Inzerce
Inzerce
Inzerce

Den v odloučení (Knihomyš)

V rodině mého muže se uchytila tradice zbouchnout ženskou, když je v prváku na VŠ. Jestli si ten můj myslel, že se tomu vyhne tím, že se seznámí s ženou na prahu středních let, tak se ošklivě spletl. Dle mých výpočtů jsem totiž otěhotněla někde mezi prvními a druhými přednáškami dálkového studia. Kupodivu tak šťastně, že jsem vzdor těhotenské demenci uzavřela první ročník. Ke konci září dalšího roku jsem se rozhodla vložit tříměsíční dítě do otcovských rukou, abych opět vyrazila do školy.

Vydala jsem řadu pečlivých instrukcí, odhalila umístění některých strategických předmětů, s těžkým srdcem zamávala a sedla do vlaku. Do podřimování (matka a profesionální voják spí, kdykoliv je příležitost) se mi mísily představy zoufale řvoucího dítěte. Zahnala jsem je poměrně racionální úvahou, že malá tatínka miluje, je na něj zvyklá a je těžká pohodářka.

Přestávky mezi přednáškami jsem trávila odstříkáváním mléka na WC a odhadováním, co asi tak opuštěné duo provádí. Odhadování se plynule přeneslo i do hodin, takže místo, abych pronikala do tajů aplikované fyziky, jsem si při pohledu z okna lámala hlavu, jestli nejsou na procházce, když tak prší.

Domů jsem se vracela báječně zrelaxovaná pobytem mezi jedinci, co mají jiné starosti, než čím natřít opruzeniny, a zároveň vynervovaná, co se u nás vlastně odehrávalo. Zatvrzele jsem přes den nevolala – k čemu by mi byly informace, když jsem 3 hodiny cesty od domova? Drahý si instrukcí také nežádal, a to mi vlévalo optimismus do žil.

V šest večer jsem u nádraží zajela do auta, převzala mládě, a:

„Tak co, jak bylo?“
„Výborný, do půl jedenácté jsme spali.“
„Jako po snídani, jo? To je fajn.“
„Co? No... vždyť jsi ji před odjezdem kojila..“
„To bylo v pět ráno!“
„A pak jsme do půl jedenácté spali,“ pravil můj muž pevně.
„Aha. A dál?“
„No, pak se najedla, hráli jsme si, pak zas usnula, pak se zase v jednu najedla a šli jsme ven. To je strašné vypravování, jít s ní ven, to trvalo.“
Vědoucně jsem pokývala hlavou.
„A když jsi volala, tak jsme byli ještě na procházce.“ Ano, tenhle typ procházek znám, běžní lidé tomu říkají nějak jako „přechod Brd“, „dálková túra“ a podobně.
„Tak jsme šli honem domů a už jsme tady.“
V mozku, vybuzeném k logickým pochodům, mi zablikala kontrolka. „Počkej, a kdy jedla?“
„Přece když vstala a než jsme šli na procházku, ne?“
Podívala jsem se na rychlovývěvu u prsu.„Tím chceš říct, že moje dítě jedlo za celý den jen dvakrát, o půl jedenácté a v jednu??“
Můj vnímavý manžel vytušil, že nejsem s jeho popisem dne zcela spokojena, ale lhát nechtěl: „No, jo,“ podíval se na mě a s odzbrojujícím přesvědčením dodal, „Ale to víckrát fakt stihnout nešlo!“

Inzerce

Uživatelce Knihomyš děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Den v odloučení (Knihomyš) - diskuze

  • klasika, tady se taky stále chrní když jsem v práci...jinak perfektně napsaný článek, to se četlo samo           
    lucie73   | 27.06.2012 22:26:04
    Reagovat | URL příspěvku
  • moc pěkné a myslím, že pro většinu mužských platné. ale důležitá je pohoda a klid, vše dobře dopadlo
    Lendrunka   | 25.06.2012 22:50:34
    Reagovat | URL příspěvku
  • Krásný, pěkně jsem se zasmála    . No jo, chlapy. Já pořád poslouchám dávej mu hodně pít, je horko. A za včerejší den na koupáku si sám nevzpomněl ani jednou  .
    Martina85   | 25.06.2012 19:23:19
    Reagovat | URL příspěvku
  •               Krásně napsané, můj muž by se zachoval naprosto stejně, on prostě jídlo u dětí zas tolik neřeší, času má na všechno dostatek  
    Ale jinak, spalo někdy tobě dítko do půl jedenácté nebo to mají prostě chlapi takovou kliku??? :D
    luciasek84   | 25.06.2012 18:08:31 | Reakcí: 1, poslední: 28.06.2012 21:39:07
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Luci, já byla měkká a kojila jsem na zařvání. Za jak dlouho přesně tenkrát mládě pochopilo, že u tatínka to tak nebude, odmítám spekulovat. Ale jinak jo, ona byla kolem těch tří měsíců spací vagon.
      Teď má silnější plíce a kliku nemá už ani chlap :)
      Knihomyš   | 28.06.2012 21:39:07
      Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Vyvoj 14 ti mesicniho syna

| Cucollino | 29.03.2020, 11:38

Dobry den,memu mladšímu synovi za tyden bude 14 mesicu..Mam par obav zda je u nej vse v poradku co se tyka vyvoje.
Mam jeste starsiho syna,u toho resime otazku autismu ci VD,jeste nema stanovenou diagnozu a je mu 4,5 roku..
Co se tyka mladsiho,tak ten se narodil od 14 dni drive,co se tyka motorickeho vyvoje,je zrejmne vse tak jak ma byt,leze po čtyřech,sedi,obchází nabytek,za ruku jde ale nema odvahu se pustit a jit sam.Vsude tedy vyleze na gauc,postel,schody uplne bez problemu uz od 11 ti mesicu..
Spis co me trapi je to zda je to ostatni v poradku..Kdyz mu treba ukazu 5 zvířátek v radě a zeptam se kde je krava,prase,kocka,pes atd tak bez váhání bud schodi nebo vezme do ruky.Kdyz se ho zeptam aniz by je videl tak je videt ze hleda,ale jakmile vidi neco jineho tak si jde proste po svem :-) Kdyz mu reknu dej,bud se zacne rozcilovat ze mi to neda,nebo to po me hodi a parkrat tedy mi to dal do ruky.Ale nejake prines,ukaz to zatim jinak ne..kostky kdyz postavim komín schazuje ale nepostavi.Za to kazde smitko na zemi sebere..Zacina tedy pouzivat na vse ukazovacek autickem jezdi i tim ukazovackem,ale ucelne k ukazovani ho jeste nepouziva,to taky nevim zda je v normlne nebo ne.Co se tyka ocniho kontaktu tak ten je v poradku,je mazlivej,kdyz delam blbinky smeje se,kdyz se mu nevo nelibi da tez najevo,kdyz znizim z dohledu ted jde ke dverim a place.Co se tyka reci,tak po ockovani 1 hexy mi prestal zvatlat,pak zacal po 2 mesicich opet zvatlat,takze jedeme bababa,dadada,dedede,tatata,bada,vaba atd a obcas kdyz teda me vidi tak rika mamama..paci paci umi,papa taky,varila myšička kasicku tez ale udela jen kdyz se mu chce.Co se tyka treba návštěv taky nema problem,je vcelku kontaktni,takze se smeje kdyz se na nej nekdo usmeje,necha se pochovat atd..Ale porad si me hlida.Na fotce ukaze kde je mama a kde je tata a kde je bracha taky uz se nam povedlo..Na jmeno reaguje tez z 90 ti procent,pokud neni nejak zaneprázdněn ..Na starsiho je spise jako lepidlo :-) porad by s nim chtel byt nejak v kontaktu ale kdyz ma starsi špatnou naladu tak se mu to nelibi,samozrejme tahanice o hracky jsou u nas bezna vec.Co ma starsi musi mit i mladsi.Kdyz neni po jeho je tez problem a vyjádří svuj nesouhlas.Co s tyka zvirat,mame dva psi takze s tim problem taky neni..Porad jim zkoumá usi,zuby,oci :-)
Prijde mi jako zvídavé ditko.Posila auticka po zemi,vse musi zmacknou a vyzkouset co to dela a umi.Kdyz mu neco nejde tak se vzteka.A dalsi vec co mne trapi,je to,ze sve jidlo musi mit rozmixovane,kousky nesnese,ale pecivo a mnamky co se mu da do ruky sni bez problemu.
Nevim zda jsem vse popsala srozumitelné ale zajimal by mne Vas nazor zda mam popripade vyhledat i nejakeho odborníka a nebo zda pockat.Vim ze se dela screening ale jen by mne zajimal Vas nazor na dane veci.
Dekuji moc za odpoved.S pozdravem Monika

Dobrý den, pouze podle popisu chování vašeho synka a bez možnosti chlapce vidět, vám nemohu zodpovědně odpovědět na dotaz ohledně jeho vývoje. Vývoj syna by podle některých popisovaných projevů mohl být nerovnoměrný. Píšete ale, že se starším synem chodíte na nějaká odborná vyšetření, je v řešení možnost poruchy autistického spektra. Pokud vám jde o vyloučení obdobných potíží u mladšího chlapce, pak bych vám doporučila dohodnut si konzultace u odborníků, kam chodíte se starším synem, což bych považovala za nejrychlejší řešení. Potom samozřejmě probíhá screening, který pravdivě vyplňte. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 29.03.2020, 15:26
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce