Inzerce
Inzerce
Inzerce

Náš obyčejný den (Liberte)

3.00 - Probouzí mě neskutečný chechot a smích. Ottík sedí na posteli a řehtá se. Pak se skácí a spí tiše dál.

3.15 - Do ucha mi hlásek zašeptá, že by i mrtvola vstala: „Mama spí, Dedy spí, Ottoj spí, Bibi spí, Eíí ne.“  Chvilka ticha a slyším vesele šeptání: „A Ottoj také ne.“ A už chytám Elli a hážu ji za sebe ke zdi, protože ta malá potvůrka chce Ottu lechtat na noze tak dlouho, až ho probudí. Z jedné strany Elli, z druhé Ottík,na nohách psa a já si představuji sardinku a závidím jí její konzervový prostor.

4.00 - Elli po zabavení mého polštáře a šeptacím reptání, jaká je mama blé, konečně usíná a já se jdu přesunout k tatínkovi na skoro 1,5 metru volných postelí a usínám.

4.45 - Pes vrčí a budí tatínka, ať jdou ven. Muž se tedy s nechutí hrabe z postele, dá mi pusu a já ještě zaslechnu cvaknutí dveří.

6.00 - Na břiše mi přistávají dva wrestlingoví zápasníci nejspíš trénující dodělávací hmat a skok a s výkřiky „Štávej mama!“ mě k této činnosti s vyraženým dechem donutí. Tatínek jim v čase mého bezvědomí dává mléko,  umyje se, oholí a uvaří mi kávu. Ještě máme chvilku na popovídání si.  

6.30 - Tatínek odchází a já se pouštím do své základní očisty. Dětem ještě dám pár piškot nebo kuličky, čistíme si spolu zuby a začíná honička s oblékáním. Po 10 minutách si vybírají ponožky, trika a leginy a dokonce se i oblekli.

7.00 až 7.15 - Odcházíme do školky. Cestou si pojmenujeme všechna auta, co vidíme, jdeme totiž kolem parkoviště. Poplašíme všechny čápi, jak říká Elli ptákům, s pláčem se vyhneme všem psům na volno i  vodítku a asi po 10 minutách vcházíme do školky. Do patra dorazím první. Vybaluji sandálky, Ottíkovo jídlo a ukládám bundy. Pak doráží Elli a svléká se. Jdu s Ottíkem cvičit ranní rituál prchání do šatny jiné třídy. Vysmátého jej odnesu do jeho třídy, převléknu jej a už vidím jen 2 nasolené prdelky, jak mizí ve třídě. Cestou ze školky nakoupím pečivo apod.

Před sebou mám celé volné dopoledne. Poklidím vše po výbuchu atomovky, vytáhnu psa na 5 km kolečko, jdu na BOL, uvařím obědovečeři a odpočívám.

12.00 - Vyzvedávám děti. Ottík prchá ke Koťátkům a já s ním hraji jeho hru. Než Elli doobědvá, minimálně 4x jdu za ním, než je oblečen. Ottík si hned ukládá sandálky do batohu, abychom je nezapomněli. Přichází Elli a s čerstvě naplněním břichem se se slovy „Papat mňam“ domáhá jídla. Jako vždy připravená matka lovím z batohu tajné zásoby a všichni odcházíme. Venku začíná boj. Elli musím honit, ať jde rychle, Ottíka zase brzdit, ať za šíleného jekotu naštvaně neprchá. Jdeme jinou cestou než do školky. Jinak to nejde, protože by jinak Ottík asi dostal psotník. U cesty oba vzorně počkají a dají mi ruce. Přecházíme k Tescu a oba si hned beží potlapkat vozíky.  Pak hurá za domy na hřiště, tam Elli blbne na klouzačce, zatímco Ottík si obchází oblíbený plot. Po 10 minutách se přesouváme na další hřiště. Tam už houpačky a klouzačka zaujme oba. Asi po 15 minutách jdeme dál. Cestou je malý obchůdek s Avonem apod. a děti to tam vždy jdou zkoumat, rovnat, objevovat. Paní je moc milá a má je ráda. Zrovna dnes tam je prázdno a tak tam strávíme asi 30 min, než srovnají všechny lahvičky, krabičky apod. Už zbývá jen 100 m k domu, ale trvá to věčnost. Obejít všechny vchody, nakouknout do schránek, zkusit zda není někde otevřeno. Konečně začínají utíkat ke vchodu.

13.50 - Elli zase svačí, Ottík pořádně obědvá. Pouštím jim pohádku a Elli usíná. Zapínám pračku a usíná mi i Ottík. On totiž usne občas odpoledne, ale jedině u pračky. Jdu se psem a pak koukám na televizi.

16.00 - Draci se budí, dožadují se jídla a chtějí jít ven. Ještě rychle vyskočím se psem a pak jdeme za dům na hřiště. Oba si najdou zábavu sami a já se vyhřívám na sluníčku. Před šestou odcházíme domů a kupodivu bez pláče.

18.00 - Tatínek je doma a všichni jsme po večeři. Popíjíme kávu, tedy já, protože tatínek slouží jako trampolína, a povídáme si.

19.00 - Děti jsou osprchované a s tatínkem komentují Pokémony. Já už jsem jen kulisa. :D Když začínají Šmoulové, uvařím kaši. Děti zaléhají a pijí jako o život. Nejpozději do Mrňousků oba spí.

20.00  - Děti jsou uloženy, pes vyvenčen a my si s tatínkem dáváme poslední cigaretu.

20.30 - Usínám a o světě snad budu vědět až kolem 5. nebo 6. ráno. :D Dobrou noc.

Uživatelce Liberte děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Náš obyčejný den (Liberte) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dcera se začala počůrávat

| Drob82 | 17.11.2019, 14:41

Dobrý den. Dcera bude mít v únoru 3 roky. Od května je bez plenek, čůrat na nočník se naučila ani ne za týden, kakat asi za dva týdny. Po dvou měsících již ani nechtěla plínky na noc a zvládala to jen s pár nehodami. Protože od jejích 3 let půjdu zpět do práce, začala jsem ji dávat od září do dětské skupiny na 2 dny v týdnu, aby si zvykla a od února tam bude každý den. Mysleli jsme si, že to zvládne, je celkem společenská, není dítě, které kde posadíte, tam ho za 2 hodiny najdete. Od dvou let hezky mluví, je bystrá, rozumově se vyrovná starším dětem. Každé ráno, kdy ji předávám učitelce, pláče, ale pak je v pohodě. Problém je, že se ve školce počůrává. Dřív to nebylo tak časté, poslední čtyři dny však každý den (prý nechce čůrat i když se jí učitelky ptají, když jdou hromadně, ona nechce). O školce se doma nechce bavit. Nyní se začala počůrávat i doma. Když se jí ptám, jestli chce na záchod, řekne že ne, a přitom má kalhotky vlhké (učůrne a zbytek drží, pak se vyčůrá normálně). Myslíte si, že je to způsobené "jen" školkou nebo zde může být i jiný problém? Trestá mě za to, že musí chodit do školky? Když se učila v květnu být bez plenek spolupracovala, teď mám pocit, že je jí to jedno, nebo to dělá naschvál. Nechci něco zanedbat. Děkuji.

Dobrý den, na základě vašeho popisu to vypadá, že potíže dcery s pomočováním skutečně mohou souviset s jejím nástupem do kolektivního zařízení (dětské skupiny). Pokud tedy nedošlo k nějakým dalším změnám např. v rodině či jinde. Dcera vás netrestá, ale reaguje na nějakou pro ni zátěžovou situaci, se kterou si zatím nedovede jinak poradit, také to nedělá naschvál. Doporučila bych vám obrátit se dětského klinického psychologa, který by vám mohl doporučit jak s dcerou pracovat a poskytnout případně delší podpůrné vedení. Zatím můžete zkusit eliminovat možné stresové faktory (neučit dívku více nových věcí a dovedností najednou, vytvořit klidné a stabilní prostředí), můžete si s ní zkusit povídat co hezkého ve školce prožila (zeptejte se učitelek co děti dělaly, když dcera o tom mluvit nechce). Na případné negativní zkušenosti nebo zážitky se nezaměřujte, z dcery se nesnažte "vytáhnout" co jí vadí nebo se jí nelíbí, nemusí to být vůbec zatím schopna verbalizovat (i když dobře mluví, nemusí to být vědomé), navíc otázky na negativní zážitky je mohou u dítěte upevňovat. Je také možné, že by dceři pomohla naopak pravidelná časově kratší docházka (např. každodenní, dopolední). Zkuste se o dalším postupu poradit s klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 18.11.2019, 09:06
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce