Inzerce
Inzerce
Inzerce

Takový "normální" den a zabouchnuté dveře (spinisek)

Začalo to nevinně jednoho chladného únorového dne, prostě normální den. Jen nálada se nesla v trochu nervózním duchu a zřejmě se schylovalo k hádce. Ale rozhodli jsme se s přítelem dát přednost pročištění mysli na procházce.
Vyrazili jsme tedy na večerní procházku... Výjimečně jsme si vzaly naše druhé klíče, vlastně ani pořádně nevíme proč, ale vzali... Hezky jsme se prošli, zklidnili rozbouřené emoce, vymrzli a hladoví se vraceli domů. Ještě si cestou povídáme, na co máme chuť a co budeme vařit a doma....... ejhle, klíč se v zámku protáčí a nejde odemknout...

Tak jsme začali přemýšlet, čím to asi tak může být a tu nás to napadlo..... Druhé klíče zůstali v zámku..
Zkoušeli jsme je vytlačit naším klíčem, ale nic, pak jsme je zkoušeli vytlačit kusem drátku, ale také nic... Začalo to vypadat, že klíč je v zámku nejen zastrčen, ale také pootočen...

Žijeme v Rakousku a zde je zvykem, že dveře mají připravenou díru pro vhazování dopisů. Přítel odmontoval kryt a objevila se nám díra tak 15cm na délku a asi 4 cm na šířku, no já jí svou malou ruku horko těžko prostrčila, přítel jí tam musel násilím nacpat..., ale otvor na dopisy je poměrně nízko, takže jsme ke klíči ani jeden samozřejmě nedosáhli, na řadu přišel náš nejdelší šroubovák, který tam také nedostal, pak jsme to zkoušeli s drátkem namotaným na onom šroubováku, zas nic.. Hlavně jsme neviděli, jak to uvnitř vůbec vypadá...
Prý jestli nemám zrcátko..? Nosím s sebou hodně věcí, ale na procházku si zrcátko běžně neberu..

Zvonili jsme tedy na sousedku, nezvonil jí zvonek, tak jsme klepali.. Na štěstí byla doma, ale malé zrcátko taky neměla, dala nám aspoň číslo na službu, která nám dveře otevře.. Služby jsou v Rakousku velmi drahé a ani nechci domýšlet, kolik by nás to stálo. Pak mě ještě napadlo, že by mohla mít třeba dlouhou vařečku, kterou bysme se ke klíči dostali. Vařečku neměla, Rakušané asi nevaří, ale půjčila nám obracečku, která taky nebyla nic moc dlouhá a pak nám donesla nějakou tyčku na podpírání květin, pronesla něco jako je to je dost nemilá situace, a že asi bude lepší zavolat tu službu, popřála nám dobrou noc a šla spinkat..

Což tyčku jsme měli, ale pořád jsme nevěděli, jak je ten klíč vlastně otočený.. Napadlo mě, že má přítel velký mobil, a že by v tmavém displeji mohlo být vidět jako v zrcadle. Tak jsem do ďoury nacpali telefon a čelovku a zkoumali milý klíček..., byl pootočený.., teď jsme se ještě báli, aby nám tam nezahučel i telefon, protože pak už bysme vůbec neměli jak případně zavolat službu na otevření dveří...

No, každopádně po hodině vyměňování tyčky, a ťukání do klíče, za zrcátko (mobil) a čelovku jsme klíček napolohovali do svislé polohy, vystrčili druhým klíčem ven a odemkli... Přítel měl celou tu dobu nacpanou ruku v té malé dopisní dírce.. Teď jsem si ještě říkala, že mu tam ruka oteče a budeme ho muset nakonec vyřezávat, ale na štěstí ruku ven dostal a my se dostali k naší kočičce, která nás za dveřmi slyšela a celou dobu na nás povzbudivě mňoukala....
Díky šťastnému konci se naše předchozí chmury nadobro rozplynuly a za tři týdny po této události jsme se dozvěděli, že jsme tři týdny těhotní.

Uživatelce spinisek děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce
Inzerce

 

Inzerce
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Takový "normální" den a zabouchnuté dveře (spinisek) - diskuze

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce