Den v odloučení (Knihomyš)

V rodině mého muže se uchytila tradice zbouchnout ženskou, když je v prváku na VŠ. Jestli si ten můj myslel, že se tomu vyhne tím, že se seznámí s ženou na prahu středních let, tak se ošklivě spletl. Dle mých výpočtů jsem totiž otěhotněla někde mezi prvními a druhými přednáškami dálkového studia. Kupodivu tak šťastně, že jsem vzdor těhotenské demenci uzavřela první ročník. Ke konci září dalšího roku jsem se rozhodla vložit tříměsíční dítě do otcovských rukou, abych opět vyrazila do školy.

Vydala jsem řadu pečlivých instrukcí, odhalila umístění některých strategických předmětů, s těžkým srdcem zamávala a sedla do vlaku. Do podřimování (matka a profesionální voják spí, kdykoliv je příležitost) se mi mísily představy zoufale řvoucího dítěte. Zahnala jsem je poměrně racionální úvahou, že malá tatínka miluje, je na něj zvyklá a je těžká pohodářka.

Přestávky mezi přednáškami jsem trávila odstříkáváním mléka na WC a odhadováním, co asi tak opuštěné duo provádí. Odhadování se plynule přeneslo i do hodin, takže místo, abych pronikala do tajů aplikované fyziky, jsem si při pohledu z okna lámala hlavu, jestli nejsou na procházce, když tak prší.

Domů jsem se vracela báječně zrelaxovaná pobytem mezi jedinci, co mají jiné starosti, než čím natřít opruzeniny, a zároveň vynervovaná, co se u nás vlastně odehrávalo. Zatvrzele jsem přes den nevolala – k čemu by mi byly informace, když jsem 3 hodiny cesty od domova? Drahý si instrukcí také nežádal, a to mi vlévalo optimismus do žil.

V šest večer jsem u nádraží zajela do auta, převzala mládě, a:

„Tak co, jak bylo?“
„Výborný, do půl jedenácté jsme spali.“
„Jako po snídani, jo? To je fajn.“
„Co? No... vždyť jsi ji před odjezdem kojila..“
„To bylo v pět ráno!“
„A pak jsme do půl jedenácté spali,“ pravil můj muž pevně.
„Aha. A dál?“
„No, pak se najedla, hráli jsme si, pak zas usnula, pak se zase v jednu najedla a šli jsme ven. To je strašné vypravování, jít s ní ven, to trvalo.“
Vědoucně jsem pokývala hlavou.
„A když jsi volala, tak jsme byli ještě na procházce.“ Ano, tenhle typ procházek znám, běžní lidé tomu říkají nějak jako „přechod Brd“, „dálková túra“ a podobně.
„Tak jsme šli honem domů a už jsme tady.“
V mozku, vybuzeném k logickým pochodům, mi zablikala kontrolka. „Počkej, a kdy jedla?“
„Přece když vstala a než jsme šli na procházku, ne?“
Podívala jsem se na rychlovývěvu u prsu.„Tím chceš říct, že moje dítě jedlo za celý den jen dvakrát, o půl jedenácté a v jednu??“
Můj vnímavý manžel vytušil, že nejsem s jeho popisem dne zcela spokojena, ale lhát nechtěl: „No, jo,“ podíval se na mě a s odzbrojujícím přesvědčením dodal, „Ale to víckrát fakt stihnout nešlo!“

Inzerce

Uživatelce Knihomyš děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

Předchozí článek Náš obyčejný den (Liberte)

Další článek Naše strávení dne (Akucinka)

Komerční sdělení

Související články

Den v odloučení (Knihomyš) - diskuze

Vložit příspěvek Članky s diskuzí

klasika, tady se taky stále chrní když jsem v práci...jinak perfektně napsaný článek, to se četlo samo

lucie73 | 27.06.2012 22:26:04
Reagovat | URL příspěvku
moc pěkné a myslím, že pro většinu mužských platné. ale důležitá je pohoda a klid, vše dobře dopadlo

Lendrunka | 25.06.2012 22:50:34
Reagovat | URL příspěvku
Krásný, pěkně jsem se zasmála . No jo, chlapy. Já pořád poslouchám dávej mu hodně pít, je horko. A za včerejší den na koupáku si sám nevzpomněl ani jednou .

Martina85 | 25.06.2012 19:23:19
Reagovat | URL příspěvku
Krásně napsané, můj muž by se zachoval naprosto stejně, on prostě jídlo u dětí zas tolik neřeší, času má na všechno dostatek
Ale jinak, spalo někdy tobě dítko do půl jedenácté nebo to mají prostě chlapi takovou kliku??? :D

luciasek84 | 25.06.2012 18:08:31 | Reakcí: 1, poslední: 28.06.2012 21:39:07
Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
- RE:
  Luci, já byla měkká a kojila jsem na zařvání. Za jak dlouho přesně tenkrát mládě pochopilo, že u tatínka to tak nebude, odmítám spekulovat. Ale jinak jo, ona byla kolem těch tří měsíců spací vagon.
  Teď má silnější plíce a kliku nemá už ani chlap :)
  
  Knihomyš | 28.06.2012 21:39:07
  Reagovat | URL příspěvku

Poradna

Ultrazvuk v 1. Trimestru

| Kler02 | 26.11.2023, 12:51

Dobrý den paní doktorko,

v pátek jsem byla na ultrazvuku v 1. trimestru, bohužel výsledek byl pozitivní na trizomie 21 na 1 z 216. Byla zjisteno šíjové projasnění 3,00mm a pozitivni trikuspidalni regurgitace. nosni kost pritomna a vse ostatni v proadku. V utery jdu na odber choriovych klku, ale od toho patku skoro nespim, byl jsem v takovem soku ze jsme se pani doktorky na nic nedoptala ani jsem vlastne poradne neposlouchala . Chtela jsem se proto zeptat jestli je sance aby miminko bylo zdrave i pres tyhle vysledky , nebo je pravdepodobnejsi ze bude miminko postizene . Dekuji za odpoved.

Dobrý den,

výsledkem tohoto screeningu je (jak je patrné i z výsledků) vysoké riziko postižení plodu, samozřejmě vždy nějaká naděje, že to bude v pořádku, je... ale bez další diagnostiky se dál nedostaneme a víc z toho screeningu nevyčteme. Držím palce!

MUDr. Pavla Zahrádková | Babyonline | 26.11.2023, 16:03

Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi