Inzerce
Inzerce
Inzerce

Den v odloučení (Knihomyš)

V rodině mého muže se uchytila tradice zbouchnout ženskou, když je v prváku na VŠ. Jestli si ten můj myslel, že se tomu vyhne tím, že se seznámí s ženou na prahu středních let, tak se ošklivě spletl. Dle mých výpočtů jsem totiž otěhotněla někde mezi prvními a druhými přednáškami dálkového studia. Kupodivu tak šťastně, že jsem vzdor těhotenské demenci uzavřela první ročník. Ke konci září dalšího roku jsem se rozhodla vložit tříměsíční dítě do otcovských rukou, abych opět vyrazila do školy.

Vydala jsem řadu pečlivých instrukcí, odhalila umístění některých strategických předmětů, s těžkým srdcem zamávala a sedla do vlaku. Do podřimování (matka a profesionální voják spí, kdykoliv je příležitost) se mi mísily představy zoufale řvoucího dítěte. Zahnala jsem je poměrně racionální úvahou, že malá tatínka miluje, je na něj zvyklá a je těžká pohodářka.

Přestávky mezi přednáškami jsem trávila odstříkáváním mléka na WC a odhadováním, co asi tak opuštěné duo provádí. Odhadování se plynule přeneslo i do hodin, takže místo, abych pronikala do tajů aplikované fyziky, jsem si při pohledu z okna lámala hlavu, jestli nejsou na procházce, když tak prší.

Domů jsem se vracela báječně zrelaxovaná pobytem mezi jedinci, co mají jiné starosti, než čím natřít opruzeniny, a zároveň vynervovaná, co se u nás vlastně odehrávalo. Zatvrzele jsem přes den nevolala – k čemu by mi byly informace, když jsem 3 hodiny cesty od domova? Drahý si instrukcí také nežádal, a to mi vlévalo optimismus do žil.

V šest večer jsem u nádraží zajela do auta, převzala mládě, a:

„Tak co, jak bylo?“
„Výborný, do půl jedenácté jsme spali.“
„Jako po snídani, jo? To je fajn.“
„Co? No... vždyť jsi ji před odjezdem kojila..“
„To bylo v pět ráno!“
„A pak jsme do půl jedenácté spali,“ pravil můj muž pevně.
„Aha. A dál?“
„No, pak se najedla, hráli jsme si, pak zas usnula, pak se zase v jednu najedla a šli jsme ven. To je strašné vypravování, jít s ní ven, to trvalo.“
Vědoucně jsem pokývala hlavou.
„A když jsi volala, tak jsme byli ještě na procházce.“ Ano, tenhle typ procházek znám, běžní lidé tomu říkají nějak jako „přechod Brd“, „dálková túra“ a podobně.
„Tak jsme šli honem domů a už jsme tady.“
V mozku, vybuzeném k logickým pochodům, mi zablikala kontrolka. „Počkej, a kdy jedla?“
„Přece když vstala a než jsme šli na procházku, ne?“
Podívala jsem se na rychlovývěvu u prsu.„Tím chceš říct, že moje dítě jedlo za celý den jen dvakrát, o půl jedenácté a v jednu??“
Můj vnímavý manžel vytušil, že nejsem s jeho popisem dne zcela spokojena, ale lhát nechtěl: „No, jo,“ podíval se na mě a s odzbrojujícím přesvědčením dodal, „Ale to víckrát fakt stihnout nešlo!“

Inzerce

Uživatelce Knihomyš děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Den v odloučení (Knihomyš) - diskuze

  • klasika, tady se taky stále chrní když jsem v práci...jinak perfektně napsaný článek, to se četlo samo           
    lucie73   | 27.06.2012 22:26:04
    Reagovat | URL příspěvku
  • moc pěkné a myslím, že pro většinu mužských platné. ale důležitá je pohoda a klid, vše dobře dopadlo
    Lendrunka   | 25.06.2012 22:50:34
    Reagovat | URL příspěvku
  • Krásný, pěkně jsem se zasmála    . No jo, chlapy. Já pořád poslouchám dávej mu hodně pít, je horko. A za včerejší den na koupáku si sám nevzpomněl ani jednou  .
    Martina85   | 25.06.2012 19:23:19
    Reagovat | URL příspěvku
  •               Krásně napsané, můj muž by se zachoval naprosto stejně, on prostě jídlo u dětí zas tolik neřeší, času má na všechno dostatek  
    Ale jinak, spalo někdy tobě dítko do půl jedenácté nebo to mají prostě chlapi takovou kliku??? :D
    luciasek84   | 25.06.2012 18:08:31 | Reakcí: 1, poslední: 28.06.2012 21:39:07
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Luci, já byla měkká a kojila jsem na zařvání. Za jak dlouho přesně tenkrát mládě pochopilo, že u tatínka to tak nebude, odmítám spekulovat. Ale jinak jo, ona byla kolem těch tří měsíců spací vagon.
      Teď má silnější plíce a kliku nemá už ani chlap :)
      Knihomyš   | 28.06.2012 21:39:07
      Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně syna. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Byl kojen 7 měsíců. Už od malinka je na mě závislý. U babiček byl dohromady čtyřikrát přes noc, nejdříve plakal, pak už to zvládl bez breku, ale nešťastný. S jídlem se trápime cca od roka. Nechce jíst s nikým jiným než se mnou. Do teď mi odmítá jíst kousky. Takže doteď mu jídlo mačkám vidličkou, když cítí maso, hned ho vyplivuje. Myslela jsem, že to bude problém s kousky jako takovými, ale sušenky a to co mu chutná normálně sní, rozkouse. Celkově ho do jídla musíme nutit. Ovoce nechce vůbec, jí pouze kapsičky. Jogurty má rad, kakao a k večeři pouze chleba se žervé. Šunku, sýr taky odmítá. Jídlo se snažíme řešit různými doplňky stravy k navození chuti k jídlu. Věřím, že z toho vyroste. Teď v září nastupuje do školky a já doufám, že až uvidí ostatní děti, tak začne papat normálně. Více mě ale trápí ta závislost na mě. Je nešťastný i s manželem. Potřebovala bych poradit, jak ho to odnaučit. Před 8 měsíci jsem začala chodit na poloviční úvazek do práce, mysleli jsme, že se to zlepsi, když nebude furt se mnou. Ale je to stále stejně. Vždycky tu dobu přetrpi, pláče když odcházím. Neustále ho ubezpečuji, že se vrátím, že jdu jen do práce. Je vidět, že tomu rozumí, ale přesto se to nelepší, spíše naopak. Moc děkuji za jakoukoliv radu. Šafránková

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 24.05.2022, 06:20
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×