Inzerce
Inzerce
Inzerce

Jeden den v nemoci (Liberte)

Angína je ošklivá věc a u dětí obzvlášť. Zavítala i ke Štumpajzlíkům. Teda k jednomu, ale druhý neváhal a ať není stranou dění, obstaral si alespoň ranní kašel a večerní soplík. Po jednom krušném uplakaném dnu a návštěvě pohotovosti nastává přemýšlení nad tím, zda simulují oba, což dokazuje jejich skákání, lítání, hulákání a další příšerné činnosti a zaobírání se tím, jak vlastně vypadá běžně nemocné dítko. Představa týdne doma v izolaci je přímo hororová.

Celou neděli jsem trávila vymýšlením záchranného plánu, ani ne pro děti, ale pro sebe. Každý den nějaká činnost unavující nejen mysl, ale u nás i tělo dítek, protože jinak mě přivedou do cvokhausu.

Ráno si vyžádali své medicínky, antibiotika, bonbonky na bolest v krku, stříkli si do nosu mořskou vodu, vytáhli si vysavač, nasadili odsávačku,vzájemně si vysáli nosy a vyrazili bourat byt a mou maličkost.
První činností je ustlání postelí, což jim jde tak napůl dobře…totiž odnesou z ložnice všechny deky a polštáře do herny a skáčou do nich po hlavách. Fyzicky poměrně náročné. Tu zbylou část musím obstarat já a to nacpat vše do úložného prostoru jedné válendy v herně, čemuž se snaží oba zabránit. Po pár minutách přetahování se, praní a smíchu skončí oba i s dekama ve válendě, tudíž mě fyzicky odrovnají hned po ránu:D. Vrháme se tedy na malování a já čmárám bílou voskovkou na bílý papír něco a nevím ani co, oni se usmívají asi tak, že maminka je blázen, že tam nic není a prostě maminka to vůbec neumí. Aby mi to dokázali, berou štětce a začínají plácat barvu na můj papír. Vidět jejich výraz, když jim najednou z pod modré barvy vykoukne poměrně pěkný sněhulák, dalšímu stromek a vločky je nezapomenutelné. Stoupám v jejich očích co by matka kouzelnice a tvoříme dál. Stříháme o duši a máme autobus, pasažéry, schody a oni malují a lepí a já jdu raději vařit.

voskovka

voskovka

Dostat normální oběd do dětí, co si myslí, že právě při obědě umírají na chorobu, je nadlidský výkon a já to vzdávám a vrážím jim přesnídávku a pouštím pohádky. Do půl hodiny spí a já také. Hladové probuzení je donutilo sníst oběd a ještě si dokonce přidat a aby asi neztloustli, musí se pustit do cvičení. Proč mě k tomu ale potřebují, mi nejde na rozum. Jsem lokomotiva a musím nakládat vagonky cestou po bytě, vagonky se strkají, utíkají, tahají a smějí se ubohé mašince. Usmlouvám s nimi hru na indiány a přesvědčím je, že musím být zajatec. Ležím a oni mě mučí, lochtají, hladí, sedí na mě a spousty dalších věcí, co pokládají za mučení, jako prdění za krk, pusinkování atd..

čte

Inzerce

 

Svačina probíhá klidně a jdou raději trápit hračky. Za chvíli je v herně jak po výbuchu a společně uklízíme. Hrajeme na honěnou, na babu,chvilku malujeme, čteme oblíbené knížky a tancujeme.

Inzerce

malují

duplo

To jim vydrží až do večera, kdy se vrhají na tatínka. Asi po půl hodině jim dojde, že jsou vlastně nemocní a dají to tatínkovi náležitě vyžrat. Chudák neví, koho mazlit dřív, pofoukat bolavý krk, utřít nudli apod. Slibuje jim něco dobrého, když budou zdraví a nechají ho vypít kávu a z těch těžce nemocných, málem omdlelých dětí jsou skákající draci, co přesně po dopití kávy vyžadují slíbenou dobrotu.

Místo vany je jen rychlá sprcha, jejich samostatné obstarání si léků, nosů, vysavače, kaše a tvrdý spánek. A já přemýšlím, co budeme dělat zítra a pozítří a popozítří….

Uživatelce Liberte děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Jeden den v nemoci (Liberte) - diskuze

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | dnes, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce