrolín (B.E.R.U.S.)

Náš miláček se nám narodil 9. května 2011. V tu dobu jsem byla v posledním ročníku VŠ. Studium jsem měla dálkové a přerušit si ho kvůli malému, jsem nechtěla. Státnice jsem se rozhodla dělat až v lednu, ale i tak jsem měla hodně zkoušek, které jsem musela zvládnout, jinak bych se musela s titulem rozloučit. Jistě mi dáte za pravdu, že po porodu jsou trochu jiné starosti, ale i tak jsem se hned po návratu z nemocnice musela každou chvíli věnovat studiu.

Tatínek i babička v práci, já na všechno sama. Ještě že byl malý hodňoučký. Ani nevíte, jak se mi nechtělo učit, ale nic naplat, zkouška se blížila. Protože mi kamarádka v den zkoušky odřekla hlídání, poprosila jsem na poslední chvíli bratra mého přítele. Bratr měl 25 let a s dětmi žádnou zkušenost, ale já neměla žádnou jinou možnost. Zkoušku jsem měla 20.5. v devět hodin. Malý spal a já doufala, že to zaspí, protože švagr by ho nedokázal ani chytit, natož přebalit. Dudlík nepoužíval a na lahvičku si nezvykl. Prostě značka ideál.

Postupně jsme přicházeli do třídy. Zkoušku jsem měla z matematiky a skládala se z písemné a z ústní. Nejdříve jsem si vytáhla otázky a začala počítat příklady. Jeden jsem měla skoro dopočítaný, když jsem nejednou uslyšela řev z chodby. Úplně mi zatrnulo. Snažila jsem se pokračovat dál, ale vůbec to nešlo. Jako by mi vyndali mozek. Byla jsem zmatená jako sáňky v létě. Následovalo prozvonění od švagra a já věděla, že je zle. Zvonění znamenalo, že je v koncích. Se psíma očima jsem se obrátila na zkoušející a poprosila jsem ji, zda si mohu přijít pro malého. Souhlasila, pod podmínkou, že nebude řvát. Malého jsem si donesla v peřince. Kdyby jste tam byli, tak se smějete ještě dnes. Prcka jsem dala k levému prsu, pravou rukou jsem začala pokračovat v počítání. Nemohla jsem se vůbec soustředit. Přes velké ticho bylo slyšet, jak malý polyká a funí. Také se párkrát odtáhl a já i prcek jsme pak byli celí mokří.

Nakonec se mi podařilo příklady nějak dopočítat a napsat i nějakou tu teorii. Na ústní už malý jen koukal. Paní magistra se nejdřív vyptávala, kdy se malý narodil, a že má stejně starou vnučku, atd. Kájík byl moc hodný. Docela bych řekla, že poslouchal a ukládal si vše do hlavičky. Nakonec se vyučující začala vrtat v teorii. Něco jsem jí řekla, ale pořád to nestačilo. Když jsem si už myslela, že mě snad i vyhodí, malý začal řvát. A řval a řval. Naštěstí to milé profesorce stačilo, dostala jsem za B a velmi rychle nás odprovodila ven. Po zavření dveří Kájík hned přestal. Jistě věděl, že mámě teče do bot a že potřebuje píchnout. V ten den jsem si řekla, že když půjdu na zkoušku, tak jedině s malým (to jsem už ale raději ze strachu nezkusila).
Zkoušky jsem všechny zvládla a státnice jsem dělala o rok později. Úspěšně. To si ale necháme zase na příště.

Uživatelce B.E.R.U.S. děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Můj malý chytrolín (B.E.R.U.S.) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Zdravim. Mám dvouměsíční miminko, které plně kojim. Každé ráno se mi budí kolem 4,5, kvůli kakání. Kroutí se, háže s sebou. Jinak spíme 3 hodiny. Chodíme spát kolem 8,9. Nevíte čím to může být, že ho to vždycky přepadne takhle brzy ráno? Nemáte někdo podobnou zkušenost? Dáváme biogaiu přes den. Děkuji za odpovědi

Dobrý den, stolice kojence může být v kteroukoliv hodinu, brzká ranní stolice nic neznamená.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 17.09.2019, 07:24
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce